Na školní pavlačové zahradě seděli dva mladíci. Jeden z nich – černovlasý idol místních studentek měl na stehnech položený notebook. Pozorně sledoval monitor. Když se objevila barevná tabulka, majitel počítače se spokojeně usmál a zvedl oči k blonďatému studentovi. Světlovlasý anděl s povzdechem schoval fialkový pohled za dlouhé řasy. Jeho spolužák se pousmál.
„Takže šaty ti vyberu já?“ Zavřel notebook. Druhý mladík otevřel oči a zadíval se na něj.
„Tak jsme se domluvili.“ Vstal. „Musím jít, tak po škole.“ Šel pryč. Snažil se tvářit nad věcí, ve skutečnosti byl ale v naprostém šoku. Nepřipouštěl si, že by mohl prohrát. Jen proto přistoupil na tu hloupou sázku.
Došel do jedné z učeben. Usadil se a nevšímal si spolužáků kolem.
Byl jedním z nejlepších studentů na škole. Vždy dokonale upravený a připravený na hodiny. Zároveň byl jedním z nejoblíbenějších studentů. Částečně i pro svůj chlad a odstup ale hlavně kvůli své andělské tvářičce a jemnosti s něžností, které v sobě měl. Chvílemi působil skoro až křehce.
Zvedl oči k procházející studentce. Namířila si to k mladíkovi sedícímu v okně. Seděl na širokém parapetu, opřený o zeď a poslouchal hudbu ze sluchátek. Měl temně černé vlasy, krásný pravidelný obličej. Už na jeho uvolněném posedu bylo něco provokativního tak jako na jeho ležérně upravené uniformě. On sám měl v sobě něco divokého a provokativního. Měl delší sestřihané vlasy. Hustou ofinu částečně seplou sponou.
Otevřel smaragdové oči, když se ho dívka dotkla na noze. Jejich barvu ještě zvíraznily husté černé řasy. Pomalu si stáhl sluchátka a tázavě se na ni podíval. Chvíli se spolu bavili. Při rozhovoru zachytil pohled světlovlasého studenta. Zadívali se do očí. Blonďák se zamračil a ucukl pohledem.
Neměl ho rád – jeho a typy jako je on. Provokovali oblečením i chováním, tak jako svým prospěchem. Snad i proto patřili mezi hvězdy školy. Sunny byl ale jiný – byl jedním z nejchytřejších a nejtalentovanějších studentů na škole. Co vzal do ruky, v tom exceloval. Problém byl, že ho jen tak něco nezaujalo. Dělal jen to, co ho skutečně bavilo a takových věcí moc nebylo. To platilo i pro jeho osobní život.
Snad i proto ho mladík nemohl vystát. Měl tendenci následovat ho očima od prvního dne na škole. Jeho neupravenou uniformu, ležérní postoje, intimnosti se studentkami. To jak uvolněně sedí při hodinách. Diskutuje či si povídá s učiteli. I oni ho měli rádi – i přes jeho postoj ke všemu. Rádi s ním promlouvali o všem možném. Byl stále klidný a nevzrušený – i když se zrovna s někým o něčem přel.
Sunny vnímal, že mu dívka něco povídá, ale jeho pozornost se ubírala k Nicholasovi, světlovlasému studentovi. Ty jeho velké fialkové oči a skoro až dívčí obličej. Působil jako to nejkřehčí v místnosti, přitom tak chladný a odtažitý. Už dřív si uvědomil, že se jejich oči často potkávají. Pro něj až neuvěřitelně často. Vnímal jeho pohrdavý pohled ale zároveň něco jiného. Kvůli čemu se tolikrát přistihl, jak mladíka vyhledává očima.
Nicholas vyšel ze školy. Rozhlédl se. Jeho pohled se setkal se studentem sedícím na zídce schodů. Nasadil si sluneční brýle a vydal se k němu. Student k němu zvedl oči od svého telefonu. Pousmál se a schoval přístroj. Požitkářsky se protáhl.
„Krásnej den, co?“ Užíval si čerstvý jarní vzduch a sluneční paprsky. Vstal a vzal mladíka kolem ramen. „Tak půjdem?... Domluvil jsem se segrou, v divadle ti půjčí nějáký kostým.“ Vedl ho ke svému autu. Menší z mladíků si povzdechl.
Dojeli k místnímu vyhlášenému divadlu. Jeho součástí byl velký sklad kostýmů. Černovlasý student ho provázel budovou. Prohrabovali se různorodými střihy šatů. Nicholas se zadíval na několikery šaty, které dal jeho přítel stranou.
„Hmm... přijde mi to trochu... narozeninová párty v kostýmech.“ Danny k němu otočil hlavu a přikývl.
„To jeho máti, je trochu... vždycky všechno příšerně hrotí. Ráda ukazuje všem kolem, že na to má. Bude to obrovský, věř mi.... hmm... tyhle jsou dokonalý.“ Vyndal šaty, spokojeně se usmál. „Podíváme se na paruky a škrabošky.“ Nicholas si prohlížel šaty.
„Hmm... Modrý slavík?“ Zvedl tázavě oči k Dannymu. Mladík se usmál.
„To je plán... třeba tam najdeš svého prince Endimiona.“
„Trochu by mě uklidnilo, kdybys to byl ty.“ Danny se zasmál a položil mu ruce na ramena.
„Ale jdi, bude to zábava. Věř mi. Musíš se trochu uvolnit a bavit se. Tak jako ostatní kolem. Život není jen škola a občas je nutný porušit pravidla.“
„Jak pro koho.“ Protestoval menší z mladíků.
Sunny se zadíval na živý dům. Byla to velká rodinná residence, ten večer plná fantastických i skutečných bytostí. Upravil si zdobený, kožený kabátek bez rukávů. Pod ním měl bílou košili. Košile i kabátek měly vysoké, stojaté – rozhalené límce. Košile měla široké manžety. Na nohou měl vysoké kožené boty a kalhoty. Oboje černé – tak jako kabátek. Oblečení bylo rudě a bíle zdobené. Přes jedno rameno měl páskem připlý krátký kožený pláštík – zvenčí černý, zevnitř rudý. V černé kůži byl vyšitý černý znak. Z určitého úhlu pohledu byl rudý. V ruce držel černo rudou škrabošku.
Rozhlédl se po vlnícím se davu na parketu. Oslava už byla v plném proudu. Pohledem shlédl sexy čarodějku a s lehkostí pantera se kolem ní protáhl. Dívka se usmála a pozdravila ho vzdušným polibkem. Mladík pokračoval dál mezi různorodou tančící masu. Došel k bledému duchovi v bílém hávu, popřál a předal dárek.
„Kde máš...“
„Jestli to není Sunny... vítám tě.“ Mladík se otočil a zadíval se na sexy bohyni v bílo-zlatavém oblečení. S nuceným úsměvem políbil ženě ruku.
„Hmm... vypadáš skvěle, jako vždy.“ Rozhlédl se po davu. Žena mávla na obsluhu. Objednala jim pití. Sunnyho a oslavence obklopily dívky, i když mladíkovo matka k jeho příteli žádnou nepustila.
„Kdo je to s Dannym?“ Ozvala se drobná lesní žíňka.
Všichni se zadívali na dívku zavěšenou v temném sexy čarodějovi. Mladík měl dolíčený obličej. Na sobě černý rozhalený sešívaný kabát. Jeho lemy se dotýkaly země. Hrudník i břicho měl pomalované ornamenty. Nohy zahalené v černých kalhotech.
