Celý dům byl přeplněn mladými lidmi - studenty. Tancovali, popíjeli, povídali si. Slavili. Mezi nimi procházel obdivovaný idol místních studentek. Krátkovlasý bloňdatý mladík s patkou přes oko – karamelově zbarvené – tak jako to druhé. Na sobě měl mikinu s kapucou a kožíškem a světlé džíny. Jeho pozornost se obrátila na jemu nejbližší lidi z oslavy. Usmál se a chtěl jít k nim. Někdo ho chytl kolem ramen a lehce se na něj pověsil
“No konečně, kde jsi takovou partu?” Usmál se tmavě modrovlasý mladík – oslavenec. Blonďák se omluvně pousmál a společně s dárkem předal gratulace.
“Dík, dík, pojď... Viktore.” Zadíval se za mladíka, ten se otočil a jeho pohled se potkal s temně modrým. Všiml si hnědého flíčku v jednom. Patřil mladíkovi o deset čísel menšímu. Hnědých delších vlasů – stažených silnou látkovou čelenkou. Ale hlavně mladíkovi souměrného krásného obličeje jemnějších rysů. Usmíval se.
“Zdravím... tady.” Podal studentovi zabalený dárek a zvedl oči zpět k druhému.
“Dobrý den, jsem Victor.”
“Matti.” Podali si ruce. Mladík nevěděl proč, ale Victor působil jako magnet od prvního okamžiku, co se mu zadíval do očí. O něm vždy všichni tvrdili, že vzbuzuje pozornost a má charisma, které přitahuje muže i ženy. K tomu to byl krásný, chytrý, zábavný mladík, v jehož společnosti byl člověk rád. Ale mladík stojící proti němu měl v sobě víc – mnohem víc.
“Jsi úžasnej, pojď představím tě.” Chytl Victora kolem ramen, poté co rozbalil dárek. Pravděpodobně jeho nejoblíbenější činnost - chytat lidi kolem ramen. Vedl ho k jednomu z hloučků.
“Přátelé.” Studenti porůznu rozvalení na pohovkách zvedli oči.
“To je Victor, to jsou přátelé, oni se představí v průběhu. Posaď se a nabídni si něco k pití.” Zatlačil ho do pohovky a sám se posadil vedle něj.
“Matti, no konečně.” Chytla ho nějáká dívka. Stáhla vedle sebe a tím mu překazila plán posadit se vedle mladíků. Jak předpokládal nová tvář – Victorova vzbudila pozornost. Převážně u dívek. Jeho rozhovor s nimi vyvola úsměv na Mattiho tváři. Victor se chytře a hbitě vyhýbal odpovědím na jejich osobní otázky. Omluvil se a vstal. Pohledy všech se obrátily na Dextera – oslavence. Pobaveně se pousmál.
“Jo jo, já vím, milé dámy. Je úžasnej, k tomu, představte si, jeden z nejlepších studentů a sporty taky zvládá bravůrně, tak jako hraní... bohužel pro vás, dívky ho nezajímají.”
“Chceš říct, že se mu líbí muži?” Ozvala se dívka sedící vedle Mattiho. Když přikývl, dívky se sborově zamračily a mladíci se trochu nervózně ošili.
“Hmmm... a měl už něco s dívkou?”
“Jak to mám vědět? Co ho znám, s žádnou jsem ho neviděl.”
“To je jasný, neměl a neví, o co přichází.” Shodly se dívky. Dexter se pousmál a zakroutil hlavou.
Když se vrátil, vrhly se na něj s důmyslnějšíma otázkama. Matti nechápal, jak si může udržet svůj mírný úsměv a trpělivě odpovídat. Sám by je už dávno poslal do pekel. Povzdechl si.
“Hraješ kulečník?” Victor k němu zvedl oči.
“A chceš hrát kulečník?” Usmál se mladík, když odpověď byla, vlastně ne. Opět se pousmál a vstal, když druhý přikývl.
“Můžu se přidat?”
“To by se toho moc nenaučil, ale můžeš hrát na jinym stole.” Sklonil hlavu ke své spolužačce.
“Jdu s tebou.” Vstalo jich pár dalších. Otočil se. Trochu zmateně se rozhlédl. Pousmál se. Victor už stál u stolů a vybíral si tágo.
“Vzal bych si tohle.” Naklonil se přes něj pro jedno. Ucítil závan příjemné vůně – nebyl to parfém – byla to jeho osobní vůně. Pohladila Mattiho smysly. Menší z mladíků přikývl a vzal si tágo. Obě křídoval, zatímco druhý stavěl koule. Ten ho poučil o jednoduchých pravidlech a rozehrál hru. Dvě z půlek zmizely v rozích stolu.
“Hmmm... asi to hraješ často.” Zvedl k němu Victor oči. Jen se pousmál a hrál dál. On otočil hlavu k dívkám stojícím u druhého stolu. Očividně poslouchaly, o čem se mladíci baví. Zaměřil se na kulečníkový stůl. Dostal se na řadu.
“Chyť si ho víc vzadu... tady.” Upravoval mu Matti ruce.
“Dobře.” Všiml si pohledů dívek a uvědomil si, kde stojí. Takhle by jistě s nadšením pomáhal nějáké dívce, ale muži? Rychle ho pustil. ´Snad si nebude myslet, že ho balim.´ Pomyslel si a sledoval, jak hraje. Victor se po pár kolech začal chytat.
“Jestli´s to nikdy nehrál, jsi vrozenej talent.” Pousmál se Matti. Hráli dlouho a během hry si povídali. O všem možném – zjistili, že si v mnoha věcech rozumí. Dokonale se doplňovali. Oba se po dlouhé době cítili naprosto uspokojeně jen díky rozhovoru s někým. Vlastně se v přítomnosti toho druhého cítili uvolněně a klidně, jakoby se dlouho znali.
Po hře se posadili na bar a zapíjeli svého nově objeveného bratra. Pomalu ale jistě se oba dostávali do nálady.
Matti se ráno probral. Něco ho hřálo do boku a on se i přes mírnou bolest hlavy cítil příjemně a spokojeně. Otevřel oči a promnul si je. Sklopil k dívce, která se mu tiskla k boku. Snažil se vybavit, které ze svých hnědovlasých spolužaček se včera večer věnoval víc než ostatním. Uvědomil si, že je něco špatně.
“Do hajzlu.” Sedl si šokem. Victor se probral a celý rozespalý se opřel o ruku. Promnul si oči a ty zvedl k sedícími. Všiml si jeho výrazu.
“Co se děje?” Zívl a prohrábl si vlasy.
“Co tím sakra myslíš, my dva jsme...” Nedokázal ani dokončit větu. Mladík si všiml jeho zděšeného a k tomu znechuceného výrazu. Zamračil se a vstal. Bezeslov se začal oblékat.
“Tak došlo k něčemu nebo... vůbec nic si nepamatuju.”
“Přestaň hysterčit. K ničemu nedošlo. Nefandi si tolik, nejsi můj typ.” Zabouchl za sebou dveře. Byl pryč. Matti se zadíval do dveří. ´Co ho tak... nejsem jeho typ, jo jasně.´ Nevěděl, co ho na Victorovo prohlášení tak rozčílilo. Se stejnou náladou se oblékl a vyšel z pokoje.
Dorazil do společenského sálu pensionu, ve kterém se oslava konala – patřil Dexterovo rodičům. Tam snídali a snažili se dostřízlivět jeho spolužáci.
“Čus.” Řekl s úsměvem Dexter. “Je mi hrozně zle a tak, ale chci si to poslechnout. Cos mu proboha řek? Ještě jsem ho takového neviděl.” Matti si sedl a zamračil se
“Nic moc.” Vyprávěl mu průběh jejich společného rána.
“Nic moc?” Zasmál se Dexter a záhy toho litoval. Ta bolest. Ta bolest.
“To ti to vážně nedochází? Včera jste si výborně rozuměli nebo ne? Chudák malej se s tebou táhne do pokoje a podělí se o postel, páč tobě ji zabral Zack s nějákou holčinou a ty ho urazíš.” Matti udiveně zvedl obočí. Dost si toho nepamatuje.
“Urazim? O čem to mluvíš?” Zamračil se.
“O čem to mluvím? Představ si, že se ráno probudíš vedle krásný holky. Ta místo toho, aby se probrala, usmála a popřála ti dobré ráno, zděšeně na tebe kouká. Div, že nezvrací nad představou, že byste spolu mohli něco mít. Jak by ti bylo?” Matti se zamračil.
“To je něco jinýho.“ Zakroutil hlavou.
“Jo a v čem?” Napil se mladík. Matti se znovu zamračil.
“Hloupost. Navíc ten nesmysl, co prohlásil.” Dexter se na něj tázavě podíval.
“Že prej nejsem jeho typ.”
“To řekl?” Pousmál se. On přikývl.
