V elegantní denním světlem prosvětlené kanceláři diskutovali dva muži. Starší z nich seděl v pohodlném křesle za velkým stolem. Proti němu pokuřoval vysoký úrostlý muž černých vlasů elegantně sčesaných dozadu. Některé z pramenů mu neposlušně padaly do obličeje. Měl tvrdší krásný obličej s lehce arogantním výrazem. Jeho dominantou byly temně modré oči – s pronikavým pohledem. Už od pohledu byl výraznou osobností – někdo, kdo vystupuje z davu. A už od pohledu si byl moc dobře vědom svých kvalit.
Ve firmě, ve které se oba zrovna nacházeli, mu patřilo nejedno srdce. Ať ženské či mužské. Tak jako nejedno tělo. Opravdu nebylo divu. Muž svou přítomností naplňoval své okolí podmanivým kouzlem. Když vstoupil do místnosti, většina očí v ní se obrátila k němu. A pak se většina kolen podlomila. Pokud si někoho vyhlédl a rozhodl se, že se stane jeho partnerem pro dnešní noc – stal se. Stačilo pár pohledů, slov, doteků.
Oba muži otočili hlavu k intercomu, který zapípal. Starší z mužů se dotkl jednoho z tlačítek.
“Ano, Kimberly?”
“P-pane, nerada ruším ale, je tu váš syn.” Ozval se nejistě mladý ženský hlas. Muž trochu nechápavě zvedl oči ke svému společníkovi. Pokrčil rameny a pohodlně se opřel do křesla.
“V pořádku, pusť ho dál.” Složil muž dokumenty na svém stole.
“Omlouvám se, jestli ruším.” Překvapil černovlasého příjemný hlas. Otočil své křeslo ke dveřím. Jeho srdce poskočilo a dech se zachvěl. Ve dveřích stál nádherný kouzelný přízrak... ve školní uniformě? Uvědomil si muž a prohlížel si příchozího mladíka. Měl jemný půvabný obličej s velkýma šedivýma očima. Lemovaly ho delší krvavě rudé vlasy.
“Arte. Čekal jsem jednoho z tvých bratrů.” Vstal muž za stolem. Druhý zachytil jeho slova. Byl ale moc okouzlený mladíkem, aby dokázal vnímat jejich význam. Vážně působil jen jako křehký výplod fantazie – něžný, éterický a ladný výplod fantazie. Sledoval sedící jeho pohyby, když se vydal k muži. ´Jednoho z tvých bratrů.´ Zakřičel jeho mozek tak hlasitě jak dokázal. ´Bratrů.´ Vzpamatoval se muž. Chtěl vstát ale cítil se zvláštně sláblý, přesto jeho nitro zaplňovala nová stále rostoucí síla. Nikdy by nevěřil, že se něco takového může stát zrovna jemu. Ne, v žádném případě. Jemu ne. Přinutil se vstát a promluvit.
“Říkal jsi... jednoho z tvých bratrů?” Dvojice k němu otočila hlavu. Mladík se zachvěl. Slyšel o něm – asistent jeho otce. Velice krásný, velice charismatický, velice chytrý, velice schopný... vše, co slyšel, bylo spojené se slůvkem velice. Vše, co slyšel, nelhalo. Prohlížel si muže. Cítil, horkost ve tvářích a jemnou slabost v kolenou. Pokud se hodně rychle něco nestane, pravděpodobně se sesune k zemi. Rychle se otočil, když se za ním prudce otevřely dveře. Praštily by ho, ale někdo je zastavil v půli cesty. Ucítil paži kolem svého pasu, jemně ho stáhla dozadu. Zpoza křídla dveří vykoukla trochu šokovaná mužská hlava.
“Proboha, kdy se konečně naučíš klepat?” Zamračil se nejstarší z mužů. Příchozí sklonil hlavu k mladíkovi.
“Očividně je v pohodě.” Pokrčil rameny a bez dalšího zájmu vešel. Černovlasý se zamračil. Pustil dveře a prohlédl si svou zarudlou dlaň. Kdyby je nechytl, nehezky by mladíkovi ublížily. Sklonil hlavu k němu. ´Má to i svý výhody.´ Držel ho spokojeně v náruči a neměl nejmenší chuť pustit. Art k němu zvedl oči. Zrůžovělý rozpaky se pousmál.
“Děkuju.” Otočil hlavu ke svému otci. “Nebudu vás rušit, jen jsem ti něco přinesl.” Vyndal ze své tašky desky a podal je otci. Opět zvedl oči k černovlasému muži.
“Nashle.” Byl pryč.
Muž spokojeně pokuřoval opřený o své auto. Sledoval velký vchod a nevnímal šum kolem sebe. Přestože byl jeho původcem. Obklopovaly ho skupinky studentek a studentů a debatovaly proč a na koho čeká. Čekal na Arta. Samozřejmě.
Ve skutečnosti si myslel, že to bude obtížnější. Ale šíp, který zasáhl jeho, zasáhl i Arta. Stejně silně, stejně rychle a stejně hluboce. Rozkošně zrůžovělý, tak jak to umí jen on, přijal první pozvání na večeři. Pak na další, pak skleničku, další a další. Rozkošně zrůžovělý přijal jeho rty při prvním polibku, při druhém pak dalším a dalším. Jeho sladké růžové rty. Tak měkké a chvějící se při doteku.
Hloučky kolem muže zachytily jeho zamyšlený úsměv. Jejich srdce jako jedno poskočila, jejich tváře zrůžověly. Dokonale zrudly, když se mužův úsměv změnil v něžný. Sledoval mladíka vycházejícího z budovy. Jeho krásný rozkošný Art. Dnes konečně přijal pozvaní k němu domů.
Mladík si ho všiml. Jemně zrůžověl a zachvěl se. Stále si ještě nezvykl. Ne, na jeho charisma, jeho pronikavý pohled – jeho.
Art trochu nervózně držel mužovu ruku a rozhlédl se po střešním prostorném apartmá. Všechny boční stěny byly prosklené s terasou za. Díky tomu byl byt dokonale prosvětlený. Po pravé straně byla kuchyň a malý bar, po levé obývací pokoj – mezi nimi ložnice. Pravděpodobně ložnice. Uprostřed prostě stála velká několika-lůžková postel. Muž žil svou prací. Obvykle se chodil domů jen vyspat a dost často v něčí společnosti. Byt skutečně nezapřel mužovo priority ale zároveň jeho eleganci a dobrý vkus.
Mladík se snažil pohledem vyhýbat posteli – neúspěšně. Jak by taky mohl? Byla jednou z dominant pokoje. Povzdechl si a zadíval se na ni. Moc dobře znal jeho pověst, ale vlastně se nezaobíral mužovo minulostí. Teď když viděl tu velkou postel, mozek napadaly nepříjemné myšlenky. Kolik asi žen v ní šeptalo jeho jméno? Kolik mužů? Dnes ho bude šeptat on. Byl si jistý, když přijal jeho pozvání, přijal i noc strávenou zde. Strávenou s ním.
Muž si všiml jeho znepokojeného výrazu. Povzdechl si a položil mu ruku na rameno. Art k němu trochu polekaně otočil hlavu. On ho něžně políbil a usmál se.
“Hladový?” Uklidnil mladíka. Přikývl a nechal se posadit ke kuchyňskému pultu dělícímu pokoje. Fungoval i jako jídelní stůl. Muž si svlékl sako i vestičku a stáhl šátek z krku. Oblékl si zástěru a ohrnul rukávy košile. Pustil se do přípravy večeře. Art usrkával víno, ujídal drobné opečené pečivo a sledoval ho.
“Pomůžu ti.” Natáhl ruce, když muž začal krájet zeleninu. Zvedl k němu oči.
“Neuřízneš si prsty?” Vyvolal pohoršený výraz v mladíkovo tváři. Pobaveně se usmál a podal mu nůž. Napil se vína a chvíli sledoval mladíkovo počínání. Společnými silami připravili večeři, pak ji společnými silami zlikvidovali. Potom dál seděli, popíjeli víno a povídali si.
