Ve velké dámské šatně seděl černovlasý mladík. Nad ním se skláněl mladý muž a doličoval jeho krásný obličej jemných až dívčích rysů. Když skončil, mladíkovo dlouhé černé řasy se pohly a odhalily výrazné modrozelené oči. On kývl hlavou a vstal. Vyšel z místnosti. Na chodbě stál blonďatý mladík v tenisovém kompletu. Opíral se o zeď a hleděl do země. Když uslyšel dveře, zvedl hlavu a jeho obličej se rozzářil.
„D-dobrý den, jsem Lucky.“ Odpoutal se od zdi a podal mu ruku. Jeho výraz vybuchl nadšením, když ji druhý přijal.
„Nique. Tak kudy?“ Lucky se usmál a provázel ho budovou. Došli na jeden z tenisových kurtů. Tam si profy-fotograf připravoval osvětlení a scénu pomocí pár pomocníků. Nedaleko postával hlouček ve sportovních soupravách a pozoroval tři modely sledující přípravy.
„Díky Lucky.“ Otočil hlavu k mladíkovi a šel k fotogravi. Lucky nadšeně běžel ke svým a rozpovídal se o modelovo vstřícnosti. Dokonce mu podal ruku a pamatoval si jeho jméno.
Focení začalo a všichni přitomní nemohli z Niqua zpustit oči. Byl nejmenší z modelů ale převyšoval je svým charismatem a něčím podmanivým, co vyzařoval. Díky čemu byl jednou z nejslavnějších tváří ve světě modelingu.
Když se začalo ztmívat, fotograf oznámil konec. Hvězdy se s vrozenou nonšalancí podepsali přihlížejícím a šli pryč. Nique, bavící se s fotografem, se rozhlédl. Rouzloučil se a šel k tenistům.
„Potřeboval bych nasměrovat.“ Okouzlil je jedním ze svých profy úsměvů. Začli se předhánět, kdo ho odvede a on si vzpomněl.
„Lucky?“ Mladík překvapeně rozšířil oči a přikývl. Hrdě k němu přešel a vedl pryč. Pohledy ostatních ho lehce pálily do zad ale stálo to za to. Vyhřívat se v teple a záři, kterými model projasňoval okolí.
Tiše kráčeli chodbami. Nique se zastavil. Jeho oblíbená skladba. Otočil hlavu ke dveřím, kolem kterých zrovna procházeli. Nakoukl do místnosti a zadíval se na hnědovlasého muže na kurtu. Zrovna zahrál úder. Ladný suveréní pohyb Niqua uhranul a on očarován sledoval jeho hru.
„Kdo je to?“ Prohlížel si vysokého muže atletické postavy.
„Jeff. Je jeden z nejlepších tady na škole... společně s Jackiem.“ Kývl Lucky hlavou k druhému hráči. Jen bezzájmu přikývl a nespouštěl oči z hnědovlasého hráče. Druhý není důležitý. Ne, když našel svého boha. Byl přesně jeho typ a k tomu jeho ladná přesná hra. Nádhera. Musí se k němu dostat. Ale ne jako Nique. Zavřel dveře a přemýšlel, jak to udělat. Zarazil se. Potom co mu představil muže, mluvil Lucky dál, ale on ho přestal vnímat. Bylo to něco o pomocníkovi. Nebo ne?
„Cos to povídal?“ Mladík se zarazil a snažil se vzpomenout. Vlastně věděl, co říkal, ale co z toho Niqua tak zaujalo?
„Mluvils o pomocníkovi.“ Lucky se rozzářil a přikývl.
„Ano, Jeff zažádal školu o pomocníka. Někoho kdo jim spíš jemu bude k dispozici a bude se starat o jeho věci tady ve škole... a já jsem to vzal. Něco si přivydělám ke škole ale hlavně bude to příležitost, jak se něco přiučit u těch nejlepších. Po pravdě. Nejsem zrovna král tenisu.“ Dodal. Znejistěl, když se Nique začal usmívat.
„Hmmm... zdá se, že se začnu učit tenis.“ Lucky na něj nechápavě hleděl.
„A od tebe bych potřeboval malou laskavost.“ Přistoupil k němu a položil mu ruce kolem krku.
„Co ty na to?“ Usmál se. Lucky aniž by tušil, co vlastně přislíbil, rozpačitě přikývl. Niquovo blízkost a oči mu nedovolily jinak.
Mladík seděl na lavici v šatně a sledoval převlékajícího se modela. Ten si dopl černou sportovní soupravu a otočil se.
„Tak co myslíš?“ Nasadil si brýle se silnými černými rámečky a prohrábl delší vlasy, spadané po pramenech do obličeje. Lucky si povzdechl. (pozn. autora - jo, těžký zamaskování za obroučky brýlí.)
„To nemá smysl, jsi stále...“ Nique se na sebe zadíval do zrcadla. Oba otočili hlavu ke dveřím. V nich stál Jeff.
„Hmmm... jeden z vás je prej můj novej...“ Niquovo srdce poskočilo.
„To já.“ Přerušil muže. Jeff k němu bez zájmu otočil hlavu a přikývl, přešel ke své skříňce. Nique otočil hlavu k Luckymu.
„Mé jméno je Andy.“ Přišel k muži, podal mu ruku a kochal se pohledem do krásných zelených očí.
„Bezva.“ Vrazil mu Jeff do ruky láhev, do druhé krabičku.
„Můj oblíbenej nápoj.“ Svlékl si košili. Nique nechápavě sklonil hlavu ke krabičce.
„To už není oblíbenost ale závislost.“ Ozvalo se pobaveně ode dveří. V nich stál další atletický bůh. Tentokrát blonďatý, tmavě šedivých očí. Byla v nich určitá tajemnost. Usmíval se půlkou úst. Jeff se zasmál a přikývl.
„Lehká závislost.“ Připustil. „Jdeš pozdě.“ Zvedl ruku s hodinkami.
„Říká ten, co dorazil třicet sekund přede mnou.“ Sklonil hlavu k Niquovi. Jeho dech se zachvěl. To se mu stalo poprvé, aby ho někdo zasáhl na první pohled. Tak bolestně a hluboce. Silné rámečky sice dokonale zastiňovaly mladíkovo obličej, přesto od něj nedokázal odtrhnout oči. Měl v sobě nějáké kouzlo, které ho při jediném pohledu dokázalo očarovat. Nique si všiml jeho výrazu a znejistěl. Poznal ho?
„Jsem Jackie.“ Podal mu muž ruku.
„Andy.“ Přendal si láhev a podal mu svou. Jackie přikývl a šel ke své skříňce.
„Neměls to být ty?“ Otočil hlavu k Luckymu. Mladík znejistěl.
„Před tím než jsem nastoupil. Jsem úplný začátečník. Lucky byl tak hodný a nechal mi to. Je to pro mě skvělá příležitost.“ Četl si Nique jakoby mezi řečí popisky na krabičce. Díky bohu, že se ani jeden neorientuje ve světě modelingu.
Při jejich tréningu mu Jeff diktoval, co všechno po něm bude chtít. Nique si musel připustit, že není zrovna skromný. Na druhou stranu v bílé soupravě vypadá tak sexy. Nikdy si nevšiml, že by tenisti byli takhle sexy. Asi nejsou, to jen Jeff. Sledoval jeho hru. Muž zrovna neztihl doběhnout míček. Vztekle švihl na prázdno. To od Jackieho nebylo moc milý směřovat úder na druhou stranu než ten předešlý. Smí se to vůbec? Určitě se to smí. Proč by ne? Bude si muset přečíst pravidla. Přemýšlel mladík. Cukl sebou a vstal, když Jeff zavelel vodu. Zvedl i druhou láhev a tu podal Jackiemu. Ten se pousmál a přikývl jako díky.
Nique už skoro měsíc sehrával postavu pomocníka Andyho, ale k jeho zklamání se k Jeffovi nijak blíž nedostal. Prohodili jen pár slov a to vždy za přítomnosti Jackieho. Jackie. Kdyby tam nebyl, možná by se k němu dostal. Hloupost. Když byli sami, Jeff ho dokonale přehlížel. Chvílema měl pocit, že jím snad i pohrdá. Ale ne. Ne Jeff. Ten přátelský, usměvavý muž, kterého všichni ve škole obdivují a mají rádi.
Donesl Jeffovu tašku ke kurtu a kontroloval její obsah. Vyndal pálku z obalu a prsty přejel po pletení, pak po rukojeti. Zvedl druhou.
„Ještě tě to baví?“ Byl si jistý, že byl malilinkatý kousíček od infarktu.
„Můj bože, straštně jsem se lek.“ Zamračil se na Jackieho, ten se omluvně pousmál.
„Co?“ Dodal.
„Dělat Jeffovi poskoka.“ Nique se opět zamračil.
„Nejsem poskok. Navíc je to příležitost, jak se něco naučit. Co ti vadí?“ Jackie vybalil pálku a odložil povlak.
„Mně? Vůbec nic, jen...“ Protáhl se.
„Nevím. Za ten měsíc jsem tě už přece jen trochu poznal. Nějak mi nesedíš do role poskoka pro všechno.“ Pokrčil rameny.
„Působíš jako vítěz, co si jde za svým. Ne někdo, kdo stojí v povzdálí a tiše pozoruje.“ Nique udiveně zvedl obočí.
„Jakobys potlačoval svoje sebevědomí, jistotu, tu zvláštní auru, co máš kolem sebe. Vše jen abys mohl být pomocník... Jeffův pomocník.“ Upřesnil.
„Nechápu, co ti je do toho.“ Jackie si povzdechl.
„Asi nic. Ale...“ Zmkl. ´On tě nevidí, Andy.´ Pomyslel si. Zvedl ruku s hodinkama.
„Co si zahrát?“ Nique sebou cukl. Možná se na hodiny přihlásil ale místo něj chodil Lucky. Zatím držel pálku jen při jediné situaci a to když vytahoval Jeffovu z obalu.
„No, vlastně... radši asi ne.“ Znejistěl.
„Bojíš se?“ ´Já a bát...´
„Trochu. Jsi profy.“ Jackie se usmál krásným úsměvem a zakroutil hlavou.
„Zdaleka ne. Tak pojď.“ Šel na levou stranu kurtu. Nique si povzdechl a šel na pravou. Přikývl. Jackie mu poslal pomalý míček. ´Trefil jsem se.´ Pomyslel si mladík nadšeně, když mu ho vrátil zpět. Další a další. Ne víc než třicetiletý muž si všiml jeho až dětské radosti. Pousmál se a chytl míček.
„To vůbec není špatný.“ Přešel k němu a Nique absolvoval skutečnou hodinu tenisu. Zjistil, že Jackie je trpělivý a pozorný učitel. I přes to, že působil jako chladný a odtažitý muž. Byl přesným opakem Jeffa. Na škole o něm nikdo moc nevěděl a měli ho za uzavřeného samotáře. Což o něj u místních dívek vzbuzovalo snad ještě větší zájem, než kdyby k nim byl přátelský tak jako Jeff.
„Hmmm... měl byses tomu věnovat.“ Jackie se napil ze své lahve a podal mu ji.
„Na trenéra stále nemám. Navíc to byl vždy jen koníček.“
„Žertuješ? Jsi mnohem lepší než...“ Zarazil se. ´Zapomněl jsem jeho jméno?!´ Pomyslel si mladík zděšeně.
„Rick?“ Pomohl Jackie.
„Jo jistě Rick.“ Přikývl rychle. Muž se na něj zamyšleně zadíval.
„Myslím, že je tu jeden z nejlepších učitelů.“
„No ano, ale každému přeci vyhovuje něco jiného.“ ´Do hajzlu. Nerozebírej to, prosím.´ Jackie přikývl.
„To asi ano... kde k sakru jsi?“ Přijal příchozí hovor. Po krátké debatě ho ukončil.
„Pro dnešek končíme, Jeff nedorazí.“ Sklonil hlavu k mladíkovi. Ten přikývl. Nevěděl proč ale byl rád, že jeho chladný naštvaný výraz nepatří jemu.
Umyli se a bezeslov převlékali v šatně. Nique se zadíval na zvonící telefon.
„Jo?... uklidni se, kde že mám být?“ Obouval si mladík boty.
„To je dneska?... asi mi o tom včera něco říkal. Úplně mi to vypadlo, počkej chvíli.“ Otočil hlavu k oblékajícímu se Jackiemu. Stál k němu zády. Odložil telefon, sundal si brýle a přes hlavu přetáhl triko s dlouhým rukávem. Rychle si vrátil brýle na nos.
