Danny si prohlížel sedícího Nicka. Mladík k němu otočil hlavu a zeptal se, co se děje.
“Je to na tobě den ode dne patrnější.” Nick nechápavě zvedl obočí. “Tvoje láska.” Uzemnil ho přítel. Když začal protestovat, pousmál se.
“Ale jsi díky tomu tak... snad ještě rozkošnější než si býval.” Pokračoval. Nick se mračil jako malej ďábel. Pak si povzdechl.
“Začínám se v tom ztrácet... dokonale mu podléhám.” Zakroutil hlavou. Danny se pousmál.
“A to vše díky mně.” Usmíval se hrdě.
“Proč tak spokojeně? On vůbec netuší, že jsem to já.” Zadíval se Nick na oblohu. Udiveně zvedl obočí a pozdravil dívku. Usmála se a sedla si.
“Doufala jsem, že tě přes víkend někde potkám, ale bohužel... kam vlastně chodíš?” Přehodila si dlouhé prameny vlasů za rameno. Nick se zamračil.
“Nikam.” Vstal a šel pryč. Ona sklonila hlavu k Dannymu.
“Brečíš na špatným hrobě – je zadanej.” Vstal a doběhl mladíka. Dívka se usmála. Jak kdyby na tom někdy záleželo.
Nickovi to nedalo a před hodinou otevřel svou poštu. Pousmál se a otevřel zprávu.
“Že Ti to ale trvalo, vsadím se, že je po obědě.” Nick se pobaveně usmál a odepsal.
“Promiň.”
“V pořádku. Jak si se vyspala, krásko?”
“Upřímně? Do růžova a hlavně díky Tobě. Rve mi srdce, přiznat si to.”
“Kdykoliv zas rád pomůžu... co to dneska zkusit na čisto?” Vyvolal pobavený úsměv na mladíkovo tváři. “Alespoň body za snahu?” Pokračoval.
“Možná za pobavení... musím končit. Promiň. Pak se ozvu.” Přivřel notebook a zadíval se na dívku, kterou učitel přivedl. Představil ji jako novou studentku. Byla to drobná rozkošná víla. Takhle nějak si ho Sunny představuje? Prohlížel si dívku.
“Nicku, mohl bys?” Mladík nejistě vstal a přešel k učiteli. “Provedl bys ji tu, prosím? Teprve teď dorazila. Omluvím tě na svou hodinu, do další bys to měl stihnout.” Usmál se mladý učitel.
Další hodina – společná se Sunnym. Uvědomil si mladík. Jen přikývl a vedl dívku pryč. Ukázala mu svůj rozvrh a představila se jako Collette. ´I její jméno je rozkošný.´
“Všichni mi říkají Lettie.” Dodala. Usmál se a přikývl. Ukazoval jí učebny, které bude potřebovat a důležitá místa areálu. Dívka byla nadšená – hlavně zimní zahradou a rozmanitostí učeben. Hodina uběhla jakoby nic.
“Mám hrozný hlad, dojdu si... chceš něco koupit?”
“Ne, díky. Nemám jít s tebou?” Nabídl se. S poděkováním odmítla a vydala se pryč. Mladík ke své učebně. Snad nezčervená nebo nebude koktat až ho uvidí.
Sindy stála u jeho místa, nevěřícně pročítala dnešní zprávy. Moc dobře znala Sunnyho adresu a teď už i Nickovo. Nebo možná ne.
“Co to...” Dívka zvedla oči od monitoru. Pobaveně se pousmála.
“To si byl ty... mám pravdu? Ta holka v modrym.”
“Modrý slavík.” Zamračil se. Sindy sklonila hlavu zpět k počítači.
“On o tom neví, že ne?” Pročítala si Sunnyho zprávy.
“Jak se vůbec opovažuješ číst cizí...” Zaklapl mladík notebook.
“Hmmm... chci vidět jeho výraz až to zjistí. Holka, kterou tak zbožňuje, je ve skutečnosti chlap.”
“Máš příležitost.” Nick sebou cukl a neodvažoval se otočit. Sunny se zamračil a stoupl si za něj. Položil mu ruku na rameno, jakoby ho chtěl uklidnit.
“Spokojena?...Není to takový šok či bolest, jakýs čekala?” Usmál se. “Jenom protože ty nepoznáš chlapa v sukni, neznamená to, že já taky ne.” Vyvolal překvapený výraz na dívčině ale hlavně Nickově tváři.
“Ale... píšeš tam krásko a odkdy tě zajímají muži?”
“Proč bych nemohl, podívej se na něj... copak není to nejkrásnější, cos kdy viděla? A nejsou to muži, ale jeden.” Opravil ji. Ona se vztekle zamračila a sklonila hlavu k Nickovi. Kdyby to byla jiná dívka, ale jak má proboha bojovat s mužem.
“Tohle je na mě moc.” Odstrčila Nicka z cesty a šla pryč. Sunny ho chytl.
“V pořádku?” Usmál se. Nick k němu celý rudý zvedl hlavu. Nebyl schopný slova. Sunny se rozhlédl po jejich spolužácích. Tvářili se, že je vlastně nic z toho ani trochu nezajímá. Raději vedl mladíka pryč.