“No asi to bude pravda.” Usmál se Mattiho uraženému výrazu.
“Nechci ti kazit iluze, ale Victor je trochu jiná třída.” Bavil se jeho nesouhlasem.
“To jsem přece taky.” Hrál si rozhořčeně se snídaní.
“O co ti, jde? Může ti to být jedno ne? Jsi na ženský.” Usmál se jeho kamarád.
“O čem to mluvíš, je mi to naprosto volný. “ Zuřil mladík.
“To doufám, protože jinak tě to moc nepotěší.”
“Co?” Chtěl vědět.
“Victor přestupuje k nám na školu.” Matti udiveně zvedl obočí.
“Jeho otec si našel novou ženu, bohužel si s Victorem nějak nesedli. Domluvil se s otcem, že bude lepší, když se odstěhuje.”
“Proč ale sem?”
“Hmmm... páč sem jezdil často a má tu přátele. Upřímně. Vlastně jsem mu to navrh já.” Usmál se.
“Odkud se vlastně znáte, nikdy jsi o něm nemluvil.”
“Proč bych ti vyprávěl o cizim člověkovi, kterýho pravděpodobně nikdy nepotkáš... no neměls potkat. Je to můj vzdálenej příbuznej i když ze všech mi má asi nejblíž.” Objal dívku, která si mu sedla do klína.
“Copak krásko?”
“Hrozně´s mě včera opil.” Postěžovala si.
“Si se snad snažil překonal rekord v tom, kolik lidí zvládneš odrovnat.” Mnula si spánky. Pobaveně se pousmál.
“Kam zmizel ten krásnej chlap ze včerejška?” Rozhlédla se dívka.
“Hmmm... nemusíš se bát, uvidíš ho ve škole.” Nadšeně k němu sklonila hlavu.
“To musím říct ostatním.” Vstala. “Někdy potom.” Sesunula se zpět na jeho nohy. Mladíci se pobaveně pousmáli.
Matti otevřel dveře spolužačce, kterou přivezl do školy a oba se vydali ke školnímu areálu. Během dne zjistil, že Victor se přihlásil na některé jeho hodiny. Hlavní obor měl ale hudební – přičnou flétnu. Věděl, že hudební obory jsou hodně individuální a napěchované, proto ho překvapilo, že Victora bez problému vzali. Vysvětlení se také dozvěděl během dne. Byl prostě vrozený talent, kterého jeho škola přijala s otevřenou náručí. Na své bývalé byl předseda studentského rady, která zde ovšem nefungovala. Spíš měli jakési zástupce za svůj obor. Dále byl v místním orchestru a sportovním klubu a samozřejmě ve všem exceloval. Matti měl menší pocit méněcennosti. To se mu stalo poprvé. Vždyť patřil ke špičce školy spolu s dalšími. ´Vzpamatuj se.´ Pomyslel si a věnoval se svému obědu. Snažil se nevnímat nadšené rozhovory dívek kolem něj. Téma bylo jedno – Victor.
Rozmrzele vstal a spatřil důvod své špatné nálady. Mladík seděl pod jedním ze stromů, na nohách měl položený notebook, sem tam ujedl ze svého oběda. Měl nasazená sluchátka, takže hovor dívek sedících kolem něj nevnímal. ´Dobrej nápad.´ Pomyslel si Matti. Pak se zamračil. Vybavila se mu Victorovo slova. Ne, s tím se prostě nesmíří. To bude muset mladík odvolat a až to odvolá, můžou z nich být přátelé.
Po své poslední hodině čekal před školou opřený o zeď. Konečně vyšel, namířil si to ze schodů.
“Můžu?” Mladík se překvapeně otočil. Zamračil se a zastavil.
“Chceš se omluvit?” Matti skoro upadl. Omluvit? A on? Nesmysl.
“Já? Čekám, že ty to odvoláš.” Victor na něj nechápavě hleděl. Uhnul zesilujícímu proudu studentů vycházejícímu ze školy a opřel se o zídku schodů.
“Co bych měl odvolávat?”
“To že nejsem tvůj typ.” Mladík udiveně zvedl obočí. Začal se tiše smát. Matti se mračil jak ďábel – v tu chvíli tak i vypadal.
“Tak to tě žere. Nedokážeš pochopit, že by mohl být někdo, koho přitahujou muži a ty nejsi jeho typ.” Usmíval se.
“Ty. Hvězda místní školy.” Matti se opravdu snažil vnímat, co povídá, ale z jemu nepochopitelného důvodu věnoval větší pozornost jeho usměvu a těm krásným očím. Zamračil se.
“Promiň, ale musím jít. Smiř se s tím.” Chtěl jít Victor pryč. Mladík ho chytl za paži. Vylekaně se otočil.
“S tím se nesmířím.” Zavrčel. On zakroutil hlavou.
“Vlastně nechápu, proč ti to tak vadí. Přece se ti líbí dívky. Tak o co ti jde?”
“Jenom chci, abys uznal pravdu.” ´O co mi vlastně jde? Komu tu co dokazuju?´ Byl zmatený svým vlastním chováním.
“Matti, promiň, žes musel čekat, můžeme jet.” Ozvala se vedle nich mladíkovo sousedka. Bydleli ve stejném domě a tak ji občas vozil do a ze školy.
Oba k ní otočili hlavu. Usmála se.
“Victore, taky tě vezem?” Oplatila pozdrav pár dívkám. Mladík otočil trochu nejistě hlavu k Mattimu. Ten pokrčil rameny a konečně ho pustil.
“Jestli nemáš odvoz a máš to směrem k Luční, vezmu tě.” Jen přikývl. Matti cítil lehké zadostiučinění, že mu vlastně Victor bude teď něco dlužit. Vedl je ke svému autu.
“Tak kam?” Vyjel.
“Luční.” Překvapeně k němu otočil hlavu. Pobaveně se pousmál a už mlčel. Dívka je cestou bavila historkou z jedné ze svých hodin. Konečně dorazili k několika vysokým činžovním domům v centru města. Matti zajel do podzemních garáží. Překvapilo ho, že ho Victor cestou nezastavil a k tomu s nimi nastoupil do výtahu. Jejich spolužačka označila desáté patro, oni se oba natáhli po dvacátem – nejvyšším. Matti ho zmáčkl, Victor se zamračil.
“To je náhoda, bydlíte ve stejném patře.” Usmála se a sledovala čísla na displayi. Když vystoupila, oba zarytě mlčeli. Dokonce si to namířili stejným směrem na chodbě, aby nakonec zjistili, že bydlí vedle sebe.
“Hmmm... nevěděl jsem, že byl na prodej.” Usmál se Matti. Nechápal, proč cítí jisté vítězství, ale cítil a byl to nádherný pocit. Victor se opět jen zamračil a odemkl.
“Měj se.” Zavřel za sebou. Druhý mladík taky. Pousmál se. Nejen že bydlí vedle sebe, mají i společnou dvouterasu. ´Nakonec uzná, že jsem jeho typ.´ Pomyslel si. Prohrábl si vlasy. ´Skvělý, teď mi vysvětli, proč o to tak stojíš?´ Zpražil se v duchu.
Ráno zazvonil u jeho dveří, aby mu velkoryse nabídl odvoz. Nikdo neotevřel. Vzpruzeně jel do školy. Uvítala ho usměvavá hnědovláska.
“Ahoj... tak dneska večer?” Chtěla vědět. Udiveně zvedl obočí. Pak si vzpomněl, že se s dívkou před pár dny pravděpodobně domluvil na doučování. ´Doučování, jasně.´ Pomyslel si pobaveně a přikývl.
“Můžem jet rovnou po škole.” Nadšeně přikývla. ´Všichni mě s ním uvidí odjíždět.´ Ta myšlenka celý den vyvolávala úsměv na jejím obličeji.
Matti opět čekal před školou a opíral se o zábradlí pod schody. S úsměvem se zadíval na Victora, na uších měl sluchátka a se svou vrozenou elegancí kráčel dolů. Všiml si ho, když na něj Matti mávl.
“Ano?” Sundal si sluchátka.
“Chceš...”
“Victore.” Přerušil ho mužský hlas. Otočil tam hlavu a skoro si ukousl jazyk. Vedle nich stál vysoký blonďatý muž krásného obličeje. Usmíval se půlkou úst a stál v dokonale ležerním postoji. Byl o několik let starší než oni.
“Ethane, co tu...” Tvářil se mladík zmateně.
“Chyběl jsi mi. Co jiného?” Vzal ho muž do náruče.
“Mám pocit, že jsem jedinej, kdo neví, že jsi odjel.” Zamračil se na něj. Victor se omluvně pousmál a nechal se políbit na rty. Dívky, sledujcící je, vytvořily lehce zklamaný ale hlavně zasněný vzdech.