Dívka držející jeho paži byla drobné postavy. Měla modré vlasy z části spletené do copu, dlouhého pod zadek. V nich čelenku z bílých a modrých pírek. Dlouhé prameny ofiny volně spuštěné kolem obličeje. Na sobě prosvítající světlounce modro-bílé šaty. Byly několikavrstvé s širokou sukní, přesto působily lehkým nadýchaným dojmem. Horní půlku tvořil korzet lemovaný pírky, tak jako lem sukně s krátkou vlečkou. Dívka působila jako něco nadpozemského – éterického. Dopomáhaly tomu i bílo-modré třpytky na jejích pažích a dekoltu, tak jako škraboška z peří, kterou držela v ruce.
„Vypadá dobře... kdo je to?“ Zvedl oslavenec oči k Sunnymu. Mladík pokrčil rameny a snažil se zachytit dívčin obličej.
„Dobře? Je plochá jak....“ Protestovala čarodějka.
„Kdyby měla ty tvoje, působila by v tom kostýmu směšně. Takhle je... dokonalá.“ Zakroutil Sunny hlavou. Dívka se zatvářila uraženě.
„Tak už přestaň být nervózní... vypadáš uchvatně. Sám bych tě nepoznal.“ Sklonil Danny hlavu ke své společnici. Víla se zamračila a upravila si široká ramínka korzetu.
„Jestli mě tu bude někdo balit, zabiju tě.“ Danny se pousmál a vedl ho skrz dav.
„Nezapomínej, součástí bylo, že se nesmíš sám prozradit. Kdyby něco, zasáhnu.“ Pozdravil pokývnutím hlavy pár lidí a zastavil u oslavence. Všiml si jejich výrazů. Všichni sledovali jeho společnici a snažili se přijít na to, kdo drobná kráska je.
„Zdravím, všechno nejlepší.“ Předal dárek. Mladík poděkoval a sklonil hlavu k dívce. Zvedla své dokonale dolíčené fialkové oči k Dannymu. Čaroděj se pousmál.
„Snad nevadí, že jsem si přived společnost.“
„Určitě ne, ale mohl bys nás představit... jsem Curtis.“ Podal víle ruku. Ona jemu.
„Omlouvám se, ale snaží se držet svojí role a jako taková nemůže mluvit.“ Všichni udiveně zvedli obočí.
„Co je to za... proč by nemohla...“ Nechápala bohyně.
„Je Modrý slavík.“ Ozval se Sunny. Všichni k němu zvedli oči. Usmíval se a sledoval vílu.
„Vzdala se svého hlasu pro svoji lásku, nemám pravdu?“ Váhavě přikývla a hleděla mu do očí. Mladík jí. Ty oči. Ty oči moc dobře znal. Netušil, co je to za hru. Nezáleželo na tom. Tuhle příležitost si nenechá ujít. K tomu jejich kostými. Jednoduše dokonalost. Všiml si stínu, který přeběhl po Nicholasovo obličeji, když shlédl Sunnyho kostým.
„Počkej, počkej... ta legenda – Modrý slavík a temný princ Endimion.“ Ozval se Curtis. Danny z ničeho nic chytl mladíkovo pláštěnku.
„To si snad děláš...“ Prohlížel si vyšitý znak. „... princ Endimion?“ Zvedl k němu s úsměvem oči. On přikývl. Danny se zasmál.
„No to je dokonalý.“ Sklonil hlavu ke svému příteli. Ten se na něj zamračil. „Hmmm...myslím, žes zrovna našla svého dnešního partnera.“ Nicholas se ho snažil odrovnat pohledem.
„Promiň, že ti ji ukradnu, ale tohle je prostě osudový.“ Chytl Sunny menšího z mladíků za ruku a vedl na parket. Danny se pobaveně pousmál a otočil hlavu k ostatním. Vyčítavé pohledy dívek nešly přehlédnout. Nejen, že si dovolil přivést nějákou cizí holku, k tomu jim ukradla jejich Sunnyho. To mu nikdy neodpustí. Stejně jako studentky se tvářila i bohyně. Otočil hlavu k oslavenci.
„Napil bych se.“ Mladík přikývl a s pobaveným úsměvem ho vedl pryč.
Sunny si ho přitáhl do náruče. Netrvalo dlouho, a Nicholas si musel přiznat, že jeho společník je skvělý tanečník. Vedl ho jistě a s elegancí i přes ztísněnost prostoru. Zároveň zlehka a v bezpečné vzdálenosti od loktů ostatních. Přitom jako vždy působil nenuceně a klidně. Kdyby měli taneční prostor jen sami pro sebe, jistě by ho dokázal provést po celém parketu.
´Nad čím to proboha přemýšlím.´ Sklonil mladík hlavu. ´A proč mi zrovna teď vůbec nevadí, že mě drží v náruči. Nesnáším ho.´ Sunny sledoval jeho měnící se výrazy. Muži v ženském oblečení mu nikdy nic neříkali. Mladík ale vypadal ve svém kostýmu prostě úžasně. Obvyklý Nicholas byl svým vzhledem a rozkošností nebezpečný, tohle byla bomba.
„Všechno v pořádku?“ Mladík k němu zvedl oči. „Věř mi, jsem stejně zábavný a neodolatelný jako Danny. Možná ještě víc.“ Nicholas se ke svému vlastnímu úžasu zasmál. Pobaveně přikývl.
Zatímco parket kolem zrychloval a zpomaloval v rytmu hudby, oni dva jakoby tančili na svou vlastní. Nevnímali okolní svět a okolní svět nevnímal je. Jen pár Sunnyho spolužaček si nenechalo ujít jediný krok.
Menší z mladíku vnímal kouzlo okamžiku, ale nechápal ho. Možná se ho ani nesnažil pochopit. Cítil se jako dlouho ne, klidně, volně a bezpečně. Jakoby s každým dalším a dalším krokem zároveň odplouvaly starosti a problémy všedního života. Hleděl do dračích očí a snažil se nemyslet na to, že ho v náruči drží muž. K tomu někdo, koho nesnáší.
“To není moc lichotivý.” Pošimral ho Sunnyho horký dech na krku. Mladík zmateně zamrkal.
“Že mě vůbec nebereš.” Vysvětloval princ. Nicholasovo výraz se nezměnil. Sunny zahrál povzdech. “Zval jsem tě na skleničku.” Vedl Slavíka z parketu. On sklonil hlavu. ´Mluvil na mě?´ Pomyslel si nevěřícně.
Došli k baru a Sunny jim objednal pití. Když si všiml, jak si Nicholas prohlíží obsah své skleničky, pousmál se.
“Nemusíš se bát, nemám ve zvyku opíjet malý víly.” ´No jistě bez problémů se ti vrhají kolem krku i střízlivé.´ Zmátla ho jeho vlastní rozhořčenost. Napil se aby zjistil, že mu mladík objednal opravdu jen lehce alkoholický ovocný koktejl.
Strávili spolu tichý večer, ale protkaný zvláštním kouzlem a klidem. Nemluvili, jen občas prohodil Sunny něco trefného k vystoupením, které zpestřovaly průběh večera. Chvílemi se lehce dotýkali pažemi, nato se drželi za ruce – to když se jejich okolí přehnaně zaplnilo hosty. Větší z mladíků pak pomáhal menšímu ustát dav kolem. Častokrát se k nim někdo přitočil, převážně dívky a snažily se Sunnyho ukrást neznámé cizince. Když bohyně oznámila půlnoční ohňostroj, oba se divili, jak rychle jim mlčenlivý večer utekl.
Hosté se hrnuli ven a dvojici nezbývalo nic jiného, než se vydat stejným směrem. Opačný by byla sebevražda. Všechny přítomné hlavy se s očekáváním zvedly k obloze. Davem zašumělo nadšení, když první ze světel ozářila oblohu a okolí. S dětskou radostí sledovali obrazce vykreslující se na noční obloze.