“Smím?” Zvedl Art svou skleničku směrem k terase, když se začalo ztmívat.
“Samozřejmě.” Vstal muž a vedl ho ven. Postavili se k okraji a mladík se zadíval na město kolem. Zachvěl se. Muž si všiml.
“Přinesu ti něco na sebe. Fouká tu, musí ti být zima.” Chtěl odejít. Art ho chytl a přitáhl za sebe.
“Takhle není.” Zachumlal se do jeho náruče.
“Určitě?”
“Určitě.” Užíval si mladík jeho pevné objetí a sledoval město kolem. Noc pomalu ale jistě pohltila den. Muž sklonil hlavu k mladíkovi. Dotkl se ho pod bradou a jemně přizvedl jeho obličej. Zadívali se do očí.
“Půjdeme dovnitř?” Zašeptal mladík. On přikývl a sklonil se k němu.
Art seděl na okraji postele a rozechvěle přijímal mužovo polibky. Byly měkké, hřejivé a laskavé. Muž sáhl k jeho košili. Pomalu ji rozepínal a stále se věnoval jeho rtům. Art chytl jeho prsty.
“P-počkej.” Nadechl se zhluboka a odstrčil jeho ruce. “Já nemůžu. Myslel jsem, že to není problém ale je.” Překvapil muže. Ten skoro zapomněl dýchat.
“Nemůžeš?” Přinutil se promluvit. Mladík zakroutil hlavou.
“Ne tady... je mi to líto. Promiň.” Tvářil se nešťastně. Jeho milenec přizvedl obočí a zopakoval první dvě slova. Art sklonil hlavu a prsty poklepal na lehkou nadýchanou přikrývku. Muž spojil dlaně před obličejem a zhluboka se nadechl.
“Myslím, že tak blízko smrti jsem v životě nebyl.” Mladík vytřeštil oči a nejistě na něj hleděl. On se pousmál a otevřel oči. Vztáhl ruce a přitáhl si ho do náruče. Pevně objal.
“Přivezli ji včera.” Art se rychle odtáhl. “Nedokážu vymazat minulost, ale rád bych šel dál. S tebou.” Pohladil ho muž po tváři.
“Ta postel byla moc velkou součástí mýho bývalýho života... a já nechci aby tys v ní ležel. Ty ne.” Překvapil mladíka. Zaskočeně mu hleděl do očí, sladce se usmál a poposunul se na posteli. Podal mu ruku. Muž ji uvolněně přijal a naklonil se k němu. Zlehka a něžně ochutnával jeho tělo. Zkušeně hledal citlivá místa. Užíval si hebkou horkost pod prsty a rty. Myslel si, že v posteli ho nedokáže snad nic překvapit. Jak moc se pletl. Byl rozechvělý a napjatý jako při prvním sexu. Jeho srdce hlasitě a tvrdě oznamovalo hrudníku svou přítomnost, jeho ruce se jemně třásly a jeho dech se neodokázal zklidnit.
Pomalu – trpělivě rozněcoval silnější a silnější žár v Artovo těle až mladík zašeptal slova, která toužil slyšet.
“Ashley... p-prosím.” Jeho hlas přetékal naléhavostí a touhou. Jeho oči něhou a odevzdáním. Muž jemně přizvedl a pokrčil jeho nohy. Sklonil se k jeho rtům a přitom hleděl do přivřených očí. Cítil, jak sebou mladík zlehka trhl. Jeho obočí se spojilo a on zavřel oči. Ashley se zhluboka nadechl, aby sklidnil svůj dech a pokračoval hlouběji do Artovo těla. Pochyboval, že někdy cítil podobnou horkost, podobnou těsnost – podobnou spokojenost. Měl pocit jakoby zrovna přišel domů.
´Neuvěřitelný.´ Pomyslel si, když si uvědomil, že ho mladík přijal celého. Chvíli klidně ležel a užíval si nově objevené pocity. Otevřel oči a zadíval se do šedivých. Jeho srdce poskočilo. Byly plné klidu a důvěry. Art se pousmál a zvedl se k jeho rtům. Hleděli si do očí a společně prohloubili jejich milování.
Muž ležel a držel spícího mladíka. Prsty ho hladil po krku a zádech. Cítil se spokojený – úplný a nezáleželo, že ne tak úplně uspokojený. Měl své potřeby a k tomu po něm tolik toužil. Teď snad ještě víc – když ho konečně cítil kolem sebe, byl v něm. Cítil jeho měkkost, horkost – viděl vášeň smíšenou s něhou v jeho očích. Viděl, jak se pod ním chvěje – slyšel jeho steny, své jméno mezi nimi. Povzdechl si a sjel rukou k linii mladíkovo půlek. Jak rád by se do něj znovu zabořil, znovu a znovu. Věděl, že by se s ním dokázal milovat hodiny. Hodiny ho cítit kolem sebe. Zachvěl se při představě. Než potkal mladíka, nezáleželo na tom s kým. Podstatný byl akt. Většinou měl víc partnerů najednou – střídal je dle potřeb. Poprvé v životě to cítil jinak. Netoužil po samotném sexu, toužil po Artovi. Jen a jen po něm. Po jeho těle.
Znovu si povzdechl a políbil mladíka na čelo. Důkladně přikryl a prohlížel si jeho jemnou tvář. Usmál se. Byl v ní takový klid a spokojenost. Jsou spolu poprvé – on je poprvé s jiným mužem. Dnes jsou podstatné Artovo potřeby ne jeho.
Světlovlasý barman nalil pití mladému páru a vrátil se k Ashleymu, sedícímu na baru.
“Hmmm... nikdy jsem nevěřil, že se to stane i tobě.” Zakroutil hlavou a sebral mu cigaretu. Párkrát z ní potáhl a pak mu ji vrátil. Muž se pobaveně pousmál a přikývl. Mladý barman se omluvil a šel obsloužit nově příchozí hosty.
Sedící se rozhlédl po zbylých návštěvnících baru. Nepatřil mezi nejluxusnější či nejoblíbenější ve městě. Vlastně spíš k zapadlejším, méně navštěvovaným. Měl své stálé zákazníky, noví se většinou podruhé už neukázali. Pokud ano, bylo to jen díky světlovlasému barmanovi. Byl typem člověka, který je snad při každé situaci sexy. Jeho krásná lehce provokativní tvářička, jeho pohledy i samotné pohyby působily na lidi jako silný magnet. Moc dobře si uvědomoval, že to tak je a užíval si to. Proč ne? Jim se to také libilo.
Ashley a on byli přátelé už dlouho. Jednou sem v něčím doprovodu omylem zabloudil a zareagoval na muže stejně jako ostatní. Sedl si na bar a užíval si pohled na jeho krásné štíhlé tělo. Pak se s ním dal do řeči. I jejich rozhovor směřoval přímou čárou k tvrdému vášnivému sexu. Nikdy k němu ale nedošlo. Ve skutečnosti zůstal v baru jako poslední host – zajatý jejich povídáním. Obvykle s nikým nemluvil o svém soukromí či pocitech – s ním dokázal mluvit o čemkoliv neuvěřitelně jednoduše.
Když se zde znovu objevil, muž ho přivítal upřímným přátelským úsměvem. Jeho návštěvy se staly pravidelnými. Kolegy v práci by jistě šokovalo, že večery tráví na tom potemnělém klidném místě.
Barman se vrátil k němu a s povzdechem zjistil, že muž už dokouřil.
“Myslel jsem, že přestáváš.” Vytáhl muž novou cigaretu a jen kvůli němu si ji připálil. On se spokojeně usmál a vzal mu ji.
“To ano... tohle se nemůže počítat jako kouření. Jen takový... ochutnávání.” Pobavil muže.
“Oh... podívej, co jsem se naučil.” Vytvořil pusou z kouře kolečko.