“Budu pár dní pracovně ve městě, tak jsem myslel, že bych zůstal u tebe.” Victor se zatvářil trochu zničeně, měl ho rád ale to svůj nový byt jen pro sebe taky. Pak si vzpomněl na Mattiho a nemohl jinak než přikývnout.
“Jistě, proč ne.” Muž se usmál.
“Pefektní. Pojedem.... vlastně tvůj spolužák ti asi něco chtěl.” Oba se podívali na Mattiho. Nebyl si jistý jestli je víc překvapený, rozzuřený nebo poražený. ´Hloupost poražený.´ Zakroutil hlavou.
“Jen jsem chtěl Victorovi nabídnou odvoz.” Vzal dívku, která se mu přitulila k boku, kolem pasu. ´Lepší načasování si nemohla vybrat.´ Pomyslel si spokojeně, když si všiml Victorovo výrazu při pohledu na dívku.
“Fajn, měj se.” Táhl Ethan mladíka pryč.
“Kdo to byl? Myslíš, že jeho milenec? Je ti trochu podobný. Řekla bych, že i vyzařuje to samé.” Matti se skoro rozesmál. Tak není jeho typ, jo?
Dojeli k němu a pustili se do učení, které brzy přešlo v něžné mazlení a to skončilo v jeho posteli.
Rozvaloval se v peřinách. Z poza dveří koupelny k němu doléhaly zvuky sprchy. Zadíval se do stropu. ´Možná jsem jeho typ, ale on je teď v posteli s ním.´ Prohrábl si vlasy. Zarazil se. ´Nad čím to sakra přemýšlím? Proč nad tím vůbec přemýšlím?´ Vstal zamračeně a oblékl si trenýrky pak kalhoty. Vyšel na terasu a zadíval se na noční město. Opřel se o zábradlí. Vycítil něčí přítomnost a otočil hlavu vedle sebe. Zadíval se na překvapeně se tvářícího Victora. Vypadal roztomile. ´Roztomile?´
“Nádhernej výhled, co?” Victor tiše přikývl a otočil hlavu zpět k městu. Matti opět cítil ten klid a pohodu, které mezi nimi byly první večer. Pousmál se a užíval si je. Zamračil se, když uslyšel dveře.
“Můžeš se jít vysprchovat.” Objala ho dívka zezadu kolem pasu. Nejradši by jí shodil dolů.
“Musím jít, díky a měj se.” Políbila ho. Všimla si Victora. Udiveně zvedla obočí. Pozdravila. ´Tak tohle budou vědět všechny ženský ve škole.´ Pomyslel si Matti. Victor jí s úsměvem oplatil pozdrav. Zvedl oči k němu.
“Dobrou noc.” Zašel do svého bytu. Matti se zamračil. Šel do svého. Přemýšlel, že by mohl jít ven. Byl pátek. Ale nějak neměl náladu a tak strávil noc u svého počítače.
Ráno – někdy kolem poledne ho vzbudil zvonek. Rozespale otevřel a chvíli vstřebával na koho to kouká. Podvědomě se upravil
“Ráno... poledne.” Opravil se. “Co se děje?” Victor se zamračil.
“Ethan tě zve na oběd.” Překvapeně na něj hleděl.
“Proč?”
“Nemám tušení. Tak přijdeš?” Přešlápl netrpělivě, už to byl zase ten starý k němu nepřátelský Victor.
“Jsem tam za čtvrt hoďky.” Zavřel dveře. Victor se pousmál a šel k sobě. Ethan připravující stůl se na něj tazavě podíval. Přikývl. Muž se pousmál.
“Říkám ti, že se mu líbíš.”
“Říkám ti, že je to hloupost.” Ethan zakroutil hlavou.
“Věř mi, má to v sobě, jen o tom neví... byl jsem úplně stejnej.” Pozvdechl si.
“Taková škoda, on se mi zamiluje.” Zakroutil hlavou.
“Co to... nejsem...” Zrudl Victor. Ethan přemýšlel jestli vzteky nebo rozpaky. Tak či tak vypadal rozkošně. Muž se pousmál a ukradl mu polibek.
“Musím toho využít, dokud mám tu možnost.” Řekl omluvně, když se Victor zamračil. Mladík se pobaveně pousmál a zakroutil hlavou. Šel otevřít Mattimu. ´To si snad dělá legraci.´ Pomyslel si, když mladík dorazil v černém uplejším triku s dlouhým rukávem a v domácích světlých roztrhaných džínách. Victor si nedokázal představit víc sexy pohled. Možná kdyby měl místo trika rozeplou košili, nebo tílko, nebo jen kalhoty...
“Můžu dál?” Ošil se Matti nejistě. Pozval ho nebo ne? Že by se mu to zdálo? Victor se probral.
“Jistě, pojď dál.” Pustil ho dovnitř. Zavřel za ním dveře a očima sjel jeho postavu. Zachytil Ethanův pobavený pohled. Zamračil se na něj a následoval mladíka.
“Výborný, jako vždy.” Pochválil Victor oběd. Ethan se spokojeně usmál a otočil hlavu k Mattimu. Ten rychle přikývl a přidal svou poklonu.
“Odpoledne musím na pár schůzek, ale večer bychom mohli jít ven, co ty na to?” Servíroval jim kávu.
“Hmmm... chceš taky nebo ne?” Sklonil hlavu k Mattimu, i když už před něj hrnek dávno postavil. Mladík přikývl. Byl trochu zaskočen Ethanovo péči. Rozhodně nepůsobil dojmem, že by se o někoho mohl takhle starat. ´Můj bože, co tam dává?!´ Vychutnával si kávu - v životě tak dobrou nepil.
“Nerad bych umřel tak mladý.” Ethan se zasmál.
“Právě. Jsi mladej, měl bysis užívat, nemám pravdu?” Matti přikývl a doufal, že nemá stejně blažený výraz, jako se cítí.
“Mlč, mlč, neděs mě, Ethane... vlastně, omlouvám se. To je Ethan, to Matti.” Uvědomil si, že muže nepředstavil. Podali si ruce.
“Slíbil jsem si, že s tebou už pít nebudu.” Zakroutil pobaveně hlavou.
“Minule jsme šli na jednu skleničku, skončili jsme na několikadenní párty u jeho známého. Moc si toho nepamatuju a to co si pamatuju, pomalu vděčně zapomínám.” Matti se zasmál.
“Jediný, co mě uklidňuje, je myšlenka, že Ethan zná svoji míru a dával na mě celou dobu pozor.” Otočil s úsměvem hlavu k muži. Ten se pousmál.
“Potom nevidím...”
“Ne.” Řekl mladík nekompromisně. Muži se zasmáli.
“No tak, Matti půjde určitě s námi, nemám pravdu?” Oba se na něj překvapeně podívali. ´To tak, se dvěma... ale proč ne.´ Pomyslel si mladík a příkývl. Victor na něj nechápavě hleděl.
“Proč...” Matti ho uzemnil neodolatelným úsměvem.
“Proč ne?” Raději už nic neříkal a věnoval se své kávě.
Dva spolužáci se rozhlédli po klubu. Matti chytl Victora za paži a ukázal k baru. Tam se Ethan bavil s blonďatým mužem. Šli k nim. Muž se pousmál, když si jich všiml.
“No konečně... Eliot mě už skoro ukecal na ten jeho club.”
“Rozhodně by tam byl větší klid na pokec. Ty musíš být Victor... připomínáš mi přítele. Učí u vás na škole.” Podali si ruce.
“Nech mě hádat. Alex?” Podal mu Matti ruku. Eliot se pobaveně pousmál a přikývl. Představili se.
“Když tak tam zajdem potom. Ještě u tebe pracuje Charlie?” Muž zakroutil hlavou.
“Zamiloval se.” Ethan udiveně zvedl obočí.
“Charlie? Co jeho klienti?” Eliot přikývl.
“Rozdýchávaj to.” Usmál se a podal Victorovi skleničku, pro kterou se natahoval. Ten se usmál.
“To snad neni možný. Vážně Alex není tvůj bratr?” Řekl pobaveně.
“Tak to už je tenhle týden druhej. Snad abysme si už taky někoho našli.” Zvedl Ethan oči k Eliotovi. Ten se zasmál. Victor se zakuckal a vyčítavě se na Ethana podíval. Muž se nevině usmál. Pak zvážněl.
“Viděl jsem tu Stevena, nevěděl jsem, že je taky ve městě.” Victor zbledl.
“O tom nic nevím.” Ethan zvedl oči k Mattimu.
“Bych ti to vysvětlil...”
“Proč mu to chceš...”
“Aby byl připravenej na vše. Musí si tě přece chránit.” Eliot se rozesmál. Oba mladíci zrudli.
“Bože, ty jsi fakt neuvěřitelnej.”
“Ethane!” Řekl Victor naráz s Eliotem.
“Asi sis všim, jak naše malá kráska působí na lidi. No a Steven je jím doslova posedlej.” Matti sklonil hlavu k mladíkovi. Přikývl.