„Nestresuj, jsem tam do deseti minut... fajn, zatím.“ Zavřel skříňku.
„Ksakru, nejsem.“ Zašeptal. Jackie se otočil.
„Problém?“ Mladík kněmu zvedl oči.
„Chtěl jsem se projít. Zdá se, že dneska to nebyl dobrej nápad.“ Muž zavřel skříňku.
„Odvezu tě.“ Nique znejistěl ale neměl jinou možnost. Řidiče by tak rychle nesehnal. Přikývl. Nechal se odvézt před umělecký ateliér v parku.
„Díky moc.“ Otočil hlavu k řidiči a doufal, že se nebude vyptávat při pohledu na scházející se dav. Muž jen přikývl a rozloučil se. Nique se pousmál a vystoupil.
„Měj se.“ Naklonil se ještě k okénku a byl pryč. Jackie se za ním zadíval. Modní přehlídka? Jaktože ho to nepřekvapuje? Ne u Andyho. Sledoval přicházející návštěvníky. Měl přehled o většině akcí jejichž bezpečí mělo na starost Bratrstvo. Byl jedním z jeho velitelů. Zaparkoval a chtěl vystoupit. Zamračil se. ´Co to sakra dělám?´ Jel pryč.
Lucky sledoval Niqua ležícího na lavici v šatně. Mladík měl ruku položenou přes oči. Vypadal unaveně a zničeně.
“Dlouhá noc?” Model si povzdechl a zakroutil hlavou.
“Spíš dlouhej tejden. Spal jsem dohromady tak deset hodin a to si přidávám. Dneska to nebude lepší. Jsem pozvanej na zásnubní večírek.” Dodal. Luckyho tvář se rozjasnila.
“Mluvíš o Mell?” Nique k němu sklopil svůj krásný pohled a přikývl. Když si všiml jeho výrazu, pousmál se.
“Fanda?” Lucky zčervenal a rozpačitě přikývl.
“Hmm... můžeš jít se mnou jestli chceš. Budeš tam mít úspěch, věř mi.” Mladík dokonale zrudl a nejistě ho sledoval.
“Mluvím vážně, stále ti dlužím.”
“Platíš mi hodiny u jednoho z nejlepších... nic mi nedlužíš.” Oponoval Lucky.
“Vidím to jinak. Takže?” S úsměvem si sedl, když mladík nadšeně přikývl.
“Fajn. Počkej na mě po tréningu.” Nasadil si brýle a otočil hlavu ke dveřím. Jeff s Jackiem pozdravili a namířili si to ke svým skříňkám.
Lucky na mladíka opravdu čekal před areálem. Když si uvědomil, že ho veze k sobě domů, nejistě žmoulal rukávy mikiny. Rozhlédl se po prostorném apartmá. Překvapilo ho, že v něm nevisela jediná Niquovo fotografie.
“Tak pojď” Chytl ho model za ruku a vedl ke své ložnici.
“Nic proti tvému šatníku ale potřebuješ dodat trochu... sexy elegance, abys zapadl.” Vysvětloval Nique, když si všiml jeho výrazu. Dovedl ho do své šatny a oblékl do jedné ze svých unikátních košil a džínů. Upravil vlasy a spokojeně si ho prohlížel.
Lucky nejistě sledoval, jak se převléká do bílé košile a kožených kalhot. Nebyl si jistý jestli se od něj čeká, že odejde ale nedokázal se pohnout. Nechápal, jak v sobě někdo může mít tak obrovské množství smyslnosti, světla a něčeho magického, co přitahuje oči tak neuvěřitelným způsobem. Působil skoro až nadpozemsky. Otočil hlavu k zrcadlu. Udiveně zvedl obočí. Jakoby mu Nique se svým oblečením propůjčil i něco ze svého kouzla. Snad poprvé v životě si nepřipadal jen rozkošný – jak o něm všichni mluvili, ale také sexy.
“Spokojený?” Cukl sebou a uvědomil si, že ho Nique s úsměvem sleduje.
“Vypadám úplně jinak, jako někdo jiný. To nejsem já.” Model zakroutil hlavou a přešel k němu. Objal ho zezadu kolem pasu a hlavu si mu položil na rameno. Byli skoro stejně vysocí.
“Jsi to stále ty. Ten rozkošný lehce nesmělý Lucky. Jen jsme ukázali tvou dobře i když nepochopytelně utajovanou sexy stránku.” Víc rudý snad už být nemohl. Váhavě přikývl.
“Nebo se v tom necítíš dobře?” Lucky zakroutil hlavou.
“Báječně... I když stále trochu nesvůj.” Model ho očaroval úsměvem a pustil ho.
“Budu se snažit dávat na tebe pozor a těch, kterých ti představím, se bát nemusíš.” Lucky vytřeštil oči. Nejistě vykoktal, čeho by se měl bát. Nique vystoupil z auta, které je přivezlo. Cestou k velké residenci mu vysvětloval, že ničeho pokud si pití bude objednávat sám a zůstane v davu. Pokud možno v davu, který mu představí.
“Pochop, většinu živí jejich vzhled jejich kouzlo. Ví jak dostat, co chtějí.” Lucky se rozhlédl po přítomných. Aniž by si to uvědomil, chytl Niqua za ruku a pevně ji stiskl. Model se pousmál. Mladík skoro nadskočil, když ucítil jeho horký dech na svém uchu a slyšel jeho šepot.
“Nezapomínej, já jsem jeden z nich.” Rozbušil mladíkovo srdce pohledem, když se zadívali do očí.
“Já-já...” Cítil Lucky horkost v obličeji a slabost v kolenou. Nique se usmál laskavým usměvem a pohladil ho po tváři.
“Teď už rozumíš?” Mladík překvapeně zamrkal. Tělo se uvolnilo a on se opět mohl nadechnout.
“To už mi nedělej. Byl jsem takhle malinkej a bezmocnej.” Postěžoval si. Nique se zasmál a dovedl ho k blonďaté krásce. Luckyho srdce poskočilo.
“Mell?” Dívka se otočila a s upřímnou radostí objala modela.
“Nique, jdeš pozdě. Báli jsme se, že už nedorazíš.” Postěžovala si a ukazovala mu svůj zásnubní prsten.
“Můj oblíbený kámen, věřil bys tomu? Stále mě nepřestává překvapovat.” Zářila štěstím a její okolí s ní. Nique se pousmál.
“Snad mi ho konečně představíš. Koukám, žes pozvala snad všechny.”
“Povinnost, neodpustili by mi to. Je to trochu něco jiného než jsme chtěli, ale neuděláš nic. Svatba už bude čistě soukromá.” Dodala a otočila hlavu k Niqueovo společnosti.
“Hmmm... Jsem Melliyana, jinými slovy Mell.” Podala mu ruku. Lucky zčervenal a podal jí svou.
“Lucky.” Poplácal se v duchu po zádech, že byl schopný promluvit. Jeho oblíbená herečka. Jeho oblíbená herečka. Křičelo mu v mysli. Žena se usmála.
“Ráda tě poznávám. Omlouvám se, mám poslední dobou nějak našláplej... jsi Niqueovo kolega?” Lucky udiveně zvedl obočí.
“Něco na ten způsob, pak ti to vysvětlím. Tak sem s ním.” Ona se jemně usmála a přikývla.
“Najdu ho... neutečte mi.” Ztratila se v davu. Nique otočil hlavu k Luckymu. Vypadal skoro stejně šťastně jako snoubenka. Netrvalo dlouho a obklopil je “dav”, který mu model představil. Luckyho se ujal jeden z modelů, kteří fotili ve škole. Manny. Krásný bělovlasý muž s něčím šibalským v modrých očích. Byl o pár centimetrů větší než Nique. Opět se objevila Mell a přivedla vysokého rudovlasého muže.
“Byl to boj ale našla jsem ho.” Držela hrdě jeho paži, když svého miláčka představovala.
“To je Nique a Lucky, to můj budoucí manžel Pascal.” Muži si potřásli. Luckyho úsměv se vytratil, když si uvědomil odkud ho zná.
“Jsi jeden z Rytířů.” Pascal se usmál.
“Jeden z Chrisovo velitelů. Tak jako třeba Jackie nebo Joshua.” Muž opět přikývl, Nique sebou cukl a když Lucky vyhledal jeho pohled, nepatrně zakroutil hlavou. Mladík stejně neznateleně přikývl.
“Jeden z hrdinů. Máte v sobě něco uklidňujícího, něco čistého.” Ozval se Nique. Pascal k němu překvapeně sklonil hlavu.
“Myslím, že to je Seymorův vliv. Většina z nás je v Bratrstvu, protože chce pomáhat. Samozřejmě. Ale také kvůli němu a Chrisovi s ostatními.”
“To ano je neuvěřitelný, jednou jsem s ním mluvil. Byl jsem z toho shledání tak nervózní. Kdo by nebyl, ale pak přišel on. Usmál se a ze mě to všechno spadlo. Všechno.” Zakroutil Nique hlavou.
“Má v sobě neuvěřitelné světlo a kouzlo. Pokoru a laskavost.” Pokračoval. Pascal přikývl.
“Upřímně, pamatuju si, že on byl z toho shlédání stejně nadšený jako ty. Hrozně ses mu líbil.” Model snad poprvé v životě zčervenal.
“Šel bych si zatancovat.” Změnil raději téma. Ostatní přikývli. Lucky nejistě následoval Mannyho, zapluli do živého davu. Nakonec zapomněl na stud a bavil se tak jako ostatní. Zamračil se bolestí.
“Hej, hej. Měl bys jí zkrátit vodítko.” Přidržel Harry – jedna z hvězd filmového nebe – Luckyho a druhou rukou chytl paži rozjařené dívky. Její společník si ji převzal, když začla protestovat a kývl hlavou.
“Omlouvám se, hlavně tvojí rozkošný krásce.” ´Ten hlas.´ Pomyslel si Lucky a otočil se, stačil jen zachytit tmavě šedivý hluboký pohled než dvojici pohltil vlnící se dav.
“V pořádku? Začíná to tu být nebezpečný. Půjdem radši na bar.” Ozval se Manny. Harry mávl na Niqua a ukázal mu směr, kde budou. Mladík přikývl a věnoval se své taneční partnerce. Stoupli si na bar a muži objednali pití.
Lucky se bavil jejich historkami a popíjel barevný koktejl, který mu objednali. Najednou ucítil horkost v obličeji a netušil proč. Něco ho pálilo do tváře a rozechvělo srdce. Zvedl oči a setkal se opět s tím hlubokým pohledem. Jakoby ho vtahoval do sebe a nedovolil podívat se jinam. Zachytil úsměv půlkou úst. Šedivé oči ho propustily. Odvrátil zrak a utopil vyschlé hrdlo v koktejlu. Opět se odvážil očima vyhledat muže. Bavil se s blonďatou dívkou. Mladík v ní poznal tanečnici, která mu skoro vyrazila dech. Zaměřil se na jejího společníka. Byl urostlé postavy a temně černých vlasů, po pramenech spadaných do obličeje. Charisma a eleganci, se kterou se pohyboval by mohl plnými hrstmi rozdávat a stále by měl přebytek. Lucky přemýšlel odkud jen ten krásný obličej zná. Bylo tu tolik známých tváří, že už byl trochu zmatený.
“Tak ten zrovna nepatří do představeného davu.” Mladík sebou cukl a otočil k Niquemu hlavu. Model se zadíval na muže.
“Je jeden z mála, kterým věřím. Vlastně je to hodně dobrý přítel, ale co se vztahů týče.” Zakroutil hlavou.
“Má slabost pro blonďaté rozkošné andílky a na pohlaví nezáleží. Bohužel pro ně - obvykle se zamilujou.“
Mladík sklonil hlavu. Omluvil se a šel na toaletu. Zadíval se na sebe do zrcadla. Povzdechl si a umyl si ruce. Zvedl oči k zrcadlu. Cukl sebou. ´Mathew´ Prolétlo mu hlavou při pohledu do jeho očí. Otočil se. Mathew Sparks. Jeden z neohrožených hrdinů filmového plátna. Akční hrdina, citlivý milenec a podmanivý záporák.
“Dobrý den.” Usmál se a přešel k mladíkovi.
“Jsem Mathew.” Podal mu ruku.
“Lucky?” Ozval se vedle nich známý hlas. Mladík tam rychle otočil hlavu.
“Jackie... rád tě vidím.” Přešel k němu a cítil se mnohem bezpečněji. Muž na něj trochu zaskočeně hleděl. Zvedl oči k Mathewovi.