“Tak znovu... myslel jsem, že přestáváš.” Podíval se na něj muž tázavě. “Tři dny jsem tu nebyl, jak ses to moh naučit?” Barman se zatvářil zničeně, když si uvědomil, že se zrovna prozradil.
“No... nejsi jediný, kdo tu kouří.” Rozesmál muže a vrátil mu cigaretu. “Ještě jednou?” Sáhl pro jeho skleničku. Ashley přikývl.
“Představíš mi ho, že?” Naléval mu pití. “Vím, že nepatřím do tvýho obvyklýho života, ale rád bych ho poznal.” Odstrčil si delší prameny ofiny z obličeje a zadíval se na muže zelenýma očima. Ten se pousmál
“Rád bych. Nejsem si ale jistej, jestli bude chtít. Je tak... nedokážu si ho představit na místě, jako je tohle.” Zakroutil hlavou. “Mám potřebu ho schovat, chránit a starat se o něj.”
“Hmm... já myslím, že je silnější než si myslíš. Nezapomínej, čí je to syn.” Nesouhlasil muž.
“Právě proto. Musel bys vidět, jak o něm mluví – jak se na něj dívají. Už jen to, že jsem nevěděl, že existuje. Má dokonce i jiný příjmení.” Napil se.
“I jeho rodina si myslí, že je slabý a měkký. Nepodobá se ani jednomu z nich. Vůbec s ním ve firmě nepočítají.” Zamračil se.
“Počkej... chápu ty jeho bratry. Podle všeho nejsou zrovna... ale James? To, co máš v očích, když o něm mluvíš. To, co jsi o něm říkal. Nevěřím, že by ho tak zavrhl.”
“Já vím.” Přikývl muž nesouhlasně. Pak pokrčil rameny. “Vlastně na tom nezáleží, má mě. Já se o něj postarám.” Barman se pousmál a zadíval se na něj.
“Šťastný člověk, za kterým stojíš ty.” Řekl hravě, ale s upřímností v očích. Otočil hlavu k ženě, která se posadila vedle jeho přítele. Byla to krásná mladá žena se svůdným úsměvem. V očích měla jiskru a jistou moudrost, získanou zkušenostmi. Na svůj věk toho měla jistě dost za sebou.
“Zdravím tygře, věděla jsem, že budeš tady. Dlouho jsi se neukázal.” Dodala a sebrala jednu z jeho cigaret. Barman jí připálil. Objednala si pití a pročísla si dlouhé kadeře rudých vlasů.
“Jordan mi každý den visí na telefonu. Věděla jsem, že je hysterická. Jen ne, že tolik.” Usmála se. Muž si zničeně povzdechl a zopakoval jméno.
“Říkala jsem ti, že si ji nemáš pouštět do života... děkuju.” Vzala si od barmana skleničku a napila se.
“Pustil jsem ji jen do svý postele.” Podotkl. Žena se usmála a vytvořila jinou smyslnou pózu. Zvláštní bylo, že se ani moc nesnažila – měla jemně elegantí smyslnost v krvi.
“Možná, ale ta je hodně velkou součástí tvýho života... nemám pravdu?” Otočila hlavu k barmanovi. Pobaveně přikývl.
“Ale možná se něco změnilo.” Přizvedla tázavě obočí. Její oči mluvily o tom, že ví. Ashley zakroutil hlavou.
“Nechápu, kde bereš všechny ty informace.” Pokrčila rameny a opřela se zády o bar. Rozhlédla se po místnosti. Někteří z hostů si prohlíželi její dlouhé štíhlé nohy, schované v černých kožených kalhotech.
“Tohle není o mých zdrojích. Vážně sis myslel, že se to nerozkřikne? Moc dlouho sis nikoho nepřived domů. Někdo jako ty.” Típla cigaretu do popelníku a zakroutila hlavou.
“Chápu, proč se ti tu tak líbí – když pominu tu maličkost za sebou.” Usmála se na barmana, aby se necítil uraženě.
“Je to tu tak příjemně klidný... nemám ráda ponurý místa, ale tohle...” Rozhlížela se.
“Nechci vyzvídat. Ve skutečnosti mi do toho nic moc není.” Otočila se zpět k mužům a rukama se opřela o bar.
“Jen... mám tě ráda. Buď opatrný, ano?” Oba udiveně přizvedli obočí.
“Tvůj seznam partnerů je velice dlouhý.” Povzdechla si. “Někteří nesnášejí odmítnutí. Mohli by té tvojí křehké krásce ublížit.” Ashley se zamračil.
“Neznám ho, ale jistě pro něj nebylo snadné přijmout tvou minulost. Co kdyby někdo píchl tam, kam nemá?” Ashleyho výraz byl temnější a temnější. Byl tak opojený svým štěstím. Zapomněl, že někteří lidé dokáží být skutečně zlí a nepřející. Žena si prohlížela barmana.
“Ale stejně sem chodíš hlavně kvůli němu, že?” Muži se trochu uvolnili a zasmáli.
“Více či méně.” Přikývl. “Asi tě to zabije, ale ve skutečnosti jsem spolu nikdy nic neměli.” Otočil hlavu k druhému muži. Ten přikývl. Udiveně přizvedla obočí.
“To by se dalo považovat za trestný čin.” Rozesmála muže opět. Sklonila hlavu ke kabelce, která začla vyzvánět. Vyndala z ní telefon a přijala hovor. Během něj její výraz zněžněl. Ukončila ho a zvedla k nim oči. Trochu zasněně se usmála a schovala přístroj zpět do tašky.
Netrvalo dlouho a v baru se objevil vysoký mladý muž.v černém koženém kompletu. V ruce držel helmu. Rozhlédl se a namířil si to k trojici.
“Zdravím.” Žena se rychle otočila.
“Už jsi tu?... Ahoj.” Objala ho kolem krku. Usmál se a políbil ji do vlasů. Zvedl oči k Ashleymu. Podali si ruce a pozdravili se.
“Připravená?” Vzal jí cigaretu a zamračeně ji típl o dno popelníku. Když přikývla, pomohl jí z barové stoličky. Zadíval se na průsvitnou lehkou košily kterou měla na sobě.
“Nemáš bundu?” Když zakroutila hlavou, povzdechl si. Barman si uvědomil, že v přítomnosti muže její sebevědomá jistá povaha někam zmizela. Najednou z ní byla rozkošná nejistá víla.
Muž podal helmu Ashleymu a svlékl si bundu – pod ní měl triko s dlouhým rukávem. Pomohl ženě do rukávů a důkladně zapl zip až ke krku.
“Je mi velká.” Vytáhla kudrnaté prameny z pod koženého stojáčku a ukázala mu dlouhý rukáv.
“Ale bude ti teplo... navíc je to bezpečnější. Tvoji přilbu mám v sedačce.” Řekl nesmlouvavě. Rozloučil se s Ashleym a kývl hlavou na barmana.
“Ráda jsem tě opět viděla...” Objala žena svého přítele. “A tebe poznala, Kia že? Určitě se ještě uvidíme.” Usmála se na barmana a následovala muže ven. Když zmizeli za dveřmi a zvenčí se ozval zvuk silného stroje, barman otočil hlavu k Ashleymu.
“Hmm... nepletu se, že? To byla... Chiara.” Když muž přikývl, usmál se. “Je vážně úžasná, nepřeháněl jsi.” Dolil mu pití a zeptal se na muže, s kterým odešla.
“Její přítel.” Kia zakroutil hlavou.
“Neříkal jsi, že nemá přítele? Že si jen užívá a neváže se?” Nechápal. Ashley se zamračil.
“Je to jen přítel a ona si ve skutečnosti neužívá, jen se snaží alespoň trochu zahnat lásku sexem.” Barman udiveně přizvedl obočí.
“Jsou přátelé už od dětství a už od dětství je do něj zamilovaná. Proto se neváže. Nedokáže stát dlouho po boku někoho jiného, ale tak jako všichni potřebuje cítit lásku a teplo druhý osoby.” Vysvětloval Ashley.
