Vysoká postava v černé dlouhé kápi se rozhlédla po velké aule chrámu. Jeho obyvatelé, oděni ve zdobených kněžských hávech, se za ní nejistě otáčeli. Dle všeho muž se vztyčil nad jedním z nich.
Kněží se polekaně otočil a zvedl hlavu.
„D-dobrý den, cizinče. Přeješ si?“ Rozhlédl se, očima hledaje pomoc u svých. Ti návštěvníka sledovali se stejnými výrazy.
„Hledám vašeho hlavního mistra.“ Řekl muž hlubokým sametovým hlasem. Zděšení v jejich očích zesílilo.
„Našel jsi ho.“ Kněží se uvolnili a on se otočil. Zadíval se na muže ve středních letech. Měl složitější roucho než ostatní a víc důležitě se nemohl tvářit.
„Máte tu něco, co vám nepatří. Chci to.“ Kněží začali reptat, povzbuzeni přítomností svého vůdce. Utišil je rukou.
„Nevím o čem mluvíš. Také je slušnost představit se, když někam přijdeš.“ Zamračil se s opovržlivě.
„Moc dobře víš, o čem mluvím a kdo jsem.“ Stáhl si muž kapuci. Mezi přítomnými to zašumnělo šokem. Jeho vlasy měly barvu temného vína, temného sametu. Oči - dva rubíny - byly dominantou jeho sebevědomého krásného obličeje.
„Sethi.“ Zamračil se hlavní z kněžích. Muž se pousmál, uspokojen strachem v jeho očích.
„Nemáš právo, je náš.“ Sethi se zamračil, díky čemu všichni kněží polekaně ustoupili.
„JÁ nemám právo? To vy jste neměli. Byl určený mně.“ Zavrčel a přinutil muže kolem ještě o krok ustoupit.
„Vám je k ničemu. Zdaleka nedokážete využít jeho schopnost. Najděte si jinou hračku a pro příště vynechte hračky démonů.“
„Myslím, že jeho moc využíváme dostatečně... i proto si sem přišel vyjednávat.“ Řekl muž opovržlivě.
„Přišel jsem vás varovat. Podruhý už nebudu.“ Zahořely jeho oči rudými plameny. Kněží zavřel svoje. Sethi se zamračil.
„Ksakru.“ Zmizel. Mistr se spokojeně rozhlédl a s jistou nonšalancí přijímal poklony a obdiv svých svěřenců.
Družina královských vojáků se zadívala na pevnost. Chrám byl vytesaný z temného kamene. Působil majestatně a jistě měl zastrašit. Jeho kněží byli vážení v celém království a nejmocnější z lidí. Nezodpovídali se nikomu ani samotnému králi.
Velitel, sedící na mohutném temně hnědém koni, se zamračil. Zvedl ruku. Malá družina se pohla směrem ke vchodu.
Doprovázen jedním z kněžích procházel chodbami chrámu. Následovali je dva z vojáků. Dle zdobení oděvu jeho zástupci. Kněží je dovedl do jedné z místností, uklonil se a odešel. Muži se rozhlédli. Blonďatý zástupce přešel k přeplněné knihovně.
„Co po nás můžou chtít?“ Začetl se do názvů knih.
„Hmm... bude to něco velkýho. Neslyšel jsem, že by někdy v minulosti prosili o pomoc.“ Ozval se černovlasý zástupce. Jejich velitel se opřel o mistrův masivní stůl. Zvedl oči ke dveřím, které se otevřely.
„Prosím... nesahejte...“ Vztáhl kněží ruku k zástupci. Ten se omluvně pousmál a zavřel knihu. Vrátil zpět.
„Dobrý den.“ Otočil mistr hlavu k veliteli. Chvíli čekal, až se ukloní. Když se tak nestalo, pohoršeně se zamračil.
„Takže?“ Zkřížil muž ruce na prsou a tázavě se na něj podíval. Znovu se zamračil ale přikývl.
„Hmmm... předpokládám, že víte o moci našeho chrámu. Již generace si předáváme tajemství mocné magie.“ Odmlčel se.
„A dál?“ Přerušil velitel jeho dramatickou pauzu. Kněží se zatvářil, jakoby ho někdo praštil přes prsty a pokračoval.
„Nikdo samozřejmě netuší, co je zdrojem této magie. Nedávno se tu ukázal jeden z démonů. Chce naši moc. Bojíme se, že přijde znovu a tentokrát ne sám.“ Vůdce pokrčil rameny.
„Máte přece svoji magii, čeho se tak bojíte?“
„Snad ale démoni nejsou mocní jen v magii ale i v boji... ten my neovládáme.“ Zamračil se muž. Přiznat svou slabost ho očividně pálilo na jazyku. Velitel se spokojeně pousmál. Cítil jisté vítězství a to si myslel, že má špatný den. Celou noc nespal a když se mu k ránu podařilo usnout, vzbudili ho s rozkazem jet sem. Jeho pán cítil příležitost a rozkázal mu ve všem jim vyjít vstříc.
“Takže po nás chcete ochranu... co je zdrojem vaší magie?” Kněží se zamračil.
“Nečekáš, že vám jen tak prozradíme naše tajemství.”
“Nečekáš, že budem riskovat život aniž bysme věděli kvůli čemu.” Muž něco vztekle zavrčel.
“Fajn... pojďte se mnou.” Provázel je chrámem až do velké pokladnice. Bojovníci si vyměnili pobavené výrazy při pohledu na téměř neskutečné bohatství chrámu. Mezi poklady, v bohatě zdobeném podstavci byl zasazený velký nazelenalý kámen. Vycházelo z něj slabé světlo. Velitel si uvědomil, že podobný kámen má mistr pověšený na krku.
“Říkáme mu Krystal. Je to kouzelný kámen, který má moc shromažďovat energii.” Vysvětloval Mistr. Vojáci přešli k podstavci.
“Hmmm... potřebuju vidět plán chrámu. Všechny cesty dovnitř.” Otočil se velitel. Kněží přikývl.
“Pokusím se najít...”
“Najdeš mapu chrámu.” Přerušil ho muž sebejistým hlasem a namířil si to ke vchodu. Mistr se za ním zamračeně zadíval. Takovým tónem si s ním nikdo nikdy nedovolil mluvit. Až bude jejich chrám v bezpečí, ztrestá jeho drzý jazyk.
Nechal vojáky ubytovat a sám došel ke dveřím své ložnice. Položil dlaň na hladké dřevo a zavřel oči. Tiše něco zašeptal a vešel. Rozhlédl se po velké ložnici spojené s knihovnou. U její paty seděl zahrabaný v knihách světlounce blonďatý skoro bělovlasý mladík. Díky bělostné pleti a jemnému krásnému obličeji působil jen jako snový přízrak. Na sobě měl jednoduchý černý háv s kapucou. Byl bez jakehokoliv zdobení, dlouhý až na zem. Zvedl hlavu od knihy, kterou držel a zadíval se na muže velkýma temně modrýma očima. Byly plné bolesti a smutku. Muž si k němu dřepl.
“Nemusíš se bát, chlapče. Ty děsivý démoni se sem nedostanou.” Pohladil ho po vlasech. Jeho ruka se jemně třásla.
“Nechceš přece, aby se sem dostali... říkal jsem ti, jací jsou.” Jen přikývl a sklonil hlavu. Mistr se pousmál a zvedl jeho obličej ke svému.
“Obzvlášť Sethi.” Pohladil ho po tváři. “Ten je z nich nejhorší. Říkal jsem ti, jak dokáže být zlý a krutý.” Užíval si hebkost jeho kůže.
Mladík zamračeně přivřel oči, když se sklonil k jeho rtům. Stále si nezvykl. Na jeho polibky. Na jeho doteky. Možná si zvykl, ale stále se mu hnusily. On se mu hnusil. Děsil ho pohled do jeho očí. Posedlost a závislost v nich. Raději by ho zabil, než aby patřil někomu jinému. Ale ten démon tam venku ho děsil ještě mnohem víc. Tady měl alespoň své knihy. Schovával se na jejich stránkách, snažil se zapomenout mezi písmeny. Přečetl jich stovky. Od učebnic po staré legendy. Jeho oblíbenou byl velký herbář květin. Kůže na jeho deskách byla poškrábaná a špinavá, jako samotné listy knihy. Některé jen volně držely mezi ostatními stránkami, některé chyběly úplně. Přesto to stále byla veliká a silná kniha a on ji všude nosil sebou.
“Čekal jsem něco... ale tohle.” Rozhlédl se blonďatý zástůpce – Sonja - po rozlehlé knihovně. Jeho velitel se tvářil stejně ohromeně.
“Pojďte, prosím, tudy.” Zastavil se kněží, provázející je knihovnou. Muži ho poslechli a následovali spletitými uličkami mezi regály.
Velitel se zarazil, když procházeli jednou z křižovatek. Pomalu zacouval a zadíval se na jednoho z kněžích natahujícího se pro knihu. Očividně mu přišlo zbytečné dojít si pro žebřík, když jeho prsty byly schopné na knihu dosáhnout. Muž chvíli sledoval jeho balancování, pak si všiml zvláštního náramku. Materiálem připomínal kámen z pokladnice. Vydal se k němu.
Mladík sebou cukl, když se přes něj natáhl pro knihu. Otočil se a zadíval se na cizince. On na něj a doufal, že jeho výraz neodráží jeho pocity. Někdo ho měl varovat, že kněží můžou být i takhle rozkošní a půvabní.
“Dobrý den.” Podal mu knihu. Mladík tiše přikývl a prohlížel si ho. Takhle nějak si přestavoval hrdiny ze svých knih – vysoké mohutné postavy a tvrdé krásné tváře. Jeho zdobily nebesky modré oči a lemovaly temně černé prameny spadané kolem obličeje. Většina z nich byla vzorně sčesaná dozadu.
“Quine, co se...” Zmlk blonďatý muž a jeho výraz napodobil velitelův.
“Dobrý den.” Mladík k němu otočil hlavu a opět jen kývl hlavou. Prohlížel si dalšího hrdinu ze starých legend. Byl drobnější postavy než jeho velitel.
“N-Naveene, co tu... kde máš... omluvte mě.” Běžel kněží zděšeně pryč. Muži ho nevnímali, stále okouzleni drobnou půvabnou vílou.
“Patříš mezi mistní kneží?” Naveen váhavě přikývl a zadíval se za ně. Oba se otočili. Za nimi stál celý rudý hlavní mistr chrámu. Udýchaně přešel k mladíkovi a chytl ho. Vedl pryč. Zaměřili svoji pozornost na svého původního průvodce. Všimli si zarudlé tváře s krvavou oděrkou.