“Zdravím. Omluv nás.” Vedl mladíka pryč.
“Musím říct, tebe bych tu nečekal.” Mávl na barmana a objednal jim pití.
“No... já tebe taky ne.” Řekl zničeně. Muž se pousmál.
“Jdu mu za svědka.” Mladík si vzal skleničku a pohledem hledal Niqua.
“Tady jsi. Hledal jsem tě. Našli jsme kulečníkové stoly, tak...” Zmlkl model, když si všiml muže. Ten na něj překvapeně hleděl.
“Hmmm... jsem Nique.” Podal mu váhavě ruku. Muž ji přijal a představil se.
“Přidáte se?” Otočil model hlavu k Luckymu. Ten váhavě přikývl. Dovedl je do herny. Tam už byl Pascal s Mell a ostatní. Pascal si všiml muže.
“Jackie, žes dorazil.” Objali se muži.
“No jasně a to já se dva měsíce poflakoval na natáčení svojí okouzlující přítelkyně.”
“Snoubenky.” Opravila ho s úsměvem a objala.
“Ráda tě konečně poznávám. Tolik jsem toho o tobě slyšela.” Muž se usmál.
Rozehrály hru na několika stolech. Nique hrál s Jackiem proti Pascalovi s Luckym na jednom. Mell seděla u nich.
Jackie si křídoval tágo a sledoval hrajícího Niqua. Tohle kouzlo moc dobře znal. Kouzlo, které mu i po dvou měsích rozechvělo srdce a působilo jako magnet. Teď ještě přibyl fakt, že mladík je jedna z nejkrásnějších tváří předních stran časopisů.
Dlouho hráli a střídali se o vítězství. Zavládla klidná a přátelská atmosféra. ´Jako tenkrát, když jsme byli sami.´ Vzpomněl si Nique a zvedl oči k Jackiemu. Uvědomil si, že když je s nimi Jeff, nikdy se takhle necítí. Natož když zůstanou sami. Přestože Jeff je samý úsměv a dobrá nálada. ´Je to rytíř, možná proto a jsou to všechno mí přátelé.´ Přemýšlel a omylem sestřelil černou kouli. Ta předčasně pokračovala do jedné z děr.
“Ano.” Plácli si Pascal s Luckym. “Prohráváte.” Usmál se muž. Nique se omluvně pousmál.
“Jen vám dáváme lehký náskok.” Napil se Jackie a vyndal vybrující telefon. Zamračil se a přijal hovor.
“Ano... kde jsi?... hned jsem tam.” Zavěsil.
“Omlouvám se, musím jet.” Druhý Rytíř si všiml jeho výrazu.
“Linda?... Nemám jet s tebou?” Zeptal se, když muž přikývl.
“V pořádku. Mějte se.” Byl pryč. Nique zvedl oči k Pascalovi. ´Linda? Kdo je k sakru Linda?´ Nechápal své rozhořčení.
“Kdo je Linda?” Nedalo mu to.
“Hmmm.... dívka, které Jackie jednou pomohl. Bije ji přítel, ale nechce ho udat.” Všichni se sborově zamračili.
“Neměl by někdo jet s ním?” Pascal se usmál klidným úsměvem.
“Neboj se, je to Rytíř. Jeden z nejlepších.” Nique se zamračil.
“Ale... omluvte mě.” Překvapil sebe i je, když se vydal za Jackiem.
Dostal se před budovu a rozhlédl se. Všiml si povědomého auta. Pousmál se. Nijak ho nepřekvapilo, že si Jackie zaparkoval sám a ne na parkovišti residence.
Jackie nastartoval a rozsvítil světla. Zadíval se na mladíka, stojícího před autem.
“Co to ksakru děláš?” Sledoval nejistě, jak si sedá k němu do auta. Nebyl si jistý, jestli je víc rozčílený nebo překvapený. Pro jistotu se ale zamračil.
“Chci jet s tebou.” ´Sám nevím.´ Připoutal se. ´Bojím se? O něj?´
Překvapení vyhrálo. Řidič nechápavě zakroutil hlavou ale vyjel. Cestou mlčeli, oba rozhození situací. Muž zastavil před moderním činžovním domem.
“Počkej tu.” Vystoupil Jackie. Nique ho neposlouchal a vystoupil.
“Říkal jsem, že chci jít s tebou.” Opětoval jeho zamračený výraz.
“O co ti jde?” Naprosto nechápal jeho chování.
“Já... nevím... třeba bych mohl pomoct.” Tvářil se mladík stejně nechápavě jako muž. Ten zakroutil hlavou a vedl ho do domu. Oba se zadívali na otevřené dveře. Jackie sklonil hlavu k Niquovi. Nemusel nic říkat, mladík se schoval za něj a zvědavě ho sledoval. Vešli do rozházeného, poničeného obývacího pokoje. Jackie prohledal byt. Zastavil se před potrhanými dveřmi. Vzal za kliku.
“Lindo?” Dveře se otevřely a jemu vběhla do náruče drobná černovlasá dívka.
“Klid, jsem tu.” Objal ji. “Jsi v pořádku?” Držel ji. Nereagovala, jen se k němu tiskla a plakala. Nique se rozhlédl po pokoji. Zašel do kuchyně a zvedl láhev stojící na pultě. Našel skleničky a nalil dívce panáka. Jackie k němu zvedl oči.
“Dobrý nápad.... Lin?” Odklonil dívku od sebe. Popotáhla a zvedla k němu oči. Oba se zamračili, když si všimli krvavé modřiny na její tváři.
“Máš ještě nějáký jiný zranění?” Zakroutila hlavou a vzala si skleničku.
“Potom... potom co mě.... nějak se mi podařilo zamknout se v koupelně.” Zadívala se na nápoj. Napila se. Obličej se jí stáhl silou alkoholu, ale znovu se napila.
Nique jí přiložil na tvář ledy nasypané v látkové utěrce. Už neplakala, stále se jí třásly ruce, ale vypadala klidnější. Seděla opřená o Jackieho, on seděl na gauči.
Uložili jí do postele a počkali až usne. Jackie vyšel z ložnice a sledoval Niqua sbírajícího střepy ze skleněné dekorace bytu. Sklonil se k němu a pomohl mu.
“Hmmm... ještě že tu s ním nebyla. To je on?” Zvedl Nique oči k fotce na zdi. Když Jackie přikývl, zamračil se.
“Je proti němu děsivě drobná.” Zakroutil hlavou.
Ráno se probral. Promnul si oči a zadíval se na spící dívku. Udiveně zvedl obočí. ´Kde to...´ Uvědomil si objetí. Otočil se. Za ním spal Jackie a kopíroval linie jeho těla svými. ´Dlouho jsem s nikým nebyl.´ Vysvětloval sám sobě, proč jeho tělo reaguje na mužovo objetí, teplotu, na jeho blízkost.
Jackie něco zamumlal a promnul si oči. Opět ho objal a sklonil hlavu k mladíkovi. ´Měl by si na ten obličej pořídit zbrojní pas.´ Pomyslel si zničeně a snad poprvé v životě cítil rozpaky.
“Dobré ráno, proč... usnul jsem?” Chtěl vědět mladík. Muž přikývl. ´Cítí to nebo ne? Musí to cítit.´ Hledal v Niqueho obličeji nějáký náznak pohoršení. Instinktivně ho stiskl a jeho dech se zachvěl, když se mladík zavrtěl.
“Ty malej hade.” Zašeptal mu u ucha. Nique se potichu zasmál a opět k němu otočil hlavu.
“Udělám snídani, ty se zatím můžeš... tedy jestli nepotřebuješ s něčím pomoct.” Smály se jeho oči. Jackie zakroutil pobaveně hlavou.
“Můžeš za to ty, takže bys s tím měl něco udělat, ale zvládnu to sám. Díky.” Vstal a šel do koupelny. Nique se zadíval do dveří. ´Já? Myslel jsem, že je to jen ranní...´ Otočil hlavu k dívce, která se pohla.
Připravoval pestrou snídani, aby se dívka cítila lépe a přemýšlel nad Jackiem. Byl si jistý, že ho poznal. Už jen to, že ho viděl s Luckym. Lucky! Úplně na něj zapomněl. Uklidněn mladíkovo ospalým prohlášením, že domů dorazil díky Mannymu a Harrymu v naprostém pořádku, se vrátil k přípravě snídaně.
“Proč to divadlo?” Skoro si uřízl prst. Jak to ten chlap dělá?
“K sakru, ještě jednou a zešedivím!” Zvedl k němu nervózně oči. Jackie se usmíval půlkou úst a opíral se o lednici – ruce zkřížené na prsou. Větší uvolněnost a pohoda z něj už snad vyzařovat nemohly. ´Vypadá...´
“Jaké divadlo?” Jackie se na něj tázavě podíval. Model si uvědomil, že se zrovna sám přiznal a zamračil se. Povzdechl si a přidal kousky pomeranče do ovocného salátu.
“Chci jen, aby chtěl mě ne moji práci.” Odložil nůž.
“Na tom přece není nic špatného. Vlastně sám nevím proč. Do teď mi to bylo jedno, ale u něj.” Zakroutil hlavou.
“Nevím, co mě k němu tak přitahuje. Jistě je to totální idol, ale těch v mym oboru potkávám desítky.” Zvedl k muži svůj krásný pohled.
“Když jsem ho viděl poprvé, bylo to jako kouzlo, jako bych ho měl potkat. Jakoby nás něco spojovalo... já nevím.” Sklonil hlavu. Jackie na něj tiše hleděl. Zavřel oči a povzdechl si.
“Hmmm... nemusíš se bát, já mu nic nepovím. Jen si nejsem jistej...” Nedořekl a narovnal se.
“To vypadá výborně.” Naklonil se přes mladíka k snídani a chtěl ochutnat.
“Hej.” Praštil ho Nique jemně vidličkou přes prsty. Pak se pousmál, nabral salát a opatrně ho zvedl k jeho obličeji.
“Tohle je moje speciální pomazánka.” Zalovil v papírovém sáčku a vytáhl housku. Kus ulomil a namazal nadýchaným krémem. Opět zvedl k Jackieho obličeji. Ten si ukousl.
Linda se nejistě zadívala na dva muže. Znala je oba moc dobře. Ale nikdy by nečekala, že toho anděla někdy uvidí v Jackieho náruči, ve své kuchyni a ještě k tomu jak ho krmí pečivem.
“D-dobré ráno.” Tentokrát sebou cukli oba. Otočili k ní hlavu.
“Je tvoje sestra nebo tak něco?” Řekl mladík pobaveně. Jackie se zasmál a pustil ho.
“Ne, jen má mou školu.” Linda si nebyla jistá o čem mluví a snad i proto zčervenala. Objala Jackieho, když si k ní stoupl.
“Dobré ráno, jak je ti?”
“Dobře, děkuju... Nique?” Otočila zmateně hlavu k mladíkovi.
“Ano. Rád tě poznávám. Připravil jsem snídani, tak...” Podal jí ruku.
“Snídani. Ale co tu...” Přijala ji ale její výraz se nezměnil.
“Přijel jsem s Jackiem, byli jsme na večírku. Snad to nevadí.” Vedl ji ke křeslu a posadil. Společně s Jackiem přinesl snídani. Dívka ho stále nechápavě sledovala. Sklonila hlavu ke stolu. Udiveně zvedla obočí.
“Čerstvé pečivo?” Vzala si nabízený hrnek s kávou.
“V noci jsem si všiml malého krámku dole, tak...” Zmlkl, když k němu šokovaně zvedla oči.
“Počkejte, v mým obýváku zrovna sedí Nique, k tomu mi koupil a udělal snídani... stále ještě spím, že?” Oba pobaveně zakroutili hlavou.
“Sakra, mohl si mě varovat. Jak vypadám?” Otočila hlavu k Jackiemu. Společně s Niquem se zasmál a přikývl.
“Skvěle, jako vždy.” Dívka s úsměvem zakroutila hlavou.
“Už jsem ti říkal, že se nezlobím. Vlastně nemám proč, byl to ten neújažsnější večer mýho života.” Usmál se Lucky a oblékal si sportovní soupravu. Nique si oblékal svou. Nasadil si brýle a zavřel skříňku.
“Hmmm.... a Jackie?” Nique k němu nechápavě zvedl oči.
“To jak jsi šel za ním.” Model si povzdechl.
“Nevím, co mě to napadlo. Prostě jen... já nevím. Vždycky jsem k rytířům tak nějak vzhlížel, jsem něco jako jejich fanda a Jackie je jeden z nich.” Lucky se pousmál. Oba se zaměřili na příchozí muže. Tvářili se pobaveně.