“Nechápu, proč se nikdy nedali dohromady... dej mi minutku.” Odešel za jedním z hostů. Obsloužil ho. Jeho přítel pokračoval, když se k němu vrátil.
“Nikdy mu to neřekla, bral ji – bere jako nejlepší přítelkyni. Mám ho rád. Je to charakter a chová se k ní... nechápu, že si toho nikdy nevšim.” Zakroutil hlavou.
“To jak v jeho přítomnosti zjihne a zněžní... promění se v okouzlující křehkou vílu.” Ashley přikývl. “Hmmm... mám pocit, že ho odněkud znám.” Dodal Kia zamyšleně.
“Profesionálně závodí.” Zvedl k němu muž oči.
“No jistě... co kdybychom pomohli?” Překvapil ho Kia. Ashley se na něj podíval v očích otázku, jak? Barman se pousmál a tradičně mu sebral cigaretu.
“No tak, to sis vážně nikdy nevšiml, že jsem mnohem víc než jen sexy?” Rozesmál muže. “Stačí, když mi dáš jeho číslo... máš ho, nebo ne?” Usmál se spokojeně, když muž přikývl.
Muž světlých šedivých vlasů se rozhlédl po baru. Byl tu jen jednou, když vyzvedával svou dlouholetou kamarádku. A právě ona tu dle mladého hlasu ve sluchátku včera večer zapomněla telefon. Rozepl si svou koženou bundu a vydal se k baru. Světlovlasý barman k němu zvedl oči od časopisu. Usmál se.
“Dobrý večer, to tys mi volal.” Usoudil. Mladý muž přikývl a nabídl mu místo a pití.
“Jen bych si vzal ten...”
“Prosím, posaď se. Rád bych s tebou mluvil... Taylore.” Muž se mu zadíval do očí. Něco v nich ho přinutilo posadit se. Odložil helmu a svlékl si bundu. Objednal si nealko pití a odstrčil popelník, aby si mohl opřít ruce.
“Něco mi říká, že tu ten telefon nenechala.” Vzal si skleničku s malou hahví a sám si nalil. Barman se nevině pousmál a zakroutil hlavou.
“Ne, nenechala.” Zadíval se na muže hravým zeleným pohledem skrz blonďaté prameny. Taylor se trochu nervózně napil a snažil se tvářit neutrálně.
“Kde si vzal potom moje číslo... když ne z jejího telefonu?” Co to s ním probůh je? Nikdy ho nepřitahovali muži. Nikdy!
“Hmmm... od Ashleyho. Nechtěl mi ho dát, ale nakonec jsem ho udolal. Nezlob na něj, prosím.” Položil muži ruku na jeho. Cítil, jak sebou trhl. Usmál se. Bylo by to tak snadné. Možná by stál za malý.... ne. Je to krásný mladý muž, ale ne jeho. Udiveně přizvedl obočí, když Taylor přikryl jeho svou druhou rukou.
“Neuraž se, jsi moc... lichotíš mi, ale dávám přednost ženám.” Zadíval se mu zpříma do očí. Kia se jemně zasmál a napodobil jeho gesto. Položil na jeho prsty své zbývající.
“Neuřaž se, ale já také. Nezavolal jsem tě, protože bych stál o tebe.” Zalhal s vrozenou lehkostí. Samotného ho překvapila. Ve skutečnosti preferoval pevnost nářuče mužů před měkkostí žen. Taylor si nebyl jistý, zda ho jeho prohlášení víc zklamalo nebo uklidnilo. Zarazil se.
“Proč tedy?” Tušil odpověď. Když ji dostal, povzdechl si a zavřel oči. No jistě. Chiara.
“Ashley říkal, že jste přátelé už od dětství. Myslel jsem, že bys mi mohl pomoct.” Usmál se Kia nadějně. Muž otevřel oči a zadíval se do barmanovo.
“Měl byses zeptat někoho, s kým byla. Já jsem jen přítel.” Vymanil své ruce z jeho a sáhl pro skleničku.
“Hmmm.. ty ale očividně dělali něco špatně.” Podotkl druhý muž.
“Jo, ale já jsem jen přítel, dělám něco ještě hůř.” Uklouzlo mu.
“Počkej... myslel jsem, že tobě to tak vyhovuje.” Taylor sebou cukl a zamračil se. Kia se pousmál a vzal mu skleničku. Postavil před muže jinou. On k němu zvedl oči.
“Vzadu je garáž... zavolám ti řidiče.” Usmál se barman jemným úsměvem.
“Je tak moc sexy. Včera tu vzbudila pozdvižení jen svým příchodem.” Pokračoval muž. Druhý se zamračeně napil a nadechl se v protestu. Kia ho přerušil.
“Pak když jsi dorazil ty. Najednou byla něžná a jemná... působila rozkošně křehce. To mě dokonale odzbrojilo.” Překvapil ho.
“Už nebyla jen to žádoucí sexy zvíře, které by muž chtěl zkrotit.” Dolil mu pití.
“Je to ironie... nakonec to bývá úplně obráceně.” Zvedl k němu Taylor hlavu od své skleničky.
“A tobě to nevadí?” Zajímal se muž.
“Proč by mělo? Pokud je šťastná tam, kde je, budu jen rád.” Kia se zamračil.
“A co když neni?” Překvapil muže. “Co když je to jen náplast?”
“Náplast na co?” Hodil do sebe nápoj. Očividně ho rozhovor nijak netěšil.
“Třeba na lásku.” Taylor na muže nechápavě hleděl temně modrýma očima – v jednom měl světle šedivý flíček. Kia si povzdechl.
“Hmmm... musím přiznat, že mě včera trochu znejistěla.” Pokrčil muž skoro lhostejně rameny a rukou se rozloučil s odcházejícím hostem baru.
“Chiara je laťka posazená hodně vysoko... na druhou stranu já jsem dobrý a zkušený skokan.” Šel sklidit sklenice z prázdného stolu. Taylor ho sledoval v zrcadle za barem. O tom není pochyb. Jeho tvář, pohyby – pohled v očích. Navíc je příjemný společník. Nakonec jistě všichni podlehnou. Uvědomil si a zamračil se. Vzpamatoval se, když se barman vrátil.
“Jedna má kamarádka je tvojí velkou fanynkou.” Překvapil muže, když najednou změnil téma. Taylor popíjel a vyprávěl o své kariéře a příhody ze závodů. Kia se ujistil, že Chiara je opravdu velikou součástí jeho života – už od dětství. Vystupovala ve většině příběhů. Byla snad na většině závodů – při většině důležitých událostí. Taylorovo oči - jemně se lesknoucí alkoholem - ho ujistily, jak moc ji muž miluje.
“Proč jsi jí to nikdy neřek?” Zaútočil přímo a přerušil mužovo vyprávění.
“To že ji miluješ.” Rozloučil se s posledními hosty a šel sklidit stoly. Taylor na malý okamžik vystřízlivěl. Otočil se na stoličce a zadíval se na muže.
“Proč jsi mě sem ve skutečnosti zavolal?” Kia se zasmál a přešel k němu.
“Možná mám jen velké srdce... nebo nerad vidím nešťastnou zamilovanou dívku... muže. Vážně na tom záleží?” Zadíval se mu do očí.
“Možná se v ní prostě moc vidím a doufám, že když ona... pak snad i já.” Přiznal protože věřil, že jeho opilý společník už vlastně ani nevnímá.
“Náplast na lásku...” Zašeptal Taylor a svezl se na nohy. “Myslim, že jsem měl víc než dost. Měl bych jít.” Zatočil se s ním svět. Kia ho chytl kolem pasu a pomohl mu udržet se rovně.
“Řekni jí to, Taylore.” Muž se zamračil a sklonil hlavu.
“Nechci ji ztratit... vzdal bych se všeho jen ne jí.” Zašeptal a opřel se o stoličku. Kia se pousmál a vztáhl ruku k jeho obličeji. Pohladil ho po tváři. Muž k němu zvedl hlavu.