Sunny sklonil hlavu k druhému mladíkovi, když se sám zatřásl zimou. Přitáhl si ho do náruče a objal kolem pasu. Nicholas se zachvěl, když ucítil teplo Sunnyho náruče a bez sebemenších protestů se do ní zachumlal. Opřel se o mladíka a dál sledoval barevnou hru světel. Sunny sledoval jeho. Z Modrého slavíka byl chvíli červený, chvíli žlutý či zelený a i v těchto barvách byl skoro až neodolatelný. Vlastně nejen skoro.
Nicholas chvíli nechápal, co se vlastně děje. Věděl jen, že z ničeho nic cítí šimrání v podbříšku a zároveň horkost ve tvářích. Uvědomil si, že někdo něžně laská jeho rty. Pomalu a měkce – jakoby je uctíval. Zachytil zelený pohled a rozostřený svět kolem se zaostřil. Uvědomil si, na koho se dívá a kdo až tak mučivě něžně ochutnává jeho rty. Hleděl do přivřených očí a jen jako ve snu vnímal reakci svého těla na Sunnyho doteky.
Danny, sledující ohňostroj, koutkem oka zachytil pár v objetí. Pobaveně zakroutil hlavou a přemýšlel, zda má či nemá zasáhnout. Když Nicholas vztáhl ruce a objal mladíka kolem krku, byl si jistý. Nemá.
Všiml si čaroděje stojícího za párem. Byl jeho protikladem – celý v bílém – stejně sexy jako on. Měl v sobě ale zároveň určitou něhu a křehkost. ´Zase on.´ Pomyslel si. Už si ho několikrát všiml uvnitř. Vždy byl obklopený hloučkem dívek.´Kdo to ksakru je?´ Čaroděj se rozhlédl po davu dívek, který ho opět obklopoval. Omluvil se a zašel do domu.
Poslední ze světel zhasla a mladíci se od sebe odklonili. Zadívali se do očí. Nicholas si uvědomil, že ho drží kolem krku a tiskne se k němu. ´Co to probůh dělám?´ Přijal znovu Sunnyho rty v krátkém polibku.
“Půjdeme dovnitř... je docela zima.” Sledoval s úsměvem zmatek v Nicholasovo očích. “Hmmm... I když takhle s ní zas až takový problém nemám.” Držel ho stále v náruči a neměl nejmenší chuť pustit ho. Druhý mladík se nezmohl na víc než lehce vyčítavý pohled.
Dav kolem je opět strhl sebou. Tentokrát je ale rozdělil. Nicholas se rozhlédl, když se dostal zpět do sálu. Všiml si Sunnyho obklopeného dívkami, v jejich čele byla bohyně. Dost se k němu měla a něco mu s hravým úsměvem povídala. Mladík si povzdechl a vydal se pryč.
Zničeně se zadíval na nápis na dveřích a vešel na dámské toalety. Když si umyl ruce a otočil se od zrcadla, ucítil studený a následně mokrý pocit na prsou. Zadíval se na čarodějku. Pobaveně se usmívala.
“Je-je, promiň. To jsem nechtěla.” Utrhla papírovou utěrku a začla Slavíkovi sušit šaty. Chytl její ruku a přikývl. Otočil se k zrcadlu a zadíval se na rudou skvrnu doslova zářící na světlé látce. Polila ho důkladně. Byl si jistý, že použila celou sklenici. Jistě ne neúmylsně. Otočil se zpět. Prošel mezi čarodějkou a jejími přítelkyněmi. Za sebou slyšel jejich smích.
Procházel mezi hosty a cítil jejich zvědavé občas pobavené pohledy. Za to může ten nesnesitelnej... Jeho večer skončil. Pojede domů. Nebude tu běhat ve špinavých a hlavně mokrých, studících šatech. Měl by být rád, že má tu maškarádu za sebou. Tak proč není? Našel očima vysokou postavu svého přítele.
Danny se otočil, když ho někdo prudce chytl za paži. Udiveně zvedl obočí.
“Co se ti...” Chytl ho a vedl dál od svých přátel.
“To ty hloupý holky z naší třídy... nikdy bych nevěřil, že budu cíl žárlivosti nějáký...” Zakroutil mladík hlavou. “Jedu domů... už na to nemám náladu... neměl jsem sem chodit.”
“Neblázni... uschne to.”
“Studí to.” Vyvolal pobavený úsměv na tváři svého přítele.
“Zdálo se mi, že se bavíš...” Když mladík začal protestovat, přerušil ho. “No, pod tím ohňostrojem to vypadalo jinak.” Menší z mladíků zrudl.
“Jen hraju svou roli... zapomněls?”
“Jo, ale nikdy si přece nemusel zajít tak daleko... to není role, nelži sám sobě.” Usmál se, když Nicholas zakroutil hlavou a trucovitě stál na svém.
“Hloupost, jedu. Bav se.” Otočil se na podpadku a jeho úmysl odejít, překazila něčí náruč. Odtáhl se. ´To si snad děláš legraci.´ Pomyslel si a odstčil Sunnyho. Mladík si všiml jeho oblečení. Zvedl oči k Dannymu.
“Hádám správně?” Když Danny přikývl, sklonil hlavu zpět k Nicholasovi. “To mě mrzí... asi chceš jet domů. Odvezu tě.” Nabídl se. Nicholas rychle zakroutil hlavou.
“Přece tě nenechám jít...” Zmlkl, když si menší z mladíků stoupl na špičky, krátce ho políbil a byl pryč. Sunny zvedl oči k Dannymu. Ten měl podobně zaskočený výraz, ale usmíval se. Nepřekvapilo ho, když se mladík vydal za Slavíkem.
Nicholas dorazil před budovu. ´Co to zatraceně bylo?... Poslední příležitost, jak...´ Dotkl se prsty svých rtů.
“Sunny, snad už neodcházíš?!” Uslyšel za sebou. Rychle se schoval do stínu vedle schodiště. Zadíval se na prince, který seběhl ze schodů. Rozhlížel se. Povzdechl si a vytáhl cigarety, přípálil si a zvedl oči k nebi.
“No tak noc je ještě mladá, přece už nechceš jít domů. To nám nemůžeš udělat.” Usmála se čarodějka laškovně a vytvořila trochu nepřirozený ale úmyslný sexy postoj. Mladík se otočil a bez zájmu se na ní zadíval.
“Tak jako vy mně zkazit večer?” Zvedl tázavě obočí. Dívka zahrála nechápavý výraz a přešla k němu.
“Hmmm... co kdybys mě to nechal napravit?” Položila mu ruce kolem krku. Mladík chytl její zápěstí a odstrčil ji od sebe.
“Nemám náladu na ty tvoje hry... bav se.” Šel pryč. Dívka se zamračila.
“Já nenabízím dvakrát.”
“V pořádku, já nemám zájem ani jednou.” Mávl na pozdrav a zaplul do temnoty noci. Slavík sklonil hlavu, pousmál se. Netušil proč cítí takovou spokojenost nad mladíkovo prohlášením, ale cítil.
Nicholas se zničeně zadíval na areál školy. Povzdechl si a šel k hlavnímu vchodu. Všiml si černovlasého mladíka, čekajícího před budouvou. Tradičně seděl na zídce schodů a hrál si se svým telefonem. Zvedl hlavu, když si před něj někdo stoupl. Usmál se a vypl hru.
“Hvězda večera.” Zasmál se mladíkovo vražednému pohledu a vstal. Šli spolu do třídy. Oba zjistili, že Modrý slavík vzbudil dost velké pozdvižení a všichni řešili, kdo to vlastně byl. Hlavně dívky. Když si všimly Dannyho, obklopily ho a dožadovaly se vysvětlení.