“Můžeš... naše věci.” Přicházející Danny trochu zaskočeně přikývl. Díky Nickovo výrazu ale hodně rychle pochopil. Usmál se a zašel do učebny.
Sunny ho provázel školou až našel prázdnou učebnu. Byla jedna z menších. Zatáhl mladíka dovnitř a otočil se k němu. Nick sebou cukl, když se přes něj naklonil k zámku a otočil s ním. Nejistě hleděl do jeho očí a měl pocit, že mu srdce vyskočí z hrudníku.
Sunny se usmál a sklonil se k němu. Pevně ho objal a přitiskl k sobě.
“Konečně.” Zašeptal. Nick překvapeně rozšířil oči, ale objal ho zpět.
“S-Sunny?” Ozval se. “Vážně si to věděl?” Držel pevně košili na jeho zádech.
“Od začátku... no tak, vážně si ze včerejška nic nepamatuješ?” Odklonil ho od sebe. On se rozpačitě pousmál.
“Promiň.” Omluvil se. Sunny se usmál.
“Proč si mi to ale neřek?” Zvedl k němu opět oči.
“Víš, jak jsem se kvůli tomu trápil?”
“Bál jsem se, že utečeš.” Pohladil ho mladík po tváři a sklonil se k němu.
“Teď... teď už se nebojíš?” Opřel se Nick rozechvěle o dveře.
“Teď už tě nenechám.” Spojil Sunny jejich rty. Zachvěl se. Tolik po něm toužil, a teď ho tu konečně má. Ve své náruči. Zamračil se, když ho Nick od sebe silou odtáhl.
“Počkej, vždyť máme hodinu.” Uvědomil si udýchaně. Sunny se zničeně ale laskavě usmál.
“Vážně, teď myslíš a chceš odejít na hodinu?” Zadíval se mu do očí. Nick jemu. Pousmál se.
“Ne.” Zrůžověl a stoupl si na špičky při polibku. Sunny se usmál a vedl ho ke stolu učitele. Vysadil na něj.
“Promiň, nic lepšího tu není.” Stoupl si k němu.
“A já nechci dýl čekat.” Líbal ho něžně. Rozepl mu košili a společně se školním sakem stáhl z ramen. Prsty se dotkl bílého tílka. Vyhrnul mu ho a položil mladíka na katedru. Zlehka přejel po jeho plochém břiše a namířil si to výš. Nick přivřel oči a zlehka se prohl, když zavadil o bradavky. Sunny se k němu sklonil a jednu vzal mezi rty. Něžně ji laskal – druhé se věnoval svými prsty.
Nick si zakryl obličej pažemi, zahalenými stále v rukávech košile i saka. Nebyl zvyklý na takové doteky a něžnosti.
“Tohle mi nedělej.” Chytl Sunny jeho ruce a položil nad mladíkovu hlavu. Usmál se a sklonil s k jeho krku.
“Chci ti vidět do obličeje.” Laskal něžně jeho kůži. Nick naklonil hlavu na stranu.
“Když já se asi stydím... trochu.” Přiznal se. Sunny se narovnal a sebou vytáhl i mladíka. Svlékl mu sako i s košilí a sklonil se k jeho rtům.
“Vždyť spolu nejsme poprvé.” Hladil ho něžně po krku a líbal.
“A-ale to bylo jiné... teď když tě vidím, skutečně citím... vím, co mě čeká... hrozně se stydím a bojím.” Zabořil obličej do dlaní. Sunny ho vzal za ruku a vyhrnul si tílko. Položil Nickovu dlaň na svůj hrudník a přiložil na ni svou. Mladík se mu nechápavě zadíval do oči.
“Cítíš to?” Nick udiveně zvedl obočí. ´Jeho srdce.´
“Bojím se úplně stejně jako ty... je to pro mě stejně nové jako pro tebe... mám takový strach, že tě zklamu, ublížím ti... zraním tě.” Zvedl svou ruku. Dokonale se mu třásla.
“Že se skoro nemůžu nadechnout.” Usmál se zničeně. “Ale tak moc se mi líbí dotýkat se tě.” Pohladil ho po tváři.
“Líbat tě.” Políbil ho něžně. “Že prostě nedokážu přestat a nechci.” Nick se zachvěl. Pousmál se a přikývl.
“S-Sunny.” Zašeptal skoro až vyčítavě a zavřel oči. Měl tohle čekat? Že ho vezme do úst? Sklonil hlavu a zadíval na Sunnyho něžné počínání. ´Je to tak... vzrušující.´ Pomyslel si překvapeně a nedokázal od něj odtrhnout oči. Opřel se lýtky o jeho záda a rukama za sebou.
Uvědomil si pohyb svých vlastních boků. Něco se v něm probouzelo, hořelo a rozechvělo jeho celé tělo. Chtěl aby to skončilo, ale zároveň nedokázal přestat pohybovat se proti jeho... prstům. Uvědomil si. ´Jeho prsty jsou...´ Utekl mu tichý sten, další a další...
Sunny se zvedl z kolen k jeho obličeji. Usmál se a políbil ho na zarudlé tváře. Jeho zmatený vášnivý pohled byl jako pohlazení – velice stimulující pohlazení. Pomalu hýbal prsty a sledoval jeho reakce.