“Zavři oči a představ si, že jsem ona. Řekni mi, co bys řekl jí. Pomůže to.” Přitulil se k jeho pevnému hrudníku. Taylorovo výraz se zachvěl. Pomalu objal muže kolem ramen. Zavřel oči a zabořil obličej do jeho ohybu krku a ramene.
Chiara stojící ve dveřích strnule stála a sledovala pár v objetí. Nebyla to ani půl hodina, co jí Kia zavolal a požádal jí aby přijela. Neřekl jí proč. V jeho hlase byla ale určitá naléhavost, která ji přiměla sednout do auta a skutečně přijet. Dlouho po půlnoci. Vážně jí zavolal, aby viděla...
“Miluju tě...” Zašeptal Taylor a pevně muže stiskl. Ženino srdce se zastavilo a do očí se jí nahrnuly slzy. Věděla, že Taylor měl přítelkyně – milenky. Některé znala. Nikdy, ale žádné neřekl...
“Vždycky to tak bylo... a myslím, že bude.” Pokračoval muž. Něha v jeho hlase nemilosrdně drtila její srdce – trhala její duši. Chtěla odejít, odtrhnout oči ale nebyla schopná udělat cokoliv. Měla pocit, že se pozvrací.
“Chiaro... Chiaro... Chiaro.” Jeho šepot byl jako pohlazení. Žena si podvědomě zakryla pusu. Kia, užívající si pevnou náruč, se pousmál. Pohladil muže po vlasech a jemně ho odtáhl.
“Neplánoval jsem to zrovna takhle, ale... myslím, že teď je řada na ní, nemám pravdu?” Překvapil ho. Podíval se ke dveřím. Taylor také.
“Ch-Chiaro?” Mluvil z něj šok. Pustil Kiu a vydal se k dívce. “Co tu...” Ona k němu zvedla ruku, aby stál, druhou si zakryla obličej.
“Já... já...” Snažila se zastavil vzlyky ale prohrávala. “Já.... nemůžu.” Rozbrečela se dokonale. Když ji vzal do náruče, schovala obličej v jeho triku. Tvrdě ho rukou praštila do prsou.
“Proč jsi... proč jsi mi to nikdy neřek?” Praštila ho znovu. “Víš jak... tak dlouho... Taylore.” Řekla odevzdaně a svěřila se jeho náruči.
“Hmm... ty jsi pil.” Odtáhla se a utřela si tváře.
“Trochu.” Usmál se opilecky a pomohl jí se slzami.
“Trochu.” Zopakovala s jemným úsměvem a přidržovala ho. Jeho postoj se nezdál moc stabilní. Otočila hlavu ke Kie. Všiml si jejího výrazu. Usmál se.
“Myslím, že bysis ho měla odvézt. Chceš s ním pomoct?... Dobře. Uvidíme se.” Rozloučil se, když zakroutila hlavou.
“To určitě Kio... děkuju.” Muž přikývl. Zadíval se do zavřených dveří. Vztáhl ruku a dotkl se svého krku. Ještě stále na něm cítil Taylorovo horký dech, slyšel v uších ozvěnu jeho hlasu. Jeho slova. Poslepu našel v kapse telefon.
“Tady Kia.” Promnul si oči. “Vím, že volám dost pozdě, ale nabízels mi... počkám v baru.” Zavěsil.
Ashley procházel potemnělou garáží. Většina z aut nájemníků stála na svém místě. Jistěže stála, bylo dost pozdě. Zamračil se a nastoupil do výtahu. Opřel se o stěnu a sledoval digitální číslice. Jeho nálada byla někde hluboko v temnotách. Zdržel se na pracovní schůzce. Což nebylo zas až tak neobvyklé a hlavní problém. Zdržel se na pracovní schůzce v den, kdy byl domluvený s Artem. Jeho sladkým Artem. Jeho nálada se ponořila ještě hlouběji do stínů. Musel mu zavolat a zrušit jejich večeři.
Když se kabina výtahu zastavila, odpoutal se od stěny a vyšel na chodbu. Překvapeně zjistil, že světla na pohybový senzor svítí. Pak si všiml proč. Na zemi u jeho bytu seděl Art. Opíral se o zeď, nohy pokrčené před sebou. Objímal je rukama – o ně opřenou hlavu. Vedle něj ležela papírová taška s modrým logem. Ashley stál a neschopen čehokoliv na něj hleděl. Jeho srdce – tělo zalilo teplo, pocit úlevy, štěstí, láska... vše, o čem dřív jen slyšel. Přizvedl obočí, když mladík zvedl ruku a zamával s ní, ještě než světla zhasla. Zarazil se a zvedl hlavu. Zadíval se na muže – do jeho očí.
“Ahoj.” Vstal a oprášil si kalhoty. Muž k němu bezeslov přešel. Sklonil se k němu a políbil ho pak objal. Art se usmál a přitulil se.
“Jak dlouho tu čekáš?” Odtáhl se Ashley a neodolal dalšímu polibku. Mladík pokrčil rameny a sklonil se pro papírovou tašku.
“Byli jsme přece domluvený na večeři. Myslel jsem, že budeš mít hlad... ale jestli jsi už... stejně to bude studený.” Odpověděl na otázku, co je to a objímal papírový sáček. Mužovo odpovědi se někam vytratily. Jen se pousmál a přikývl. Pustil mladíka dovnitř a vzal mu tašku.
“Ohřeju to... mám hlad jako vlk.” Ujistil ho a šel do kuchyně. Art se pousmál a šel k terase.
Posadili se na pohovku a pustili se do večeře. Během ní vyprávěl mladík Ashleymu o výtvárné soutěži, která se bude konat.
“Má jednotné téma pro všechny školy – jen bude rozdělená do věkových kategorií... děkuju.” Vzal si pokrm z mužovo vidličky, kterou k němu zvedl. On se pousmál. Už dřív si všiml, že Art hrozně rád ochutnává jídlo strávníků kolem. Byla to taková malá uchylka. V mladíkovo podání roztomilá. Každému jinému by nejradši zlámal prsty – nesnášel, když mu někdo sahal do talíře. Dost jeho milenek si myslelo, že je to v pořádku a naprosto normální – když spolu zdílí lože proč ne talíř? Rychle je přesvědčil, že není.
“Místo, kde se cítím bezpečně.” Napil se mladík. Ashley se na něj trochu zaskočeně podíval. “To téma.” Vysvětloval Art.
Muž sklidil nádobí a vrátil se k mladíkovi. S úsměvem se na něj zadíval. Silou držel oči otevřené.
“Unavený?” On rychle zakroutil hlavou a potlačil zívnutí. “Kecko... půjdeme spát.” Sklonil se k němu a ochutnal měkké rty. Art ho objal kolem krku.
“Nechci spát.” Zabručel do jeho úst. Ashley se kousek odtáhl a zadíval se mu do očí. Mladík zrůžověl. Muž se pousmál.
“Nenechám tě.” Spojil jejich rty a postavil ho. Jemně zatlačil do přikrývek a svlékl si košili. Art se zachvěl – při pohledu na Ashleyho dokonalou postavu – při pohledu do jeho očí. Usmál se a přijal jeho rty.
“Jsem rád, že tu jsi.” Zašeptal muž a nedokázal se nabažit sladkých hebkých polibků. Mladík si s jeho pomocí svlékl triko a opět ho objal kolem krku. Opět si hleděli do očí když si ho muž vzal. Opět šeptal jeho jméno při vrcholu i při druhém, když se šli společně vysprchovat. Pak při třetím, když se vrátili do postele.