“Je to osobní učedník mistra Salima... pojďte, prosím.” Pobídl je. Beze slov ho následovali.
“Hmmm... měl jsem jít s váma.” Povzdechl si černovlasý zástupce - Link - a prohlížel si plány chrámu. Sonja se zamračil.
“Myslím, že nám neříkaj vše.” Druhý muž pokrčil rameny.
“To se dalo čekat. Muselo pro ně být dost bolestivý, jen nám říct o pomoc.” Usmíval se pobaveně, když si vzpomněl na mistrův výraz z jejich prvního setkání.
“No a pak ho Quin donutí, ukázat nám tu jejich obrovskou pokladnici.” Neměnil se jeho pobavený výraz. Sonja se zasmál a přikývl.
Královštví vojáci osídlili chrám a jeho okolí. Quinova družina zůstávala v pevnosti. Link přiběhl do velké jídelny. Jeho výraz mluvil za vše. Démoni dorazili. Vojáci se zadívali na přibližující se vojsko.
“To si snad děláš...” Nevyděsilo je množství ani velikost některých démonů, ale draci. Draci vznášející se nad jejich hlavami. Nebyli nijak velcí i tak působili majestátně a vznešeně.
“Neříkej mi, že je to Sethi.” Zamračil se Quin. Chytl kněžího stojícího vedle něj pod krkem a nepřestal sledovat tvory, plachtící vzduchem. Otočil hlavu ke muži. Nejistě přikývl.
“Ještě nějáký další překvapení?” Rychle zakroutil hlavou.
Démon byl známý svým přátelstvím s draky. Někteří dokonce tvrdili, že je jedním z nich. Mezi svými měl jedno z nejvyšších postavení.
Vojska se do sebe pustila, lidé posíleni magickými runami a ochranami chrámu. Quina překvapilo, že démoni nepoužívali žádná útočná kouzla a magii. Pouze ochranná a možná očarované zbraně. Draci sice kroužili nad jejich hlavami, ale útočili jen na budovy chrámu ne na vojáky, bojující pod ním. Zamračil se. Skoro jakoby je démoni chtěli jen zastrašit a ohromit.
“Jdeme.” Sonja s Linkem přikývli a společně s jeho družinou ho následovali. Zkontrolovali Krystal a hlídali všechny vchody vedoucí k pokladnici.
Dva kněží se rozhlédli po chodbě chrámu. Větší z nich sklonil hlavu a zavřel oči. Vydal se dlouhou chodbou. Druhý za ním. Zastavil se před ložnicí hlavního mistra. Položil dlaň na dveře. Zamračil se a otevřel je. Vystrašený Naveen k nim otočil hlavu. Když poznal známé tváře kněžích, trochu se uvolnil a vstal. Muži na něj tiše hleděli. Menší z nich se laskavě pousmál a kývl hlavou.
“Poslal nás mistr Salim. Démoni se dostali do chrámu. Máme tě odvézt pryč.” Podal mu ruku. Zastavila ho neviditelná bariéra mezi dveřmi. Mladík nejistě přikývl a vykročil. Zamračili se, když se zastavil a otočil. Zvedl velkou koženou knihu a vrátil se ke dveřím. Oba se uvolněně pousmáli, když prošel bariérou a tázavě se na ně zadíval.
“Tak pojď.” Chytl ho Dan – menší z kněžích za ruku a vedl za druhým. Linusem. Naveen nejistě sledoval jeho záda. Něco bylo jinak. Cítil to, od doby kdy opustil ochrannou bariéru pokoje. Cítil něco zvláštně známého, hřejivého. Něco o čem nevěděl, že ztratil ale zrovna to našel. Jeho srdce se rozbušilo a dech se chvěl. Pevně stiskl Danovu ruku, zmatený svými pocity. Muž k němu sklonil hlavu.
“Nemusíš se bát, dobře?” Usmál se. Naveen přemýšlel, jestli měl vždy takhle laskavý úsměv. Dvojice se zadívala na Quinovo družinu. Oni na ně. Pozdravili pokývnutím hlavy. Když si všimli Naveena zpozorněli.
“Co se děje?” Chtěl vědět velitel.
“Jen ho na příkaz mistra Salima vedeme do bezpečí .Prý se už dostali do chrámu.” Ujal se Dan slova. Muž se mu zadíval do očí. ´Ten jeho pohled.´ Pomyslel si. Něco v něm ho zaujalo a pošimralo ve slabinách. Probudilo silnou touhu. Potlačil ji a přikývl.
“Potom ho můžete nechat tady, ochráníme ho.” Sklonil hlavu k mladíkovi. Dan se pousmál a přikývl.
“Zůstaneme uvnitř s ním... mistr by nás zabil, kdybychom ho nechali samotného.” Uklouzlo mu. Vojáci se pobaveně pousmáli a přikývli. Pustili je dovnitř.
Kneží se rozhlédli po pokladnici. Jejich pohledy se setkaly na Krystalu. Linus přešel k podstavci a vztáhl ruku ke kameni. Zastavila ji stejná neviditelná bariéra, která byla v mistrovo pokojích.
“Vypadnem odsud.” Zamračil se. Dan přikývl a sklonil hlavu. Zavřel oči. Naveen nejistě sledoval sochu, která se pohla. Odsunula se na stranu a odhalila malý vchod. Dan ho vedl k němu. Zvedl ruku. Ta se rozzářila a osvětlila temnou chodbu. Sklonil hlavu k mladíkovi. Nejistě k němu zvedl oči. Ovládala je panika.
“Nemusíš se bát, dobře? Nikdo ti neublíží, my tedy určitě ne.” Opět ten laskavý úsměv. Váhavě přikývl a vykročil za ním. Linus šel za nimi. Socha se opět pohla a zakryla vchod.
Netrvalo dlouho a vyšli tajným východem pod hradbami chrámu. Mladík se rozhlédl po večerní krajině. Vymanil svou ruku z Danovo a vydal se pryč. Dan vykročil, Linus ho chytl a zakroutil hlavou. Naveen se sklonil k nějáke květině a prsty se dotkl spícího květu. Přičichl. Stoupli si k němu.
“Zavolej je.” Sklonil se Linus k mladíkovi. Zvedl k němu oči. Muže pohladil jeho nadšený výraz.
“Musíme jít.” Naveen sklonil hlavu zpět ke květině, přikývl a vstal.
Zvedl hlavu k nebi, když se nad nimi objevili dva z draků útočících na pevnost. Nebyli si jistí jestli se tváří víc vyděšeně, obdivně nebo nechápavě. Linus ho chytl, když se sesunul k zemi. Zachvěl se a snažil se zahnat nával pocitů.
“Moc emocí na jeden večer.” Usmál se Dan. Druhý muž přikývl a prohlížel si mladíka. Viděl ho tolikrát. Ve svých snech, ale ve skutečnosti byl mnohem kouzelnější. Podal ho Danovi. Ten si ho lehce zmateně vzal. Linus vyskočil jednomu z draků mezi křídla. Chlapec pomalu otevřel oči a zvedl je k dračímu jezdci. Zachvěl se. Takhle si ho tedy nepředstavoval. Byl mocný a nádherný. Nahou horní polovinu těla měl částečně pomalovanou černo-rudými ornamenty. Dolní polovinu těla halily kožené zdobené kalhoty se sukní přes. Na pažích a prstech měl kovové ozdoby, na levé ruce kovovo koženou bezprstou rukavici dlouhou po rameno. Vlasy spletené do silného copu dlouhého pod zadek. V něm i ve vlasech kolem hlavy zapletené ozdoby. Volné prameny v ofině spadané kolem obličeje.
Démon k němu sklonil hlavu, jejich oči se setkaly. Drak zamával křídly a byl pryč. Naveen zvedl hlavu k Danovi. Rychle se odtáhl a zadíval se na dalšího démona. Měl krvavě rudé vlasy u hlavy spletené. S podobnými ozdobami, jaké měl druhý. Stejné neposlušné prameny spadané do obličeje. Na sobě vestičku kratkou pod prsa s dlouhými rukávy a bezprstými koženými rukavicemi. Podobné kalhoty jako dračí jezdec. Podobné ornamenty po těle. Oproti druhému měl jemnější obličej, krásných rysů a zvláštně hřejivých ale provokativních očí čistě zelené barvy.
Démon si všiml jeho výrazu. Usmál se.
“Neboj se Naveene, slíbil jsem přece, že ti nikdo neublíží.” Vyskočil a posadil se mezi drakovo křídla. Tvor vzlétl. Mladík se vyděšeně přitiskl k jezdci a zavřel oči. Stále viděl toho mocného démona. Salim mluvil o jeho moci, o jeho krutosti a zlu, které v sobě má. O jeho kráse a urozeném vzhledu se ale nikdy nezmínil. Zamračil se a pevně se držel muže. Možná ho děsil, ale ta výška dole mnohem víc.
“Otevři oči, tohle si přece nenecháš ujít.” Zašeptal mu démon u ucha. Naveen zakroutil hlavou. Muž se pousmál a jemně ho od sebe odtáhl.
“No tak.” Mladík pomalu otevřel oči a opatrně se rozhlédl. Udiveně zvedl obočí. Poposedl si a s úžasem v očích sledoval krásu přírody. Sklonil hlavu k tvorovi pod sebou. Přejel po jeho rudo-černých šupinách.
“Jmenuje se Fenrir, já Su´en.”
“Stahují se.” Přiběhl královský voják. Quin otočil hlavu k Sonje. Ten se zamračil a šel společně s Linkem za ním. Cestou je zastavil vyděšený hlavní mistr.
“Je... je pryč!” Muži udiveně zvedli obočí.
“Nesmysl, k pokladnici se nikdo nepřiblížil.” Zamračil se Link.
“Říkám vám, že je pryč!”
“Říkám ti, že ten kámen...” Kněží se zamračil.
“Naveen.” Řekl zoufale. Vojáci zpozorněli.
“Hmmm... toho přivedli dva z tvých mužů. Je v pokladnici.” Ozval se Sonja. Salim udiveně zvedl obočí a odstrčil ho z cesty.
Rozhlédl se po pokladnici. Vojáci také. Quin se zamračil.
“Je tu tajný východ?” Mistr se zamračil a přikývl. “Proč o něm nevíme?”
“Copak jsem vám mohl prozradit tajný vchod do naší pokladnice... mohli byste...”
“To si snad děláš...” Rozesmál se Sonja. Link s ním.
“No... přišel jsi o svoji hračku, kámen máš. To je přijatelná ztráta ne?” Salim zrudl.
“Přijatelná ztráta?!” Zašeptal vztekle.