“Nebo bych ji prostě mohl říct, že se mi líbí muži a vzal sebou tady naši malou krásku.” Vzal Jeff Niqua kolem ramen a přitiskl k sobě. Mladík zmateně zamrkal, když mu prudkým pohybem spadly brýle z nosu. Zadíval se na strnule stojícího Luckyho a Jackieho. Jeho výraz nebyl jiný než jejich.
“Nemyslím, že by to zabralo. Nehledě na to, že po něm něco takového nemůžeš chtít.” Sklonil se Jackie pro brýle a podal je mladíkovi. S díky si je vzal.
“Nemluv nesmysly, oba víme, že mě Andy zbožňuje. Udělal by pro mě cokoliv.” Niquovo oči zaplnil šok. Nechápavě hleděl na Jackieho, jakoby čekal vysvětlení. Muž se zamračil.
“Směle doufám, že je to jen sranda v duchu předešlýho rozhovoru.” Zvedl oči k Jeffovi. Ten se pousmál.
“Ale jistě... když nad tím přemýšlím, zas až tak špatnej nápad to neni. Kdybych si přived ženskou, to pro ni není překážka ale co udělá s někým, kdo má radši chlapy.” Nique k němu zvedl oči.
“O čem to mluvíte?” Jeff k němu sklonil hlavu.
“Nemůžu se zbavit jedný holky. Tenhle víkend jedu na oslavu narozenin a zjistil jsem, že ona tam jede taky. Což znamená jedinou věc. Celej pobyt se jí nezbavím.” Mladík se mu zadíval do těch jeho zelených očí.
“A ty chceš, abych tam jel s tebou?” Jeff přikývl.
“Místo ní budeš mít celej víkend na krku mě?” Všichni se pobaveně usmáli.
“Hloupost, stačí aby tě se mnou párkrát viděla a myslela si, že tam jsme spolu.” Líbil se Jeffovi nápad víc a víc. Nique sklonil hlavu.
“Dobře.” Jeff se usmál. Lucky s Jackiem se zamračili.
“Skvěle... jdem si zahrát, pak se domluvíme.” Pustil ho a šel ke své skříňce.
Po tréningu se Jackie rozloučil a šel ke svému autu. Zadíval se na Luckyho opřeného o vůz. Když si všiml muže, narovnal se. Po otázce, co se děje, si povzdechl. Jackie odemkl auto.
“Můžu tě někam odvézt?” Lucky váhavě přikývl, poděkoval a nastoupil do auta.
“Takže?” Vyjel muž. Mladík se zamračil a nervózně si hrál s přezkou své tašky.
“Jeff... mluvil vážně, že? On ví, že k němu Nique něco cítí.” Jackie se zamračil.
“Myslím, že ano.” Lucky sklonil hlavu.
“Ale jak potom po něm může chtít... jenom využívá toho, co k němu cítí.” Řekl rozčíleně. Jackie zastavil na křižovatce a otočil k němu hlavu.
“Proč to říkáš mně?” Mladík k němu zvedl oči.
“No... záleží ti na něm nebo ne?” Jackie na něj překvapeně hleděl. Když se zamračil, Lucky se pousmál.
“Potom bys to měl Jeffovi rozmluvit, už kvůli Niquovi.” Oba sebou cukli, když auto za nimi zatroubilo. Jackie vyjel.
“Nemyslím, že mu to rozmluvím a Nique je tvrdohlavej. Tomu už vůbec ne... domu?” Lucky jen přikývl a hleděl z okna.
“Hmmm... od té doby, co o něm slýchám od Niqua a vídám ho víc než před tím... je to vážně bezcitná povrchní mrcha, že?” Jackie se ironicky pousmál.
“Proč se s ním vůbec...”
“Jsem zvyklej s ním trénovat. Vlastně už od dětství.” Pokrčil rameny.
Nique se zadíval na horskou chatu fungující jako penzion. Jeff zastavil na jejím parkovišti a vyndal svou tašku z kufru. Nique svou. Nahlásili se v recepci a šli si vybalit. Někdo zaklepal a vešel. Byl to hnědovlasý muž v Jeffovo věku. S úsměvem se s mužem přivítal a otočil hlavu k Niquovi.
“Ahoj, jsem Ron... hostitel.” Podal mu ruku.
“Já Andy, snad nevadí, že jsem...” Muž se pousmál.
“To určitě ne. Mám pocit, že tě odněkud... promiň, ale je to trochu překvapení.” Otočil hlavu k Jeffovi. Muž se pousmál.
“Je tu Tina?” Ron přikývl. Pak udiveně zvedl obočí. Začal se smát.
“No, to by asi mohlo zabrat.... je neodbytná.” Otočil hlavu k Niquovi. Mladík se pousmál.
“Pojď, pár lidí už přijelo. Představím tě... vás.” Dodal a zavěsil se do mladíka. Vedl ho pryč. Jeff šel za nimi. Ron je dovedl do menší společenské místnosti. U krbu sedělo pár lidí. Představil je jako pár. Ti, kteří Jeffa znali, na něj překvapeně hleděli.
Do večera dorazili další Ronovo hosté. Někteří na Niqua hleděli trochu zamyšleně, dokud se jim nepředstavil. Hostitel převzal gratulace a dárky.
Oslava probíhala v příjemné klidné atmosféře. Nique strávil většinu času ve společnosti Tiny. Ke svému překvapení zjistil, že je to milá a příjemná dívka.
“Neuvěříte, kdo se tu ubytoval.” Sedla si k nim Ronovo přítelkyně.
“Mathew Sparks.” Řekla, když se jejich výrazy změnily v tázavé. Nique se snad poprvé v životě rozkoktal.
“M-Mathew?” Ujišťoval se, že dobře slyšel. Žena přikývla a dodala, že ho Ron pozval na svou oslavu.
“Vážně přijde?” Pokrčila rameny, Tina ji chytla za ruku.
“Nepřijde, přišel.” Usmála se a tak jako většina hostů hleděla ke vchodu. Nique rychle vstal. Dívky k němu nechápavě zvedly oči.
“Musím jít. Chci ho poznat, jsem velkej fanda.” Dodal, když se jejich výrazy nezměnily. Vydal se pryč.
“Říkal, že ho chce poznat, proč míří opačným směrem?” Nechápala Tina.
“Asi se chce nejdřív upravit.” Pokrčila Lisa rameny a vstala.
“Měla bych se věnovat své drahé polovičce.” Tina pobaveně přikývla. Když žena odešla, očima vyhledala Jeffa. Povzdechla si.
Nique došel na toalety. Zadíval se na sebe do zrcadla. Byl si jistý, že ho Mathew pozná. Jistěže ho pozná.
“Do hajzlu.” Opřel se o pult umyvadla a sklonil hlavu. Nemá jinou možnost.
Vyšel z toalet a rozhlédl se po místnosti. ´Že by odešel?´ Pomyslel si uvolněně. ´Jistěže odešel, přišel jen ze slušnosti. Jistě tu není sám a...´
“Zdravím.” Šokem skoro vyplyvl srdce.
“Pane bože, to mě všichni chcete odrovnat šokem?!” Otočil se rozčíleně a skoro vyplyvl srdce podruhé.
“Mathew?” Zadíval se do šedivých očí. Bylo v nich lehké překvapení ale hlavně neuvěřitelné pobavení.
“Hmmm... Andy?” Zvedl tázavě jedno obočí. Mladík přijal jeho nabízenou ruku.
“Lisa říkala, že jsi můj velký fanda.” Herec se dokonale bavil situací. Tohle si prostě musí vychutnat.
“A-ano, to jsem... moc mě těší.” Sklonil hlavu k dívce. Ta se usmála.
“Tak teď už se vážně musím jít věnovat své drahé polovičce, jen jsem vás chtěla seznámit. Andy byl tak nervózní, že před tebou utekl na toalety.” Dodala. Mathew se pousmál.
“Vážně?” Sklonil hlavu zpět k mladíkovi. Všiml si jeho vražedného pohledu.
“Tak se bavte, pánové. Jen nezapomínej. Jeff. I když jemu možná neuškodí, když bude trochu žárlit. Celý večer se ti nevěnuje. Nezdvořák.” Šla pryč. Muži si hleděli do očí. Mathew se významě usmál.
“Dokonale se bavíš, že?” Zamračil se mladík.
“Řekl bych, že ano. Nechceš mi něco vysvětlit, Andy?” Sedli si do volných křesel. Nique mu vše vysvětlil. Důvod proč předstírá, že je někdo jiný i důvod, proč je na oslavě. Mathew tiše poslouchal a během vyprávění sledoval Jeffa.
“Hmmm... proto Luckyho nikdo neznal.” Model k němu překvapeně otočil hlavu.
“Luckyho?” Mathew s úsměvem přikývl.
“Ale... na to zapomeň. Je to moc hodná a čistá duše. Najdi si někoho jiného.” Muž sledoval jeho zamračený výraz.
“Fajn, jdu za Jeffem.” Nique sebou cukl. “Nebo sis to rozmyslel?”
“Nerozumím.” Přiznal se mladík. Herec se pousmál a pohodlně se opřel do křesla. Nique se na něj zadíval. I na něj působilo jeho skoro až tryskající charisma.
“Je to jednoduchý, ty chceš abych mlčel a já chci poznat Luckyho.” Nique udiveně zvedl obočí.
“Chceš říct... to je ale... to nemůžu, zlomil bys mu srdce. To ti nedovolím.” Zakroutil hlavou. K jeho úžasu se Mathew pobaveně pousmál.
“Jednoduchá otázka. Známe se dlouho, že?” Nique nechápavě přikývl.
“A už jsi mě někdy viděl abych někoho hledal?” Model se mu zadíval do očí. S úsměvem se napil.
“Stejně bys za ním nešel.” Podíval se směrem k Jeffovi. Mathew taky. Ne, to by nešel.
Mladík ležel v posteli a hleděl do stropu. Ruce pod hlavou. Obvykle nechodil z oslav mezi prvníma, ale neměl sílu sledovat Jeffa tak intenzivně se věnujícího dívce z oslavy.
Otočil hlavu k prázdné půlce postele. Povzdechl si a zajel rukou pod látku trenýrek. Cukl sebou a rychle se překulil na bok, když se otevřely dveře. Předstíraje spánek poslouchal svlékajícího se muže, zašel do koupelny a opláchl se. Když si lehal vedle mladíka, postel mírně zavrzala. Nique se zhluboka nadechl. Představa, že půl metru od něj leží polonahý Jeff, mu rozbušila srdce. Věděl, že kdyby sáhl za sebe, cítil by jeho horkou kůži. To mu na klidu nepřidávalo.
Když uslyšel Jeffův pravidelný dech, opatrně se otočil. Zadíval se na spícího muže. Bylo by to tak snadné. Jen natáhnout ruku. Ochutnat měkké rty. Zažehnout v něm oheň. Podlehl by mu. Tak jako většina. Možná byl celý ten nápad s Andym jedna velká hloupost. Vztáhl ruku k Jeffovo obličeji. Zamračil se a stáhl ji zpět.
Ráno se probral. Zachumlal se do pevné náruče. Překvapeně otevřel oči. Je skutečná. Je vzhůru a ta náruč je skutečná. Jeffovo. Otočil k němu hlavu. Muž spal klidným spokojeným spánkem. Jeho teplota byla příjemně hýčkající. ´Něco je jinak.´ Pomyslel si a sedl si, když Jeff otevřel oči. Promnul si je a zvedl k mladíkovi.
“Doufám, že umíš lyžovat.” Nique si nasadil brýle a otočil se. Ne, neumí a teď se to učit nebude. Jako jeden z nejžádanějších modelů, má svou zodpovědnost. Mohl by si něco zlomit, nedejbože skončit hůř. To si nemůže dovolit. Už kvůli lidem, se kterými pracuje.
Stál na velké terase pensionu a zachumlaný do teplé bundy sledoval připravující se lyžaře, tak jako jiné na svahu nad i pod pensionem. Snad zázrakem zachytily jeho oči povědomou lyžařskou soupravu. Jeff byl jedním z lidí působící dojmem, že se narodili s lyžemi na nohou. ´Ten snad umí každej sport.´ Otočil hlavu vedle sebe. Poděkoval servírce a vzal si velký hrnek svařeného vína.