Ashley ležel za svým milencem a držel ho v náruči. Mladík spal tvrdým klidným spánkem – už poměrně dlouho a on nedokázal přestat. Nedokázal se ho nabažit. Uvědomil si, že si během jediné noci vybudoval závislost na jeho krásném štíhlém těle. ´Boduješ. Je tu druhou noc a ty ho z něj nedokážeš vytáhnout.´ Káral se v duchu. Přesto nebyl schopný propustit ho ze svého objetí. Zvedl hlavu k terase. Překvapeně ji otočil k budíku a ujistil se, že za okny skutečně přichází ráno.
Art pomalu zamrkal. Cítil se zvláštně unavený, ale příjemně unavený. Cítil teplo a bezpečí, pocit jistoty. Usmál se a poslepu pohladil rameno za sebou. Po krku ho pohladily rty. Rychle otevřel oči a otočil hlavu k muži. Musel usnout. Jaktože usnul? Jak mohl usnout?
“Já... já jsem asi usnul... hrozně se omlouvám... cítím se tak...” Koktal omluvně. Ashley si povzdechl a přizvedl jeho hlavu k oknům. Mladík vytřeštil oči a sklopil je k elektronickým číslicím.
“Ty jsi neusnul Arte... to já nemohl přestat.” Držel ho Ashley pevně. Stále byl v něm a stále to bylo stejně užasné a vyvolávalo tolik pocitů. On k němu opět otočil hlavu. Tvářil se naprosto šokovaně. Muž si zničeně povzdechl. ´Skvělý, teď jsi ho ještě k tomu dokonale vyděsil.´
“Ne-nespal jsi?” Ashley zavřel oči a zamračil se.
“Nemůžu si pomoct... tolikrát jsem vyvrcholil, ale prostě mi to nestačilo... promiň, jestli...” Zmlkl a otevřel oči, když ucítil ruku na své tváři. Jeho srdce poskočilo při pohledu na úsměv a něhu v Artovo tváři. On se k němu zvedl a políbil. Ashleyho tělem projela vlna emocí a on vyvrcholil. Pevně mladíka objal a zašeptal jeho jméno. Zadívali se do očí.
“Měl byses alespoň trochu vyspat.” Otočil se Art k němu a zachumlal se do jeho náruče. Muž zvedl oči k budíku.
“To už teď nemá moc smysl.” Vrátil se pohledem na něj a pohladil ho po vlasech.
“Neboj se, jsem zvyklý občas nespat.” Mladík se na něj nesouhlasně zadíval. Nakonec si povzdechl a přikývl.
“Ale ty bys užil pár dalších hodin spánku.” Políbil ho muž, když zakryl rukou zívnutí. Art zakroutil hlavou, přesto se mu schoulil k hrudníku s hlavou na jeho paži. Ashley se usmál a přetáhl mu přikrývku přes nahá ramena. Prsty čechral jeho vlasy a poslouchal klidný pravidelný dech. Vztáhl ruku a vypl časovač budíku. Jen ležel, sledoval číslice a držel mladíka.
Už oblečený si k němu sedl a pohladil po tváři. Překvapilo ho, jak rychle se mladík probral.
“Jsem vzhůru.” Sedl si rozespale a snažil se vyhrabat z pod peřiny. Ashley se jemně usmál.
“Arte... to je v pořádku, spi dál. Jen jsem se chtěl rozloučit.” Zvedl jeho rty ke svým a něžně políbil.
“Ale... udělám ti snídani.” Sáhl mladík po županu přehozeném přes postel.
“Je v kuchyni.” Políbil ho muž znovu. Art i přes jeho snahu vstal.
“Tak... tak tě aspoň vyprovodím.” Trval na svém. Ashley se pobaveně zasmál a přitáhl si ho k sobě. Art sedícího muže objal kolem krku.
“Co já si s tebou počnu.” Povzdechl si Ashley a vstal. “Tak pojď... musím jít.” Sklonil se k jeho rtům. Mladík ho šel skutečně vyprovodit – dokonce až k výtahu. Ve své rozespalosti a Ashleyho velkém županu vypadal neuvěřitelně rozkošně. Muž měl co dělat aby odešel. Uvolnil se, když mu výhled na něj zakryly dveře výtahu. Sklonil hlavu a zadíval se do země. Začal se tiše smát. Ne pobavením. Měl hřejivý pocit štěstí, který chtěl ven. Pochyboval, že si něco takového zaslouží, ale bylo mu to jedno.
Art se pohupoval v rytmu melodie a sledoval číslice na panelu. Už než se poznali od otce věděl, že Ashley je velice zaneprázdněný muž. Během dne měl sice několik volných časových oken, ale ty obvykle trávil ve firemním bazénu nebo tělocvičně. Pak tu bylo nespočetně pracovně společenských schůzek, na kterých nemohl chybět. Den obvykle zakončoval v oblíbeném baru. Měl rád spánek a rád se i občas povaloval, ale jeho tělo moc spánku nevyžadovalo. Dokázal fungovat neskutečně dlouho bez známek únavy. Zbytek času trávil s Artem. Což byl obvykle i čas oběda. Muž ho většinou vyzvedl před školou nebo se sešli někde ve měste. Dnes ne. Dnes přijel on za ním.
Výtah zahrál krátkou znělku a dveře se otevřely. Elektronický hlas oznámil sídlo firmy. Mladík se rozhlédl po otevřené kanceláři. Většina stolů byla prázdných. Aby ne – čas oběda. Namířil si to k mladé ženě za prosklenou stěnou. Otcova sekretářka. Žena k němu zvedla oči přes monitor. Přizvedla obočí, když ho poznala.
“Dobrý den, jdeš... jdete za otcem?” Mladík trochu nejistě zakroutil hlavou.
“Za Ashleym... jsem Art.” Podal jí ruku. Usmála se a podala mu svou.
“Kimberly... mají schůzku. Dost se protáhla.” Povzdechla si a nabídla mu místo. Posadil se a tašku si položil do klína.
“Hmm... já vím. Ty jsi jedla?” Když zakroutila hlavou, usmál se a z tašky vytáhl jednu z krabiček. “Mám tu oběd a hrozný hlad.” Překvapil ženu. Vděčně přikývla. Spokojeně se pustili do jídla.
“Omlouvám se, jestli je to moc osobní... ale za Ashleym?” Mladík znejistěl. Znal Ashleyho pověst ve firmě – nechce o ni slyšet z první ruky. Zvedl oči k ženě.
“Vlastně poslední dobou ve firmě kolujou jistý řeči.” Vstala a nalila jim pití. “Trochu rozhořčený a zklamaný, abych byla upřímná.” Usmála se. “Hlavně od těch, které si vodil domu a už nevodí.”
Mladík s poděkováním přijal skleničku a povzdechl si.
“Vznikají teorie proč. To se dalo čekat.” Pokračovala žena. “Jsi to ty, že?” Art se zamračil. Žena ho uklidnila úsměvem.
“Víš, znám ho už dlouho... možná moc dlouho. Tak jako Jamese. Před ostatními tady si drží svůj obchodní neutrální obličej, ale já narozdíl od nich poznám, co je za ním. Když se cítí špatně nebo naopak dobře. “ Hrála si s jídlem.
“Za Ashleyho je v poslední době něco, co tam nikdy dřív nebylo.” Usmála se. “Vždy jsem si myslela, že je šťastný a spokojený. Spletla jsem se.” Překvapila mladíka.
“To je až teď.” Řekla jemně. Art přizvedl obočí a zrůžověl. Usmál se a přikývl. Oba otočili hlavu ke dveřím, které se otevřely. Z nich vyšel James s několika muži. Neskryl své překvapení, když si všiml mladíka. Vedl muže k výtahům.
“Co tu ksakru děláš?” Objevil se ve dveřích rudovlasý muž, který Arta skoro zabil dveřmi. Vedle něj stála jeho kopie.
“Koho to zajímá? Mám hlad, že bych brečel.” Odpověděl druhý muž. “Ashley, přidáš se?”
Mladík se jemně usmál, když se oslovený vztyčil za dvěma. Hned si ho všiml.
“Ne, můj oběd zdá se... snědl někdo jiný.” Přizvedl obočí. Kimberly se zakuckala. Vyděšeně otočila hlavu k Artovi.