“Myslím, že lepší to nebude.” Položil si jeho paže kolem krku. Nick se mu zmateně zadíval do očí. Jeho výraz se změnil ve vyděšený, když proti sobě ucítil jeho vzrušení.
“To... něco tak velkého, to nemůžeš...” Přešel jeho hlas v hlasitý sten. Sunny ho pevně objal a přirazil. Zamračil se, když ucítil těsnost kolem sebe.
“Nadechni se.” Zašeptal. Nick tak opatrně udělal.
“Jsi v pořádku?” Chtěl se odtáhnout. Mladík mu to nedovolil.
“Já, já nevím. Dej mi chvíli... musím...” Držel se ho pevně. Sunny se usmál a hladil ho po zádech. Bál se, že mu ublížil ale na druhou stranu byl tak neuvěřitelně spokojený.
Nick se konečně odtáhl. Zadívali se do očí. Stojící mladík se pomalu pohl. Nick vytřeštil oči a zastavil ho.
“Tam... to místo... ne.” Sunny se zamračil.
“Bolí to?” Políbil ho starostlivě.
“Ne, nebolí, ale...” Vydechl hlasitě, když se Sunny pohl.
“Ne, prosím, to...” Ztrácel se jeho hlas v jeho stenech. Sunny se usmál.
“Tvoje slova a tělo si odporují.” Pohl se. “Myslím, že jsme zrovna objevili tvé citlivé místo... mám pravdu?” Pohl se znovu. Nick si trochu polekán sám sebou zakryl pusu. Sunny chytl jeho ruku.
“Ne, chci slyšet tvůj hlas.” Položil mu dlaň na tvář a políbil ho. Mladík se mu vyčítavě zadíval do očí.
“Nemusíš se bát... jsem tu s tebou a držím tě. Jen se tomu poddej.” Objal ho pevně kolem pasu a začal se pravidelně pohybovat. Nick se ho držel kolem krku a důvěřivě se svěřil jeho náruči.
Danny, vracející se z kantýny, se zadíval na dva mladíky. Ruku v ruce kráčeli proti němu. Oba na sobě z části rozeplou košili, vytaženou z kalhot. Pár si ho všiml, došel k němu. Danny se zaměřil na Nicka. Něco bylo jiné – on byl jiný a nebylo to jen úpravou oblečení a vlasů, které mu neposlušně po pramenech padaly do obličeje. Nepůsobil tak uhlazeně, chladně – nedotknutelně.
“Hmmm... zdá se, že jste všechno... pořešili?” Zvedl Danny s úměvem oči k Sunnymu.
“Důkladně.” Usmál se. Nick dokonale zrudl.
“Já se snad propadnu... věděl jsem, že tohle přijde.” Schoval obličej v Sunnyho hrudníku. On ho vzal kolem ramen a něžně se usmál. Zvedl oči zpět k Dannymu.
“Trochu se stydí.”
“Jo, čekal jsem to. Přece jen... už ho nějákou partu znám.”
“Mohli byste se bavit o někom jiném?” Ozval se Nick rozčíleně. Oba se usmáli.
“Promiň... mám z tebe takovou radost.” Vysvětloval Danny.
“Co jsi? Můj táta?” Povzdechl si mladík a odtáhl se od Sunnyho, stále se ho ale držel kolem pasu.
“Bratr?” Usmál se Danny. Nick si znovu povzdechl.
“Vůbec si to nezasloužíš... ale díky.” Objal mladíka. On se usmál a také ho objal. Všichni tři sebou cukli, když zpoza rohu vyběhla plačící dívka. Vrazila by do Sunnyho, on ji ale stačil chytit za paže. Nick udiveně zvedl obočí.
“Lettie?” Přistoupil k ní. Dívka zvedla hlavu a oni si všimli velkého fleku na její košili.
“Hmmm... odkud to jen znám.” Zamračil se Danny.
“To si snad děláš... co s tou holkou je? Nejradši bych ji...” Zakroutil Nick hlavou.
“Je to mrcha ale stále holka. V tom je ten problém. Nemůžeš ji vyzvat jeden na jednoho.” Sklonil k němu Sunny hlavu.
“Proč ne? Je větší než já.” Došlo mu. Mladíci se zasmáli.
“Hmmm... něco na tom bude.” Zvedl Danny pobaveně oči k Sunnymu. Ten přikývl a sledoval, jak Nick rozepíná dívce košili.
“Půjčím ti svojí, dobře?” Usmál se laskavě. Lettie si utřela slzy a s poděkováním si ji oblékla.
“Je mi trochu velká.”
“Ne tolik jako by byla jejich.” Pomohl jí mladík ohrnout rukávy.
“Neměli byste být už ve třídě?” Ozvalo se za nimi. Všichni se otočili a zadívali se na Ledovou princeznu. Učitelův výraz zjemněl, když si všiml dívky.
“Co se stalo? Ublížili ti nějak?” Odstrčil Nicka a položil jí ruku na rameno. Zakroutila hlavou. Nick mu ukázal špinavou košili. Muž udiveně zvedl obočí.
“Sindy a její přitelkyně?” Zeptal se. Mladíci na něj překvapeně hleděli. Všiml si jejich výrazů.
“Všiml jsem si, že tě polila na té oslavě.”