“Jednu dobu mu neustále posílal kytky a dárky. Zahlcoval mu telefon a počítač zprávami. A došlo to tak daleko, že se k němu vloupal, ukrad nějáké jeho osobní věci a... hmmm... “
“Nedotk se tě, nebo ano?” Zděsil se Matti.
“Ne jen mé postele.” Všichni čtyři se zatvářili stejným znechuceným výrazem.
“Chceš říct, že si to dělal na tvý posteli?”
“Ne jednou, podle toho množství.” Odlehčil Ethan trochu situaci.
“Proboha... to je nechutný.” Zamračil se Eliot, když si představil situaci.
“Teď se toho nezbavím. Nějákej uchyl masturbující na mý posteli... proboha.” Napil se. Ostatní to cítili stejně.
“Dostal zákaz nebo tak něco?” Zvedl oči k Ethanovi.
“Victor ho udal za to vloupání a od tý doby má klid.” Pokrčil muž rameny.
“Ale co ty víš, co má v tý svý vyšinutý hlavě.” Dodal.
“Což znamená, že tady je řada na tobě.” Zvedl s úsměvem oči k Mattimu. Ten pobaveně přikývl. Victor na něj překvapeně hleděl.
“Ale... nechápu proč by mě měl chránit zrovna on.” Zamračil se.
“Jak jsem řekl, muž by si měl chránit to, co mu patří... omluvte mě nachvíli.” Všiml si zajímavého páru očí, který ho už delší dobu sledoval. Usmál se a šel za ním. Hnědovlasý mladík zrudl a otočil rychle hlavu ke své společnosti.
“Hmmm... není to Dorian?” Hádal Matti.
“Co?” Nechápal Victor.
“Byl na oslavě. Seděl s námi.” Vzdal to. Mladík vůbec netušil, o kom mluví.
“Nevadí.” Usmíval se pobaveně.
“Co?” Tvářil se Victor stále stejně nechápavě.
“Proč nás vlastně stále dává dohromody? Protože ve skutečnosti JSEM tvůj typ?” Victor se zamračil.
“Nedělej si iluze... dává mě dohromady s každým.” Zalhal. Matti se jen pousmál a sledoval Ethana který se přes dav dostal k mladíkovi.
“Dovolíte?” Skupinka studentů k němu otočila hlavu. Dívčí část se instinktivně upravila.
“Určitě.” Usmála se jedna z dívek. Muž se usmál půlku úst a sklopil zrak k mladíkovi.
“Skvěle.” Podal mu ruku. Dorian nejistě jemu. Vedl ho ke svým přátelům. Jeho společnost za nimi nevěřícně hleděla.
“Hmmm... chceš něco?”
“No...” Uvědomil si mladík, že nechal pití u ostatních.
“Něžný polibek.”
“Na to je sice ještě trochu brzy, ale když myslíš.” Dorian zmateně zamrkal a ostatní se rozesmáli.
“K pití.” Ethan ho okouzlil usměvem a naklonil se k barmanovi. Objednal i pro ostatní. Dorian se pozdravil s Mattim a Victorem. Muži se mu představili. Ethan si pročítal nápojový lístek, aby zjistil, co to vlastně objednal.
"To zní dobře... proč to nemáš?” Eliot se k němu naklonil. Přečetl si složení.
“Mám ale říkáme tomu Danielův polibek – zákazníci chápou proč.” Oba muži se pousmáli. Ethan ochutnal Dorianův koktejl. Udiveně zvedl obočí.
“Vážně jako sladkej polibek... i když ten tvůj byl samozřejmě sladší.” Sklonil hlavu k mladíkovi. Ten zrudl a Eliot zakroutil pobaveně hlavou.
“Proč ty tak rád uvádíš každýho do rozpaků?”
“Protože se pak tak rozkošně červenaj.” Vytáhl telefon vybrující mu v kapse. Zadíval se na volajícího. Omluvil se a šel pryč. Po chvíli vyndal telefon Victor. Přes hluk v clubu se snažil zaslechnout volajícího. S úsměvem zvedl oči k Dorianovi. Ten ho nejistě sledoval.
“Ethan se omlouvá, něco mu do toho přislo. Mám ti popřát dobrou noc a...” Chytl ho za ruku přitáhl k sobě a zlehka políbil.
“Sladký sny.” Zašeptal do jeho rtů. Dorian opět zrudl. Matti s Eliotem zakroutili pobaveně hlavou.
Večer se protáhl a mladíci vyrazili z clubu brzy k ránu. Tentokrát to přehnal s pitím menší z nich. Druhý mu pomáhal udržet si správný směr cesty. Opřel ho o stěnu vedle dveří do jeho bytu.
“Kde máš klíče?”
“Neřeknu.” Matti udiveně zvedl obočí.
“Neřekneš?” Victor zakroutil hlavou. Mladík se na něj zadíval. Tenhle roztomilý uličnický výraz ještě neviděl. ´Zase to roztomilý.´
“Ještě je brzy... nechci jít ještě domu... spát.” Matti se pobaveně pousmál.
“Brzy? Pro tebe už spíš dost pozdě... a kam chceš jít?”
“Hmmm... k tobě?” Zadíval se mu do očí. Jeho se vesele usmívaly. ´Proč se mi zrovna rozbušilo srdce?´
“Ke mně? No, proč ne.” Pokrčil Matti rameny. Pustil ho do svého bytu. Zvedl kožené sako, které nechal Victor sjet na zem. Přehodil přes křeslo a rozhlédl se. Victor studoval obsah jeho lednice. Začal vyndavat věci na linku.
“Můžu vědět, co...”
“Mám chuť na obloženou housku.” Odzbrojil ho úsměvem a ze stojanu vytáhl velký nůž.
“Proboha... dej to sem. Udělám ti ji.” Vzal mu ho Matti rychle. Victor opět vytvořil rozkošně nepopsatelný výraz a přikývl. Vrátil se k lednici.
“Je, tuhle značku miluju.” Vyndal nadšeně nugátovo-čokoládové máslo. Se stejným výrazem otevřel a strčil prst dovnitř. Ten olízl. Spokojeně se usmál a znovu ochutnal. Sledoval, jak mu Matti připravuje jídlo.
“Musíš tam dát víc papriky... mám rád papriku.” Matti si povzdechl. ´On si bude ještě poroučet.´ Otočil k němu hlavu. Victor zrovna lovil prstem ve skleničce. Když ho vytáhl, mladík jeho ruku chytl. Přitáhl si prst s čokoládou a olízl. Zvedl oči k Victorovi. Tvářil se zaraženě a až šokovaně sledoval svůj prst mezi Mattiho rty. ´Proč jsem to proboha udělal?´ Nechápal větší z mladíků své chování. Pustil ho. Victor opět namočil prst v čokoládě a zvědavě zvedl k jeho rtům. Roztomile se pousmál, když ho mladík přijal. Jeho pozornost se obrátila k pečivu. Vrazil Mattimu skleničku a s houskou v ruce si šel prohlédnout byt. Matti zmateně sklonil hlavu ke skleničce. Otřel si zbytek másla ze rtů. ´Do hajzlu, co jsem to zrovna předváděl?´ Olízl si prsty. Zničeně si povzdechl, když začla hrát televize. Victor seděl na zemi a sledoval nějáký film. Film? Mattimu chvíli trvalo, než jeho mozek dokázal pochopit dění na obrazovce. ´To jsem se tam fakt tak...´
“Kdes to proboha našel?” Vypl rychle přehrávač. Victor zaprotestoval a ukázal na skříňku pod televizí. ´Ze všech možných filmů a videí si vybere zrovna tohle... a teď proč mi tak vadí, že mě viděl opilého v objetí s těma třema.´ Vyndal raději disk. Druhý mladík stále protestoval, ale začal pročítat tituly ve skříňce. Jeden vytáhl. Matti mu ho sebral, když si přečetl fixem napsaný popisek. Victor se zatvářil lehce uraženě a vstal. Zašel do ložnice. Mladík vypl televizi a následoval ho. Zničeně si povzdechl a nakoukl do koupelny. ´To má jako koníček hrabat se lidem ve věcech?´ Sledoval Victora studujícího obsah skříňky s toaletními potřebami. Otevřel snad každou lahvičku a přičichl.
“Vykoupem se.” Otočil se celý rozzářený, držejíce relaxační pěnu do koupele.
“Jo a ty se mi tu utopíš.” Vzal mu lahvičku a zavřel. Položil zpět na její místo. Victor vytvořil dětsky uražený obličej a odešel. Tentokrát ho našel v šatně. Prohlížel si Mattiho košile.
“Moc jich nemáš.”
“Moc je nenosím.”
“Hmm... já je miluju.” Přejel prsty po temně rudém rukávu jedné z košil. Začal se prohrabovat komínkem trik.
“Co to zas...”