“Musíte, musíte za nimi. Dostat ho zpět!” Quin se na něj zamyšleně zadíval. Zamračil se.
“To on je ten tvůj Krystal, mám pravdu?” Jeho muži k němu překvapeně otočili hlavy. Mistr přikývl. Vojáci se zamračili.
“Jdeme.” Zavelel Quin.
“P-počkejte... nemůžete odejít. Máte přece příkaz...”
“To co nám bylo řečeno, abysme chránili, jsme chránili. Nemůžu za to, že jsi idiot a...”
“Idiot? Jak se opovažuješ...”
“Od začátku nám lžeš. Ve všem. Můžeš si za to sám.” Tyčil se nad ním Quin. V tu chvíli vypadal stejně mocný a vznešený jako Sethi. Povzdechl si a zadíval se na kámen.
“Ten náramek, co měl na ruce.” Otočil hlavu k Salimovi. Muž se zamračil.
“To díky němu čerpám jeho magii, je vyrobený z něho.” Kývl hlavou ke kameni.
“Zároveň ho chrání proti démonům. Proto sem Sethi nemohl přijít a vzít si ho jen tak.” Řekl klidněji.
“Takže nemůže používat jeho moc?” Kněží zakroutil hlavou.
“Sethi to přece musel vědět. Proč by se tolik snažil získat moc, kterou nemůže používat?” Ozval se Link. Jeho velitel pokrčil rameny.
“Je možné, že našel způsob jak mu to sundat... rozestavíme hlídky na hranicích země.” Otočil hlavu k Linkovi. Muž přikývl a šel pryč.
“A pojedeme se ho zeptat.” Sonja k němu překvapeně otočil hlavu.
“Žertuješ?” Když Quin zakroutil hlavou, zamračil se.
“Začíná mě to čím dál víc zajímat. Sethi je jeden z nejmocnějších démonů, ale z toho co jsem o něm slyšel, jednal vždy čestně.”
“Ale... na jejich území?”Oponoval muž váhavě.
“Pojedeme s vámi a ochráníme vás proti jejich kouzlům.” Ozval se Salim.
“Vidíš. Nakonec to bude příjemný výlet.” Řekl pobaveně Quin a šel pryč.
Naveen se zadíval na pevnost, ke které si to drak namířil. Čekal temné místo bez jediného stébla trávy. Démonův dům byl plný prostoru a za dne jistě i světla. Drak přistál na terasové zahradě nad útesem. Celá pevnost byla na vysoké plošině, chráněna tak před nezvanými hosty. Před sídlem démona se rozlévalo horské jezero, končící někde v útrobách velké jeskyně. Naveen si všiml, že drak si to namířil k ní. Bylo to úchvatné místo matky přírody, tak jako zahrada, která byla kolem.
Su´en si všiml jeho výrazu.
“Máš rád květiny?” Mladík váhavě přikývl. Démon se pousmál.
“Pojď, odvedu tě do Sethiho komnat.” Naveen zbledl a jeho tělo ztuhlo. Su´en se na něj zadíval. Zamračil se. ´Co mu o tobě proboha navykládali?´ Pomyslel si bezradně. Provázel ho pevností. Dovedl ho do větších komnat. Posadil na velkou postel.
“Vyspi se. Zítra ráno tě tu provedu.” Chtěl odejít. Naveen ho chytl za rukáv. Jeho oči mluvily o strachu. Prosily, aby ho nenechával samotného. Ne v jeho komnatách. Démon si povzdechl a klekl si k němu. Chytl ho za ruce.
“No tak, už jsme se přece dohodli na tom, že ti nikdo neublíží... nemusíš se bát.” Mladíkův výraz se nezměnil. Su´en si povzdechl a přikývl.
“Zůstanu.” Naveen se uvolnil. Zachumlal se pod peřinu a držejíce démona za ruku, usnul.
Brzy k ránu se otevřely dveře. Démon přešel k posteli a dotkl se muže na paži. Cukl sebou a otevřel oči. Zmateně se rozhlédl.
“Usnul jsem.” Sklonil hlavu k mladíkovi. Stále spal.
“Museli mu o tobě navykládat děsivý lži.” Vymanil svou ruku z chlapcovo a chtěl vstát. Sethi ho chytl.
“Zůstaň u něj... vyspím se u tebe.” Vstal a odešel. Su ´en si všiml bolesti v jeho očích. Zamračil se a lehl si zpět. Zadíval se na spícího mladíka. Pohladil ho po vlasech a sklonil se k němu.
“Naveene, prosím. Dej mu šanci.” Políbil ho na čelo. Objal a znovu usnul.
Mladík se probral. Zadíval se do stropu. Otočil hlavu k velké terase, která lemovala pokoj. Nebyla před ní žádná stěna či zeď – jednoduše byla součástí pokoje.
Jeho srdce se rozbušilo, když si vzpomněl na noc. Rychle si sedl a rozhlédl se. Su´en byl pryč. Vstal a přešel na terasu. Byla přímo nad zahradou. Jeho srdce se zachvělo. V životě neviděl nic krásnějšího. Opřel se o zábradlí a sledoval rozkvetlé květiny. Na trávníku trénoval tmavě rudovlasý muž boj s dlouhou tyčí. Na sobě měl černé široké kalhoty – kalhotovou sukni. Horní polovinu těla nahou. Naveenovi vyschlo v krku.
“Nepůjdeš ho pozdravit?” Rychle se otočil. Su´en se pousmál a přešel k němu.
“Tak dlouho tě hledal.” Sledoval trénujícího muže. Naveen taky. Jeho hrudník se nadýmal pod jeho dechem a jeho tělo naplnila panika a strach. Nechce ho potkat, nechce s ním mluvit. Vlastně si byl jistý, že by nedokázal nic, kdyby s ním zůstal v jedné místnosti. Nedej bože sám. Démon smutně sklonil hlavu.
“Nevím, co ti o něm navykládali... ale věř mi, nic z toho není pravda. Nikdy by ti neublížil.” Snažil se i přestože věděl, že tady řeči nepomůžou. Mladík měl z démona neuvěřitelnou hrůzu a tu pouhá slova jen tak nezaženou. Nejradši by toho bastarda zabil.
Sethi k nim zvedl hlavu. Mladík pevně stiskl své rukávy, když se vydal jejich směrem. Zacouval a vrazil do Su´ena, když démon vyskočil a najednou stál vedle nich. Byl vyšší než druhý démon ale určitě ne tak vysoký a mohutný jako Quin. Zadíval se na chlapce.
“Nech nás, prosím.” Sledoval, jak jeho oči zaplňuje stále větší a větší strach.
“Proveď ho tu.” Zamračil se a šel do pokoje. Naveen se uvolněně opřel o Su´ena. Ten k němu sklonil hlavu.
Pár následujcích dní trávil v Su´enovo společnosti. S ním byl více čí méně uvolněný a bezstarostný, jen moc nemluvil. Když se objevil jeho pán, ztuhl, zbledl a celý se rozechvěl. Démoni měli pocit, že chvílemi snad i zapomíná dýchat.
Většinu času trávil na zahradě či v démonovo velké knihovně. Mladík sebou všude nosil knihu z chrámu.
Seděli v knihovně a Su´en ho učil šachy. Pravidla sice znal, ale očividně je nikdy nehrál.
Vylekaně povalil figurku, když se otevřely dveře. V nich stál jeho hostitel. Přes svou oblíbenou sukni měl spuštěný černý vypáslý kabátek dlouhý až na zem. S vysokým stojáčkem. Volně rozeplý.
Démon se posadil k nim. Su´en postavil figurku a pobídl mladíka. Ten se snažil soustředit na šachovnici, ale démonovo přítomnost – jeho pohled ho pálil do tváře. Váhavě se dotkl figurky a zvedl oči k Su´enovi. Dokud byl on s nimi v místnosti, byl stále schopný fungovat. Nebyl si jistý proč mu tolik věří, ale démonův laskavý úsměv a dotek ho uklidňoval. Su´en zakroutil hlavou. Vstal
“Víno?” Otočil hlavu k démonovi.
“Dám si, díky.” Přikývl a jemně poklepal prstem na jednu z figurek. Naveen sebou cukl a otočil k němu hlavu. Sethi přikývl. Mladík se vrátil pohledem na rozehranou hru. Zahrál tah. Udiveně zvedl obočí a vrátil se pohledem na démona. Ten se pousmál a vzal si od sedajícího muže pohár. Su´en se napil a hledal Naveenův tah. Povzdechl si.
“Poradils mu, že?” Táhl. Jeho pán se omluvně pousmál a sledoval jejich hru. Při jednom z tahů si Naveen povzdechl a otočil hlavu k Sethimu. Muži udiveně zvedli obočí. Očividně chtěl poradit. Sethi vstal a sedl si na opěrku velkého pohodlného křesla, aby viděl šachovnici ze správného úhlu. Dotýkal se tak mladíkovo paže. Naveenovo tělem projela vlna pocitů. Teplo a zvláštní ale příjemné mrazení. Zmateně sklonil hlavu. ´Jeho dotek má přece bolet a ubližovat.´ Pomyslel si. Zadíval na dlouhé souměrně tvarované prsty. Z části byly schované v širším rukávu.
Sethi k němu překvapeně sklonil hlavu, když ucítil lehký dotek. Oba muži sledovali, jak konečky prstů přejíždí po ornamentech na Sethiho. Zajel pod a chytl ho za ruku. Pomalu a opatrně, jakoby čekal, že ho něco praští přes prsty. Tvářil se dokonale zmateně.
“Smím zahrát ten tah?” Ozval se Sethiho sametový hlas u jeho ucha. Mladík sebou cukl a zvedl k němu oči. Uvědomil si, co zrovna udělal a že ho stále drží za ruku. Zadíval se muži do očí. Vzpomněl si na Salimovo slova a zbledl. Sethi si povzdechl a zvedl jeho ruku. Společně zahráli tah.
“Šach.” Oznámil jejich protihráči. Su´en udiveně zvedl obočí a zaměřil se na hru. Sethi pustil mladíka a zvedl svůj pohár.
“Nebudu vás rušit... jsem unavený, dobrou.” Vstal. Su´en nepřítomně odpověděl.
Muž za sebou zavřel dveře do ložnice a opřel se o ně. Zvedl svou ruku. Ještě cítil jeho štíhlou dlaň ve své.
“Zatraceně.” Hodil pohár do místnosti a sesunul se k zemi.
“Zatraceně.” Zašeptal a zabořil obličej do dlaní.
Su´en donesl mladíka do ložnice. Sethi byl pryč. Určitě zas někde plachtí na křídlech Freyi. Jeho temně černé dračice. Její šupiny se v určitém úhlu pohledu měnily v temně rudou. Byla vznešená a nádherná, tak jako její jezdec.