“Byl jste tam?”
“Poznal jste mě?” Ozval se Nick společně se Sunnym.
“Jistě, přišel jsi s...” Zvedl oči k Dannymu. Ten udiveně zvedl obočí.
“Proč to vůbec řešíme. Pojďte, takhle jdeme všichni pozdě.” Chytl dívku. Všiml si páru. Hlavně jejich očí. Něhy a něčeho hřejivého v nich.
“Máte teď poslední dvě hodiny se mnou?” Chtěl vědět. Přikývli. Muž si povzdechl.
“Dobře, vemte si věci a jděte.” Jejich výrazy se změnily v překvapené.
“V tomhle stavu byste mi ve třídě stejně k ničemu nebyli.” Dodal a vedl dívku k učebně. Sunny se podíval na Dannyho. Ten s úsměvem zakroutil hlavou a šel za učitelem.
Sindy a její kamarádky sebou cukly, když si všimly příchozích. Učitel usadil dívku a přešel ke katedře.
“Posaď se Danny, vy můžete jít.” Zvedl oči k Sunnymu. “Tu předešlou hodinu...”
“Dvě.” Opravil ho Sunny. Muž přikývl.
“Dvě... vás u Piera, že? Omluvím. Vím, že je dost striktní. Děkuju za pomoc.” Dodal. Oni jen přikývl a sbalili si své věci. Sindy je se zamračeným výrazem sledovala.
“Nějáký problém, Sindy?” Cukla sebou a otočila k učiteli hlavu. Zakroutila s ní.
“Fajn, pojď k tabuli. Tvůj test dopadl příšerně, jak sis asi domyslela. Snad si dnes napravíš jméno.” Ona vyděšeně rozšířila oči.
“D-dnes? Ale nevěděla jsem... nepřipravila jsem se.”
“No to Collette na tu studenou sprchu asi také ne, ale poprala se s tím. Vem si z ní příklad.” Usmál se. Na tom úsměvu nebylo nic veselého. Dívka sebou cukla.
“Vy nejdete?” Otočil hlavu k Sunnymu. Mladík se pobaveně usmál a táhl Nicka pryč.
“Chápu proč mu říkají Ledová princezna. Ten jeho výstup byl mrazivej.” Zachvěl se Nick. Sunny ho vzal kolem ramen a přitáhl si ho k sobě.
“Já nevím, třeba je jako ty. Jen se za ten svůj chlad a tvrdost schovává. A ve skutečnosti je rozkošnej, něžnej a neodolatelnej.” Nick k němu zvedl oči.
“Nezapomínej, že ty už jednoho takového máš.” Zabručel. Sunny se zasmál a sklonil se k němu.
“Já vím... a neměnil bych.” Políbil ho.
Druhý den jim Danny vyprávěl průběh hodiny. Učitel nakonec vyvolal i dívčiny kamarádky a ty dopadly stejně mizerně jako ona.
“Nakonec prohlásil, že nebude tu známku započítávat ale ať to berou jako varování.” Usmál se mladík.
“Kdybyste viděli jejich výrazy a on jim tak suveréně čelil.” Zakroutil hlavou.
“Myslím, že mám nového hrdinu.” Dodal. Pár se pobaveně usmál.
“To jistě nejsi sám. Slyšel jsem, že tu má spoustu obdivovatelek.” Napil se Sunny z láhve a sklonil hlavu k Nickovi. Seděl opřený o něj a se zavřenýma očima poslouchal. Všichni zvedli oči, když se spustil prudký dešť.
“Zatraceně.” Vstali rychle a zaběhli do nejbližší budovy.
“To jen tak nepřestane.” Sledoval Nick provazy vody za okny.
“Odvezu tě.” Sklonil k němu Sunny hlavu. Mladík zrůžověl a přikývl. On zvedl oči k Dannymu.
“Jsi taky dneska pěšky nebo ne?”
“Jo... ale jsem tu o hodinu dýl než vy.” Povzdechl si.
Po všech svých hodinách vyšel před školu. Zadíval se na padající vodu. Sklonil hlavu k velkému deštníku, který držel. Jedna z jeho spolužaček mu ho vrazila do ruky a aniž by stačil poděkovat, odběhla pryč. Povzdechl si a rozepl ho. Uslyšel kroky. Možná ho někdo přece jen odveze. Otočil se nadějně. Zadíval se na učitele, on sledoval déšť.
“Občas bych se možná mohl podívat na předpověď... obzvlášť když se chci projít.” Přešel k mladíkovi. Ten se pobaveně pousmál.
“To jsme dva. Dostal jsem tenhle deštník. Doprovodím vás, jestli chcete.” Nabídl se. Ve skutečnosti asi jen ze zdvořilosti. Muž neměl svou přezdívku pro nic za nic. Nečekal, že bude souhlasit, proto na něj zůstal překvapeně hledět.
Roztáhl deštník a zvedl nad hlavu. Nabídl mu rámě. Muž se do něj s díky zavěsil. Tiše procházeli ulící a snažili se vyhýbat velkým kalužím. Danny přemýšlel, z čeho je tak nervózní. Byl tolik zabraný myšlenkami, že si nevšiml auta jedoucího proti nim. Jelo nebezpečně rychle. Učitel se šokovaně zastavil, když ho probrala studená sprcha. Nevěřícně se zadíval na svůj ohozený světle šedivý oblek.