“Hmmm... znamená to, že jsi celou tu dobu nikoho neměl? Ještě nemáš chuť někoho znásilnit?” Nique se přerývaně nadechl, když ho Mathewův horký dech pošimral na uchu. Muž měl ruce položené na zábradlí, o které se mladík opíral. Stál těsně za ním.
“Máš zvláštní nadání trefovat se do černého.” Mathew se pobaveně pousmál a jemně přejel rty po mladíkovo krku. On se o něj opřel a sledoval lyžaře.
“Já nejsem světlovlasý andílek. Stárneš a slepneš?” Přivřel Nique oči, když herec pokračoval ve svém něžném počínání. Muž se zasmál a sáhl po jeho hrnku. Napil se.
“Jen jsem myslel, že bych ti přátelsky vypomohl.” Mladík si povzdechl.
“Jestli budeš ještě chvíli pokračovat, asi tě vážně znásilním... hej, brzdi.” Sledoval nesouhlasně, jak Mathew dopíjí nápoj. Sebral mu hrnek a nešťastně se zadíval na jeho dno.
“To jsem se moc nezahřál.” Postěžoval si. Muž se pousmál a chytl ho pod bradou.
“S tím taky rád vypomůžu.” Sklonil se k němu. Jeho měkké něžné rty a jazyk byly příjemně zahřáté a ochucené alkoholem. ´Ten parchant.´ Pomyslel si Nique, ale neodstrčil ho.
Jeff čekající ve frontě na lanovku už nějákou dobu pár sledoval. Když se jejich rty spojily, udiveně zvedl obočí. Mathew se odklonil.
“Lepší?” Políbil ho ještě. Mladík přikývl.
“Zvláštní, ale ano... chci další.”
“Mluvíš o víně, že?” Kývl muž na servírku. Nique se zasmál a jemně ho praštil.
Stále je sledující Jeff zamyšleně sklonil hlavu. ´Znají se?´ Zvedl k nim zpět oči. Nique zrovna chytl Mathewovo ruce a doslova se zabalil do jeho náruče.
Mladík se vrátil na pokoj, napustil si vanu. Uvolněně se ponořil do horké vody a vlhkými prsty si sčesal vlasy z obličeje. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Hmmm... znamená to, že jsi celou tu dobu nikoho neměl? Ještě nemáš chuť někoho znásilnit? Vzpomněl si na Mathewovo slova. Vlastně měl pravdu. Byl na pokraji svých sil. Nebyl zvyklý žít bez sexu a něčího doteku. Rád se dotýkal a rád cítil dotek někoho jiného. Miloval zachumlat se do náruče svého milence, vnímat jeho teplotu a blízkost. Proto si tak užíval Mathewovo objetí.
Vybavily se mu jeho polibky. ´Tohle už vážně dlouho nevydržím.´ Zajel rukou pod vodu. Začal se pomalu laskat. Nebyly to jejich první doteky a dokonce ani polibky. V minulosti si už párkrát skončili v náruči. Obvykle ale spíš z recese. Nikdy to ani jeden z nich nemyslel vážně. Dnes se cítil jinak. Mathewovo polibky a objetí byly jako lék, i když dost nebezpečně stimulující lék. Tak jako Jeffovo. Jeho ruka se zastavila a on otevřel oči. No jistě. Něco bylo skutečně jinak. Jeffovo objetí možná bylo příjemné ale to bylo vše. Byl víc vzrušený z představy, že se ho může dotknout než ze skutečeného doteku. Proč se mu nerozechvěl dech a nerozeběhlo srdce? Touží po jeho doteku tak dlouho, tak zoufale. To kvůli němu odmítal návrhy a objetí ostatních. ´Objetí.´ Vybavil se mu Jackieho obličej. Jeho ruka se začala samovolně pohybovat. ´Jackie?´ Pomyslel si nechápavě, ale nedokázal si muže vymazat z mysli. Tak jako zahnat vzpomínku na jejich společné ráno. Ty malej hade. Skoro jakoby cítil jeho horký dech na svém uchu. Jeho pevné objetí. Jeho vzrušení. ´Mohl jsem za to já.´ Uvědomil si svůj jemný úsměv. Chytl se pevně okraje vany a s výdechem zasténal. Před očima měl stále Jackieho tvář. Vlastně nejen tvář. Zhluboka se nadechl a otevřel oči. ´Jsem za svým limitem... nic víc v tom není.´ Přesvědčoval sám sebe. Otočil hlavu ke dveřím, když se ozvalo zaklepání. Jeff mu oznámil, že bude večeře a že počká.
Všichni hosté oslavy se společně navečeřeli a pak si sedli do společenské místnosti. K Niquovo překvapení se od něj Jeff celý večer nehl. Bavil všechny svými historkami. Přitom seděl pohodlně opřený vedle mladíka a držel ho kolem ramen. Nique se bavil jako ostatní, jen byl trochu nejistý z jeho náhlého zájmu. Tak jako ze skutečnosti, že ho Jeffovo objetí nechává tak chladným.
Lucky netrpělivě přecházel po šatně. Když se otevřely dveře, nadšeně se usmál. Nique mu vyprávěl průběh pobytu a záměrně se nezmínil o Mathewovi.
“Takže se ti skutečně věnoval? To je báječný. Možná vás ten pobyt zblížil.” Nique přikývl. Mladík se na něj zadíval.
“Proč mi ale připadáš tak... hmmm.... řekl bych, zklamaný?” Model si oblékl sportovní soupravu a sedl si na lavici. Neznali se dllouho, přesto si Lucky dokázal získat jeho srdce. Rozuměli si. Lucky mu rozuměl. Jakoby v něm dokázal číst i přes jeho profy úsměv. Povzdechl si.
“Nevzrušuje mě.” Druhý mladík udiveně zvedl obočí. Jeho výraz nemohl být nechápavější.
“Pak ti to vysvětlím.” Otočil hlavu k přicházející dvojici. Jeff se usmál a objal mladíka kolem ramen.
“Hmmm... tak tohle mi v noci tak chybělo.” Jackie s Luckym si vyměnili tázavé výrazy. Nique zmateně zamrkal.
“Hej, hej, hej... víkend už skončil.” Jeff zahrál ublížený výraz. Nique se rozesmál. Jackie se zadíval na mladíka v náruči svého přítele. Zamračil se a šel ke své skříňce.
Nique se rozloučil s Jeffem a Jackiem a čekal na Luckyho před areálem. Když konečně dorazil, model ho odvezl do svého oblíbeného baru. Bylo to nenápadné místo bez poutavých neonů. Nad vchodem bylo jednoduchým písmem napsáno Eliot. Lucky udiveně zvedl obočí a následoval Niqua. Rozhlédl se po clubu. Když si všiml několika výrazně krásných mužů, byl si jistý. Tohle je skutečně věhlasný Eliotův bar. Slyšeli o něm snad všichni, ale jen málokdo věděl, kde ve skutečnosti je. Skoro jakoby si to tak sám majitel přál.
Lucky si prohlížel hosty i samotný interiér clubu. Čekal, že zde bude narváno k prasknutí. Hluk a pestrá hra světel. Bylo zde dost lidí, přesto bylo prostředí nasáklé zvláštním příjemným klidem. Nique ho dovedl k baru a nabídl místo. Mávl na barmana. Lucky se vyhoupl na barovou stoličku a stále se rozhlížel.
“Tohle je TEN Eliotův club.” Nique se pousmál a přikývl.
“Žádná kopie... támhle.” Kývl hlavou za mladíkovo rameno. Lucky se otočil.
“Ten blonďák v červený košili.” Oba se zadívali na muže a Lucky pochopil čí kouzlo a klid club naplňuje. Eliot si modela všiml. Usmál se a omluvil se u své společnosti.
“Zdravím, krásko. Dlouho´s tu nebyl.” Objal mladíka. Nique se pousmál.
“Chyběl jsem ti?” Přitulil se k němu. Eliot se pobaveně usmál.
“Samozřejmě. Komu by tvůj krásný ksichtík nechyběl.” Sklonil hlavu k druhému mladíkovi.
“Jsem Eliot.” Podal mu ruku. Lucky svou a představil se.
“Takže? Nějaká omluva?” Nique se zasmál a přikývl. Vyprávěl Eliotovi, co v poslední době zabíralo jeho volný čas.
“Hmmm... tak to na tebe se Mathew ptal.” Sklonil muž hlavu k mladíkovi. Ten vytřeštil oči a zalapal po dechu. Model si povzdechl.
“Na něj.” Připustil. Lucky k němu nechápavě otočil hlavu.
“Řekni. Mluvili jste spolu na té oslavě? Líbil se ti?” Mladík dokonale zrudl. Sklonil hlavu a zakroutil s ní.
“Ne, ale...” Vyprávěl jim o srážce na parketu a setkání na toaletě. Museli by být slepí, aby si nevšimli. Jeho výraz, když o muži mluvil. Líbil se mu. Víc než to. Podmanil si ho. Zasáhl ho.
“Vím, žes mě varoval, ale... ty jeho oči. Pohled. Úsměv.” Tvářil se Lucky bezradně.
“On.” Doplnil ho Eliot s úsměvem a napil se. Mladík přikývl a zvedl oči k Niqueovi. Model se laskavě pousmál a pohladil ho po tváři.
“No, pak tě asi potěší, že tys ho zaujal taky. Chce tě poznat.” Oba udiveně zvedli obočí, když se Lucky zatváříl zděšeně.
“Myslel jsem, že budeš rád. Proč ten vyděšený výraz?”
“Ale říkal si přece, že... že...” Sklonil opět hlavu. Co to povídá? Chce se s ním seznámit jedna z nejzářivějších hvězd a on váhá? Zlomí mu srdce, ale alespoň mu na malou chvíli dovolí dotknout se nebe. Měl by být rád. Co by za to kdokoliv jiný dal.
Oba muži sledovali jeho měnící se výrazy. Eliot se pousmál. Nikdy předtím neviděl v Mathewovo očích pohled, který měl, když mu popisoval Luckyho. Bylo v něm teplo a něha. Vždycky si byl jistý, že pokud se Mathew zamiluje, dá tomu druhému vše. Bude ho hýčkat, chránit a rozmazlovat. Jak byl rád, že ten někdo je tak čistá a jemná duše. Položil Luckymu ruku na rameno a oslovil ho jménem. Mladík, ztracený ve svých myšlenkách, polekaně zvedl hlavu. Zmateně sledoval Eliotovo laskavý úsměv. Jakoby mu říkal, že vše bude dobré.
“Tohle prostě musím vidět.” Vyndal telefon a vytočil jedno z čísel v seznamu.
“Zdravím... máš plány na dnešek?... hmmm, co kdyby ses nejdřív stavil tady?... kvůli mým krásný očím?” Rozesmál se muž nad odpovědí.
“Ne, něco pro tebe mám... dobře, tak zatím.” Zavěsil a zvedl oči k mladíkům. Zatímco Nique se pobaveně usmíval, Lucky se tvářil nechápavě a tázavě. Muž schoval telefon a s naprostým klidem mu oznámil, kdo přijede. Panický výraz, který se objevil na mladíkovo tváři, by mohl někoho zabít. Na chvíli ho napadlo, že by třeba mohl utéct. Hodně Rychle. Hodně Daleko. Navždy. Ve skutečnosti ale chtěl muže znovu vidět. Nedokázal ho vyhnat ze své hlavy. I přes to, že ho vždy přitahovaly dívky.
Mathew se rozhlédl po klubu. Pozdravil se s pár společníky a vydal se k baru. Pohledem našel Eliotovu vyšší postavu. Snad poprvé v životě cítil šimrání v podbříšku. Ve chvíli, kdy si uvědomil, kdo vedle muže sedí.
Lucky povídající si s Eliotem, ucítil horkost v obličeji. Jeho hlas se zachvěl a on se podíval muži přes rameno. Skoro se utopil v šedivých očích.
“Zdravím.” Nique s Eliotem se usmáli. Mathew sklonil hlavu k mladíkovi. Ten se zadíval na jeho nabízenou ruku. Pomalu do ní vložil svou. Dlouhé prsty ji pevně objaly. Sevřelo ho příjemné, hřejivé teplo. Zvedl hlavu k muži a představil se. Mathew se podíval na Eliota.
“Něco?” Usmál se pobaveně. Muž přikývl a mávl na barmana. Popíjeli a povídali si. Mathew z náprsní kapsy vytáhl telefon.
“Ano?... zdržel jsem se... ale už jsem na cestě... fajn, zatím.” Schoval telefon. Zvedl oči k ostatním.
“My se rozloučíme.” Lucky se zarazil. ´My?´ Pomyslel si. Když k němu muž sklonil hlavu, zmateně zamrkal. ´MY.´ Mathew se pousmál a sundal ho ze stoličky.