Položil mladíka do postele a přikryl. Jeho velkou knihu odložil na stolek. Pohladil ho po tváři. To, co dnes udělal, mluvilo o pokroku. Určitě ano. Byl si tím jistý. Vstal. Naveen ho chytl za ruku.
“Jsem unavený, Naveene a ty taky. Dobrou noc.” Políbil ho na čelo. Mladík odkryl část postele. Su´en se na něj zadíval.
“Je to velká postel ale tři jsou na ni trochu moc.” Naveen ho zmateně sledoval. Muž se mu zadíval do očí. Pousmál se.
“To není moje náruč, co tě v noci zahřívá.” Šel pryč. Mladík za ním nevěřícně hleděl. Sklonil hlavu. ´Nebyla?´ Sklonil hlavu ke své ruce. ´Sethi.´ Zachvěl se. Lehl si a zadíval se do stropu.
Dlouho ležel a nedokázal usnout. Uslyšel povědomý zvuk. Otočil hlavu k terase a vstal. Zadíval se na temného draka sedícího na zahradě. Jeho jezdec stál u něj a hladil ho mezi očima. Drak vydal zvuk podobný spokojenému zavrnění a vzlétl. Sethi se za ním zadíval. Vydal se k terase. Naveen se rychle vrátil do postele. Snažil se zachytit každý jeho pohyb, ale démon se pohyboval stejně tiše jako kočka. Otevřel oči, když si lehl za něj. Sethi se přikryl a přitáhl si ho do náruče. Zamračil se.
“Naveene?” Naklonil se nad tu chvějící se hromádku. Vystrašeně k němu otočila hlavu. Démon si povzdechl a sedl si.
“Uklidni se, vyspím se jinde.” Naveen se překvapeně zadíval na jeho záda. ´Jde pryč, protože se ho bojím? Neměl by se v tom vyžívat?´
“Zůstaň.” Vztáhl ruku a třesoucími se prsty se dotkl jeho zad. Sethi se otočil. Mladík se zhluboka nadechl a lehl si zpět. Tentokrát čelem k muži. Ten na něj překvapeně hleděl.
“Určitě?” Jen přikývl a zavřel oči. Byl si jistý, že neusne.
Netrvalo dlouho a slyšel Sethiho pravidelný dech. Otevřel oči a zadíval se na něj. Spal čelem k němu. V tu chvíli nepůsobil nijak děsivě. ´Přišel se jen vyspat, nic víc... nic víc...´ Nakonec spánek vyhrál a on oddal svou mysl snění.
Sethi otevřel oči. Zadíval se na cukajícího se mladíka. Něco mumlal ze spaní a mračil se. Démon vztáhl ruku a pohladil ho po tváři.
“Uklidni se, jsem tady.” Odhrnul mu vlasy z obličeje a jemně si ho přitáhl.
Naveenovo noční můra se projasnila. Salimův obličej vybledl a on cítil jak ho objaly jiné paže. Hýčkající pevná náruč. Uvolněně se do ní schoulil.
Sethi se pousmál. Těšila ho myšlenka, že jeho náruč a dotek mladíka uklidnily. Podvědomě ho přijal, jeho tělo ho přijalo. Jen se ještě musí zbavit jedu, kterým Salim otrávil jeho mysl.
Mladík se ráno probral. Sethi byl pryč. Zadíval se místo, kde v noci ležel. Přejel rukou po polštáři. Všiml si zářícího náramku. Překvapeně si zakryl pusu, když se mu zvedl žaludek. Salim. Je tady. Měl by být rád, že ho přišel zachránit. Zachránit. Ale před čím? Před laskavým Su´enem? Volným pohybem po pevnosti? Před tou krásnou zahradou? A i když se ho bojí, ani Sethi mu zatím nijak neublížil a k ničemu ho nenutil.
Quin a jeho muži se zadívali na pevnost.
“Hmmm... taky vám to připadá tak děsivý jako mně?” Řekl pobaveně Sonja a s obdivem v očích si prohlížel démonův domov.
“Rozhodně.” Přikývl Link. Kněží se zamračili. Jak můžou v takové chvíli žertovat. Když se nad útesem objevil černý a rudý drak, jejich koně se začali plašit.
“Klid... klid. Trochu nám zkazili překvapení.” Sledoval Sonja přibližující se draky. Quin přikývl.
“Trochu.” Zklidnil svého koně a čekal. Draci si sedli kus od nich. Démoni obratně seskočili a stoupli si proti nim.
“Dobrý den.” Pozdravil větší z nich a snažil se očima vyhýbat Salimovi. Byl si jistý, že při pohledu do jeho arogantního obličeje by ho zabil. Bez výčitek. Hlavně kvůli tomu, co provedl s mladíkem. Quin přikývl a pozdravil. Jeho muži s ním.
“Můžu vědět důvod vaší... návštěvy.” Vojáci si povzdechli, když se ozval Salimův vzteklý štěkot.
“Moc dobře víš důvod, démone!” Sethi přivřel oči a hleděl do Quinovo. Muž si všiml jeho hněvu a zároveň sebekontroly, která mu nedovolila odpovědět. Quin si byl jistý, že odpověď by byla tvrdá a rychlá. Raději promluvil než se opět ztihne ozvat ten malej skřet.
“Přišli jsme si pro Naveena. Nemyslím, že někdo tvého postavení a schopností ho skutečně potřebuje.” Démon se zamračil.
“Nezáleží na tom, zda ho potřebuju či ne. Je můj.” Quin napodobil jeho výraz.
“Možná pár posledních dní, ale předtím patřil tady staroušovi, tak co kdybys ho vrátil a ušetřil mu pár vrásek?” Ozval se Sonja. Sethi k němu otočil hlavu.
“Ne. Ještě něco?” Quinův obličej ztvrdl.
“Neodejdem, dokud nám nepovíš proč. Proč zrovna Naveen? Bavíš se tím, že kradeš ostatním milence? Nebo proč?” Démonův obličej dokonale zchladl, jen jeho oči vzplály dvěma plameny. Obklopila ho temná děsivá aura.
“Milence?” Zavrčel tichým mrazivých hlasem. Su´en k němu nejistě otočil hlavu. Rychle ho chytl a snažil se udržet od Salima.
“Pusť mě, zabiju ho.” Ovládal ho vztek.
“To je právě ten důvod, proč tě držím.” Snažil se démon.
“No tak, Sethi. Přece si nebudeš špinit ruce zrovna jeho krví.” Vojáci nejistě přihlíželi a nebyli si jistí zda mají pomoct, či ne. Kněží se schovali za ně.
“Fajn... jsem v pohodě.” Su´en se na něj podezíravě zadíval. Váhavě ho pustil. Démon zmizel. Všichni sebou cukli, když se objevil před Salimem. Muž chytl kámen pověšený na krku a Sethiho ruku zastavil neviditelný štít. Kněží se pousmál.
“Můžeš být mocný, jak chceš. Stále na mě nemůžeš. Ne, dokud mám tohle.” Démon se soustředěně zamračil. Muž vyděšeně rozšířil oči a ustoupil dozadu, když jeho ruka začala pomalu procházet štítem. Chytl se za ranku po jeho rukavici. Pohrdavě si odfrkl.
“Škrábnutí.” Démon se spokojeně usmál.
“Možná, ale prošel jsem tvým štítem. Víš, co to znamená, kouzelníčku? Přestává se mě bát.” Salimovo oči roztáhl šok. Rychle otočil hlavu ke Quinovi, hledaje pomoc.
“Počkám si.” Vyděsil Sethi Salima přátelským úsměvem a vrátil se ke svému příteli. Podíval se na Quina. Ten se zamračil. Věděl, že na jejich území moc nezmůže. Měl by být rád, že se bez větších problémů dostali sem a doufat, že zpátky to bude stejné. Ale ten chlapec. Něco v jeho smutných očích. Něco v jeho smutných očích se dotklo jeho srdce.
“Hmmm... vím, že tu tančíme na tenkym ledě a upřímně. Salim nepatří moc vysoko na žebříčku mý oblíbenosti, ale ten chlapec...” Démoni udiveně zvedli obočí. Su´en se na něj zadíval a na malou chvíli v něm přestal vidět nepřítele. Stačilo to, aby se jeho srdce zachvělo. Zmateně sklonil hlavu.
“Pokud ti opravdu jde o Naveena. Měl bys být rád, že je tam, kde má být.” Muž k němu otočil hlavu. Zadívali se do očí.
“Hmmm... byl jsi ten menší... Dan.” Překvapil démona. Su´en snad poprvé v životě zčervenal a ani nevěděl proč. Velitel se pousmál.
“Je tam, kde má být?” Démon nechápal význam jeho slov. Sethi si povzdechl. Počítal s tím, že se jeho bratr jednoho dne zamiluje, ale do nejvyššího velitele královských vojsk? Nemohla by to být nějáká pěkná démonka popřípadě démon?
“Slyšeli jste někdy o démoním Pokladu?” Muži zapátrali v paměti.
“Každý démon ho má. Nebo by měl mít. Je to zdroj jeho magie. Její nástroj. Většina z démonu ho nikdy nenajde.”
“Chceš říct, že Naveen...” Ozval se Sonja.
“Přesně tak. Není obvyklé, aby Poklad byl člověk. Netuším, proč je to tak u nás.” Quin se zamračil a otočil hlavu k Salimovi. Ten se zamračil.
“Na tom nezáleží, já ho našel. Je můj! Nměl právo! Zabije ho a Naveen to ví, proto stvořil Krystal, aby se chránil. Mě chránil.” Prskal. Su´eonovo oči vzplály dvěma zelenými plameny.
“Ty malej...” Sonja s Linkem ho chytli.
“To kvůli tobě! Otrávil jsi ho jedem, kterým se snažíš otrávit je! Prosím.” Otočil hlavu ke Quinovi.
“Copak to nechápete? Poklad a jeho pán jsou jako jedno. Patří k sobě. Žádný démon by svému pokladu neublížil. Uctívá ho... miluje ho.” Zašeptal a přestal s nimi bojovat. Muži udiveně zvedli obočí.
“Je to démon, přece byste mu nevěřili. To já Naveena chráním. Proto mi dal tohle, aby mi on neublížil.” Zamračil se.
“Máme věřit tobě? To snad žertuješ, po naší báječné společné historii.” Zamračil se Sonja a otočil hlavu ke svému veliteli, co on na to. Zamyšleně sledoval Su´ena.
“Puste ho.“ Udělali tak. Otočil hlavu k Sethimu. Ten kývl hlavou jako díky. To poslední po čem toužil, byla válka s lidmi. Obzvlášť s lidmi, které vede Quin.