“Vybírám si, ve kterém budu spát.”
“Jak spát?”
“Přece bys mě nenechal jít domu samotného... v mém stavu.”
“Bydlíš hned vedle.”
“No, vidíš.” Vytáhl Victor červené triko a odkráčel pryč. Matti nechápavě hleděl na rozhrabané oblečení.
“Počkej, to je moje oblíbený... myslel jsem, že ještě nechceš jít spát.” Sledoval převlékajícího se mladíka.
“Teď už jo...hmmm.” Rozpažil. Triko mu bylo větší, ale jeho barva ještě víc zvýraznila jeho rysy a krásné oči. ´Proč je i opilej tak rozkošnej?´
“Do hajzlu.” Vzdal se. Sedící Victor k němu zvedl hlavu. Zrovna se mu podařilo stáhnout si kalhoty i s ponožkama. Zmateně vydechl, když ho mladík položil do přikrývek a přitiskl své na jeho rty. Zadíval se do těch krásných karamelových očí. Vztáhl ruku a položil mu ji na tvář. Zavřel oči a odpověděl jeho polibkům. Svět se s ním zatočil.
Matti se odtáhl, když ucítil dlaň zapírající se o jeho hrudník.
“Točí, hrozně se mi točí hlava.” Zašeptal. Matti se mu zadíval do očí. ´Co to dělám? Co to dělám?´ Pohladil mladíka po tváři. Přikývl.
“Nechám tě spát, ale chci to slyšet.” Victor se zatvářil nechápavě.
“To že jsem tvůj typ.” Řekl vítězně. Ležící se opilecky pousmál a vymanil se z jeho náruče.
“Dobrou.” Zahrabal se pod peřinu. Matti se pousmál. Měl pravdu, je jeho typ. Řekly mu to jeho polibky, jeho oči, jeho úsměv. Teď to ještě musí přiznat za střízliva a pak... Dotkl se rtů. Nikdy by nevěřil, že by mohlo být tak příjemné líbat jiného mladíka. Ale teď když už ví, co chce. Ví co chce? Ale ano ví. Chce Victora. Nikdy ho nikdo tak nepřitahoval. Žádná z dívek v jeho okolí mu nepřišla tak sexy a zároveň rozkošná.
“Dobrou... kdes vlastně nechal tu housku?” Vzpomněl si.
“Sněd jsem ji.” Zívl mladík. Matti trochu pochybovačně příkývl a zašel do koupelny. Rychle si vyčistil zuby a alespoň omyl obličej. Vlezl si pod peřinu a přitáhl si k sobě Victora. Jak si myslel, i držet ho v náruči ho naplňovalo vnitřním klidem a vlnou příjemných pocitů. Proto se tehdy probral tak do růžova – díky jeho blízkosti a objetí.
“Točí se mi hlava.” Zabručel mladík.
“Lehni si na břicho.” Victor si trochu složitě a bez své tradiční ladnosti lehl na břicho – částí těla přes Mattiho.
“Lepší?” Jen něco zamumlal a důkladně se přikryl.
Matti se probral. Leželi v úplně stejné poloze, ve které usínali. Pohladil ho po vlasech. Cukl sebou, když se ozval zvonek. Victor se přetočil na záda a spal dál.
Za dveřmi stál nejistý Ethan. Mladík ho uklidnil přikývnutím a pozval dál. Ani mu nepřišlo zvláštní, že si to muž namířil do kuchyně a začal jim připravovat snídani. Vyprávěl mu průběh Victorovo návštěvy. Ethan se pobaveně pousmál.
“Nebude si to pamatovat. Má obvykle okno, když to takhle přežene. Zvláštní věc je, že nezvrací.” Zakroutil hlavou. Matti se zamračil. Takže si nebude pamatovat ani jejich polibek. Nevadí. Teď už ví, že ho Victor chce, tak jako on jeho. Počká si. Cítil se jako naprostý vítěz. Ethan sledoval měnící se výrazy v jeho obličeji.
“Hmmm... něco se stalo, mám pravdu?” Mladíkovo zrůžovělé tváře mluvily za vše.
“Doufám, že jsi nezneužil jeho stavu.” Matti dokonale zrudl. Zakroutil hlavou.
“Ne, tak daleko jsem nezašel... jdu se umýt.” Zašel do ložnice. Victor stále spal. Zdálo se, že tvrdým klidným spánkem. Matti se vysprchoval a otevřel skříňku. Sáhl pro holení. Zarazil se, pak se rozesmál.
Ethan nechápavě sledoval housku v jeho ruce, když se mladík vrátil. Začal se taky smát.
“To je... kde byla?”
“V koupelně, ve skříňce.” Smáli se muži.
“Bolí mě hlava.” Přerušil je lehce ochraptělý hlas. Victor stál ve dveřích a mnul si čelo.
“Proč spím tady?” Stoupl si k nim. Když mu Matti zběžně převyprávěl noc, zrudl.
“Něco se mi vybavuje, ale... omlouvám se.”
“Hlavně to nesváděj na mě. Když jsem odcházel, byl jsi střízlivý.” Postavil před něj Ethan pobaveně snídani a sklenici mléka.
“Zapij to.”
Matti lehce zaskočeně sledoval Victorovo prázdné místo v lavici. Už ráno se na něj nemohl dozvonit, aby ho odvezl do školy. Ani Ethan mu neotevřel.
“Kde je Victor?” Ozvala se vedle spolužačka. Pokrčil rameny.
“Bydlíte přece vedle sebe.” Zamračil se a otočil hlavu k přicházejícímu učiteli.
“Víš něco o Victorovi?” Dexter zvedl hlavu od svého oběda.
“Hmmm... musel na týden odjet – ještě si něco vyřídit. Ethan ho vezl.” Matti se zamračil.
“Proč o tom nic nevím?” Spolužák udiveně zvedl obočí. Pobaveně se pousmál.
“Hmm... měl bych něco vědět?” Mladík se zamračil a sedl si k němu.
Celý týden měl náladu pod bodem mrazu a žádný zvláštní důvod k tomu. Vlastně jeden našel. Victor se mu ani jednou neozval. Pak mu došlo, že si nikdy nevyměnili čísla a jeho nálada klesla ještě o pár stupňů níž. Když si uvědomil, že Victor nemá důvod volat, protože si jejich večer nepamatuje, stupnice teploměru by na jeho rozpoložení nestačila.
“Zdravim.” Nic. Špičkou boty ťukl o Dorianovu. Zvedl oči od knihy. Sundal si sluchátka a pozdravil.
“Hmmm... napadlo mě, jestli se ti náhodou neozval Ethan.” Dorian zrudl. Sklonil hlavu ke knize. Založil si stránku a opět zvedl oči k němu. Zakroutil hlavou.
“Vlastně ani nemá číslo.” Vysvětloval. Matti se na něj zadíval. Je na tom úplně stejně jako on. Najednou se cítil o něco míň mizerně.
“Odjeli s Victorem pryč. Jen jsem mu něco chtěl, ale nemám číslo. Tak jsem myslel...” Začal mladíkovi nesmyslně vysvětlovat důvody. Povzdechl si a sedl si k němu. Naobědvali se spolu a s ostatními se domluvili na večer.
Dorian protahující se mezi návštěvníky clubu si všiml postavy opírající se o bar. ´Eliot.´ Pomyslel si a rozhlédl se. Cukl sebou, když si někdo stoupl těsně za něj.
“Někoho hledáš?” Zachvěl se, když ho jeho horký dech pošimral na krku. ´Jak to probůh dělá?´ Muž ho zaujal na první pohled, nedokázal od něj odtrhnout oči a když se na něj podíval tím svým pohledem, usmál se, políbil ho, byl ztracen. Nikdy na něj nikdo takhle nepůsobil. Opřel se o muže a zaklonil hlavu. Zalapal po dechu. Bílá kvalitní košile zvýrazňovala jeho pěstěnou postavu. Ethan se pousmál.
“Taky jsi mi chyběl.” Položil mu ruku na rameno a vedl před sebou k Eliotovi.
“Neuvěřitelný, fakts ho našel.” Zakroutil muž hlavou a mávl na barmana.
“Mám pro to jednoduchý slůvko – osud.” Usmál se Ethan a stoupl si k mladíkovi, který vylezl na barovou židli.
“Hmm... to se mi líbí.” Řekl pobaveně, když se tak mladíkův obličej ocitl ve výšce jeho. Dorian zrudl. Nejradši by ho praštil a vymazal ten jeho sebejistý pobavený úsměv. Na druhou stranu jeho srdíčko plesalo nad skutečností, že ho muž hledal. Překvapilo ho, jak moc ho to těšilo. Tak jako ho překvapilo, že se ani na malý okamžik nepozastavil nad tím, že si ho muž opět odvedl k sobě a vynutil si tak jeho společnost. Bral to jako samozřejmost.