“Dej mi to na účet... mějte se.” Vedl Luckyho pryč. Mladík stačil jen mávnout na pozdrav. Nique s Eliotem se pobaveně pousmáli.
Lucky se zadíval na živý dům. Celou cestu autem mlčel a sledoval své ruce. Bál se zeptat, kam vlastně jedou. Pevně stiskl Mathewovu ruku, když se rozhlédl po davu. ´Další večírek.´ Všiml si pár známých tváří. Muž vykročil. Suveréně proplouval mezi hosty a občas někoho pozdravil. Lucky byl nervózní z pohledů, které na sobě cítil. Narazil do Mathewovo zad, když se muž zastavil. On se rychle otočil.
“Jsi v pořádku?” Tvářil se starostlivě. Lucky přikývl a omluvil se. Herec ho pohladil úsměvem a postavil ke svému boku. Představil mu ženu, která pořádala oslavu. Byla to jedna z Mathewovo hereckých partnerek. Usmála se dokonale rudými rty a se zájmem si Luckyho prohlížela. Mávla na obsluhu. Mladík k ní hned přispěchal. Objednala si další pití, herec jejich.
Lucky si nejistě vzal skleničku s několika barevným nápojem. Přivřel oči, když uslyšel Mathewův sametový šepot u svého ucha.
“Nemusíš se bát, je nealko.” Lucky k němu překvapeně zvedl oči. Muž přikývl a ukázal mu svůj koktejl. Vypadal stejně.
“Nepiješ?” Divila se žena. Luckymu se zdálo, že trochu zklamaně. Mathew zakroutil hlavou.
“Dnes ne.” Ťukl svou skleničkou o její. Mladík na sobě stále cítil pohledy lidí kolem sebe, ale Mathewovo ruka ho příjemně hřála do dlaně. K jeho překvapení ho jeho dotek uklidňoval. Myslel si, že to bude naopak. Také se díky němu cítil v bezpečí. Což ho ještě víc překvapilo.
Jeho společník mu během večera představil pár lidí. Jedním z nich byla další filmová hvězda Robert Rider. Postavou přípomínal Mathewa. Pohyboval se stejně elegantně a smyslně. Měl krásný obličej a černé vlasy. Když podával Luckymu ruku, mladík se mu zadíval do očí. Zachvěl se. Byl v nich ten samý spalující pohled, jako v Mathewovo. Ale Robertův mu srdce nerozbušil. Mrazilo ho z něj. Jakoby mu někdo přejel kostkou ledu po zátylku. Možná ho spíš polil ledovou vodou. Zároveň měl neuvěřitelnou chuť oklepat se. Ucítil ruku na rameni. Z jejího doteku vycházelo teplo a pomalu prostupovalo mladíkovo tělem. ´Kéž by mě obejmul.´ Překvapily Luckyho jeho vlastní myšlenky. Robert pobaveně zvedl oči k druhému muži, když si všiml jeho majetnického gesta.
“Hmmm... chápu je tvůj. Tleskám, je rozkošnej.” Šel pryč. Mathew sklonil hlavu k Luckymu. Myslel si, že zná důvot jeho stále nejistého pohledu, kterým sledoval odcházejícího herce. Asi nebyl zas až tak dobrý nápad představovat je. Chtěl ho jen... Mladík k němu zvedl oči.
“Jste... jste přátelé?” Zeptal se nervózně. On zakroutil hlavou.
“Tak bych to neřekl.” Zvedl udiveně obočí, když se mladík uvolněně pousmál.
“Omlouvám se, ale měl jsem pocit, že ho pozvracím.” Muž na něj překvapeně hleděl.
“Děkuju.” Položil na ruku na rameni svou. Uvědomil si svá slova a gesto a zčervenal. Mathew snad poprvé v životě citil rozpaky. Usmál se.
“Vlastně to bylo sobecké majetnické gesto. Všim jsem si jeho výrazu a tvého.” Chytl ho za ruku a vedl k pohodlně vypadajícímu gauči. ´Mého?´ Pomyslel si Lucky a nechal se posadit. Herec ho stále držel za ruku, prsty propletené.
“Proto jsem vás seznámil.” Lucky na něj nechápavě hleděl. Muž si povzdechl.
“Máme stejný vkus a řekl bych, že na lidi působíme podobným dojmem. Nemám pravdu?” Mladík váhavě přikývl.
“Robert tě celý večer sledoval, tady i u Mell.” Lucky na něj nevěřícně hleděl.
“Chtěl jsem jen abys věděl... předpokládám, že znáš mou pověst.” Pousmál se, když mladík zrůžověl a trochu rozpačitě přikývl.
“Robert má podobnou. Jen s tím rozdílem, že... nikdy jsem nikoho k ničemu nenutil a nedovedu si představit, že bych něco takového udělal.” Lucky vytřeštil oči a zachvěl se. Mathew ho pohladil po tváři.
“Musím, říct. Dost jsi mě uklidnil. Trochu jsem se bál, že na něj budeš reagovat stejně jako na mě.” Mladík už skutečně nemohl být víc rudý než byl. Rozpačitě zamrkal a rozkoktal se v protestu. Muž se laskavě pousmál.
“Myslím, že se s ním teď budeš vídat častěji. Chci jen, abys kolem něj byl opatrný, dobře?” Lucky přikývl a sklonil hlavu.
“Můj bože, Lucky.” Chytl mladíka někdo a přitáhl si ho do náruče.
“Hmmm... to je tak osvěžující a očisťující.” Držel ho muž pevně ale ne surově. Lucky se vzdal a objal ho. Přece jen byl trochu dojatý z Mathewovo chovaní a už u Mell mu modelovo blízkost byla příjemná.
“M-Manny.” Usmál se trochu nejistě, když ho muž propustil z objetí. Stále ho ale držel kolem pasu. Opětoval mu úsměv a sklonil hlavu k Mathewovi. Pozdravil a naklonil se k němu přes Luckyho, aby ho políbil na tvář. Zdálo se, že už má lehce vypito. Do veselé a vřelé nálady.
“Hmmm... nachvíli tě opustím a ty... Lucky?” Ozval se za Mannym překvapeně Harry a vzal mu mladíka. Model začal protestovat a Mathew tiše se smát.
“Jako malá oáza v poušti.” Odklonil se Harry a věnoval mladíkovi jeden ze svých slavných úsměvů.
“Nique o tobě tak mlžil. Už jsme se báli, že tě neuvidíme. No a Harry zapomněl adresu, kam jsme tě vezli.” Zamračil se na muže.
“Já jsem zapomněl?” Když model přesvědčivě přikývl, povzdechl si.
“Jak to dělaj, že jim člověk cokoliv odsouhlasí, dovolí a odpustí.” Sklonil Harry hlavu k Mathewovi. Herec se zasmál a zakroutil hlavou, že netuší.
Díky přítomnosti páru se Lucky dokonale uklidnil a dokonce se začal na hostitelku a ostatní přátelsky a upřímně usmívat. Když začal častěji a častěji zívat, Mathew oznámil, že vyrazí domů. Mladík přikývl a omluvil se.
Opřel se o umyvadlo a zadíval se na sebe do zrcadla. Přemýšlel nad hercem. Co od něj asi čeká? Doufal, že ho odveze domů, zeptá se na číslo a odjede. Možná ho políbí. Co když ho ale odveze k sobě a bude čekat víc? Děsila ho představa, že by mu dovolil vše. Během večera zjistil, že mu je jeho dotek a blízkost víc než příjmemná. Nedokázal to pochopit. Stále z něho byl nesvůj a nejistý, ale zároveň toužil po jeho pozornosti. Líbil se mu jeho úsměv, jeho pohled. Dělalo mu dobře, že ten krásný a úspěšný herec má zájem zrovna o něj. Zájem. Na pár nocí a pak půjde hledat jinam.
Robert sledoval jeho - pro něj rozkošně - ztrápený výraz. Pohledem přejel štíhlou postavu a vrátil se k obličeji. Pousmál se.
Lucky zasténal, když se k němu muž zezadu přitiskl. Rukou ho chytl kolem krku. Mladík se polekaně zadíval na Robertův odraz v zrcadle.
“Hmmm... tvářil si se tak bezradně. Nezdá se, že bys byl šťastný tam, kde jsi a s kým jsi.” Usmíval se.
“S tím ti můžu pomoct.” Sklonil se k jeho krku a jemně ho políbil. Přitom mu hleděl do očí. Lucky se trochu zbytečně snažil odtáhnout. Muž ho pevně držel a pokračoval v ochutnávce mladíkovo jemné kůže.
“Něco pro tebe mám.” Usmál se a zvedl druhou ruku. Lucky si při pohledu na láhev v jeho ruce vzpomněl na Niquovo varování před oslavou u Mell. ´Pití si objednávat sám.´ Pomyslel si a zamračil se bolestí, když muž silou stiskl jeho krk. Vyděšeně rozšířil oči poté co ho síla alkoholu zapálila v krku. Zakuckal se a chtěl nápoj vyplivnout. Robert ho stiskl pevněji a donutil ho polknout. Cítil, jak mu mladík vláční v náruči.
Mathew se snažil setřást hostitelku, se kterou se šel rozloučit. V duchu se proklínal, že ho kdy napadlo být slušný. Když se mu konečně povedlo vzdálit se, vrátil se k ostatním. Překvapeně zjistil, že Lucky se stále nevrátil. Pár překvapeně zjistil, že oni dva ještě neodešli.
Lucky se probral. Pomalu zamrkal a zadíval se do červeného stropu. ´Tuhle červenou mám rád.´ Pomyslel si. ´Červená?!´ Sedl si šokovaně. Rozhlédl se. Ležel na velkém letišti v nemalé stylově zařízené ložnici.
Křečovitě stiskl peřinu, když si začal vybavovat poslední chvíle na večírku. Udělalo se mu zle. ´Opil mě a... a... proč mě oblíkal?´ Sáhl pod přikrývku a ujistil se, že má stále spodní prádlo. Pomalu vstal a zjistil, že ho nic nebolí. Zadíval se na sebe do zrcadla. Až na modřiny pod krkem, byl v pořádku. Rozhlédl se a otevřel jedny z posuvných dveří. Ocitl se ve velké šatně. Světla se sama rozsvítila. Mladík sáhl po první košili na ramínkách. Když si ji oblékal, cítil z ní známou vůni. Podvědomě ho uklidňovala.
Další dveře vedly do koupelny a třetí do rozlehlého obývacího pokoje. Zavřel oči a vdechl příjemnou vůni kávy. Nevěděl proč, ale už se necítil nervózní a nebál se. Něco v bytě ho uklidňovalo. Jeho vůně, atmosféra snad i příjemné barvy. S úsměvem se zadíval na velkou bílou kočku rozvalenou na pohovce. Sedl si vedle ní a opatrně se dotkl konvice na stole. Byla horká. Rychle zvedl hlavu, když uslyšel pohyb. Zadíval se na muže, držejícího tác se snídaní. ´Děkuju.´ Pomyslel si a vstal. Mathew odložil tác na stolek a přistoupil k mladíkovi. Položil mu ruku na tvář. Snažil se nemyslet na to, jak je v košili rozkošně drobný.
“Jak je ti?” Lucky netušil proč, ale vytryskly mu slzy. Mathew se zamračil.
“Lucky, moc mě to...”
“Díky bohu.” Přerušil ho mladík a vrhl se mu do náruče. Muž ho překvapeně objal. Lucky vzlykal a pevně ho držel. Když se trochu uklidnil, Mathew mu pomohl setřít slzy. Mladík si uvědomil, že oba sedí. Muž na gauči a on na něm.
“Myslím, že jsem se v životě tak nebál. Byl tak surový a ten alkohol.” Pohladil kočku, která se probrala a vynucovala si pozornost.
“Je mi to líto Lucky, měl jsem jít s tebou. Promiň.” Mladík k němu zvedl hlavu.
“Nemáš se za co omlouvat, vždyť jsi mě zachránil.”
“Ne včas.” Lucky na něj nejistě hleděl a změnil jeho větu v otázku. Mathew vztáhl ruku k modřinám na krku. Mladík se pousmál a chytl ho za ní.
“To... to je v pořádku. Brzo zmizí.” Přitulil se něžně. “Zvracel jsem?”
“Vlastně jsme tě přinutili už tam. Abyses toho co nejdřív zbavil.” Hladil ho muž po zádech. K jeho úžasu mladík rozčíleně vstal.