“Promiňte dámy, ale nechápu, co řešíte.” Když na něj zůstaly nechápavě hledět, pokračoval. “Doslova jste ji vyhnaly, tak k čemu chcete vědět, kdo to byl?” Ony začly protestovat. Mladík si povzdechl.
“Je to moje dobrá přítelkyně z dětství. Takže si jistě uvědomujete, že vám to jen tak nezapomenu.” Dodal a sedl si na své místo. Nicholas na své. Otočil hlavu k Sunnymu, který skoro ležel na svém místě. Houpal se na židli s nohama na stole a rukama za hlavou. Opět poslouchal hudbu. Mladík se zachvěl při vzpomínce na jeho polibky. Sunny otevřel oči a otočil k němu hlavu. Nicholas rychle odvrátil svůj pohled. Druhý mladík se pousmál a narovnal se, když přišel učitel.
Obědvající Danny zvedl hlavu, když mu něco zastínilo slunce. Proti přímému světlu moc neviděl, přesto si byl jistý, kdo nad ním stojí. Pousmál se a vrátil se ke svému obědu. Stojící mladík si sedl a protáhl se. Opřel se o ruce a zadíval se na nebe.
“Dobrá přítelkyně z dětství?” Podíval se tázavě na druhého. Danny se pobaveně usmál a pokrčil rameny.
“Svým způsobem je to pravda... hmmm... můj obdiv, jsi jedinej.” Napil se ze své lahve a nabídl ji druhému mladíkovi. Ten ji s poděkováním přijal.
“Nepotřebuju poplácat po rameni.” Napil se Sunny. “Potřebuju pomoc.” Danny pokýval hlavou.
“To asi jo... nemyslím, že je na to připravenej. Pravděpodobně by někam utek, změnil si jméno a možná i podobu.” Zavřel poloprázdnou krabičku s jídlem a utřel si pusu. Sunny se pobaveně zasmál a přikývl.
“Hmmm... co síť?” Ozval se najednou Danny. Jeho spolužák k němu nechápavě otočil hlavu. Mladík se pousmál a sáhl po svém notebooku.
Nicholas sedící nad několika knihami v místní knihovně sebou cukl, když mu někdo položil ruku na rameno. Stáhl si sluchátka a ukázal na místo vedle sebe. Danny se pohodlně posadil a omluvně zvedl ruku k pracovnici knihovny, když křesílko hrozivým způsobem zaskřípalo.
“Mám dobrou a dobrou zprávu. Kterou chceš slyšet první?” Pobavil sám sebe. Jeho přítel se na něj tázavě a trochu netrpělivě podíval. Mladík se znovu zasmál a zvedl jednu z knih. Zalistoval v ní.
“Mluvil jsem se Sunnym.” Řekl jakoby mezi řečí. Nicholasův výraz se začal měnit v panický. “Ptal se na tebe... řekl jsem mu, to co ostatním.” Zvedl k němu oči od knihy, aby viděl, jak se tváří.
“No a dal jsem mu tvou adresu na síti.” Řekl vítězoslavně. Mladík na něj nechápavě hleděl.
“Moji adresu na sítí? Ale...” Danny ho uklidnil pohledem.
“Samozřejmě smyšlenou.... tady.” Přitáhl si sešit a napsal adresu i s heslem. Nicholas se zadíval na jméno.
“Hmmm... a ty dobrý zprávy?” Druhý mladík se zasmál a s hraným uražením řekl.
“Tobě se člověk nezavděčí... jeden se tak snaží...” Řekl s lehkou nonšalancí.
“Jo, aby mi hráblo.” Zabručel Nicholas a vytáhl svůj notebook. Vyzkoušel si adresu a zadíval se na dvě zprávy. Jedna byla od administrátora. Otevřel druhou. Když si přečetl podpis pod krátkým dopisem, rychle – skoro až zděšeně notebook zavřel. Danny se na něj tázavě zadíval. Pousmál se.
“Že by už napsal?” Když mladík přikývl, usmál se.. “Tak mu odepiš, na co čekáš?”
“Neřekl jsem, že odepíšu. A když ano, určitě ne před tebou.” Zamračil se mladík. Danny se zasmál a zakroutil hlavou, že nechápe.
“Myslí si, že jsem dívka.”
“V tom nevidím problém.” Pokrčil mladík rameny. Jeho přítel vytřeštil oči.
“V tom nevidíš problém? Já v tom vidím velký problém.” Začal Nicholas srovnávat své knihy.
“Proč? Pokud je v tom láska, na pohlaví nezáleží. Mně by to třeba nevadilo.” Usmál se, když jeho spolužák dokonale zrudl.
“L-láska?” Vykoktal. Danny přesvědčivě přikývl. Nicholas zakroutil hlavou a vstal.
“Musím jít.”
Pozdě večer seděl ve svém bytě a sledoval počítač. Zhluboka se nadechl a otevřel ho. Zadal adresu a otevřel Sunnyho dopis.
“Zdravím,
vzhledem k Tvému rychlému a hlavně náhlému odchodu z oslavy, jsem se nestihl zeptat na jakýkoliv kontakt. Snad nevadí, že jsem zašel za Dannym. Tvou adresu mi dal, ale jinak o Tobě mluvil děsivě záhadně, jakobys opravdu byla jen krásný přízrak Modrého Slavíka. Směle doufám, že mi pomůžeš alespoň trochu rozehnat tajemno, které Tě obklopuje. Protože jak jsem již říkal, je to osudové. Tak tedy, rád Tě poznávám. Mé jméno je Sunny. Těším se na Tvoji odpověď.”
Mladík si uvědomil, že se po přečtení dopisu usmívá. Sklonil hlavu a zadíval se na písmena na klávesnici. Položil na ni prsty. Povzdechl si a začal psát.
Sunny - rozvalující se na pohodlném gauči - otočil hlavu k notebooku, který zapípal. Odložil ovladač od herní konzole a sáhl po počítači.
“Počkej chvíli.” Oznámil spoluhráči do sluchátka a otevřel příchozí poštu. Usmál se a začetl se do zprávy.
“Dobrý večer,
za svůj malý útěk se omlouvám. Musím se přiznat, že mě Tvé spolužačky trochu zaskočily. Vlastně celý večer byl trochu... Nevím, jak to přesně napsat. Nechápej to tak, že by se mi nelíbil. Naopak. Myslím, že líbil a moc. Celé to ale bylo jen jako sen. Neskutečný a neuvěřitelný sen. Tvoje chování a moje chování. Něco takového. Co když to byly jen ty kostýmy?
I tak děkuju za Tvůj zájem, měj se. Nicky.”
Sunny pobaveně zakroutil hlavou a připálil si cigaretu. Zamyšleně sledoval dění na velké obrazovce.
“Dva máš vpravo.” Oznámil příteli.
Nick stále pracující se svým notebookem udiveně zvedl obočí, když počítač zapípal. Váhavě otevřel příchozí poštu.
“Tobě taky dobrý večer,
jsem rád, že se Ti líbil. Bych byl upřímný, měl jsem či mám z něho stejné pocity jako Ty. Jsem ale přesvědčený, že to nebylo jen kostýmy. A kdyby ano, na tom přeci vůbec nezáleží. Začátek jako začátek. Já Tě stále chci poznat blíž a směle doufám, že Ty mě taky a že to nebyl náš poslední společný večer. Sunny.”
Nick si povzdechl a několikrát po sobě si pročítal dopis. Má pravdu, chce ho poznat blíž. Líbí se mu jeho zájem, líbil se mu on – na oslavě. Opět položil ruce na klávesnici, chvíli jen tak na prázdno nervózně poklepával prsty a přemýšlel, co napsat. A zda má napsat.