“Co to bylo za kreténa?” Otíral si Danny sako uniformy. Pak si všiml mužovo oblečení. On udiveně zvedl obočí, když mladík neudržel smích.
“Čemu se...”
“Já se omlouvám, ale... nemůžu si pomoct.” Smál se. Učitel se zamračil. Jeho výraz polevil a on se začal pobaveně smát.
“Nesměj se, víš jak to studí?” Praštil ho zlehka do paže a sklonil hlavu ke svým kalhotám. Danny na něj zaskočeně hleděl. ´Směje se.´ Pomyslel si. Vzpamatoval se.
“Kde bydlíte?”
“Za dlouhým mostem.” Řekl nechápavě.
“Fajn, já nedaleko odsud – můžete počkat u mě než to přejde. Nebo vám to alespoň uschne. Takhle brzo někde nestydnete.” Zkusil to. Muž k němu překvapeně zvedl oči.
“Jsem tvůj učitel... nehodí se...” Danny pokrčil rameny.
“Bydlím sám a v tomhle dešti? Kdo by se potuloval po ulicích.” ´Řekni ano, prosím.´ Nechápal proč tolik stojí o jeho společnost. Snad protože se nechová tak chladně jako obvykle? Muž nakonec přikývl a následoval ho k němu domu.
Rozhlédl se po obývacím pokoji. ´Má tu pořádek.´ Pomyslel si.
“Tam je ložnice a koupelna – můžete se jít umejt... zatím pro vás najdu něco suchýho a teplýho.”
“Jsem Jesper.” Překvapil ho. “Jsme sami tak...” Přerušil ho Dannyho úsměv.
“Jdu se umýt.” Zašel do ložnice. Mladík se za ním zadíval. Zdálo se mu to nebo vážně... zrůžověl? Pousmál se. ´Tohle bude zajímavý odpoledne.´ Svlékl si sako a s ním košili. Převlékl si kalhoty a vyndal jiné pro Jespera s nimi teplou mikinu s kapucou. Šel zavařit čaj.
“Děkuju za to oblečení.” Ozvalo se za ním. Otočil se a neubránil se v úsměvu. Muž měl ohrnuté kalhoty a mikina mu byla roztomile veliká ale vypadal v ní úchvatně. Mokré vlasy zlehka rozdrbané. Mladík se vzpamatoval.
“Posaď se... hladový?” Postavil před něj velký hrnek.
“Zatím ne... děkuju.” Zvedl hrnek oběma rukama a foukáním se ho snažil zchladit. Danny ho tiše sledoval. ´Bez toho uhlazenýho účesu, saka a výrazu je... neuvěřitelně rozkošnej a krásnej.´ Prohlížel si mužův půvabný obličej. Uvědomil si svoje myšlenky. Sklonil hlavu
“Netušil jsem, že Sunnymu se líbí muži.” Překvapil ho Jesper.
“Asi ne muži – to jen Nick.” Pousmál se mladík.
“No, není divu. Ten kostým mu sedl. Vypadal v něm úchvatně.” Vyzkoušel čaj aby zjistil, že je stále moc horký.
“Vůbec jsem si tě tam...Curtis tě pozval?” Chtěl vědět.
“Jeho matka... trvala na tom, že musím přijít.” Zakroutil hlavou.
“A co jsi měl za kostým? Třeba jsem tě tam potkal a ani o tom nevím.” Usmál se mladík. Učitel sklonil hlavu. ´Ani sis mě nevšiml´ Pomyslel si.
“Byl jsem za tvůj opak.” Danny udiveně zvedl obočí.
“Ten bílej sexy čaroděj?” Zeptal se. Pak si uvědomil, co zrovna řekl. “Vzbudil si pozdvižení. Nikdo tě nepoznal.” Dodal rychle. Muž přikývl.
“To byl účel.” Napil se. Dlouho si povídali. Dannyho překvapilo jak přátelská a klidná atmosféra nastala. Muž byl překvapivě milý a sdílný. Úplně jiný než ve škole.
Mladík se na něj zadíval. Otočil hlavu k oknu. Cítil se tak dobře, že si ani nevšiml kolik je hodin.
“Jespere?” Dřepl si k němu. Pousmál se a pohladil ho po tváři. Tyhle lehce neupravený vlasy mu sluší mnohem víc. Odstrčil mu pramen za uši.
“Jespere.” Zatřásl s ním jemně. Muž něco zamumlal a svezl se na pohovku. Mladík se usmál a sklonil se k němu. Zvedl ho do náruče. Opatrně ho položil do své postele a svlékl. ´Ty musíš bejt ale unavenej.´ Pomyslel si a přikryl ho. Lehl si k němu a usnul.
Ráno se probral. Promnul si oči a sklonil hlavu k muži, spícímu v jeho náruči. Usmál se a prohlížel si ho. Rychle zavřel oči, když sebou Jesper cukl a probral se. Muž se pomalu protáhl. Rychle se rozhlédl. ´Usnul jsem tu?´ Všiml si stále padající vody. Zvedl oči k Dannymu. Sklonil hlavu k jeho vypracovanému hrudníku. Pousmál se a něžně se přitulil. Mladík ho zaskočeně držel a přemýšlel, zda se mu to náhodou nezdá.