“Vím, že je to lehce opovážlivý ale jsme unavení po cestě. Zítra ráno bychom vyrazili.” Sethi se mu zadíval do očí.
“Koně musí zůstat tady.... budou tu v bezpečí.” Dodal, když si všiml jejich výrazů. Otočil se ke své pevnosti. Muži sebou cukli, když se objevili další draci. Sesedali vedle dvou. Sethi otočil hlavu k vojákům. Pobaveně se pousmál, když si všiml jejich výrazů.
“Strach?”
“Ale ne... vůbec ne, naopak.” Zasmál se Sonja nervózně a prohlížel si temně zeleného tvora, který se nad ním naklonil. Drak mu uvolnil cestu, ke svému hřbetu. Muž vyšplhal nahoru.
“Hej... hej... hej.” Snažil se najít, čeho se chytit, když se drak začal zvedat. Démoni vyskočili na své a čekali až se muži usadí mezi dračími křídly. Všichni naráz vzlétli a namířili si to nahoru. Draci je nechali u jezera a zmizeli v jeskyni.
“Tak teď už jsem zkusil všechno.” Zvedl Link svou třesoucí se ruku.
“Ale bylo to úchvatný. Asi bych se nemoh ještě...” Umlčel ho velitelův pohled pak všichni následovali Sethiho do pevnosti. Čekalo na ně několik démonů.
“Ubytujte je. Jeho hlídejte.” Šel Sethi pryč. Došel do svých komnat. Mladík byl pryč.
“Naveene?” Uslyšel pohyb. Obešel postel a zadíval se na mladíka, sedícího v rohu mezi postelí a velkou květinou. Byl schoulený v klubíčku a svíral svou knihu. Rychle se k němu sklonil. Mladík vyděšeně zvedl hlavu, když mu položil ruce na ramena. Tekly mu slzy a v očích měl zmatek a strach. Začal se s ním prát.
“Ne... prosím. Ne!” Démon se zamračil.
“Uklidni se.... prosím, Naveene. Neubližím ti.” Řekl bezradně. Bez úspěchu. Sklonil hlavu a zašeptal Su´enovo jméno. Ten se objevil za ním.
“Co se stalo?” Sklonil se rychle k mladíkovi a chtěl ho obejmout. Chlapec se bránil.
“No tak, to jsem já.” Naveen se rozbrečel a objal svá kolena. Ukázal jim ruku s náramkem. Su´en se uvolněně pousmál.
“Nemá strach z tebe. Tedy... zrovna teď ho vyděsil on.” Zvedl oči k Sethimu a opatrně objal mladíka.
“Neboj se, Naveene. Už ti neublíží.” Dlouho seděli na zemi. Naveen se bokem opíral o démona a držel knihu. Tiše poslouchal jejich rozhovor. Sethi se opíral zády o postel, hlavu zakloněnou a hleděl do stropu. Bavili se vzpomínkami z dětství. Su´en sklonil hlavu k Naveenovi, když se začal třást.
“Naveene?” Sethi k nim sklonil hlavu. Mladík zvedl oči. Udiveně přizvedli obočí. Držel si ruku před pusou a tiše se smál. Očividně ho pobavila jedna z lumpáren, které prováděli. Zmateně zamrkal, když si uvědomil své chování. Sethi vztáhl ruku.
“To je v pořádku, Naveene. Chci, abyses smál a usmíval. Co možná nejčastěji.” Řekl měkce a pohladil ho po tváři. Mladík sebou cukl ale neodtáhl se, zrůžověl. Jeho výraz se změnil v ještě víc zmatený. Sklonil hlavu. ´Proč mi jeho dotek není odporný tak jako Salimův... vím, že bych se ho měl bát, ale moje srdce... čím dál víc...´ Zadíval se démonovi do očí. Najednou si ho představil v situaci z jeho příběhu, neudržel se a vyprskl smíchy. Démoni se pobaveně rozesmáli s ním.
“Nevím... těžko říct, co je horší. Děsit ho nebo mu připadat k smíchu.” Řekl Sethi pobaveně. Zaklonil hlavu zpět a užíval si ten krásný zvuk. Naveenův smích. Su´en se zasmál.
Quin se pobaveně zadíval na Naveena natahujícího se pro knihu. Vztáhl k ní ruku. Stejně jako v chrámu i tady sebou chlapec cukl a vylekaně se otočil. Překvapeně hleděl na muže. Rozhlédl se.
“Nemusíš se bát, není tu.” Zadíval se na něj. Vypadal jinak a nebylo to jen jiným oblečením. Černou zdobenou tunikou s kapucou a dlouhými rukávy. K ní měl černé kalhoty a boty.
Muž se zamračil a klekl si k němu. Su´en stojící u dveří se na něj zadíval. Mladík muže nejistě sledoval, když ho chytl za ruce.
“Řekni. Chceš tady zůstat? Jestli ti někdo ubližuje.... odvedu tě pryč. Někam, kde tě ani Sethi a ani Salim nenajde. Stačí jen říct, Naveene.” Vztáhl ruku a položil mu dlaň na tvář. Hleděli si do očí. Naveen sklonil hlavu a přikývl. Su´en se uvolněně pousmál.
“Chceš tu zůstat. Jsi si jistý?” Opět jen přikývl. Dokonale oba muže překvapil, když klečícího objal kolem krku.
“Děkuju.” Zašeptal. Všiml si Su´ena. Odtáhl se od Quina. Ten otočil hlavu ke vchodu. Vstal.
“Musel jsem...” Zarazil ho Su´enův úsměv a přikývnutí. Sklonil hlavu k Naveenovi. Vzal si od Quina knihu a přešel k němu. Chytl za ruku. Démon zvedl oči zpět k muži.
“Měl byses vyspat, zítra brzy ráno vyrazíme.” Quin zpozorněl.
“Vyrazíme?” Su´en přikývl.
“Doprovodím vás na hranici. Neradi bychom, aby se vám něco stalo zrovna na našem území... a nemůžeme ručit za ostatní démony.” Vysvětloval. Quin přikývl.
“Díky.” Su´en se pousmál.
“Jak jsem řekl, kvůli tobě.. vám to nedělám.” Quin se pobaveně zasmál.
“Jistě. Ale my jezdíme na koních.” Démon přikývl.
“Dva snad unese.” Všiml si mužovo spokojeného úsměvu a znejistěl.
“Dobrou.” Vedl Naveena pryč. Quin se za nimi zadíval. Nakonec to skutečně bude příjemný výlet.
Sethi se zadíval na mladíka sedícího na posteli. Četl si. Všiml si záchvěvu v jeho obličeji, když si uvědomil démonovu přítomnost. Už se tolik netřásl a netvářil se tak zděšeně, když byli v jedné místnosti. Stále ale vnímal a hlídal každý jeho pohyb.
Muž se umyl a lehl si vedle mladíka. Naveen k němu sklonil hlavu. Démon se skoro až požitkářsky rozvaloval na posteli, ruku pod hlavou. Dolní polovinu těla halily kalhoty od černého pyžama. Horní vystavoval na obdiv okolí. Hrál si s copem a tvářil se spokojeně.
Mladík sjel očima jeho postavu. Byl to opravdu krásný muž. Smyslný podmanivý démon. ´Smyslný... podmanivý?´ Zmátly ho jeho vlastní myšlenky. Proč v něm vyvolává tolik neznámých a matoucích pocitů. Tolik divných myšlenek. Prohlížel si muže.
Odložil knihu a zachumlal se pod peřinu. Zadíval se na démonův profil. Patří k sobě, cítí to. Vždy k němu patřil. Jeho dotek měl být bolestný a snad i je ale bolestně příjemný. Hřejivý. Jako jeho náruč. To díky ní neměl zlé sny. To už teď také ví. Ale nemůže mu dát svou moc. Pokud to udělá, zemře. Pohltí ho. Jeho moc, jeho energii, jeho život. Pomalu a bolestně. Ví to. Přesto cítí, že je to tak správně. Možná, že kvůli tomu se narodil, aby umřel v jeho náruči. Nechce ale propůjčit svou moc k něčemu zlému. To by nemohl a Sethi je krutý a zlý démon. Muž otevřel oči a otočil k němu hlavu. ´Krutý a zlý.´ Zadíval se mladík do jeho krásných očí. Vztáhl ruku a chytl démona za jeho. Zavřel oči.
Salim celé ráno nespokojeně reptal. Když zjistil, že je démon bude doprovázet, začal reptat ještě víc. Su´en pohladil Fenrira a sledoval, jak odlétá. Otočil se a zmateně si prohlížel mohutného hřebce, kterého k němu Quin přivedl.
“Pojedeš se mnou.” Su´en spolkl otázku, zda je oba unese. Jistěže je unese. Unesl by i jeho Fenrira a v zubech by ještě táhl Freyu. Prohlížel si tvorovo nohy. Trochu doufal, že pojede s jedním z Quinovo pobočníků. Nebyli tak mohutní jako muž a pro zvíře by to nebyla taková zátěž. Když ale viděl velitelovo koně, v duchu si zanadával. Jak mohl být tak naivní? Sledoval, jak se muž obratně vyhoupl na koňský hřbet. Podal mu ruku. Su´en ji přijal a sedl si za něj. Váhavě se ho chytl za boky.
Večer se utábořili. Démon stál u Quinova koně a hladil ho mezi očima.
“Jsou to krásná zvířata, ale pomalá.” Otočil hlavu k Sonje, který si k němu stoupl. Muž se pobaveně pousmál.
“No, oproti drakům určitě. Áres je bratr králova koně... stejně mohutný a zdatný. Nikdy jsem ho neviděl unaveného.” Pohladil koně. Pobaveně se pousmál. Zvíře strčilo svou velkou hlavou do démona a vynucovalo si pozornost, když ho přestal hladit.
“A nezapře svého pána.”
“Je stejně paličatý a panovačný?” Sonja se zasmál.
“To taky, hlavně jsou oba dost majetnický. To, co považujou za svoje, jen tak nepustí a když se jim něco líbí...” Zakroutil hlavou. Démon otočil hlavu ke koni. Chvíli přemýšlel nad jeho slovy. Zarazil se. ´Mluví o mně?´ Otočil hlavu k vojákovi. Ten se pousmál a šel k ohni, který rozdělal Link. Démon dál hladil tvora a přemýšlel.
“Líbíš se mu.” Ozvalo se těsně vedle něj. Kdyby nebyl mocný démon, uskočil by nejméně o metr a vyjekl. Jeho srdce se teď jistě nacházelo někde v oblasti krku. Otočil hlavu k muži a snažil se uklidnit. ´Proč na mě tak působí?´ Pomyslel si z ničeně. ´A to co řekl.´
“To on mě taky.” Quin udiveně zvedl obočí. Pousmál se.