Sunny se spokojeně usmál, když se spoluhráčem prošli další level hry. Jeho notebook znovu zapípal. Mladík se pousmál.
“Dneska to balím, bav se.” Stáhl si sluchátko z hlavy a přitáhl si počítač. Usmál se, když si přečetl krátký dopis.
´Asi máš pravdu a ano chci Tě poznat blíž. Jen stále tak trochu koketuju s myšlenkou rychlého a dalekého útěku. Mám díky Tobě neuvěřitelně rozpolcené pocity, ale to je asi normální, nebo ne? Přijdu si trochu hloupě, nejsem zrovna odborník přes vztahy a vlastně vůbec netuším, co mě čeká.´
Mladík otevřel odpověď a začal psát.
“Co Tě čeká? To je jednoduché. Všechno. Protože já chci všechno – srdce, tělo i duši.”
“Jsi skromnější než vypadáš.” Sunny se zasmál a zakroutil hlavou.
“Zvláštní, nejsi první, kdo mi to říká. Jsem prostě hodnej, milej, skromnej kluk. Nakonec si mě zamiluješ, tak jako všichni ostatní, uvidíš.”
“Myslím, že tolik času v tomhle životě nemám.´”
“Ou, tak to byla rána pod pás. Teď budu čtrnáct dní ležet v nemocnici a nevím, zda budu moct ještě někdy dokázat, že jsem MUŽ.”
“Tak Ty jsi MUŽ.” Usmíval se Nick u psaní.
“Přesně tak.”
“Cos to psal o té skromnosti?” Sunny se rozesmál a zvedl oči k obrazovce, když se ozval melodický zvuk. Jeden z jeho přátel mu poslal zprávu. Přečetl si krátký vzkaz a co nejrychleji odpověděl. Pak raději herní konzoli vypl.
“Promiň, jen mě zval někdo do hry. Teď už jsem celý Tvůj.”
“Hmmm... už to vypadalo, že ses urazil.”
“No, mám tak trochu chuť to zkusit.”
“Ale ne. Omlouvám se, co mám udělat, bys na to zapomněl? Skočit z okna?”
“Bydlíš v prvním patře?”
“To tedy rozhodně ne.”
“Pak ano.” Tentokrát se rozesmál Nick.
“Hraješ na počítači?” Změnil mladík téma.
“Ne, ne. Mám konzoli. Proč pak? Hraješ?”
“Vlastně ano.” Sunny udiveně zvedl obočí.
“Na konzoli? Jestli ano, můžem někdy něco zahrát.” Mladíci se rozpovídali o hrách, které je nadchly či naopak zklamaly.
Když Nick vypínal počítač, bylo už dost pozdě. Překvapeně sledoval elektronické číslice na svém budíku. ´Neuvěřitelný.´ Pomyslel si a zachumlal se pod peřinu.
Zadíval se na Dannyho čekajícího před školou – jako obvykle byl obklopen spolužačkami a jako obvykle si jich nevšímal a věnoval se svému telefonu. Zvedl své temně šedivé oči, když si k němu mladík stoupl. Usmál se a ukazováčkem mu naznačil, aby chvilinku počkal. Vrátil se k telefonu. Po chvíli se spokojeně usmál a schoval ho.
“Takže?” Vzal mladíka kolem ramen a vedl do školy, ale hlavně dál od dívek. Nick k němu nechápavě zvedl oči.
“No tak, zajímá mě jak to probíhá. Odepsal si nebo ne?” Když Nick přikývl, usmál se a podrbal ho ve vlasech.
“Hodnej chlapec.” Zasmál se, když ho mladík napomenul a snažil se odstrčit jeho ruku.
Mladý učitel, jdoucí za nimi se na dvojici zadíval. Na sobě měl kvalitní oblek světlé barvy s tmavou košilí. Měl delší blonďaté vlasy – řádně sčesané. Působil chladně a nedostupně. Měl krásný jemný obličej, ve kterém nebyl znát jediný pocit. Díky svému postoji vůči všem kolem si mezi studenty získal přezdívku “Ledová princezna”. Nebavil se ani s učiteli a ani s žáky – i při výkladu byl stručný a chladný. Jeho zvláštní studené dokonalé auře pomáhalo i vždy perfektně upravené oblečení. Přesto do něj bylo zamilováno spoustu studentek – protože působil jako ledová socha – ale velice krásná a zároveň křehká ledová socha.
Nick sedící ve své lavici a poslouchající výklad učitele, stojícího u katedry, otočil hlavu ke svému notebooku. Stišil hlasitost zvuků a otevřel příchozí poštu. Udiveně zvedl obočí.
“Dobrý den,
jen jsem chtěl poděkovat za minulou noc. Hmmm... to zní jako neuvěřitelná fráze a ještě k tomu, trochu hříšně, že? Tak či tak, díky, Sunny.”
Nick pobaveně zakroutil hlavou a otočil hlavu k učiteli. Povzdechl si a začal psát.
Sunny, sedící v jiné učebně, sklonil hlavu k počítači. Pousmál se a otevřel příchozí poštu.
“Dobrý den,
ano – neuvěřitelná fráze. Budeš muset přijít s něčím jiným. Takhle se k srdci, tělu a ani k duši nedostaneš. Ale i tak, já taky děkuju, Nicky.”
“Neboj, něco vymyslím. Přece jen, mám nějáký ty zkušenosti. Jsi na hodině?”
“NĚJAKÝ ty zkušenosti? Ty jsi vážně něuvěřitelně skromný. Ano jsem, ty snad ne?”
Sunny se pobaveně zasmál a odpověděl.
“Jak jsem říkal, skromnej kluk... ale ano jsem, ale neuvěřitelně se nudím.” Nick si povzdechl. ´Ten malej...´
“Zkus dávat pozor, třeba se přestaneš.”
“Já už se přestal, díky Tobě.” Nick jemně zrůžověl. ´Červenám?´ Pomyslel si nechápavě.
“Ale já se nenudím a snažím se dávat pozor.”
“To dáš vážně přednost... čemukoliv, co těď posloucháš... přede mnou? Zraňuješ moje city.”
“Spíš ego... a očividně nedávám. Protože stále odepisuju.”
“Pravda. Takže? Co podniknem večer?” Nick nevěřicně rozšířil oči.
“Co tím myslíš?”
“Myslel jsem, že něco zahrajem.” Nick si uvolněně přečetl zprávu. Pak si povzdechl.
“Já moc s lidmi nehraju. ” Přiznal se.
“Já přece nejsem lidi, jsem Tvůj milovaný Endimion.” Pobavil Sunny mladíka.
“Vlastně ano... možná bys mi mohl s něčím pomoct. Nějak to nedokážu projít sám.” ´Sám!´ Zděsil se Nick a čekal odpověď. Když nereagoval, pousmál se.
“Hmmm... teď si trochu připadám, jak hrdina. S čímpak?”
“Hraju teď Ticho, to víš – procházím to na nejvyšší obtížnost a nemůžu se dostat přes ty jeskyně.” Sunny nevěřícně četl zprávu.
“Počkej, počkej. Ty to procházíš na nejvyšší obtížnost a došla si sama až sem?” Chtěl vědět.
“No, ano.”
“Tak jo, mám malý... velký pocit méněcenosti.” Nick se pobaveně usmál.
“Dlouho jsem to nehrál, ale rád Ti pomůžu. To znamená, že se večer konečně uslyšíme?”
Nick sebou cukl. Zamračil se. Jaktože mu to nedošlo?
“Vlastně ne, nefunguje mi mikrofon.” Sunny si s úsměvem přečetl zprávu. ´Mikrofon.´ Pomyslel si.