“Tohle tak nesnáším. Nesnáším ten stav opilosti, kdy se ti motá hlava. A zvracení! A ten... ten...” Gestikuloval rukama.
“Mě přinutí vypít skoro celou láhev něčeho... toho... a pak kvůli němu zvracím. To je tak... tak...” Vypadal dokonale naštvaně. Překvapeně otočil hlavu k Mathewovi, který se začal uvolněně smát.
“Já se omlouvám, ale tolik jsem se bál, že... a ty zatím... jsi úžasnej.” Mladík zrůžověl. Muž se usmál a chytl ho za ruku. Stáhl ho zpátky k sobě.
“Jez, než to vystydne.” Podal mu talířek s teplými croissanty. Lucky se roztomile usmál a vzal si ho. Chvíli si prohlížel pečivo. Zvedl oči k herci. Naléval kávu. Už si byl jistý. I kdyby s ním chtěl strávit jen pár chvil. Budou to ty nejkrásnější chvíle jeho života. Přijme je s otevřenou náručí ať už ho čeká cokoliv.
Mathew tiše sledoval, jak si dochucuje kávu. Cítil, že se něco změnilo. I když večer hledal mladík bezpečí a jistotu v jeho náruči, bylo zřejmé, že stále váhá. Dnes to bylo jiné. Jakoby se v Luckym něco zlomilo a on ho přijal. Usmál se.
“Máš rád sladké?” Lucky zrozpačitěl a přikývl. Mathew se pousmál a sáhl k jeho tváři. Palcem setřel čokoládové máslo. Mladík sledoval, jak prst zvedá ke svým rtům. Muž si všiml zachvění v jeho pohledu.
“Hmm... od první chvíle chci něco udělat a už si prostě nemůžu pomoct. Ty jsi tak...” Setřel si Mathew zbytek másla z prstů. Lucky nechápavě zvedl obočí. Zachvěl se a jeho srdce poskočilo, když ucítil horké měkké rty na svých. Zadíval se do šedivých očí. Spustil ruku s talířkem a zaskočeně přijímal něžné polibky. Mathew ho pohladil po tváři, zajel prsty do vlasů a prohloubil své polibky. Lucky skoro až opatrně odpověděl. Byl spoutaný šedivým pohledem. Topil se hlouběji a hlouběji. Zavřel oči a vztáhl ruce. Opět skoro až opatrně se opřel o Mathewovo hrudník. Muž se usmál a zavřel oči, vzal ho do náruče.
Odklonili se. Mathew se pousmál.
“Sladší než jakákoliv čokoláda.” Neodolal a krátce ho políbil. Lucky dokonale zrudl. Roztomile se usmál a odvážil se vrátit mu polibek.
Jackie už několik dní sledoval, jak Jeff doráží na Andyho. Nedokázal pochopit změnu v mužovo chování. Znal ho moc dlouho a moc dobře. Byl si jistý, že je něco špatně.
“Takže?” Opřel se Jeff o skříňku. Nique k němu zvedl hlavu.
“Uvidíme se večer.” Mladík trochu váhavě přikývl. Muž se spokojeně usmál a šel pryč. Nique se za ním zadíval. Sklonil hlavu. Jejich první skutečná schůzka.
Večer se s mužem sešel před vyhlášenou restaurací. Jeff byl jako vždy suveréně okouzlující a bavil Niqua svým vyprávěním. Po večeři chvíli poseděli a vydali se do místního clubu.
Mladík se rozhlédl po plné velké discotéce. Zahlédl pár povědomých tváří, ale nikoho známého. Zvedl oči k Jeffovi. Muž k němu sklonil hlavu. Usmál se, chytl ho za ruku a vedl k baru u plného parketu. Nique se omluvil a šel na toalety. Ze zvyku zašel do jedné z kabinek a zamkl za sebou.
“Jsi si jistý, že tu bude?” Ozvalo se po otevření dveří do místnosti.
“Jak se ten chlap vůbec jmenuje?”
“Jeff... Jeff Flanigan.” Mladík nevěřícně rozšířil oči. ´Jeff?´
“Volal mi před pár dny a dnes to potvrdil.”
“Dokážu si představit to pozdvižení u vás. Nique zarytý nepřítel všech novinářů.” Zasmál se jeden z mužů. Model zavřel oči a opřel se o dveře. Počkal až muži odejdou a vyšel ven. Opět se rozhlédl po přítomných. Začal poznávat povědomé tváře.
“Do hajzlu.” Zaplul do vlnícího se davu. Očima zachytil Jeffa čekajícího u baru. Muž se rozhlížel. Mladík se zamračil a namířil si to k východu. Jen tak tak uhl před pohledem černovlasého muže a schoval se za rozjařené dívky, když si všiml blonďaté ženy. U vchodu narazil na další blondýnku. ´Faith´ Pomyslel si znechuceně. Otočil se a doufal, že najde jiný východ. Vyděšeně se zadíval na dva muže protahující se mezi návštěvníky clubu. Mířili jeho směrem. Cukl sebou, když ho někdo chytl a přítáhl do náruče. Snažil se odtáhnout, ale nebyl dostatečně silný.
“Nečekal jsem, že jich tu bude tolik.” Pošimral ho na uchu známý hlas. Mladík překvapeně rozšířil oči a přestal s ním bojovat.
“Neuvěřitelný štěstí.” Usmál se muž, když se diskotékou rozezněly pomalé tóny romantické písně a parket se měnil v ploužící se masu. Pár zaplul mezi ně. Nique, dokonale schovaný v náruči jeho vysoké postavy, se k muži přitilul a objal ho kolem pasu.
“Co tu děláš?” Chtěl vědět.
“Volal mi známý. Jemu volal Jeff, nabídl mu exluzivní fotky s tvým novým milencem.” Mladík nechápavě zakroutil hlavou.
“Milencem?” Zeptal se zmateně.
“Asi myslel sebe. Tim říkal, že nemáš novináře moc v lásce a dost si hlídáš soukromí. Bylo prý jasné, že po tom všichni ostatní skočí.” Vysvětloval muž.
“Ale... ale proč volal tobě?”
“Předpokládám, že protože Jeff je můj bratr.” Nique udiveně zvedl obočí. ´Bratr.´ Pomyslel si.
“Pokud tě ale nevyfotí s ním, není to problém nebo ano?”
“Jediný, co bych jim dovolil vyfotit, by byl můj prostředníček.” Zavrčel mladík. Jackie se pobaveně zasmál.
“Fajn... něco vymyslím, dobře?” Rozhlédl se po lidech kolem. Mladík přikývl a zavřel oči. Začal vnímat Jackieho náruč. Cítil se příjemně a v dobrých rukou. Kdyby kolem nebyli ti supi, cítil by se dobře jako dlouho ne. Naposledy snad s Mathewem nebo... zarazil se. Tehdy ráno.
“Myslím, že mě něco napadlo. Je to trochu šílený, ale mohlo by to fungovat.” Sklonil k němu Jackie hlavu. Nique k němu zvedl svou a zadíval se mu do očí. Přikývl. Muž se pousmál a pustil ho. Vedl ke čtyřem kamarádkám, stojícím u parketu.
“Dobrý večer, dámy.” Dívky k němu otočily hlavy a zadívaly se na toho idola ženských srdcí. Všechny se podvědomě upravily a pozdravily.
“Potřeboval bych laskavost. My bychom potřebovali.”
Jackie čekal před dámskými toaletami. Tradičně se opíral o zeď. Dveře se otevřely a vyšlo z nich pět dívek. Muž se zaměřil na černovlasou krásnou dívku, stojící uprostřed. Ty oči by poznal kdykoliv. I přes výrazné nalíčení. Nique se pousmál a přikývl. Upravil si flitrové tričko s delší sukní a otočil se k dívkám.
“Děkuju, jsem vašim dlužníkem.” Ony se usmály a rozloučily. Muž ho chytl za ruku a vedl k východu. Dívky se mezi sebou nadšeně rozhlédly. Ta, která měla na sobě Niquovo košili, k ní přičichla. Zasněně si povzdechla a dala přičichnout svým kamarádkám. Druhá měla jeho kalhoty.
Nique stiskl Jackieho ruku, když skoro vrazili do Jeffa. Mluvil s Faith. Muž na bratra překvapeně hleděl.
“Zdravím. Tebe bych tu nečekal.” Usmál se a sklonil hlavu k mladíkovi.
“Jo, to věřím... promiň, jsme na odchodu.” Kývl hlavou směrem k Faith a vedl Niqua pryč. Ten pevně držel jeho ruku a ke svému překvapení se cítil naprosto klidně a bezpečně. Díky Jackieho doteku.
Dívka se za nimi zadívala. Zamyšleně sklonila hlavu.
“To byl tvůj bratr?” Jeff přikývl. “Myslím, ta... to byl Nique.” Muž k ní sklonil hlavu.
“Určitě. Ten jeho ksichtík.” Přikývla a šla za párem.
Jackie dle Niquovo navádění dojel k vysokému činžovnímu domu. Zastavil u kraje. Mladík k němu otočil hlavu.
“Myslel jsem, že půjdeš dál.” Jackie se na něj překvapeně podíval.
“Mám možná malou uchylku, co se ženského oblečení týče, ale jinak nejsem nebezpečnej. Vážně.” Muž se zasmál a přikývl. Zajel do podzemních garáží. Nique ho vedl do svého apartmá v nejvyšším patře.
“Posaď se, jen se převleču... tam.” Mávl rukou k malému baru a zašel do své ložnice. Jackie si nalil pití a posadil se na pohodlný gauč. Nique se vrátil – odlíčený a převlečený. Nalil si pití a posadil se proti Jackiemu.
“Vlastně jsem ještě ani nepoděkoval... tak tedy. Děkuju.” Jackie jen přikývl a napil se.
“Čekal jsem trochu smutnější výraz.” Opřel se pohodlně. Nique, protáčející skleničku mezi prsty, si povzdechl.
“Jo, to já taky.” Řekl spíš pro sebe. Jackie udiveně zvedl obočí.
“Promiň?” Mladík se zamračil.
“Když jsme byli na té chatě už jsem ležel, když si Jeff šel lehnout. Byl jsem víc rozechvělý z představy, že za mnou leží a mohl bych se ho dotknout, než když jsem se pak ráno probudil v jeho náruči.” Jackie trochu nechápavě zakroutil hlavou.
“Jeho dotek. Vůbec nic se mnou nedělal.... není to ironie? Čekám tak dlouho a pak? Nic.” Napil se. Zadíval se na muže. ´Jaktože jsem to neviděl dřív?´
“Hmmm... začínám mít pocit, že to kouzlo nebylo jeho.” Vstal a odložil skleničku. Obešel stolek a stoupl si před Jackieho. Podal mu ruku. Muž ji lehce zaskočeně přijal. Mladík se pousmál a sedl si obkročmo na jeho nohy. Položil mu paže kolem ramen. Sklonil se k jeho rtům. Jackieho dech se zachvěl. Zadívali se do očí. Nique se jemně pousmál a začal ho zlehka líbat. Muž vztáhl ruku a položil mu ji na tvář. Zajel prsty do vlasů a přitáhl si ho blíž. Když odpověděl jeho polibkům, mladík se přerývaně nadechl a přitiskl se k němu. ´Tohle nemůžu.´ Snažil se Jackie přemluvit sám sebe odklonit se. Nakonec se přinutil. Chytl mladíka za paže a jemně ho odtáhl.
“Počkej minutku.” Nadechl se zhluboka. Nique se mu nejistě zadíval do očí. Ještě se mu nestalo, aby ho někdo odmítl.
“Ty... nechceš?” Jackie si povzdechl.
“Špatně to chápeš.” Pohladil ho po tváři.
“Jen prostě... nezvládl bych být jen něčí náhražka či zastávka na jednu noc.” Nique udiveně zvedl obočí. Muž zavřel oči a opět si povzdechl.
“Něco takového by mi zlomilo srdce.” Mladík se na něj oněměle zadíval. ´Srdce.´ Pomyslel si a jeho vlastní zalilo hřejivé teplo. Postupně prostupovalo do celého jeho těla. Pousmál se a opět se k němu sklonil.
“Pak... pak je to v pořádku.” Šeptal do jeho rtů.
“Ty nejsi ničí náhražka. To kouzlo... bylo celou dobu tvoje. Jjen tvoje.” Líbal ho měkce. Jackie pustil jeho paže a rukama sjel k mladíkovo pasu. Objal ho a přitáhl si ho blíž k sobě. Nique se pousmál a nepřestával ho líbat.