Oba sebou cukli, když začal zvonit telefon. Jesperův telefon. Odtáhl se od mladíka a zvedl přístroj ze široké lišty za postelí. Zadíval se na číslo. Zamračil se a přijal hovor.
“Co se děje?” Danny si všiml změny v jeho hlase – opět ten jeho chlad. Jesper k němu otočil hlavu. Zadívali se do oči. Muž se zamračil a poslouchal volajícího.
“Můj bože, Stevene, co po mně ještě chceš?” Mladík udiveně zvedl obočí. ´Steven?´
“Je konec... kolikrát ti to ještě budu muset opakovat?” Mrazil jeho pohled.
“To mě moc nebere a není to můj problém.” Danny ho zamyšleně sledoval. Je to jen jeho pocit nebo s ním nikdy nemluvil tímhle tónem? A ani ve škole, když k ostatním se choval tak chladně
“Dej mi pokoj, na tohle nemám náladu.” Zavěsil muž telefon. Hlasitě si povzdechl a otočil hlavu k Dannymu. Jeho oči se vyjasnily.
“Promiň.” ´Jsem to já.´ Sledoval Danny jeho výraz.
“Můj bývalý přítel... ne na něj jednoduše neplatí.” Sklonil hlavu k telefonu, který začal znovu zvonit.
“To je zase on?” Když muž přikývl, zamračil se.
“Volá často?” Když opět přikývl, vzal mu telefon.
“Prosim?” Ozval se naprosto suveréně. Jesper na něj nevěřícně hleděl. Naklonil se blíž aby slyšel rozhovor. Danny ležel na zádech a on se skláněl u jeho boku. Mladík zvýšil hlasitost.
“... omyl.” Stihl zaslechnout učitel.
“Hmm... a komu voláte?”
“Jesperovi.” Ozval se muž.
“Tohle je Jesperův telefon.” Usmál se mladík zúčastněně. Muž si zakryl pusu, aby se nerozesmál a poslouchal.
“Proč k sakru bereš jeho telefon?”
“No protože šel zrovna do sprchy. Mám něco vyřídit? Nebo mu ho můžu odnýst jestli je to naléhavý.” Použil mladík upřímný naivní tón hlasu.
“Do sprchy?” Zeptal se muž podrážděně.
“Pravda... tak mi řekněte jméno, vyřídím mu, že jste volal.”
“Jsem Steven – jeho přítel.”
“Přítel? Hmmm... ale Jesper se dnes v noci netvářil a nechoval tak, že by měl přítele. Možná opravdu nemyslíme toho samého.”
“O čem to k sakru mluvíš? Jistěže mluvíme o tom samym. Okamžitě tam odsud vypadni!” Zvýšil hlas.
“A můžu se alespoň oblíct?” Jesper jen tak tak držel smích.
“Cože?!”
“No nerad bych běhal po ulících nahatej, to snad chápete.” Řekl mladík naprosto klidným hlasem.
“Ty malej bastarde... já si tě najdu a pak uvidíš.” Byl muž vzteky bez sebe.
“Počkejte, mám pocit, že už vylézá... když chvíli...” Zmlkl, když se mu v telefonu ozval známý tón. Učitel ho částečně zalehl a rozesmál se. Mladík ho pobaveně chytl a čekal až se uklidní.
“Bože, ty jsi ďábel. Hrozně bych si přál vidět jeho výraz. To tvoje ... ale Jesper se v noci netvářil a nechoval tak, že by měl přítele...” Rozesmál se znovu.
“Já snad umřu.” Bavil se.
Konečně se uklidnil. Odtáhl se od mladíka a pobaveně zakroutil hlavou.
“Začínám chápat ten dav, který tě stále obklopuje.” Usmál se. Danny se mu zadíval do očí. ´To já taky.´ Pomyslel si a chytl ho. Jesper překvapeně rozšířil oči, když ucítil na svých rtech mladíkovo. Strnule příjímal polibky a nechal se položit na záda. ´Prosím, řekni, že jsem se nesplet.´ Laskal Danny něžně jeho rty a čekal na odpověď. Když ho Jesper váhavě objal kolem ramen a stejně váhavě odpověděl jeho polibkům, jeho srdce se zachvělo. Dlouho promlouvali beze slov. Mladík se kousek odtáhl a zadíval se muži do očí. Hřbety prstů ho pohladil po tváři.
“Prosím, řekni, že chceš víc...” Zašeptal a zlehka ho políbil. Jesper se zhluboka nadechl.
“Já...” Zamračil se a zavřel oči. “Chci tě tak dlouho, ale nikdy jsem nevěřil... nepočítal jsem s tím, že... mělo to skončit až odejdeš ze školy. Aniž... aniž by sis všiml.” Zakroutil hlavou a zadíval se do mladíkovo očí. Danny se pousmál.
“Ale já si všiml.” Hrál si s prameny vlasů kolem mužovo hlavy.
“A nemůžeš čekat, že to jen tak nechám odeznít. Ne teď, když jsem tě skutečně viděl.” Sklonil se k jeho rtům. Jesper se zachvěl.