“No jo, já zapomněl němý Modrý slavík... nevadí... proč Ti vlastně nepomohl Danny, hraje nebo ne?”
“To ano, ale má vždy neuvěřitelně škodolibou radost, když potřebuju pomoct. Nechci říkat jemu.”
“Taky bych měl... takže hraješ jen s ním?”
“Vlastně ano. Nikoho jiného v přátelích nemám.” Sunny se zamračil. Byl si tak jistý, že jsou jen přátelé ale fakt je, že ho nevidí s nikým jiným než...
“Ty a Danny, jste jen přátelé, že?” Nick sebou cukl. Jistěže jsou jen přátelé, jak na to proboha... uvědomil si.
“Ano... už od dětství. Je to takovej bratr a tváří se jako starší. Žárlíš snad?”
“Na bratra? Hmmm... ne teď už ne.” Nick se usmál. Sunnyho upřímnost ho hřála u srdce. Jaktože tak snadno mluví o svých citech a pocitech?
“Takže? Jakou máš přezdívku? Přidám si tě do přátel.” Pokračoval mladík.
“Kassiel... líbí se mi ta legenda.” Dopsal mladík. Sunny zakroutil hlavou. ´To je vážně moc.´
“Fajn... už se těším na večer.” Nick byl rád, že neřeší jeho mužskou přezdívku. “Ty sis toho nevšimla, že?” Nick si nechápavě přečetl větu. ´Čeho?´
“Nicku?” Mladík sebou cukl a zvedl oči. “Oběd?” Zvedl Danny tázavě obočí. Nick se nevěřícně rozhlédl po poloprázdné učebně. ´Zvonilo?´ Pomyslel si nevěřícně, sklonil hlavu k počítači.
“Mohls něco říct.” Sunny se jemně pousmál.
“Nechtěl jsem, abys odešla.” Nick se zachvěl. “Dobrou chuť. Mimochodem. Já jsem Sachs.” Mladík nevěřícně rozšířil oči.
“No, pak že věci jako osud neexistoujou.” Usmál se Danny, když mu mladík vyprávěl, proč se zdržel a Sunnyho přezdívku na síti. Nick se na něj zamračil.
“Ptal se, zda jsme jen přátelé.” Danny k němu otočil hlavu od svého obědu.
“Řeks, že ne?” Usmál se.
“Samozřejmě, že jsem řek, že ano.” Zamračil se na něj mladík. Danny si povzdechl.
“Škoda.” Zvedl oči k přicházejícímu páru. Lukka a Eric. Snad ten nejkouzelnější pár na škole. Hlavně díky Lukkovi – rozkošné drobné víle. Většina ze školy ho chtěla a většina ze školy ho nedostala. Předběhl je jeho nejlepší přítel. ´Nejlepší přítel.´ Otočil hlavu k Nickovi. Ne. Má ho rád. Miluje ho. Jako mladšího bratra. Mladšího. Jsou stejně staří.
Mávl na Erica. On ho s úsměvem pozdravil a vedl Lukku do kantýny. Menší z mladíků se otočil. Usmál se a zamával jim. Jeho přítel ho protočil zpět a vzal kolem ramen. Políbil na čelo a vedl dál. Danny se pousmál.
Mladý učitel, sedící opodál, zachytil jeho jemný úsměv. Jeho dech se zachvěl. Sklonil hlavu a vstal.
Nick si večer sedl k obrazovce a zapl konzoli. Jeho srdce poskočilo, když mu jeho účet oznámil novou zprávu. Otevřel ji. Žádost o přátelství od Sachse. ´Nedělal si srandu.´ Pomyslel si a přijal nabídku.
Sunny mu opravdu pomohl projít obtížnou pasáž a několik dalších. Nick se nadšeně usmál, když začala závěrečná animace. Sáhl po připojené klávesnici a napsal vzkaz.
“Jsi vážně dobrej. Děkuju za pomoc.”
“Hloupost, hrál jsem druhý housle. To ty jsi dobrá.” Ozvalo se mu ze sluchátka. Nick zrůžověl a usmál se.
“Je pozdě. Tak zítra. Dobrou.”
“Sladký sny.” Vypl Sunny konzoli. Zkřížil prsty za hlavou a zadíval se do stropu. Cítí to, dostává se k němu – blíž a blíž. A to v něm vyvolává pocity, jaké v životě neměl. Hřejivé – příjemné pocity. Jak rád by ho znovu objal a přitiskl k sobě.
Hbitě rozepl knoflíky světlých džín a zajel rukou pod látku trenýrek. Zavřel oči. Jeho dech ztěškl. Tak moc toužil držet ho v náruči. Líbat ho. Hladit. Něžně se s ním milovat. Zrychlil své pohyby. Usmál se, když si představil jeho rozpačitý – zrůžovělý výraz. Vzpomněl si na jejich polibky. Vztáhl ruku ke svým rtům. Živě ucítil měkkost a něžnost Nickovo. ´To si snad děláš...´ Zasténal a vyvrcholil. Zničeně se zadíval na svou ruku.
“Proboha Sunny, seber se.” Vstal a šel do koupelny.
“Dobré ráno.” Nick sebou cukl.
“Nemůžeš mě rušit při každé hodině.” Napomenul mladíka.
“Hmmm.. tak chladně po včerejší noci? To bolí.”
“Cože?” Nechápal mladík. ´Co se stalo v noci?´ Pomyslel si.
“Ale nic.” Napsal Sunny pobaveně. “Tak se hned nečerti, chtěl jsem Tě jen pozdravit a popřát hezký den.” Nick se zachvěl. ´Jak to dělá?´
“Tobě taky a Sunny?”
“Ano?”
“Děkuju.” Nebyl si jistý za co vlastně děkuje. Za dobré ráno? Za včerejší pomoc? Ne. Za to jaký je. Sunny se pousmál a zavřel poštu. Zvedl oči k učiteli. Zrovna se dožadoval odpovědi na matematickou rovnici na tabuli. Proč se sem probůh přihlásil? Zvedl ruku. Muž k němu překvapeně otočil hlavu.
“Sunny?” Pobídl ho nejistě. Mladík se usmál a vstal. Vzal si od něj fix a začal psát. Učitel se pousmál. Byl jeho nejlepší žák ale nikdy se nezapojoval při hodině. Nechal to být – kvůli jeho výsledkům. Měl pocit, že se radostí rozpláče.
To bylo únavné. Nakonec zůstal u tabule a pomáhal učiteli natlouct těm pitomcům něco do hlav. Proč se tam přihlásili, když matice nerozumí? Nemohl by dělat učitele. Zabil by je.
Ležel v trávě na pavlačové zahradě a poslouchal hudbu ze sluchátek. Naštěstí měl teď volno. Jemné tóny Sebastianovo klavíru a hlasu ho uklidňovaly a hýčkaly. Tohle přesně potřeboval. Klid a... otevřel oči, když mu někdo zastínil slunce. Zadíval se na sexy čarodějku z oslavy.
Povzdechl si a stáhl sluchátka.
“Jo?”
“Chtěla jsem se omluvit, chovala jsem se hrubě... myslím na té oslavě.” Usmála se. Mladík pokýval hlavou.
“Bezva... měj se.” Zvedl sluchátka zpět k uším.
“Máš teď volno?” Sedla si k němu. Položil si sluchátka kolem krku a sedl si. Když přikývl, vykouzlila nadšený výraz.
“Já taky.” Řekla významně.
“Jo to je...” Sklonil hlavu ke svému počítači. “Promiň” Zvedl ho a otevřel příchozí poštu. Dívka si všimla jeho jemného úsměvu, při čtení zprávy. Jaktože tenhle úsměv nezná?