Když se konečně odklonili, oba se usmáli a opět nakrátko spojili své rty. Mladík mu stáhl košili z ramen, přitom ho prsty pohladil po pevných pažích. Přivřel oči, když muž přejel rty po jeho krku.
“Jackie?” Nechal si svléknout domácí mikinu a opět muže objal.
“Já... asi moc dlouho... totiž. Dlouho jsem s nikým... od té doby co...” Zmlkl a zčervenal, když se mu Jackie zadíval do očí.
“Hmm... potom jsme na tom stejně.” Mladík se na něj překvapeně podíval. Muž ho prsty pohladil po tváři a políbil. Pomalu sáhl ke knoflíkům kalhot a ty rozepl. Když zajel rukou pod, Nique zavřel oči a přizvedl bradu. S tichými steny přijímal Jackieho něžné mučení.
“Ja-Jackie, prosím, já...” Opřel se čelem o jeho. Rozechvěle se zadíval muži do očí, když stáhl svou ruku zpět. S jeho pomocí si svlékl kalhoty. Skoro až uvolněně vydechl, když ho ucítil v sobě. Chytl ho za ruce a propletl své s jeho prsty. Pomalu začal pohybovat boky. Jackie něco zamručel a políbil ho.
Netrvalo dlouho a mladík muže pevně objal kolem krku. Přerývaně oddechoval a jeho hlas se chvěl.
“Jackie, já...” Zašeptal. Jackie ho pohladil po vlasech a stejně rozechvělým hlasem odpověděl.
“V pořádku – já taky.” Nique se naposledy pohl, aby oba společně vyvrcholili. Muž ho pevně držel a prsty hladil po zádech. Snažil se svým tělem zachytit chvění mladíkovo.
Když se jejich dech zklidnil, Nique se kousek oddáthl a něžně ho políbil. Usmál se a opět se mu schoulil do náruče.
“Půjdeme si lehnout.” Zašeptal Jackie jemně u jeho ucha.
“Ale nepůjdeme spát.” Řekl mladík rychle s menšími obavami v hlase. Jackie se pousmál.
“Ne, to nepůjdeme.” Vstal s ním v náruči a nesl ho do ložnice.
Nique se ráno probral. Bylo to doslova růžové probuzení. Byl spokojený, v teple a ten pravidelný tlukot srdce ho uklidňoval. ´Tlukot srdce?´ Pomyslel si a zvedl hlavu. Udiveně zvedl obočí. Pod ním ležel Jackie a držel ho v náruči. Mladík měl hlavu položenou na jeho prsou. ´Neříkej mi, že jsem takhle spal celou noc.´ Zadíval se na muže. Vypadal klidně a uvolněně. Nique se pousmál a natáhl k němu hlavu. Oba sebou cukli, když se ozval zvonek. Zadívali se do očí. Jackieho pohled se vyčistil a on si uvědomil, kde je a s kým je. Usmál se a zvedl se k mladíkovo rtům.
“Dobré ráno.” Model se pousmál a oplatil mu pozdrav i s polibkem. Opět se ozval zvonek.
“Někoho čekáš?” Držel ho muž stále a neměl nejmenší chuť pustit. On zakroutil hlavou a zamračil se. Zvonění znělo dost naléhavě. Vstal a zašel do koupelny pro župan. Jackie se roztáhl na posteli. Zadíval se do stropu. Nique s úsměvem na něj. Sedl si k němu.
“Hned budu zpátky, zůstaň takhle.” Jackie se pobaveně zasmál a sedl si. Přitáhl si jeho rty.
“A na toaletu můžu?” Mladík zahrál přemýšlivý výraz, s povzdechem přikývl. Muž pobaveně vstal a zašel do koupelny. Nique se za ním zadíval. ´Pohled pro bohy.´ Pomyslel si a šel zvednout už lehce zuřivě zvonící intercom.
“Jo?” Řekl nevrle a zadíval se na sebe do zrcadla. Pročísl si vlasy.
“Nique?” Mladík si přendal sluchátko do druhé ruky a upravil si župan.
“Kdo to chce vědět?”
“Tady Faith... Faith Taffola.” Model nevěřícně rozšířil oči a upustil sluchátko. Jackie se na něj nejistě zadíval. Zamračil se a stoupl si k němu. Zvedl ho.
“Zdravím, kdo je tam?” Když se dívka představila, překvapeně se zadíval mladíkovi do očí, on jemu.
“Kde ksakru vzala moji adresu?” Zamračil se rozčíleně a chtěl mu vzít sluchátko. Jackie ho chytl a přetáhl si ho do náruče. Zády opřel o sebe a pevně objal.
“Klid... co chcete?” Řekl chladně. Faith si povzdechla.
“Mám pro vás návrh. Pro vás a pro Niqua. Včera večer jsme vás s Jeffem sledovali. Předpokládám, že Nique už o všem ví.”
“A dál?” Dívka si znovu povzdechla.
“Znova je všechny obvolal a oznámil jim, že ví, kde Nique bydlí. Také, že jeho nový milenec je s ním. Počítám, že do hodiny tu budou.” Nique, který dívku slyšel, se zamračil.
“A ten návrh?”
“Udělejte rozhovor se mnou. Seriozní rozhovor. Nedám tam nic, co nebudete chtít. Nafotíme profy fotky a tím mu překazíme tu velkou novinu. Ale budem muset jednat rychle. Nejlíp dnes.” Mladík si vztekle vzal sluchátko.
"To si snad děláš... Seriozní rozhovor?! Koho se to tu snažíš přesvědčit?”
“Prosím, já... já to nechci prodat k nám.” Oba udiveně zvedli obočí a podívali se na sebe. “Chtěla bych to odnést do Krystalu... pozítří vychází. Mohli bychom to stihnout, když jim dnes zavolám. Prosím.” Řekla naléhavě. Nique sklonil hlavu a dotkl se zvonku. Pustil dívku do domu.
“Nejvyšší patro.” Oznámil a zavěsil hovor.
Dívka se zhluboka nadechla a vyšla z výtahu. Instinktivně se upravila a rozhlédla se po chodbě. Byly zde jen dvoje dveře. Jedny byly pootevřené. Strčila do nich a rozhlédla se po obývacím pokoji.
“Vážně dorazí?” Otočila se po hlase a zadívala se na mračícího se Niqua. Přikývla. Zamračil se ještě víc a oblékl si mikinu.
“Pak vyrazíme.” Ona se uvolněně pousmála a přikývla.
“A kam....”
“Ke mně.” Přerušil ji Jackie a vyšel z ložnice.
“Zůstane zatím u mě.” Podal jí ruku. “Jsem Jackie.”
“Jistě já vím, jsem Faith... měli bychom jít.” Otočila hlavu k Niquovi. Stále se tvářil podezíravě, ale přikývl.
Oba se rozhlédli po velkém střešním bytě.
“Potřebuju sprchu... pokud to nevadí.” Sklonil Jackie hlavu k dívce. Zakroutila hlavou.
“Já taky... já taky.” Chytl ho Nique za ruku. Muž se pousmál a sklonil se k němu. Něžně ho políbil a zvedl oči k dívce. Pobaveně se usmívala. Přikývla a prohlížela si byt. Když zmizeli za dveřmi koupelny, zašla do kuchyně a připravila všem třem snídani s kávou. Pak si sedla do pohodlného křesla a připravovala si otázky.
Trochu sebou cukla, když pár vyšel. Zadívala se na ně. Oba byli čistě umytí a voňavý. Vypadali úžasně. Trochu zčervenala a sklonila hlavu ke svým poznámkám.
“Tak se posaďte a začneme. Ráda bych vás tam měla oba, pokud to nevadí.” Zvedla oči k Jackiemu. Zakroutil hlavou.
“Hmmm... dobře... a můžu tě prohlásit za Niquovo nového přítele?” Chtěla vědět. Muž sklonil hlavu k mladíkovi. Ten se usmál a opřel se o něj.
“Jistěže, se vším všudy.” Faith se pousmála a přikývla. Začli s rozhovorem. Když se mladík mezi řečí zmínil o Luckym s Mathewem, zpozorněla.
“Mathew Sparks?” Chtěla vědět. “A ten rozkošný mladík, co byl s tebou u Mell?” Model přikývl. Dívka se pousmála.
“Mathew.” Zamyslela se. Oba se na ní zadívali.
“Hmmm... pokud by to bylo pro Krystal, myslím, že by souhlasil.” Dívka k Niquovi překvapeně zvedla oči.
“Je to tvoje šance, mám pravdu? Dostat se z té špíny.” Vytáhl telefon z kapsy.
“Hmmm... zdravím. Budím tě? A Lucky?” Jackie s Faith tiše seděli a poslouchali. Mathew se chvíli zdráhal, hlavně kvůli Luckymu. Nakonec ale přislíbil, že přijede i s mladíkem.
Trojice zatím pokračovala v rozhovoru. Niqua překvapila přátelská atmosféra, která nastala. Ve skutečnosti byla dívka moc milá a přátelská. Vždy si myslel, že je to mrcha bez srdce. Asi jako každý. Pracovala pro jeden z nejhorších plátků města. To ona vždy měla ty nejčerstvější novinky a senzace. Nikdy by ho nenapadlo, že by chtěla pryč. Byla nejlepší, ne protože ji to bavilo, ale aby si jí někdo všiml. Někdo ze seriózního časopisu, jako například Krystal. Byla ale v blátě moc dlouho a hluboko. Nikdo ji už nebral vážně.
Když se ozval zvonek, Jackie vstal a šel otevřít. Dvojice ho s úsměvem pozdravila, muži se představili. Faith se na ně zadívala, vypadali spolu úchvatně. Krásný vysoký muž a po jeho boku rozkošný anděl. Usmála se a vstala. Mathew se na ni trochu podezíravě zadíval, ale podal jí ruku. Pak jí představil Luckyho. Pokračovala v rozhovoru s nimi.
“Myslím, že hotovo. Zavolám... možná bych tam raději měla zajet.” Podívala se na ně, hledaje podporu.
“Neměli bychom jet s tebou?” Opíral se Mathew pohodlně v křesle.
“Hmm... nechci vás sebou zbytečně tahat. Domluvím s nimi focení a zavolám, kdy bude. Počítejte s dneškem nebo zítřkem.” Vstala a sebrala své věci.
“Och... nemám telefon.” Sedla si zpět a podívala se na Niqua. Mladík jí nadiktoval své číslo. Uložila si ho. Zhluboka se nadechla.
“Tak já jdu na to.” Šla pryč. Muži se mezi sebou rozhlédli.
“Myslím, že by přece jenom měl někdo jet s ní.” Napil se Mathew kávy.
“Nevěříš jí?” Otočil k němu Nique hlavu. Muž zakroutil hlavou.
“Oni nebudou. Já na ni dnes tak trochu změnil názor.” Dodal. Model přikývl. To on taky.
“Pojedem my s Luckym... nebudem rušit.” Řekl pobaveně. Nique ho zhlehka praštil do paže a vyprovodil je.
Dívka se už pár minut snažila přesvědčit šéfredaktora Krystalu, že má skutečný rozhovor s Niquem a Mathewem Sparksem. Lehce prošedivělý muž se jí už pár minut snažil vyhodit.
“Prosím. Já mu zavolám a.... dejte mi šanci.”
“Jak jsem řekl, vy a vám podobní děláte našemu řemeslu ostudu. Hned odsud zmizte.” Zamračil se.
“Nebo vás vážně nechám vyvést.” Dodal. Překvapeně rozšířil oči, potom co je zvedl k prosklené stěně své kanceláře.
“To je...” Sklonil hlavu k dívce. Otočila se a zadívala se na Mathewa procházejícího mezi stoly reportérů. Vedle něj ruku v ruce Lucky. Dívka se usmála a otočila hlavu zpět k muži. Zakroutil hlavou a šel dvojici naproti.
“Zdravím vás.” Podali si ruce. “Takže ona...” Když Mathew přikývl, muž se nadšeně usmál.
“Můj bože, děvče. Omlouvám se ale... Bene, zavolej mi Thoma. Budeme měnit vydání.” Mladý muž se na něj zděšeně podíval.
“A netvař se tak vyděšeně, zkazíš mi radost.” Byl očividně ve svém živlu. Otočil hlavu zpět k dívce.
“Předpokládám, že Thom dorazí co nejdřív. Až nám řekne, kde to chce nafotit, zavoláš Niquovi. Mimochodem. Jsem Bernard.... ale všichni mi říkají Bernie.” Podal jí ruku. Usmála se a přijala ji.