“Ale... jsem tvůj učitel.” Danny se odklonil a usmál se.
“Vážně vypadám na to, že by mi to nějak vadilo?” Pokračoval ve své něžné péči. Jesper mu zlehka odpověděl. ´Tohle přece nemůžu.´ Snažil se přesvědčit sám sebe – ale bez úspěchu. Danny se spokojeně usmál, když muž prohloubil své polibky.
Učitel ležel na zádech. Mladík se prsty a rty toulal po jeho těle. Něžně a pomalu. Muž ho pevně držel za ruku. Tolik po něm toužil a zároveň nevěřil, že někdy bude skutečně jeho. A teď. Zachvěl se a sklonil k němu hlavu. Danny se usmál a zvedl se k jeho obličeji.
“Jsi neuvěřitelně nádhernej a já toužím vykřičet to do světa.” Vydechl pobavením.
“Je to jak kdybych měl před sebou oblíbenou sladkost a nevěděl z jakého konce začít jíst.” Pokračoval. Jesper měl pocit, že se rozpustí. Chytl ho a stáhl k sobě, pevně objal.
“Danny... Danny... Danny... Danny.” Zašeptal. Z jeho rtů znělo jméno jako pohlazení. Mladík se usmál a pevně ho držel.
“Ale myslím, že vím, která část je nejlákavější.” Jesper zadržel dech a zaklonil hlavu, když Danny zajel prsty pod látku trenýrek. Mladík pomalu pohyboval rukou a sledoval jeho krásnou tvář. Políbil ho pod bradu a stupňoval touhu. Uvědomil si, že jeho dech je stejně zrychlený jako Jesperův. Že jeho srdce bije stejným tempem. Že je stejně vzrušený jako on. Jemně ho přetočil na břicho a přizvedl k sobě. Pohladil ho po zádech a sklonil se k němu.
“Smím?” Zachvěl se jen při pouhé představě. Jesper s ním a přikývl. Oba současně zasténali, když ucítili toho druhého. Danny ho objal kolem pasu a spokojeně se usmál. Pomalu se pohl, muž zavřel oči a opřel se o ruce. Tohle je prostě moc krásný na to aby to nebyl sen.
Sunny se sesunul před sedícího Nicka a opřel se o něj – víc ležel než seděl. Mladík se pousmál a objal ho kolem ramen.
“Takže? Co se děje? Tvářil ses tak... divně.” Nevěděl jaké slovo použít. Povzdechl si, když mu Nick sebral cigaretu, kterou si chtěl připálit. Přitáhl si jeho hlavu a políbil.
“Budeš muset moje rty zaměstnat nečím jiným, když mi nedovolíš kouřit.” Řekl tiše, tak že to slyšel jen mladík. On zrůžověl a pokáral ho pohledem. Přesto ho políbil a zvedl oči k Dannymu.
“Možná mi poradíš líp ty než Nick, jestli vůbec chci nějákou radu. Vůbec nevím... možná to jen potřebuju říct nahlas, bych se ujistil, že se to stalo.” Přemýšlel.
“Cože?” Zamračil se Sunny. Danny si povzdechl a vyprávěl jim průběh dvou posledních dní.
“Počkej, počkej, Ledová princezna? Mluvil si s ním a šel k tobě domů? Slyšel jsem dobře?” Když mladík přikývl, Sunny zakroutil hlavou. Nick ho sledoval stejně nevěřícně. Danny se pobaveně pousmál a sklonil hlavu.
“Jestli vás tohle takhle šokovalo... celej příběh vás zabije.” Když jim zběžně převyprávěl, co se vlastně všechno stalo, zůstali na něj oněměle hledět.
“To ti prostě nesežeru. Děláš si legraci, že jo?” Zakroutil Sunny hlavou a vzal Nickovi svou cigaretu. Sedl si a připálil. Danny pokrčil rameny.
“Vůbec netuším, co mám dělat. Jak se mám chovat. Co mám citit. Mám v sobě takovej bordel pocitů, že prostě...” Sebral Sunnymu cigaretu.
“Někdo mě měl varovat... já nevím... bože.”
“Co bylo pak?” Ozval se Nick.
“Hmmm... odvez jsem ho domu pak do školy a jel k sobě. Nemoh jsem tu zůstat.”
“A mluvili jste spolu?” Když mladík zakroutil hlavou, povzdechli si.
“Říkal jsem, že ve skutečnosti je... “ Zmlkl Sunny, když se na něj Nick zamračil.
“Fajn... je to jednoduchý, Danny. Víš, co chceš? Bral si to jen jako hru – bylo to jen ze zvědavosti nebo v tom bylo víc?” Mladík se mu zadíval do očí. Sklonil hlavu.
“Nemyslím, že to bylo jen ze zvědavosti... ale co když pro něj ano? Třeba to, co tak dlouho chtěl, dostal včera.“
“Asi si prostě musíte promluvit.” Pokrčil Nick rameny.
“Jo už ho slyším... o čem?” Povzdechl si mladík zničeně.
“Hrozně se bojím toho, že před ním budu vypadat jak...”
“Malej harant?” Doplnil ho Sunny. Když Danny přikývl, zakroutil hlavou.