Sklonil hlavu ke sleničce, kterou mu objednali. ´Pamatuje si co piju.´ Zaradoval se. ´Aby ne.´ Vzpomněl si na jejich seznámení a zčervenal. Muži pobaveně sledovali měnící se výrazy v jeho obličeji. Eliot zvedl hlavu k Ethanovi.
“Začínám tě chápat.” Napil se pobaveně.
Matti, ploužící s jednou ze svých spolužaček, si mužů všiml. Eliot oba dva bavil nějákým příběhem. Mladík se rozhlédl. Po skončení písně dívku odvedl k jejich přátelům a omluvil se.
“Ahoj.” Muži mu oplatili pozdrav a usmáli se.
“Dorazil ale není tu.” Nečekal Ethan na dotaz. Mattinum zrůžověly tváře.
“Byl unavený po cestě a po tom týdnu tam.... a stále si nic nepamatuje.” Dodal. Matti zčervenal.
“Asi s námi nepůjdeš... do Eliotovo clubu.” Vysvětloval jeho tázavému výrazu. Překvapil sebe i je odpovědí, proč ne.
Mladíci se rozhlédli po clubu. Nebyli si jistí, co čekali ale tohle jistě ne. To příjemné, útulné prostředí se suvenýry z cest a od návštěvníků. Žádné neony, žádné blikající nápisy – nic vulgárního. Oba se usmáli a prohlíželi si muže, ve kterých poznávali společníky. Bylo to snadné – většina byla výrazná svým vzhledem.
“Asi to nebyl zas až tak dobrý nápad. Ještě se mi tu zamiluje.” Sledoval Ethan rozhlížejícího se Doriana. Eliot se zasmál a mladíkův mozek se snažil pochopit význam hlásek, které zrovna zaslechl. Uvědomil si, co muž řekl a zrudl. ´Chovám se jak nezkušená panna.´ Přiznal si nesouhlasně a raději se věnoval společníkům. Všiml si rudovlasého muže, který se k nim vydal. Usmíval se.
“Zdravím. Eliot se zmínil o tom, že ses na nás přijel podívat.” Objali se muži.
“Ná nás určitě ne.” Ozval se Eliot, muž se pobaveně pousmál a sklonil hlavu k jejich společnosti.
“Jsem Nicola, těší mě.” Podal ruku Dorianovi.
“Hmm... není ti to blbý?” Zvedl oči k Ethanovi. Ten se zasmál.
“Upřímně?” Nicola zakroutil hlavou, že snad radši ani ne a seznámil se s mladíky. Dorian zvedl nechápavě oči k Ethanovi. Muž se usmál a sklonil se k němu.
“Máme rádi stejný typy.” Vysvětloval. Mladík chápavě přikývl. Jediné, co mu k dokonalosti chybělo bylo slůvko “aha”. Na druhou stranu slůvko, které mu vyklouzlo, vyvolalo na Ethanovo tváři spokojený úsměv.
“Smůla.” Otočil mladík hlavu k Nicole. Muž na něj chvíli tiše hleděl a čekal, zda mu dojde význam jeho slov. Zdalo se, že ne. Usmál se a naklonil se k jeho uchu.
“V tom případě nepočítej s tím, že tě dnes pustím domů.” Dorian vytřeštil oči. Nechápavě se na něj zadíval a snažil se uklidnit běsnící srdce, tak jako touhu, která jím projela. ´Co mě na tom proboha tak vzrušilo?´
“Ty si vůbec neuvědomuješ, žes mi zrovna otevřel sám a dobrovolně dveře do svého života, mám pravdu?” Mladíkův výraz se nezměnil.
“Smůla?” Pomohl muž. Dorian sklonil hlavu a přemýšlel nad jejich rozhovorem. Jeho výraz se změnil v panický.
“Já.... já jsem... myslel jsem tím... nemyslel jsem. To už nezachráním, že?” Zadíval se mu do očí. Ethan zakroutil hlavou. Laskavě se pousmál.
“Vážně bys chtěl něco zachraňovat?” Dorian zakroutil hlavou. Povzdechl si.
“Když... nikdy jsem takhle rychle... navíc... víš?” Ethan se usmál a pohladil ho po tváři. Mladík s povzdechem přijal jeho rty. Muž ho něžně líbal a prsty zajel do jeho hebkých vlasů. Trojice na ně lehce překvapeně hleděla.
“Nemám ho rád.” Zahrál Nicola ublížený výraz.
Dorian se ráno probral. Ležel na velkém letišti. Na sobě pouze spodní prádlo. Snažil se vybavit si, jak se vlastně dostal do postele. ´Můj bože, usnul jsem v autě.´ Pomyslel si zničeně a vstal. Na židli leželi džíny a košile – očividně Victorovo. Umyl se a oblékl. Vyšel z pokoje. Na pohovce seděl Victor – snídal. Usmál se. Dorian zrůžověl a oplatil mu pozdrav. Mladík ukázal na připravenou snídani.
“Ethan musel na chvíli vypadnout, ale hned tu bude.” Přikývl a napil se kávy.
“Můj bože.” Zvedl udiveně obočí. “Je výborná.” Victor se pousmál.
“Nevím, jak to dělá, ale jeho kávu miluje každý asi jako jídlo. Má na to talent.” Popíjel spokojeně svou. Dorian stuhl, když se ozval zámek. První dny je vždy tak nejistý, když s někým začně chodit. Chodit? Vážně spolu chodí? Vlastně si nebyl jistý. Strávili spolu sice zbytek noci, ale Ethan ho může brát jen jako někoho na sex. A on mu jen lehce překazil plány, tým že usnul. Zvedl oči k muži. Mluvil s někým po telefonu. Ve slunečním světle jeho blonďaté vlasy zářily. Tak jako zeleno-modré oči, do kterých se opřelo slunce, když zvedl hlavu k mladíkům. S úsměvem se zadíval na svého nového miláčka. Ten ho lehce rozpačitě sledoval.
“Už mi dej pokoj, mám dnes volný den.” Sedl si vedle mladíka a zkusil teplotu konvice. Zvedl ji. Mladík mu ji sebral. Váhavě sáhl po cukru.
“Černou.” Usmál se Victor. Dorian přikývl a podal hrnek muži. Ten bez hlasu poděkoval a obdařil ho laskavým úsměvem. Zatvářil se zničeně, když opět začal vnímat osobu na druhé straně drátu.
“Proboha je sobota, přesto jsem vstal a zařídil to... nechci o tobě do pondělí slyšet.” Napil se.
“Fajn, měj se.” Zavěsil a pohodlně se opřel.
“Nechápu jak se vždycky tak rychle roznese, že tu jsem.”
“Jsi nepřehlédnutelný.” Rozesmál ho Victor a vstal.
“Jdu pozdravit Mattiho.” Snažil se tvářit, že se vlastně ani trochu na mladíka netěší. Když odešel, Ethan sklonil hlavu k Dorianovi. Stejně neúspěšně jako Victor se snažil předstírat klid. Muž se pousmál. Dotkl se ho pod bradou a jemně přizvedl jeho obličej ke svému.
“Dobré ráno.” Políbil ho. Dorian zrůžověl a pozdravil.
“Omlouvám se, že jsem usnul v tom...” Ethan ho přerušil polibkem, sebral mu hrnek a ten odložil. Přitáhl si ho k sobě. Mladík ho objal kolem krku a přitiskl se k němu.
“Já se omlouvám. Musel to být šok, když ses probral sám, ještě k tomu v mý posteli.” Přejel lehce po jeho rtech.
“Vážně jsme to vzali dost rychle. Na druhou stranu dlouho jsem neměl takové růžové probuzení.” Dorian se pousmál.
“Můžem trochu zpomalit.” Řekl, i když věděl, že tak to určitě nechce. Ethan se pobaveně usmál.
“Promiň, ale to už teď asi nezvládnu.” Otočil hlavu k Victorovi, který se vrátil. Tvářil se všelijak.
“Co se dějě?” Pustil, i když nerad, Doriana.
“Hmmm... není doma. Vracel se s vámi nebo ne?”
“Možná je jenom tak mrtvej a neslyší zvonek... vrátili jsme se dost pozdě.” Victor přikývl a s lehce nevrlým výrazem si sedl. Celý den nervózně přecházel po bytě a snažil se zabavit. Zkusil na něj zazvonit ještě jednou, když jim Ethan připravil oběd. Když mladík opět neotevřel, urazil se a hrdost mu nedovolila jít tam znovu.
“Možná vážně není doma, můžeš mu zkusit zavolat.” Ozval se Dorian. Mladík se zamračil.
“Proč bych mu měl... nemám číslo.” Povzdechl si. Ethan zakroutil hlavou. Vážně se zamiloval, takového ho ještě neviděl.