“Myslím, že moje chování ráno bylo trochu hrubé, omlouvám se.”
“Když o tom tak mluvíš, možná trochu ano.” Jeho spolužačka zamračeně sledovala pobavení v jeho očích.
“Hej, teď si měl napsat samozřejmě, že ne nebo vše zapomenuto.”
“Zapomenuto? Nesmysl, užívám si Tvou lehkou ztrápenost.”
“A ještě to otevřeně přiznáš? Nestydíš se být takhle škodolibý možná snad dokonce krutý?”
“Vůbec ne... jsem hrdý na všechny své vlastnosti.”
“I ty špatné?”
“Jaké špatné?” Nick se skoro rozesmál nahlas. Zvedl oči k učiteli.
“Ta myšlenka se mnou už párkrát koketovala ale teď už to vím jistě. Jsi špatně vychovaný. Líbáš neznámé krásky na oslavách, rušíš je při hodinách a DOKONCE nepoznáš dobré od špatného.” Sunny se zasmál a vyděsil dívku, stále sedící u něj.
“Hmmm... trestej mé rodiče ne mě... ale když o tom tak přemýšlím, co soukromé lekce převychování? Od Tebe bych si je nechal líbit.”
“Ne, ani tolik času v tomhle životě nemám.” Sunny zakroutil hlavou a uvědomil si přítomnost dívky. Zvedl k ní oči. Přátelsky se usmála.
“Nech mě hádat. Ta tajemná kráska?” Když jen pokrčil rameny, zamračila se a vstala. “Nebudu rušit.” Šla pryč. Kdo ta holka zatraceně je?
Danny si povzdechl a zakroutil hlavou.
“Nechápu o co ti jde? Proč chceš vědět, kdo to je?”
“No tak... vážně svěříš svoji kamarádku do Sunnyho rukou? Víš jaký je. Rád si užívá, neváže se... zlomí jí srdce. To bys chtěl? Chci ji prostě jen varovat.” Pokrčila rameny. Nick, poslouchající rozhovor sklonil hlavu. ´Nezlomí nebo ano?´ Danny si všiml jeho výrazu. Zamračil se.
“Vím jaký je. Ale nevěřím, že i s ní.”
“Nebuď naivní.”
“Nejsem naivní... sám za mnou přišel a ptal se na ní. To něco znamená. Nebere ji jako ostatní – ona je pro něj vyjímečná. Navíc ví, že pokud by jí zlomil srdce, zabiju ho.” Nick na něj zaskočeně hleděl. Pousmál se a lehce rozpačitě si srovnal věci na stole. Všichni tři otočili hlavy k příchozímu Sunnymu. Všiml si jejich výrazů. Zničeně si povzdechl.
“Co se děje, Sindy? Nemůžeš ustát, že mě ty tvoje laciný gesta už nepřitahujou?” Dívka zasupěla a šla ke své lavici. Sunny ji rychle chytl, když zakopla o něčí tašku. Zasupěla ještě víc a prudce ho odstrčila.
Mladík zaplul do své lavice. Když hodina skončila, zvedl oči k dívkám, které si stouply z druhé strany. Nadšení v očích.
“Takže to je ta z oslavy.” Chtěly vědět.
“Možná.” Řekl opatrně. Ony se usmály.
“Jak se jmenuje? Rády bychom ji poznaly a omluvily se. Přece jenom teď je to tvoje dívka.” Usmála se Sindy, povzbuzená svými kamarádkami. Asi to mohl čekat, potom co si s nima přestal hrát.
“Nemůžeš bejt tak naivní a myslet si, že vám ji předhodím nebo ano?”
“Proč tak tvrdě? Bojíš se, že zjistí, co jsi vlastně zač?” Usmála se Sindy. “Pochybuju o tom, že to ví.” Sunny se pobaveně usmál a vstal. Rukama se opřel o lavici a naklonil se k dívce.
“Já jsem si stoprocentně jistý, že moji pověst zná... o co ti stále jde? Máš tak malý sebevědomí? Bojíš se, že si na sex nedokážeš najít nikoho jiného než mě?” Vyvolal zamračený výraz na Sindyně obličeji. Pak se pousmála a položila mu ruce kolem krku, naklonila se blíž.
“Ne, jen se bojím, že už nenajdu někoho tak dobrého.” Řekla laškovně. Sunny se pobaveně pousmál a Nick si dokázal živě představit, o čem mluví. Zachvěl se. Zamračil se a vstal. Chytl dívku za zápěstí a posadil. Všichni na něj překvapeně hleděli.
“Akorát se tu strapňuješ. Stále se tvářiš tak hrdě a sebejistě, tak neškemrej a neplaz se před někým, kdo o to očividně nestojí.” Řekl chladně.
“Co tě tak rozčílilo? Že mám zájem o něj a ne o tebe?” Usmála se a vstala. Pohladila ho po tváři. Mladík ji odstrčil a zacouval. Vrazil do Sunnyho, který překvapeně sledoval situaci.
“Hmm... zajímavý.” Usmála se a šla pryč. Nick se za ní zadíval. Měla pravdu. Co ho tak rozčílilo? Její slova? Její chování? Její paže kolem Sunnyho krku? Sklonil hlavu.
“Hmm... zdá se, že přesedlala.” Ozvalo se za ním. Mladík sebou cukl a otočil se. Nechápavě se na Sunnyho zadíval.
“Zrovna sis na sebe upletl bič, ta ti nedá pokoj.” Ozval se Danny, stojící za Sunnym. Nick na ně nevěřícně hleděl. Zamračil se.
“Že já se s tebou kdy vsadil a lezl na tu pitomou oslavu.” Sebral své věci a šel rozčíleně pryč.
“Stále se takhle proříká?”
“Občas.” Usmál se Sunny jemně. Danny se pobaveně pousmál a zakroutil hlavou. “Byla v tom sázka?” Otočil k němu mladík hlavu.
“Ano. O nejvyšší počet bodů v Aréně. Prohrál o dva body.” Přikývl Danny. “Nikdy před tím neprohrál.” Dodal. Sunny se pousmál.
“Čekal jsem, že to řekneš.” Sebral své věci a šel pryč.
Večer skoro až opatrně zapl konzoli. Zamračil se, Nick nebyl přihlášený. Vypl herní konzoli a vstal. Je pátek večer, co ksakru dělá doma? Svlékl si domácí triko a zašel do koupelny. Převlékl se a suveréně vyšel ze svého bytu.
“Ksakru.” Zamračil se a hodil kožené sako na křeslo. Sáhl po počítači a zapl ho. Udiveně zvedl obočí. Usmál se a otevřel zprávu. Tolik se bál, že mu už nenapíše. Možná by bylo lepší, kdyby nenapsal. Zamračil se, když si přečetl zprávu.
“To nemůžeš myslel vážně.” Nick připravující si večeři, překvapeně otočil hlavu k počítači. Položil vedle něj talíř a sedl si. Přečetl si zprávu.
“Ty jsi doma?” Nezkryl svůj údiv.
“Jo, abych zjistil, že mě posíláš do háje.”
“Já Tě přece vůbec neposílám do háje.” Bránil se mladík.
“Ale ano, to je přesně to, co děláš. Jen nechápu proč.”
“Dnes mi došlo, že máš kolem sebe tolik dívek – vždy jsi měl. Seznam potencionálních přítelkyň. Nic by se nestalo, kdyby jedna prostě zmizela. Bude to tak lepší.”