“Vážně?” Démon bez zaváhaní přikývl. Zarazil se, když si všiml jeho spokojeného úsměvu. Co to vlastně odsouhlasil? Mluvili o Áresovi nebo ne? Oba nebo ne? Zadíval se mu do očí. Zarazil se.
Muži vstali, když z několika stran přilétly ohnivé paprsky. Zastavil je narudlý štít, který se objevoval při doteku.
“Zůstaňte u sebe... i vy.” Podíval se Su´en na Salima a rozhlédl se. Štít rozrazil další paprsky. Démon se zamračil. Jeho oči zahořely a on jakoby vyrostl. Jeho hlas zněl zvláštně zvonivě, když se představil.
“Jsem Su´en. Bratr Sethiho a syn Baldura. Démoní princ. Kdo se opovažuje?!” Byl mocný a nádherný. ´Bratr... démoní princ.´ Pomyslel si Quin překvapeně. Ve skutečnosti znali lidé jen pár démoních jmen. Nepletli se do jejich věcí tak jako démoni do jejich. Oběma stranám to tak vyhovovalo. Jen občas někde někdo zaslechl nějáké z jmén. Některá víc. Sethi, Baldur, Orin a pár dalších. ´Čím dál lepší.´ Pomyslel si. Rozhlédl se, když se ozvalo vrčení.
“Sakra.” Zamračil se démon.
“Co se děje?” Řekl nejistě Link.
“Jsou divoký... je jim jedno čí krev koluje v mých žilách. Vlastně to nechápou.”
“Divoký?”
“Hmm... ne všichni démoni jsou tak okouzlující a dobře vychovaní jako já.” Muži se zasmáli. Trochu je uklidnilo, že démon se očividně baví. Nebude to tak vážné. Salim se k němu vrhl. Su´en se zamračil bolestí, tak průdký výpad to byl.
“Můžeme ti pomoc... co máme dělat?” Tvářil se muž polekaně. Démon ho odstrčil a přejel si po drobné rance na prsou po mužovo velkém prstenu.
“Je mi jedno, co budeš dělat. Hlavně se drž co nejdál ode mě.” Kněží váhavě přikývl.
Kolem se začaly objevovat obrysy vysokých postav. Štít rozrazil několik dalších vln paprsků. Su´en zvedl ruku před obličej a zavřel oči. Ze země kolem vytrysklo kruhové světlo a utvořilo viditelný štít.
“Zůstaňte uvnitř. Za žádnou cenu ten kruh neopouštějte. Tady vám vaše zbraně nepomůžou. A my přece nechceme, aby vás něco roztrhalo na našem území.” Usmál se a byl pryč. Muži se rozhlédli.
“Podívejte, kolik jich je.” Zašeptal jeden z vojáků, když okolí osvítila útočná kouzla démonů. Slyšeli vzteklé a místy bolestné vrčení.
“Vidíte někdo něco?” Zamračil se Sonja. Všichni otočili hlavy po blesku – dalším a dalším. Osvítily tak scénu boje. Su´en stál mezi několika démony. V každé ruce držel jemně zářící meč. Usekl démonovi před sebou ruku s dlouhými drápy a uhl před ránou dalšího. Přitom stačil seknout dalšího z démonů a když se narovnal dodělat prvního démona. Otočil hlavu vedle sebe a hodil jeden z mečů. Blesky ustaly, meč srazil k zemi zářícího démona. Bojující opět pohltila noc.
“Je rychlej.” Ozval se zaskočeně Link. Ostatní se tvářili stejně.
“Trochu jsem se bál, ale zdá se, že je zvládne.” Zvedl oči ke Quinovi. Ten sledoval místo, kde naposledy démona viděli. Nesnášel bezmocnost, kterou zrovna cítil. Jeho budoucí milenec je tam venku mezi hromadou bestií a on musí stát tady. Nečinně přihlížet a čekat. ´Milenec?´ Zarazil se. Ale ano. Bude jeho. Věděl to od prvního okamžiku, co se mu zadíval do očí. Už tehdy v chrámu po něm zatoužil a teď to nebylo jiné.
“Myslím, že...” Všichni se zadívali na démona, který se rozeběhl proti štítu. Ten ho odhodil.
“Hmmm... vážně nejsou moc chytří.” Sledoval Sonja další a další démony, kteří se vrhali proti štítu.
“Pokud nejde nějak oslabit.” Ozval se Quin a otočil k němu hlavu. Muži znejistěli.
“Jde?” Podíval se na Salima. Udiveně zvedl obočí. Byl pryč, tak jako ostatní kněží.
“Kde ksakru...” Rozhlédl se Link. Všichni sebou cukli, když jeden z démonů proskočil štítem. Naštěstí jejich. Přiložil své meče k sobě. Ty se slily do jednoho. Všiml si jejich tázavých výrazů.
“Už mě to nebaví. Je jich moc a jsou neuvěřitelně hloupí... to není boj.” Zastrčil meč do pouzdra.
“Co budem dělat? Nevypadá to, že by to vzdali.” Řekl nejistě Sonja.
“Hmmm... většina z nich se stáhla kolem štítu.” Otočil hlavu k démonovi, kterého odhodila bariéra. Zakroutil hlavou.
“Ty ostatní snad utečou.” Nechápavě na něj hleděli. Opět zvedl ruku před sebe a zavřel oči. Štít kolem nich se pohl, změnil se v ohnivý vír. Ten vysílal nárazové vlny a zaplnil okolí. Vojáci si zastínili oči.
Záře zmizela, vše na malý okamžik utichlo. Démon otevřel oči a rozhlédl se. Zvedl ruku. Z ní vyšlehl bílý paprsek. Nad jejich hlavami se rozpojil do menších a ty ozářily okolí.
“Jsou pryč.” Sledovali zbytek postav, ztrácely se ve tmě. Všichni nadšeně otočili hlavy k Su´enovi. Tvářil se smutně. Sklonil hlavu a něco zašeptal. Znělo to jako omluva. Jejich nadšení vyprchalo.
“Jsi v pořádku?” Zvedl ke Quinovi hlavu. Přikývl a rozhlédl se.
“Kde jsou...” Pokrčili rameny.
“Hmmm... snad byli dost daleko.” Řekl bez zájmu a sedl si k vyhaslému ohništi. Ostatní také.
Ráno se chystali na cestu. Quin se sklonil k spícímu démonovi.
“Su´ene.” Dotkl se ho na rameni. Několikrát zopakoval jeho jméno a nakonec s ním zatřásl. Muž spal dál.
“Hmmm... asi je unavený po boji, možná bysme ho mohli nechat spát.” Ozval se Link.
“Pomůžem ti s ním.” Dodal. Démon se nevzbudil ani když ho muži vysadili před Quina. Chytl ho, opřel o sebe a popohnal koně. Cestovali několik hodin ale Su´en se neprobral.
Zastavili, aby se najedli. Velitel sledoval spícího. Něco bylo špatně. Byl si tím jistý. Jeho instinkt ho neklamal. Sedl si k němu a dotkl se ho na čele.
“Myslíš, že mohli použít nějáké kouzlo?” Ozval se nad ním jeden z vojáků.
“Vypadal v pohodě.” Prohlížel si démona druhý.
“Můj bože, zrovna jsem přemýšlel nad tím, jak je krásnej.” Řekl zničeně a raději si odsedl. Muži se zasmáli.
Sethi otevřel oči. Celou noc nemohl usnout. Převaloval se a dokonale tím děsil Naveena. Když ráno vstával, tušil, že je něco špatně. Teď si byl jistý. Dokázal svého bratra najít kdykoliv a kdekoliv. Tak jako on jeho. Teď ho necítil. Vlastně ano, ale děsivě slabě a netušil odkud. Co bylo mnohem horší. Su´enovo energie slábla.
Naveen sledující zahradníka, k němu zvedl oči. Všiml si jeho pohledu.
“Potřebuji tvoji pomoc... nech nás.” Mladý démon přikývl a šel pryč. Miloval svého pána ale občas ho děsil. Jako zrovna teď. Mladík démona nejistě sledoval.
“Vím, že se mě bojíš ale Su´ena ne nebo ano?” Zakroutil hlavou.
“Pak mi ho pomoz najít.” Naveen udiveně zvedl obočí.
“Doprovazí Quina a ostatní na hranice aby bezpečně prošli, ale v noci se muselo něco stát. Jeho životní energie slábne. Nedokážu ho najít.” Položil mu ruce na ramena. Naveen se zamračil, chce použít jeho moc. Vysát jeho život. Démon si všiml strachu v jeho očích.
“Vím, že kvůli mně to neuděláš, ale kvůli Su´enovi.” Mladík sledoval bolest v jeho pohledu. Sklonil hlavu. ´Su´en... kvůli němu...´ Rychle zvedl oči, když démon klesl na kolena a potom na nohy. Opřel se o ruce.
“Naveene, prosím tě.... ty a on jste to jediné důležité v mém životě.” ´Já a on to jediné důležité... neumřu?´ Vztáhl ruku a dotkl se Sethiho na temeni hlavy. On ji rychle zvedl. Mladík se laskavě usmál a zavřel oči. Démon svoje. Rozechvěle se nadechl. Naveen mu otevřel celý svět. Nikdy mu to nepřipadalo tak snadné tak přirozené. Jeho tělo zaplnila energie s magií a zárověň hřejivé teplo.
Naveen ho pustil a zmateně zamrkal. Když démon použil jeho magii, nebolelo to. Jakoby se jejich mysli a těla spojily a jeho zaplavila vlna tepla a energie. Čim víc si Sethi bral, tím víc energie měl. Byla to dokonalá harmonie dvou myslí, dvou duší, dvou srdcí. Sethi se mu zadíval do očí.
“Cítil jsi to, mám pravdu?” Položil mu ruku na tvář. Mladík přikývl.
“Už chápeš, že já ti nechci ublížit a neublížím? Jsi můj Poklad, Naveene. Budu tě milovat a uctívat, dokud budu živ.” Chytl ho kolem pasu a posadil si ho na nohy. ´Poklad!´ Křičelo mladíkovi v mysli. ´Jeho poklad!´ Teď už chápal své pocity.
“To... to znamená, že neumřu.” Zašeptal. Sethi udiveně zvedl obočí.
“Proč bys měl...” Zvedl za bradu jeho obličej k sobě. Mladík k němu zvedl oči. Byly plné bolesti.