“Já ano.” Oba otočili k Dorianovi hlavu. Victor si uvědomil své nadšení a zamračil se. Když bez odezvy prozváněl Mattiho číslo, urazil se znovu. Jak to že za ním ani nezajde? Jsou přece přátelé. Přátelé. No jistě, pro Mattiho je jen další z jeho přátel. Líbí se mu dívky. Jeho výraz tehdy ráno mluvil za vše. To že se ho snaží donutit, aby přiznal že je jeho typ, je jen hrdost. Nic víc. Možná si skvěle rozumí a cítí se spolu tak jak se cítí. To ale nezmění fakt, že Mattimu vztah muže s mužem připadá odporný.
V neděli ráno se probral. Zadíval se do stropu. Vzpomněl si a zvedl telefon. Žádný nepřijatý hovor. Zamračil se a pro jistotu se urazil.
Vzpurně přepínal kanály televize. Vypl ji. ´Proč mě to tak neuvěřitelně rozčiluje... je to pitomec, kterej mě ještě k tomu ani trochu nepřitahuje.´ Přesvědčoval sám sebe. Nikdo ho nedokázal tak rozčílit jako Matti. Ten to s přehledem zvládl klidně několikrát za den. Povzdechl si. Když se ozval zvonek, rychle vstal a šel ke dveřím. Zarazil se a důstojně si upravil oblečení. Nasadil svůj neutrální výraz a otevřel. Zmateně zamrkal a rozhlédl se po prázdné chodbě. Sklonil hlavu a zadíval se na obálku. Zvedl ji. Zbledl, když přečetl své jméno. Písmo, kterým bylo napsané. To písmo moc dobře znal. Rychle zavřel dveře a opřel se o ně. Hmatem zkusil obsah obálky. ´Disk?´ Pomyslel si. Opatrně ji otevřel a zadíval se dovnitř. Vyndal disk. Nebyl nijak popsaný. Zachvěl se, když mu dýchl mráz za krk. Měl neblahé tušení. Nevěděl proč ale týkalo se Mattiho. Založil disk do přehrávače a zapl. Sklonil hlavu a zastavil. Na stole za sebou nahmatal telefon. Našel jméno a stiskl zelené tlačítko.
“Přijeď, prosím.” Zavěsil a zvedl oči k obrazovce. Zastavený záběr ukazoval svázaného mladíka. Pusu měl přelepenou páskou. Zdálo se, že nevnímá. Na sobě měl jen trenýrky, po těle tmavé modřiny.
“Co se ksakru...” Zmlk Ethan, když si všiml obrazovky. Za ním stál Dorian. Vyjeli si na výlet mimo město.
“Matti, kdo...” Sklonil hlavu k sedícímu mladíkovi.
“Steven.” Muž se zamračil. “Je to jeho písmo.” Ukázal mu Victor obálku.
“Co je tam?” Otočil hlavu zpět k obrazovce. Victor pokrčil rameny. Ethan si povzdechl a sebral mu ovladač. Pustil záznam. Sledovali nevnímajícího mladíka. Pak jim Victorovi a Ethanovi známý hlas oznámil, že pokud nepřijde na dohodnuté místo, ten blonďatej bastard to schytá. Dohodnuté místo byl jeden z doků u moře. Ethan se zamračil.
“Tady přestává sranda. Tohle je obyčejnej únos, musíme někomu zavolat.” Victor k němu rychle zvedl oči.
“Ale cokdyž... nepomohlo by, kdybych s ním promluvil?”
“Promluvil? Děsí tě. Nedokážeš ze sebe v jeho přítomnosti vyloudit jedinej zvuk, jak chceš...” Sklonil se k němu Ethan. Mladík sklopil oči.
“Ale má Mattiho. Musím...” Zamračil se a objal ho.
“Bojím se.” Dorian sebral Ethanovi ovladač a vypl přehrávač.
“To bude v pořádku.” Vyndal muž telefon a vyhledal číslo.
“Zdravím, potřebuju tvoji pomoc... hmmm... mohl bys přijet? Vysvětlim ti to na místě... díky... Luční 25, byt číslo 135... fajn, zatím.” Držel mladíka. Zvedl oči k Dorianovi, který mu podával sklenici s pitím.
“Dobrý nápad.” Donutil Victora vstát a posadil ho do křesla.
“Vypij to.” Podal mu skleničku. Udělal tak a rozkašlal se.
Když asi po čtvrt hodině někdo zazvonil, Dorian šel otevřít. Překvapeně se zadíval na muže. Byl to Rytíř a ne ledajaký. Jejich velitel. Chris.
“Hmmm... je tu Ethan?” Ozval se, když na něj mladík tiše hleděl aniž by něco řekl. Ten sebou cukl.
“J-jistě.” Pustil ho dál. Chris se rozhlédl po pokoji. Jeho pohled se zastavil na páru.
“Zdravím... tak co se děje?” Ethan se zamračil a pustil mu záznam. Chris ho znechuceně sledoval. Sklonil hlavu k mladíkovi.
“Předpokládám... Victor?” Ethan přikývl.
“Fajn. Půjdeme.” Vstal vůdce Rytířů a vyndal disk. Druhý muž přikývl a postavil Victora.
“Kdybys mě někde ztratil... jedeme do Bratrstva.” Otočil k němu hlavu od svého auta. Mladíci jeli s Ethanem. Rozhlíželi se po chodbách budovy. Chris je dovedl do jedné z místností.
“Počkejte tu.” Odešel. Po chvíli se vrátil. K úžasu mladíků s ostatními z nejvyšších členů bratrsvta. Těmi jenž měli nejblíž Seymorovi. Světlounce oranžovovlasá dívka si klekla k Victorovi.
“Nemusíš se o svého přítele bát. Zachráníme ho, dobře?” Chytla ho za ruce. Mladík k ní zvedl oči.
“Ale budem potřebovat tvou pomoc. Nevíme, jak moc vážně to myslí... tak či tak. Tvoje přítomnost ho jistě uklidní. Zvládneš to?” Usmála se laskavě. Její hlas i přítomnost byly neuvěřitelně uklidňující. Přikývl. Rytíři se pousmáli.
“Dobře, teď nám řekni, co o něm víš.” Sedl si k němu Chris.
Mladík se nejistě zadíval na budovu.
“Jsme tu s tebou, nemusíš se bát.” Ozval se mu v uchu dívčin uklidnující hlas. Zhluboka se nadechl a šel k budově. Plechová vrata byla otevřená. Rozhlédl se po šeru v hale, všiml si postavy sedící na židli. Rychle k ní šel.
“Zpomal.” Poslechl Chrise a zpomalil. Zastavil se kus od Mattiho, ten na něj tiše hleděl. Nemohl mluvit – měl stále tu pásku. Victor se mu zadíval do očí. Překvapilo ho, jak klidný má pohled. Zato on byl vyděšený k smrti. Matti ho uklidnil očima a kývl hlavou. Oba sebou cukli, když ho postava stojící za židlí chytla za vlasy a přizvedla jeho hlavu. Ke krku mu přiložila nůž. Victor se snažil uklidnit srdce a zahnat šok. Jeho hruď se zhluboka nadýmala při pohledu na blonďatého muže. Mohl být o něco starší než oni dva. Měl příjemný hezký obličej s nebesky modrýma očima. Victorovi se hnusil.
“Dobrý den, Victore.” Usmíval se. Mladík se zachvěl a vyhledal Mattiho oči. ´Jsem směšný, hledám uklidnění u někoho, kdo má nůž na krku.´ Prolétlo mu hlavou.
“D-dobrý den.” Přikývl. Steven se pousmál.
“Vypadáš nádherně, jako vždy.” Victor se skoro pozvracel. Zamračil se a sklonil hlavu.
“Děkuju. Jsem tu, co.. co teď?” Steven se znovu usmál a opět tím rozbouřil Victorův žaludek.
“Hmmm... vrátíme se zpátky domů a budeme žít šťastně až do smrti.” Victor sebou cukl.
“Jsi magor?” Zamračil se.
“Hej... opatrně s tím magorem. Má nůž v ruce.” Ozval se Chris, ale jeho hlas zněl pobaveně. Victor sebou cukl. Steven se zasmál.
“Stále tak vzpurný, jak vidím. Ne, mluvím naprosto vážně... nechápu, jak jsi mi to moh udělat a klidně odjed aniž bys mi řek, kam jedeš.” Victor na něj nechápavě hleděl. Sklonil hlavu k Mattimu.
“A on?” Stevenův obličej se zúžil vztekem.
“Nenávidím toho bastarda. Sáhl na něco, co patří mně. Jen mně. To já mám být tvůj přítel ne on. Tolik tě miluju. Udělal bych cokoliv... nezaslouží si tě.” Matti zaklonil ještě víc hlavu, když ucítil ostrou bolest.
“Jé-je... bolí?” Usmál se Steven. Victor zakroutil hlavou.
“O čem to mluvíš... není to můj přítel. Má rád dívky.” Steven se zamračil.