“O čem to mluvíš? Je mi jedno kolik holek kolem mě je. Nejsou důležitý. Ty jsi...” Sklonil mladík hlavu. “... to co mě zajímá. Chci Tebe, nikoho jiného. Tak moc mě přitahuješ, že mám pocit, že z toho zešílím. Prosím, neodháněj mě od sebe.” Nick rozechvěle položil prsty na klávesnici. ´Jsou to jen slova, sladká slova nebo ne?´
“Dobře.” Nedokázal jinak. Sunny se uvolněně pousmál.
“Děkuju.” Uvědomil si svůj hladový žaludek. “Mám hrozný hlad, vydržíš chvíli nebo se chystáš ven?”
“Ne, dneska ne. Počkám.” Zakousl se do pečiva. Když se Sunny znovu ozval, měl večeři skoro snědenou. Nervózně čekal odpověď na zprávu. Poslal, ji když byl druhý mladík pryč.
“Co přesně Tě na mně tak přitahuje? Viděli jsme se jeden večer.” Sunny se pousmál.
“Všechno.” Nick sebou cukl.
“Mohl bys být trochu podrobnější?”
“Sama sis o to řekla, dobře?.” Napil se a psal. “Miluju Tvoje fialkový oči – to co v nich máš, když si v rozpacích. Jak rozkošně pohoršeně se umíš podívat a pak tak něžně, jako na tom večírku. Jsi tak nesnesitelně rozkošná i přes ten svůj odstup a chlad.” Nick při čtení zrůžověl.
“Baví mě naše rozhovory – Tvoje hbitý a vtipný odpovědi, nikdy bych něco takového nečekal. Ne od Tebe. A pak, když z Tebe mluví upřímnost – tak hřejivá a něžná.” Nick už byl dokonale rudý.
“Ale včera jsem nedokázal myslet na nic jiného, než Tvoje objetí a horké měkké rty. Jakobych jejich sladkou chuť stále cítil na svých. Je to tak příjemně mučivé. Prostě jsem nemohl jinak.” Nick s vyschlým hrdlem četl řádky.
“Nerozumím, nemohls jinak?” Sunny se pousmál.
“Hmmm... včera po naší hře, nějak jsem se potopil do svých představ o Tobě.” Nick dokonale zrudl.´On si ho... a myslel...´ Nedokázal na to ani pomyslet. Zhluboka se nadechl. ´Vzrušuje mě to?´ Otevřel oči a přečetl další zprávu.
“Zlobíš se?” Rychle vstal a odstoupil od počítače. ´Zlobím? Proč bych se měl... bože teď už to nevyženu z hlavy.´
“Nezlobím se, je to normální. Všichni to dělají.” Napsal rozpačitě. Jaktože se tak rychle dostali k sexu. Rychle? Líbali se během jejich prvního večera.
“Takže i Ty.” Nick si skoro ukousl jazyk. Povzdechl si. ´Už se v tom vezu.´
“Samozřejmě.”
“Dobře, máš sluchátka? Zapoj si je do počítače.” Nick nechápavě rozšířil oči.
“O čem to mluvíš, proč?”
“Hmmm... zrovna jsem Ti přiznal, že jsem se uspokojoval představama o Tobě. Přijdu si trochu v nevýhodě. Znám jediný způsob, jak se toho pocitu zbavit.” Vysvětloval. Nick nechápavě zakroutil hlavou.
“Budeš to mít snažší, uslyšíš můj hlas.” Mladík vytřeštil oči a nandal si sluchátka.
“Nechceš.”
“Chci.” Zachvěl se, když uslyšel Sunnyho hlas.
“Tohle nemůžeš myslet vážně.”
“No tak uvolni se, jsme tu jen my dva. A oba to chceme, mám pravdu?”
“Dobře.” Nevěřil Nick, že s něčím takovým souhlasí. Sunny se usmál a pohodlně se usadil.
“Dobře, nejdřív se pohodlně posaď. Co máš na sobě?”
“Džíny a triko.”
“Knoflíky a dlouhej rukáv?”
“Ano.” Odložil Nick počítač vedle sebe a pohodlně se uvelebil. Nevěřil tomu, že je tak rozechvělý a ve skutečnosti se těší a je zvědavý, co přijde.
“Teď zavři oči. Já budu mluvit a ty dělat, co říkám. Jakoby to byla moje ruka. Pomalu a konečky prstů, protože tak bych to dělal já.” ´Byl jeho hlas vždy takhle svůdný a vzrušující?´ Zavřel Nick oči a poslouchal.
Pomalu zvedl ruku a prsty se dotkl svého krku. Konečky prstů opakovaně přejel po jeho délce. Palcem pak sjel k dolnímu rtu a zlehka kopíroval jeho linii.
´Jaktože je to tak...´ Přejel na druhou stranu krku a hřbety prstů ho pohladil. Sjel níž až pod látku trika. Jen na krátko se dotkl ramene a jeho kosti, pak přes látku pokračoval níž. Ne, tohle nedělá on. Zachvěl se.
Ruka se zastavila u jeho břicha a zajela pod látku. Instinktivně ho zatáhl. Najednou ucítil druhou, opět na svém krku a směřovala níž. Sunny mu vyhrnul triko a zaměřil se na jeho bradavky. Něžně a zlehka po nich a kolem nich přejížděl.
“Představ si, že tě líbám.” Dotkl se mladík svého rtu. Nick se zachvěl. “Měkce a hluboce – jakoby naše rty byly srostlé.” Usmál se Sunny. Pochyboval, že ho někdy něco takhle vzrušilo.
Nick vnímal, jak pomalu rozepíná knoflíky svých kalhot. Přes jejich látku cítil své vzrušení. Prsty zajel pod trenýrky a hlasitě vydechl. Sunny s ním. Zvlhčil si rty.
“Dobře... pomalu přejeď po jeho délce až k vrcholu a ten jemně promni...a ještě... obejmi ho dlaní a sjeď ke kořeni... pomalu, nechvátej... zpátky.” Nick zaklonil hlavu a pomalu pohyboval rukou.
“Chci abys vnímal mou ruku na tvé bradavce a druhou tam dole... jak zrychluje své tempo... s každým dalším a dalším pohybem...” Nick hlasitě polkl a zrychloval své tempo.
“Chci abys cítil mou blízkost, teplotu... moje doteky... můj horký dech na tvém uchu, když ti do něj šeptám... teď, Nicku.” Mladík zasténal a prohl se. Uvolněně se zabořil do sedačky a hlasitě oddechoval.
“Neotvírej oči.” Ozval se Sunnyho ochraptělý hlas. “Představ si, že tě držím v náruči a moje teplota tě uklidňuje. Cítiš se bezpečně a klidně. Cítiš moje bijící srdce, můj zrychlený dech a já tvoje. Pomalu se uklidňují. Pomalu.” Nick se schoulil na bok a vnímal jen jeho hlas. Byl si jistý, cítí ho – za sebou, jeho teplotu, jeho vůni. Jeho srdce. Otevřel oči a sáhl po notebooku. Byl malý zázrak, že přežil.
“Děkuju... to bylo úžasný.” Sunny otevřel oči a sklonil hlavu vedle sebe. Pousmál se.
“To ano, ale bylo by to mnohem lepší, kdybych tě teď držel v náruči.” Nick se unaveně ale spokojeně pousmál.
“Ano to by bylo.” Sunny se zhluboka nadechl.
“Hmmm... co kdybych přijel? Nemusíš se bát, jen chci být s tebou.” ´To bych si moc... prober se.´ Vzpamatoval se.
“Promiň, to nejde.” Sunny si povzdechl. ´Hlupáku, copak sis toho vážně nevšiml?´
“Fajn... teď zkusíme sex?” Nick se rozesmál a zakroutil hlavou.
“Leda v Tvých snech.” Sedl si a zhluboka se nadechl.
“Směle v ně dnes doufám.” Šokoval ho Sunny pobaveně a protáhl se.