“Salim... Salim tvrdil, že chceš získat mou moc. Prý vysaješ mou energii. Úplně a pak umřu... bolestně a pomalu. Je mi to líto.” Zabořil obličej do dlaní a rozbrečel se.
“Naveene, ty přece za nic nemůžeš. Nechal jsi se od něj jen oklamat, tak jako ostatní.” Mladík si povzdechl a zvedl hlavu. Pousmál se.
“Zkusíme najít Su´ena?” Utřel si slzy. Démon přikývl a přitáhl si ho do náruče. Oba se zachvěli a pak ho ucítil.
“Mám ho.” Otevřel oči. Naveen se dotkl náramku.
“Nech si ho. Nesundavej ho, dokud si nebudeš skutečně jistý, že mi chceš dát svoji moc.” Mladík udiveně zvedl obočí. Něco jim zastínilo slunce.
“Myslím, že sem něco... Sethi.” Řekl uvolněně Sonja, když poznal dračici. Snesla se u nich. Démon seskočil s Naveenem v náruči a postavil ho. Mladík se rozeběhl k ležícímu. Démon zvedl oči ke Quinovi, když si sedal vedle mladíka. Muž zakroutil hlavou a vyprávěl mu, co se stalo v noci. Sethi se zamyšleně zadíval na Su´ena.
“Nemyslím, že je to kouzlo, necítim z něho kletbu ani nic... říkal jsi, že bezdůvodně zmizeli?” Quin přikývl.
“Jako někdo, kdo utíká. Mmuseli s tím mít něco...” Přemýšlel démon nahlas.
“Vzal jsi mu Naveena, tak on ti vezme bratra.” Sethi k němu překvapeně zvedl oči.
“Nezmínil jsem se o tom? Včera se těm démonům představil.” Démon se zamračil. Teď si byl jistý. Je to pomsta. Vstal.
“Musíme ho najít a zjisti, co s ním...” Sklonil hlavu k Naveenovi, který ho chytl za rukáv.
“Jed.” Zašeptal.
“Ale... nemá teplotu, nic. Uričtě bychom poznali kdyby byl...” Nechápal Sonja. Naveen zakroutil hlavou a dotkl se Su´enovo hrudníku. Sethi si sedl zpět a přejel po nepatrném škrábanci.
“Četl jsem spis v chrámu. Stačí jen malé množství. Člověk na sobě nic nepozná ani jeho okolí. Usne a už se neprobere. Proto je tak... Říká se mu Temný sen.” Dodal.
“Byl tam protijed?” Všichni se zamračili, když zakroutil hlavou.
“Kolik má času?” Mladík opět zakroutil hlavou.
“Obyčejný člověk by byl už mrtvý.” Sethi vstal a otočil se, šel pryč. Ostatní se za ním zadívali. Naveen sklonil hlavu. ´To kvůli mně... chtěl se mu pomstít...´ Zadíval se na svou knihu. Cukl sebou.
“Myslím, že znám protijed.” Vojáci k němu otočili hlavu. Přikývl a otevřel knihu. Nalistoval jednu ze stran. Ukázal jim bílou jemnou květinu. Quin si vzal herbář a přečetl si text.
“Účiná proti všemj jedům... Ledový hory.” Přečetl místo, kde se květina vyskytuje. Sethi se zadíval na kresbu. Zamračil se a otočil hlavu ke své dračici.
“Počkejte tady.” Quin ho chytl. Zadívali se do očí. Démon příkývl. Oba zmizeli a pak se objevili na dračím hřbetě. Párkrát máchla křídly a byla pryč.
“Tahle část není moc dobrá. Velice vzácná a obtížná k nalezení.” Držel Sonja knihu, kterou mu vrazil Quin.
“Spíš mě děsí to, že jsme tu zůstali sami.” Rozhlédl se Link. Sonja sebou cukl. Pak sklonil hlavu k Naveenovi, který ho chytl za ruku. Muž přizvedl obočí. Ucítil něco, co před tím nikdy v životě. Magii. Usmál se.
“Nemyslím, že je čeho.” Posadil se k Su´enovi. Ostatní s ním.
Muži se rozhlédli po sněhových závějích. Tady přece nemůže nic růst. Drak je přenášel z vrcholku na vrcholek
“Sethi.” Chytl ho Quin za paži a ukázal vedle nich. Démon se tam zadíval. Uvolněně se pousmál a přistoupil ke stromu tak nepochopitelně vyrůstajícímu ze sněhu. Jeho větve byly poseté bílými květy.
“Je to strom.” Zvedl ruku k jedné z větví.
“Je nádherný.” Usmál se. Quin přikývl. Sethi chtěl utrhnout jeden z květů.
“Počkejte.” Otočili se. Za nimi stály tři postavy v bílém oblečení.
“Prosím, nedělej to.” Démon udiveně zvedl obočí.
“Pro obyvatele hor je posvátný.” Ujala se slova dívka.
“Ale mi ho potřebujem. Je účinný proti všem jedům nebo ne?”
“Říká se to.” Přikývla dívka a přístoupila k nim.
“Můj bratr byl otrávený a jeho jedinou šancí... prosím tě.” Uklonil se. Ona se smutně pousmála.
“Je mi líto tvého bratra, ale nemohu ti vyhovět.” Zakroutila hlavou. Sethi zatěkal očima. Pak se zamračil.
“Rozumím.” Quin k němu nevěřícně otočil hlavu.
“To přece nemyslíš... pokud mu nedonesem tu kytku, umře.” Zamračil se nesouhlasně.
“Pokud mu ji přinesu, nebudu se lišit od Salima. Sáhnu na něco, co je pro někoho posvátné a zničím to. Za takovou cenu by nechtěl žít.” Quin se zamračil. Nenáviděl přiznat si to, ale věděl, že má pravdu.
“Ksakru.” Otočil se na strom. Zacouval a cestou otočil Sethiho. Oba se zadívali na bělovlasou dívku, stojící na místě stromu. Její krása byla čisčí a chladnější než sníh kolem. Usmála se a přistoupila ke Quinovi. Vztáhla ruku a pohladila ho po tváři. Muž nevěřícně rozšířil oči, když si přitáhla jeho rty. Zachvěl se. Odklonila se.
“Měli byste jít, můj krásný hrdino.” Otočila hlavu k druhému muži. Nechápavě ji sledoval. Zvedl oči ke Quinovi. Ten se dotkl rtů.
“Myslím... měl bys mě vzít zpátky.” Sklonil hlavu k dívce. Ona se pousmála a přikývla.
Vojáci zvedli hlavy, když se objevili nad nimi.
“Kde máte...” Řekl nejistě Sonja a vstal. Sethi zvedl oči ke Quinovi. Ten si klekl k Su´enovi a vzal ho do náruče. Muži ho překvapeně sledovali, když se sklonil k jeho rtům. Su´enovo tělo na malý okamžik pokryla slabá vrstva námrazy. Démonovo rty se zachvěly a otevřely pro Quinovo. Ten se pousmál a měkce se do nich vpil.
“To první, hádal bych, byl Ledový polibek.” Odkázal Sonja na jméno květiny.
“Tohle ovšem už spíš vypadá jako...”
“Vůbec ne ledové objetí.” Doplnil ho pobaveně Sethi a sledoval líbající se dvojici. Muž s úsměvem přikývl.
Su´en pomalu otevřel oči. Šokem se rozšířily a on něco zamumlal do Quinovo rtů. Muž se odtáhl a s úsměvem se zadíval do těch jeho zelených smaragdů.
“Jak je ti?” Démon zmateně zamrkal. Nebyl si jistý jestli má zčervenat, zlobit se nebo se mu vrhnout kolem krku.
“Jak... jak by mi mělo... Sethi?” Všiml si bratra, hlavně jeho výrazu. Zmateně objal Naveena, který se mu vrhl do náruče.
“Co se ksakru děje... nejdřív...” Otočil hlavu ke Quinovi a tentokrát zčervenal.
“A do toho vy dva.” Sonja se ujal slova a vyprávěl mu, co se stalo. Démon se dotkl hrudníku. Zamračil se a vstal.
“Asi bys neměl...” Protestoval Sethi, když jeho bratr zavrávoral a vydal se pryč.
“Nedaleko je potok.” Otočil se nevrle. Nechápavě na něj hleděli.
“Chce se mi zvracet z pomyšlení, že se mě dotknul.” Otřásl se při představě. Oni se pobaveně usmáli. Šel dál.
“Nemyslím, že by měl být sám. Je zesláblý.” Quin otočil k Sethimu hlavu. Chvíli na něj tiše hleděl. Došel význam jeho slov. S úsměvem přikývl a šel za mužem.
Pomalu procházel pod stromy a rozhlížel se. Doufal, že ho nemine. Nemine. Jeho instinkty ho neklamou. Pousmál se a zadíval se na malé jezírko s vodopádem. Voda pokračovala dál jako průzračný lesní potok. ´Jak to zvládl tak rychle?´ Sledoval démona stojícího ve vodě. Byla mu po pás. Sáhl si k hlavě a rozepl ozdobu držející vlasy. Prsty si je prohrábl. Sklonil hlavu. Quin se pousmál. Ví o něm, jistěže ví.
“To tvůj bratr.” Sedl si na okraj. Su´en se otočil. Quinovo srdce se zachvělo. Vždy působil divoce a smyslně ale nahý, stojící ve vodě, to bylo trochu moc. Dopomáhaly i rozpustěné vlasy. Jen přikývl a šel pod vodopád. Muž ho tiše sledoval. Bál se skoro i dýchat, aby snad nevyplašit kouzelný okamžik. Su´ena stojícího pod padající vodou. Vyplašil? Nesmysl.
Su´en se zachvěl, když ho objal kolem ramen a přitáhl si ho. Do zad ho pálila Quinovo teplota a blízkost. Cítil ho. Od prvního okamžiku, kdy vstoupil do vody. Pohyboval se pomalu ale jistě. Skoro až bolestně pomalu. Jakoby uběhly hodiny, alespoň tak to démonovi připadalo. Hodiny přemýšlení, zda chce ucítit jeho ruce na svém těle nebo ne. Chce. Pomyslel si, když v jeho náruči cítil to, co cítil.
“Čekal jsem, že mě zastavíš.” Ozval se Quinův hluboký hlas u jeho ucha. Su´en zavřel oči.
“Ještě není pozdě.” Muž ho pevněji stiskl a ironicky se pousmál.
“Myslím, že pro mě bylo od prvního okamžiku.” Su´en překvapeně rozšíříl oči. Tiše se zasmál a opřel se o něj.
“To pro nás oba.” Zadíval se mu do očí, když se ho Quin dotkl pod bradou a přizvedl jeho obličej ke svému. Vztáhl ruce a chytl jeho paže. Ve stejnou chvíli se jejich rty setkaly. Su´en zavrávoral. Muž ho přidržel.