“Hmmm... bral tě za dostatečně dospělýho a chlapa aby to s tebou dělal... promiň mi ten výraz. Nick má pravdu. Promluv si s ním.... a mezi námi, ne že bys byl můj typ, ale podle mě si sakra kus chlapa. Člověk by v tobě těžko našel malýho haranta.” Danny se zasmál a přikývl. Ťípl nedopalek a vstal.
“Musím na hodinu... díky.” Kývl hlavou a šel pryč.
Při poslední hodině nezvózně seděl v lavici a hleděl do svého počítače. Nedokázal zvednout hlavu k tabuli. Otočil hlavu k Sunnymu s Nickem. Oba se povzbudivě pousmáli.
Jesper jim na začátku hodiny zadal samostatnou práci, teď seděl za svým stolem a opravoval práce jiné třídy. Ale víc se věnoval černobílým korálkům kolem Dannyho krku. Vykukovaly z poza rozeplé košile a na jeho opálené kůži vypadaly jednoduše sexy. Povzdechl si a otočil hlavu ke studentce. Hlásila se.
“Ano?” Uvědomil si, že Danny zvedl oči od své práce.
“Mám hotovo.” Usmála se významě. On vstal a obešel stůl.
“No, vzhledem k tomu, že jsi byla tak vlezle snaživá a aktivní nebudeš mít teď co dělat. Gratuluju.” Ostatní žáci se zasmáli. Učitel se opřel o katedru. Otočil hlavu k deskám, položeným vedle sebe. Přejel po nich prsty, zvedl je a otevřel.
“Rozdej to... vaše opravené testy.” Podal jí štos popsaných listů.
“A nechvátej tak... nic nevyhraješ.” Vzal si od ní její samostatnou práci a začetl se do ní. Dívka mezitím rozdávala testy. Danny si vzal svou a uvolněně si přečetl známkování. Rozložil list, aby si prohlédl chyby. Udiveně zvedl obočí. Pousmál se a schoval písemku. Jesper se usmál a sklonil hlavu zpět k dívčině práci.
Jesper nervózně přecházel po svém obýváku a čekal. Muž, sedící na gauči, ho pobaveně sledoval.
“Mohl byses posadit? Znervózňuješ mě.”
“Já tebe?” Vyštěkl muž. Zhluboka se nadechl a sedl si.
“Proč ksakru nevolá? Napsal jsem mu, že po šesté.” Napil se. Cukl sebou když začal zvonit telefon.
Nick se Sunnym se na mladíka tázavě podívali.
“Zvoní to.” Pokrčil rameny a nervózně vyklepával prsty do stolu. Cukl sebou.
“Zdravím, to jsem já.” Promnul si oči. ´Jo, není nad to umět se přestavit.´ Pomyslel si zničeně.
“Jistě, já vím. Báječná práce – v tom testu.” Zavřel muž oči. ´To tě vážně nenapadlo nic lepšího?´ Zvedl oči ke svému příteli s výrazem, o čem mám proboha mluvit?
“Děkuju, snažil jsem se.” Podíval se Danny na Nicka se Sunnym s otázkou v očích. Co má říkat teď? Všichni přítomní se jemně pousmáli. Jakoby tím dávali najevo – mluv upřímně.
Mladík si povzdechl a zvedl skleničku ze stolu. Utřel imaginární šmouhu.
“Připravoval jsem si báječný a vtipný rozhovor a teď mi to všechno přijde jen jako zbytečná a hloupá snůška keců.... omlouvám se za ten výraz.” Protočil skleničku v ruce.
“Protože to jediný, co tě zajímá je, co od tebe vlastně chci.” Doplnil ho Jesper.
“Ano... jaktože tobě nedělá problémy, říct to? Znělo to tak lehce.” Zamračil se Danny.
“Lehce? Nesmysl... připravoval jsem si to tak dlouho, že jsem si nakonec pozval přítele aby mi dodal odvahu a podpořil mě.” Přiznal se muž. Danny se zasmál.
“Ty taky?” Jesper udiveně zvedl obočí.
“Nevím jestli tu jsou víc kvůli tomu aby mě podpořili nebo utěšili až mě pošleš do háje.”
“Proč bych tě měl poslat... víš přece jak moc jsem tě chtěl.”
“Já vím, ale hrozně se bojím, že jsem to špatně pochopil. Že nestojíš o víc než o minulou noc.”
“Asi tak jako já se bojím, že u tebe to byla prostě jen zvědavost.” Přiznal se muž. Danny se pousmál.
“Hmmm... nemyslím, že ty dva ještě potřebuju.” Jesper se pousmál.
“Za hodinu jsem u tebe.”
Učitel zazvonil u Dannyho bytu. Když nikdo neotvíral, opřel se o zeď vedle dveří. Danny se na něj zadíval, usmál se a stoupl si před něj.
“Promiň... byl jsem nám pro večeři.” Opřel se dlaněmi o zeď vedle Jesperovo hlavy. On se usmál a chytl se ho kolem pasu.
“V pořádku... teď jsem přišel.” Přijal jeho rty. Zadíval se mu do očí. Jak se mohl chtít tohodle jen tak vzdát? Zachumlal se do mladíkovo pevné náruče. On se usmál a políbil ho do vlasů.
“Tak pojď.” Vedl ho dovnitř.