“T-to byl Ashleyho oběd?” Zakryla si pusu. “Měla jsem takovej hlad, že mi to nedošlo.” Sklonila hlavu k poloprázdné krabičce, když přikývl.
“To je v pořádku. Zlobil bych se, kdyby ti ho nenabídl. Nějak jsme zapomněli, že tu čekáš.” Usmál se Ashley a přešel k nim.
“Jestli tě to potěší, bylo to výborný.” Podala mu krabičku. Ochutnal a přikývl. Pak sáhl do tašky na Artovo stehnech. Vytáhl zabalenou ovocnou taštičku.
“Tohle mi bude stačit.” Chytl mladíka za ruku a postavil. Vedl pryč do své kanceláře. Bratři nechápavě sklonili hlavu ke Kimberly. Pousmála se a věnovala se Ashleyho obědu.
Ashley se rozhlédl po tichém prázdném bytě. Povzdechl si a svlékl si sako. Už celý týden se neviděli. Ve středu měl jediný volný večer, ale Art byl zrovna zaneprázdněný. Nakonec se jim povedlo domluvit se na dnešek, ale Ashley se opět zdržel v práci. Mladík měl náhradní program se spolužáky – jistěže měl v páteční večer. Kdo by čekal v prázdném bytě, když se může bavit se svými vrstevníky.
Muž zašel do kuchyně a rozsvítil pomocná světla nad linkou. Překvapeně se zadíval na použité nádobí ve dřezu. Art byl možná rozkošná ale taky tak trochu nepořádná víla. Na druhou stranu k jeho něžné umělecké dušičce to prostě patřilo. Muž se jemně usmál a otočil hlavu k rozestlané posteli. Někde uprostřed spal zachumlaný mladík. Ashley se vysprchoval a opatrně si lehl k němu. Vzal ho do náruče. Uvolněně vdechl ovocnou vůni šampónu.
“Ashley?” Zamumlal mladík rozespale. “Promiň, že jsem nepočkal. Byl jsem unavený.” Otočil se k němu a přitulil.
“To je v pořádku... promiň, že jsem tě vzbudil.” Objal ho muž spokojeně.
“Chceš se milovat?... Jsem vzhůru.” Překvapil ho mladík. Ashley se pobaveně usmál a políbil ho.
“Ne, klidně spi... máme před sebou celý víkend.” Art si povzdechl.
“Zítra je ta oslava.” Připomněl muži. Ten se zamračil.
“Úplně jsem zapomněl.” Lehl si na záda. Mladík se nad něj naklonil.
“Myslím, že byses dal považovat za člena rodiny... jaktože jsi na ní nikdy nebyl?” Ashley se zadíval do stropu. Pokrčil rameny.
“Jednou ano ale došlo k malý potyčce... kvůli mně. James mi slíbil, že už mě nebude zvát.” Art se na něj zamyšleně zadíval.
“No jistě, otcovo sestra a ta její kamarádka... Slyšel jsem o tom. Tehdy jsem byl moc malý, abych jen tušil, co se děje.” Usmál se, pak si povzdechl.
“Kéž bych tam taky nemusel.” Schoulil se Ashleymu k boku.
Ashley seděl ve svém oblíbeném baru a popíjel svůj oblíbený nápoj. Otočil hlavu k židli vedle sebe, na kterou se někdo posadil. Usmál se.
“Zdravím... vás dva jsem dlouho neviděl.” Podal ruku Taylorovi, který se posadil vedle Chiary. Muž se usmál.
“Hmm... byli jsme na dlouhé utajené dovolené.” Sklonil hlavu k ženě a usmál se na ni. Oplatila jeho úsměv a přikývla. On si hrál s jejími prsty položenými na baru.
“Kde je Kia?” Rozhlédl se muž. “Vlastně jsme přisli za ním.” Dodal.
“Jen mu někdo volal, vzal si to dozadu.” Jakmile dokončil větu, muž se ukázal ve dveřích. Udiveně zvedl obočí. Trochu rozpačitě k nim přešel.
“Kio, ráda tě vidím.” Chytla ho žena za ruku. Muž se usmál. “Přišli jsme ti poděkovat... a něco jsme ti přivezli. Hrozně se mi to líbilo.” Dodala. Barman na ni překvapeně hleděl. Začal protestovat.
“To jí nerozmluvíš... stal si se přes jedinou noc našim nejlepším přítelem.” Řekl Taylor pobaveně. Chiara se stejným výrazem přikývla.
“Tady... je to něco jako náramek přátelství.” Vyndala ručně vyráběný náramek.
“Obvykle je jen ze dvou barev... obvykle ale bývá jen pro dva.” Podala ho Kie. Muž si ho prohlížel. Žena mu ukázala stejný na své ruce.
“Podle ženy, která je vyrábí, je moje barva žlutá a Taylorovo modrá.” Ukázala Chiara prstem na dvě barvy bavlnek.
“Musela by tě prý vidět, aby věděla jaká je tvoje... vzhledem k tomu, co jsi pro nás udělal, zvolila zelenou.” Pokrčila rameny.
“Taylor ho má taky.” Dodala. Kia zvedl hlavu k muži. Ukázal mu své zápěstí. Barman se usmál.
“Miluju náramky.” Vyhrnul si dlouhý rukáv černé košile. Na ruce měl několik náramků z různých materiálů. Chiara se usmála.
“Vidíš, říkala jsem to.” Vzala Kie náramek a přivázala mu ho. Muž po něm přejel prsty. Usmál se.
“Tak? Dáte si něco nebo ne?” Přikývli a objednali si. Seděli a povídali si.
Kia se přes pár zadíval na příchozího zákazníka. Na sobě měl kvalitní oblek s šálkou kolem krku. Určitě musel zabloudit – ne že by se v baru občas neukázaly podobně kouzelné víly, ale ne tak opravdové. Mladík se rozhlížel – způsobem, že je na správném místě a někoho hledá. Uvědomil si muž. Přizvedl obočí. Jeho oblek, rozkošná tvářička a ta čistá aura. Usmál se.
“Art?” Řekl spíš pro sebe. Pár se otočil ke dveřím.
“Nikdy jsem ho neviděla, ale podle toho co jsem slyšela...” Prohlížela si mladíka. “Je okouzlující.” Usmála se. On se vydal k baru, zadíval se na Kiu.
“Dobrý den, vy jste... Taylor Rider?” Všiml si muže. S úsměvem přikývl a podal mu ruku. Mladík svoji.
“Jeden můj dobrý přítel je tvůj obrovský fanda. Myslíš, že bys mohl...” Taylor přikývl, že samozřejmě a vzal si od Kii pero s kusem papíru.
“Jmenuje se Terry.” Přistoupil mladík blíž a přihlížel, jak muž píše věnování. Kia s Chiarou si ho prohlíželi. Zvedli oči k Ashlyemu, stojícímu za ním. Nebyli si jisti zda se tváří víc překvapeně nebo pobaveně.
“Úžasný, děkuju.” Vzal si Art list a prohlížel si podpis. “Maže se ta propiska?” Zvedl oči k barmanovi. Zakroutil hlavou. Mladík opatrně složil list a strčil si ho do náprsní kapsy. Vrátil se pohledem na Kiu.
“Hledám Ashleyho.” Vzpomněl si, proč vlastně přišel.
“Našel jsi Ashleyho.” Ozvalo se za ním. Polekaně sebou trhl a otočil se.
“Polekal jsi mě.” Zamračil se na muže ale nechal se políbit. On se usmál.
“Promiň, ale víc překvapený jsem myslím já.” Odstrčil mu barovou stoličku a pomohl nahoru. “Nemáš být teď někde v půlce oslavy?” Chtěl vědět. Art si povzdechl.
“To nešlo. Všichni ty...” Zakroutil hlavou. “Polovina z nich se mě snažila oženit se svou drahou dcerou či vnučkou.” Dodal. Ashley přizvedl obočí.