“Nelži mi! Viděl jsem vás spolu. Proto jsem se rozhodl zasáhnout. Nejradši bych toho bastarda zabil, ale když půjdeš se mnou... možná si to rozmyslím.”
“Ale... já vážně nechápu..”
“Nelži mi, mám důkaz!” Máchl rukou ke kameře, stojící opodál. Victor k ní přešel a zapl. Cukl sebou, když se vedle kamery rozsvítila obrazovka a ukazovala svázaného Mattiho.
“Ten před tímhle.” Zavrčel Steven. Mladík našel ovládací tlačítka a přeskočil záznam. Jeho tvůrce stál, jak se zdálo, na Mattiho terase a natáčel dění uvnitř. Victor nejistě sledoval své počínání v Mattiho bytě.
“Přetoč to.” Poručil Steven. Udělal tak.
“Tady... zpomal to.” Opět ho poslechl. Zrovna si svlékal kahloty. Mladík udiveně zvedl obočí, když se k němu Matti naklonil a položil ho do přikrývek.
“Čekal jsem u tebe až se vrátíš a ty klidně... klidně chrápeš u toho... toho... k tomu si k sobě nastěhuješ Ethana, když víš jak ho nenávidím!” Mladík stále zmateně hleděl na obrazovku a nevnímal, co muž říká. ´On mě políbil... políbil mě.´ Otočil hlavu k Mattimu. Ten se zatvářil omluvně, když si všiml jeho výrazu.
“Copak to nechápeš? Byl jsem opilý... víš, že mám okno, když se takhle opiju. Nic si pak nepamatuju a on toho využil.” Zvedl oči ke Stevenovi.
“Půjdu s tebou ale půjdeme hned.”
“T-teď?” Spustil ruku s nožem. Victor přikývl.
“No... a co on?”
“Co s ním? Nech ho tady. Až ho najdou, budeme dávno pryč.” Podal mu Victor ruku. Steven zaváhal ale přešel k němu. Přijal ji. Přitáhl si ho a přitiskl k sobě. Victor se zadíval na Mattiho. Ten sebou cukl, když se na něj laskavě usmál a pak se nechal od Stevena políbit.
“Jsem ten nejšťastnější muž na světě... a ty budeš taky, uvidíš.” Líbal ho muž. Matti si všiml mladíkovo sevřených pěstí. Zamračil se a zacukal pouty. Steven vedl Victora pryč. Svázaný mladík sklonil hlavu.
“Byl výbornej... dostal ho od něj.” Ozval se za ním mužský hlas.
“Ne, až ho pustí.” Odpověděl Chris do sluchátka a dřepl si před Mattiho. Opatrně mu sundal náplast.
“Jsi v pořádku?” Mladík přikývl a překvapeně na něj hleděl.
“Nemusíš se o něj bát, máme to pod kontrolou, jen jsme to chtěli zkusit vyřešit v klidu.” Rozvazoval mu pouta. Matti si promnul zápěstí.
“Hmmm... máš jiné zranění kromě těch modřin a krku?” Stoupla si k nim rudovlasá rytířka. Zakroutil hlavou a přijal Chrisovu ruku. Pomohl mu vstát. Pak si svlékl sako a přehodil mu ho přes ramena. Vedli ho ven. Tam držel fialovovlasý rytíř nadávajícího vzteklého Stevena. Strkal ho do auta. Victor zvracel opodál. U něj se skláněla oranžovovlasá rytířka a snažila se ho uklidnit. Když se jí to častečně povedlo, narovnal se a utřel si pusu. Otočil hlavu k příchozím. Jeho oči zaplnila něha. Postavil se proti Mattimu.
“Mrzí mě to.” Sklonil hlavu. Matti se na něj zadíval. Byl tak rád, že je v pořádku. Jeho fantazie se otáčela na plné obrátky, když si ho představil v moci toho magora.
“No to by mělo.” Victor k němu zvedl oči. Všiml si, že se usmívá.
“Pojď sem ty hlupáku, ty za to přece vůbec nemůžeš.” Přitáhl si ho do náruče. Mladík se k němu přitiskl. Rytíři je odvezli do bratrstva.
“Děkujem.” Podíval se Victor na Dominiku – oranžovovlasou rytířku. Usmála se.
“Nemáte vůbec zač, dnes přespíte tady, dobře? Ráno ti Seymor vyléčí ty modřiny.” Podívala se na Mattiho. Udiveně zvedl obočí. Přikývl. Když odešla, sklonil hlavu k Victorovi.
“Potřebuju sprchu.” Otevřel dveře, ve kterých tušil vchod do koupelny. Oba se umyli. Victor vylezl z koupelny. Už se opět cítil jako plnohodnotný člověk, díky kartáčku a zubní pastě. Zadíval se na Mattiho sedícího na posteli. Ten k němu zvedl hlavu. Všiml si Victorovo výrazu. Usmál se a vstal. Stoupl si k němu a vztáhl ruku k jeho obličeji.
“Proč jsi mi to neřekl už to ráno?” Zadíval se mu mladík do očí.
“Ani nevím... možná jsem se bál, že bys to sved na opilost.” Victor sklonil hlavu.
“Myslel jsem, že se ti líbí dívky.” Matti se pobaveně pousmál.
“Jo, to já taky. Vlastně se mi líbí ale ty jsi prostě neodolatelný, nemůžu si pomoct.” Zvedl jeho obličej zpět ke svému. Sklonil se k němu.
“Ale.. ale já jsem přeci nikdy neřekl, že...” Drmolil mladík mezi jeho polibky. Matti se usmál.
“Neřekl, ale tvoje oči mluvily za vše. Tehdy v noci i teď v tom skladě.” Držel jeho hlavu v dlaních a měkce ho líbal. Victor se zachvěl a pevně ho objal. Větší z mladíků se pousmál a posadil se na okraj postele s ním v náruči. Svezl se k jeho krku a rukama putoval po jeho těle. Když zajel prsty pod látku trenek, Victor zašeptal jeho jméno a opřel se o něj. Matti ho laskal a s úsměvem sledoval záchvěvy jeho těla, jeho vzdechy a výrazy. Byl to tak neuvěritelně rozkošný pohled. Ochutnal Victorovo chvějící se rty a sklonil se k jedné z jeho bradavek. Stáhl mu trenýrky a zadíval se na jeho vrzušení. Poprvé v životě zatoužil po tom dotknout se penisu někoho jiného – ochutnat ho.
Victor otevřel oči, když zašeptal jeho jméno. Pohladila ho něha a touha v Mattiho očích.
“Lehni si..” Navigoval ho mladík.
“Chci tě ochutnat.” Zašeptal mu do rtů. Victorovo zrůžovělé tváře zrudly. Sledoval jak Matti drobnými polibky putuje k jeho pasu. Hlasitě vydechl a zavřel oči, když z ničeho nic zaútočil a vzal ho do úst. Zabořil prsty do přikrývky a pokrčil nohy. Tohle bylo o tolik lepší, než jeho představy. Zakryl si prsty pusu. Aniž by si to uvědomil, jemně se do jednoho zakousl. Matti se pousmál. Ani z daleka netušil, jak moc se mu bude líbit Victorovo trýznění. Jeho reakce byly tak vřelé, tak opravdové.
“Matti... tohle moc dlouho nevydržím.” Zasténal mladík. Trochu se uvolnil, když ho propustil a zvedl se k jeho obličeji.
“Chci to zkusit.” Victor zmateně zamrkal.
“Chci se s tebou milovat.” Přikývl Matti. Ležící mladík se mu zadíval do očí. Pousmál se.
“To já taky.” Přitáhl si jeho rty. Matti se usmál, pak se zamračil.
“Jen potřebuju pomoc. Nevím přesně...” Stáhl si trenýrky. Victor se laskavě usmál.
“Je to stejné jako s dívkou. Musíš jen...” Přizvedl bradu, když Matti neváhal a použil prsty. Pomalu jimi začal pohybovat. Ohromeně sledoval Victorovo reakce.
“Můj bože, to je úžasný... jsi uvnitř tak... už nedokážu čekat.” Líbal ho.
“Nemusíš.” Usmál se jeho milenec. Utekl mu sten, když se Matti nenechal dlouho přemlouvat a jedním pohybem si ho vzal. Chvíli jen ležel, držel ho a užíval si pocity, které ho naplnily. Odtáhl se. Zadívali se do očí. Matti se pohl a nenachal si ujít jediný Victorův výraz, sten či záchvěv.
“Řekni... že už...” Vyhledal jeho pohled svým. Victor rozechvěle přikývl. Na víc se nezmohl. Současně vyvrcholili. Mladík ho zalehl a zhluboka oddechoval.
“Nedovedu si představit, jaký by to bylo, kdybych byl tvůj typ.” Victor se zasmál.
“Ty!” Držel ho pevně a užíval si jeho objetí.