“Jsem stále slabý.” Quin se pousmál a přejel mu rty po krku.
“Potom to nech na mně.” Zašeptal u jeho ucha. Su´en přivřel oči a přidržel se skály vedle vodopádu. Jak Quin chtěl, nechal to na něm. Na horkých rukou putujících po jeho těle. Tak jako měkkých rtech. Když ho vysadil na jeden z kamenů a ústy objal jeho penis, Su´en zašeptal mužovo jméno a prsty zajel do černých vlasů. V tu chvíli mu nevadil chladný kámen, který měl pod sebou ani únava, kterou cítil.
“Už... už to dlouho nevydržím.” Quin se pousmál a zvedl se k jeho obličeji. Něžně ho políbil.
“To já taky ne, Su´ene.” Chytl ho za boky a měkce líbal. Démon se svezl zpět do vody a nechal se jemně otočit. Opět se opřel o skálu a skoro zavrněl, když si ho muž jedním pohybem vzal. Na malou chvíli zadoufal, že se snad neutopí a pak se vše vytratilo. Zůstala jen sladká hra, kterou s ním Quin rozehrál.
Pomalu otevřel oči. Cítil se vyčerpaný ale spokojený. Zvedl hlavu. Uvědomil si, že je venku z jezírka. Seděl zabalený do pláště a za ním seděl Quin. Držel ho v náruči.
“Jak je ti?” Démon v duchu zaklel, když si uvědomil, že opět zčervenal. Zvedl k muži oči.
“Jsem stále trochu... vlastně mnohem víc.” Quin se pobaveně usmál a přitáhl si za bradu jeho rty.
“Promiň, nechal jsem se trochu unést. Ale mám dobrou omluvu.” Su´en se na něj tázavě podíval. “Každej by se zapomněl s tebou v náruči.” Démon sebou cukl, rychle vstal. Zavrávoral ale udržel se na nohou.
“Ty... co si to... nejsem žádnej podřadnej.... jsem démoní princ.” Quin se na něj zadíval. O tom nejde pochybovat. Ne, když před ním stojí tak krásný, tak hrdý a divoký. Nemluvě o tom, že stále nahý. Vstal a položil mu ruku na tvář.
“Já to přece vím.” Zabalil ho do svého pláště. Su´en se zatvářil nešťastně.
“Tak proč si před tebou připadám tak...” Povzdechl si. Quin se pousmál.
“Myslím že, jsme na tom stejně.” Překvapil démona.
“Nechápej to špatně, vážím si sám sebe a znám svou cenu. Ale. Vedle tebe jsem jenom člověk. Obyčejný člověk.” Su´en na něj stále překvapeně hleděl.
“Hmm... jsi nejvyšší velitel lidského krále, nejsi obyčejný člověk.” Sklonil hlavu. Vztáhl ruku a dotkl se pevného hrudníku. Něžně se přitulil. Muž se usmál a objal ho.
Vrátili se k vojákům. Su´en se snažil tvářit sebejistě možná snad raději nevzrušeně. Sethi k němu zvedl oči od Naveena. Démon dokonale zrudl a zamračil se na něj, jakoby to byla jeho vina. Povzdechl si a namířil si to ke Quinovo koni. Pohladil ho mezi očima a přitulil se k jeho velké hlavě. A za to všechno může jeho jezdec. Už se těšil až je doprovodí na hranici a... uvědomil si. Vrátí se domů.
“Cítíš se na cestu?” Přišel k němu bratr. Přikývl.
“Dobře, já a Naveen pojedeme taky.” Vysadil démon mladíka na Linkovo koně a obratně se vyhoupl za něj.
“V pořádku?” Naveen k němu zvedl oči.
“Je to vysoko. Netušil jsem, že je to tak vysoko.” Držel se pevně koňské hřívy. Sethi se pousmál
“Nemusíš se bát, nepustím tě.” Držel ho kolem pasu a pophnal koně. Vyrazil za ostatními. Link seděl za Sonjou.
Naveen ležel v trávě a hleděl na nebe. Užíval si jemná stébla mezi prsty a lehký vánek. Byl klidný sluneční den. Bylo to už pár týdnů, kdy se vrátili od hranic. S každým příchozím dnem se cítil klidnější, volnější a spokojenější. Cítil se lehký, tak neskutečně lehký a bezstarostný. Za vše vděčil jim dvěma. Hlavně jemu. Otočil hlavu vedle sebe. Kus od něj trénovali Sethi se Su´enem boj se zbraní. Mladík se pousmál a zvedl hlavu zpět k nebi.
“Cos s ním v noci dělal? Spí neskutečně tvrdě.” Slyšel vzdálený pobavený hlas. Otevřel oči a zakryl si je před sluncem. Když se trochu rozkoukal, uvědomil si, že démoni sedí u něj. Každý z jedné strany. Pobaveně ho sledovali. Opravdu usnul. Rychle si sedl a zatvářil se omluvně. Bratři se jen usmáli.
Sethi si lehl a požitkářsky se protáhl. Ohnul si paži pod hlavou a druhou rukou chytl Naveenovo. Propletl jejich prsty. Zavřel oči a užíval si klidný okamžik.
Mladík se doktl Su´enovo meče, ležícího na zemi. Přejel po jemně zdobené hladké pochvě.
“Myslel jsem, že máš dva.” Zvedl oči k démonovi. On zvedl meč a rozdvojil ho. Podal mu je. Naveen pustil Sethiho ruku a vzal si je.
“Je zvláštní být něčí Poklad.” Přiložil rukojeti k sobě. Sethi otevřel oči.
“Nevadí mi to, totiž... líbí se mi to.” Sklonil rychle hlavu k démonovi. Jemně přikývl a pobídl ho, že je to v pořádku ať mluví dál.
“Jsem nástroj něčí magie. Cítím, jak mnou prochází.” Zvedl svou ruku a zadíval se na ní.
“Umím ji shromáždit, ale nedokážu ji ovládat.” Vrátil meče jejich majiteli. Démoni ho zamyšleně poslouchali. Oni dva vždy s magií žili. S mocnou magií. Dokázali věci, o kterých se jiným jen snilo. Byli mocní démoní princové.
“Hmmm... a co bys udělal, kdybys mohl? Kdybys dokázal to, co my?” Zeptal se Sethi jemně. Naveen přizvedl obočí a zamyšleně se zadíval do zahrady. Jeho oči nachvíli zaplnil temný stín a lehce démony znervóznil. Pak se jeho pohled rozjasnil a on se usmál.
“Nechal bych všechny květiny kolem rozkvést.” Oba se s lehkostí zasmáli. Naveen. Jejich čistý a něžný Naveen.
Mladík vytřeštil oči. Su´en přizvedl obočí a sledoval květy rozkvétající před jejich očima. Zahradu zaplnilo snad tisíce barevných květů. I v trávě kolem nich. Vzduch kolem zaplnilo tisíce okvětních lístků a lehká svěží vůně.
Naveen nadšeně sklonil hlavu k Sethimu. Ten stále ležel s rukou pod hlavou. S přivřenýma očima se téměř až líně pousmál.
“To ty.” Držel ho za ruku. S každým novým dnem bylo snažší používat jeho magii. Brzy se budou schopni spojit bez doteku. S doteky je to ale příjemnější. Mnohem příjemnější. Sedl si a přitáhl se mladíka do náruče. Rozhlédl se.
“Krásný, to se ti povedlo.” Sklonil k němu hlavu. Mladík se usmál a chytl paže kolem svého pasu. Opřel se o muže a užíval si pohled.
Sethi zvedl hlavu ke svému bratrovi. I na něj kouzlo zapůsobilo. Jemně se usmíval a rozhlížel se. Démon se pousmál. Poslední dny se jeho bratr málokdy usmíval. Vyhledával samotu a Sethi si byl jistý, že se trápí. Kvůli Quinovi. Ve skutečnosti si myslel, že s ním pojede do lidské říše. Na hranici se ale rozloučili jako dva cizinci a jejich cesty se rozešly.
Démon se zamračil a sklonil hlavu ke svému Pokladu. Utrhl jednu z květin a strčil mu ji za ucho. Naveen se usmál a upravil si ji. Sethi ho pevně objal a užíval si pocity, které přišly s jeho dotekem. Je šťasný a spokojený jako snad nikdy nebyl. Chce, aby jeho bratr byl také. Aby cítil to samé. Pravděpodobně jediný, kdo to dokáže, je Quin. Musí za ním. Spoutá ho a dotáhne do jeho ložnice, když bude muset. Svým způsobem rozuměl tomu, že nechce odejít. Znamenalo by to opustit jeho. Poprvé v životě. Vždy stáli bok po boku ve všem dobrém i špatném.
Quin ležel v posteli a hleděl do stropu. Opět nemohl usnout. Ne pouze dnes v noci. Posledních pár dní. Znal důvod. Stačilo zavřít oči a spatřil příčinu svých bezesných nocí. Zkřížil ruce pod hlavou a zadíval se do stropu. Znal každou nerovnost a prasklinku v něm.
Od terasy přicházel příjemný vánek a alespoň trochu chladil jeho nervózní mysli. Rychle si sedl, když uslyšel pohyb. Zadíval se na dlouhé závěsy vlnící se nocí. Zamračil se a promnul si obličej. V co doufal? Že tam bude stát on? S nejistým jemným úsměvem a zářícíma zelenýma očima? Krásný a mocný? Démoní princ? Jeho dech se zachvěl a on si uvědomil, že hledí na skutečného Su´ena. Vyhrabal se z pod lehké přikrývky a vstal. Démonovi jemně zrůžověly tváře. Spali spolu. Proč cítí rozpaky z jeho nahoty? Dokonale rostlé nahoty?
“Neměl bys spát nahý, mohl bys tím někoho vyděsit, kdyby sem přišel.” Snažil se mračit. Už se díky němu zase cejtí jako malej bezmocnej démonek. Quin se usmál. Cítil naprostý klid v duši. Dnes v noci usne a zítra také. Byl si jistý, že i pozítří a dny poté.
“Vím, jak ti s těmi tvými rozpaky nad mou nahotou pomoct.” Vzal muže do náruče. On se zamračil.
“Rozpaky? Necítím... jak?” Zeptal se. Quin se usmál a krátce ochutnal jeho rty. Chytl lemy jeho kabátku a stáhl mu ho z ramen.
“Budeš taky nahý.” Zešeptal u jeho rtů. Su´en se přerývaně nadechl. Pak se usmál a objal muže kolem ramen. Zašeptal tiché dobře, než na dlouhou dobu spojil jejich rty.