“Na druhou stranu. Jsem rád, že ses vytratil.” Pobavil všechny. “Mohl jsi ale zavolat, přijel bych pro tebe.”
“To by ale jistě nezůstalo bez povšimnutí... já se chtěl vytratit potichu.” Rozesmál ho mladík, tak jako ostatní. Ashley si vzpomněl.
“Omlouvám se. To je Art... to Kia. Taylora znáš... tohle je Chiara.” Mladík si se všema podal ruku. Kia se usmál.
“Rád tě konečně poznávám.” Art přikývl, že on také. “Hmmm... namíchám ti nějáký dobrý koktejl, nech to na mně.” Řekl víc nadšeně než chtěl. Mladík se usmál a nechal se překvapit. Spokojeně upíjel sladko-kyselý barevný nápoj a držel Ashleyho za ruku.
“My se rozloučíme, jsem trochu unavená – byla to dlouhá cesta.” Svezla se Chiara ze stoličky. Rozloučili se a otočili k odchodu.
“Ale ne...” Zadívala se žena ke vchodu. “No, my radši jdem.” Zvedla oči k Ashleymu, který zničeně hleděl ke dveřím. Muž přikývl a popřál oběma dobrou noc.
“Ahoj zlato.” Art mluvící s Kiou se nejistě otočil.
“Jordan.” Zamračil se Ashley. “Změnila jsi bar?” Ona se koketně usmála a pokrčila rameny.
“Musela jsem... chtěla jsem tě vidět.” Sklonila hlavu k mladíkovi. “Takže ty řeči jsou skutečně pravda?” Prohlížela si ho.
“Co chceš?” Neměnil muž svůj výraz.
“Proč tak chladně? Tak dlouho jsme se neviděli. Jen jsem chtěla poznat... jsem Jordan.” Podala ruku mladíkovi. On trochu váhavě jí a představil se. Usmála se.
“Ráda tě konečně poznávám, přece jen jsme na jedné lodi.” Překvapila ho. Zopakoval poslední dvě slova.
“Ale jdi. Vážně sis myslel, že jsi jediný? Že by mu stačil jeden milenec? S jeho minulostí?” Řekla posměšně. Ashley se zamračil a nadechl v protestu. Art ho předběhl.
“Ve skutečnosti ano. Věřím, že jsem jediný.” Překvapil oba muže. Žena se pobaveně zasmála.
“Pak jsi ještě naivnější než vypadáš.” Řekla pohrdavě. Mladík pokrčil rameny.
“To bych neřekl... povím ti proč, dobře?” Výraz, který měl mladík nasazený, viděl Ashley poprvé. Žena mu očividně byla extrémně nesympatická – tvářil se neobvykle chladně. Jeho rozkošná tvářička byla najednou mrazivě krásná.
“O čem to mluvíš?” Zamračila se Jordan. Art se klidně pousmál.
“Začnu večerem, ano?” Nadechl se zhluboka, jako někdo před dlouhou řečí.
“Tak tedy... obvykle se doma sejdem dost pozdě. Říkám doma, ale samozřejmě myslím Ashleyho byt.” Vysvětloval. Žena se zamračila. Mladík pokračoval.
“Společně se najíme a pak skončíme v posteli... děláme to tak dlouho, že já nakonec unaveně odpadnu a vůbec netuším, jak dlouho Ashley pokračuje sám.” Hleděl ženě zpříma do očí.
“Brzy k ránu vstávám, abych mu udělal snídani a rozloučil se s ním. I když dost často dělá tu snídani spíš on než já.” Povzdechl si.
“Tak dál... Ashley jde do práce, kde tráví skoro veškerý čas s ředitelem firmy – těžko si představit, že by do toho bušil s ním... omlouvám se za ten výraz.” Uvědomil si.
“Hmm... nehledě na to, že si vůbec nejsem jistej, kdo by do koho měl vlastně bušit.” Zamyslel se a pobavil oba muže.
“Domu se vrací pozdě večer, než ho ten starej páprda konečně propustí. Vlastně mezitím je ještě oběd, ale ten trávíme spolu – pokud nemá pracovní, kam obvykle chodí i ten starej páprda, o kterym jsem mluvil. Kde jsem to...” Přemýšlel.
“Jistě – večer – večeře, postel... trochu se to opakuje, jen víkendy jsou jiné. Během nich to děláme celou noc. Já samozřejmě tradičně odpadnu někdy v průběhu abych se ráno vzbudil a zjistil, že Ashley ještě neskončil. Někdy v tu chvíli mě konečně uspokojeně propustí. Nasnídáme se a trávíme víkend jako ostatní milenci – spolu obyčejnými věcmi.” Napil se mladík a opět se na ženu zadíval.
“Pokud si v tomhle harmonogramu skutečně dokáže najít čas a sílu na to dělat to s někým jíným, klaním se mu a tleskám.” Šokoval mladík svým monologem oba muže. Jordan na něj oněměle hleděla.
“Vím, že chodí sem... ale za Kiou, a s ním jsou jen přátelé.” Otočil hlavu k barmanovi. Ten se pousmál.
“I kdyby to byla pravda... je odporný.” Art se na ženu tázavě podíval. “To ti vážně nevadí, že to s tebou dělá, když spíš? To bych mu já určitě nedovolila.” Mladík se jemně pousmál a pokrčil rameny.
“Já myslím, že je to úžasný kompliment.” Překvapil opět oba muže. A to si mysleli, že víc rozhodit je už nemůže.
“Vědet, že mě tolik miluje a touží po mně, že prostě nedokáže přestat... Myslím, že se mi líbí, jak je na mně závislý.” Dodal. Ashley by ho nejradši objal a přitiskl k sobě. Žena pohoršeně zasupěla a chtěla opět něco podotknout.
“Vzdej to Jordan, očividně prohráváš.” Zarazil ji muž.
“Taky bych řekl.” Ozvalo se vedle nich. Ashley sebou cukl a Art se překvapeně zadíval směrem hlasu. Kia s Jordan se nejistě zadívali na temně rudovlasého muže. Na sobě měl kvalitní oblek, podobně upravený jako Art. Tak jako u Ashleyho – všemu, co se ho týkalo, předcházelo slůvko velice. Jemně se usmíval a sledoval mladíka.
“Věřte mi, já poznám dávno prohraný boj... měla byste si zachovat zbytek úcty a odejít.” Otočil s klidným výrazem hlavu k ženě.
“Kdo ksakru jste, že...”
“Tati?”
“Jamesi?” Ozval se Ashley naráz s Artem, když se trochu vzpamatovali. Kia překvapeně zamrkal. James? Myslel, že je starší. Myslel, že je... Ashley ho sice přesně takhle popsal, ale myslel, že... si ho zidealizoval? Jako šéfa. Jako někoho ke komu vzhlíží. Jako svůj vzor. Určitě mu není víc než čtyřicet, ale má přece tři dospělé syny. Art by šel ještě pochopil, ale ti zbylí dva?
“Jsem James Foley a tahle rozkošná víla je můj syn.” Objal mladíka, který se k němu postavil. On se k němu přitulil. Ashley na muže nechápavě hleděl. Viděl je spolu už několikrát, párkrát spolu o mladíkovi mluvili, jeho výraz nikdy nebyl takový. Miluje ho. Nade vše.
Žena sebou cukla. Zamračila se a šla rázně pryč. James se pobaveně usmál a sklonil hlavu ke svému synovi.
“Hmm... ten tvůj proslov byl úžasný. Sice jsem slyšel pár věcí, které jsem vlastně ani nechtěl...” Zvedl oči k Ashleymu. Ten se omluvně pousmál.
“Tys, tys to slyšel celé?” Zděsil se Art. Zrudl, když jeho otec přikývl. “Měl jsi mě zarazit... bože.” Sklonil hlavu. Zarazil se.
“Co tu děláš?”
“Hmmm... něco jsi zapomněl, když ses tak mistrně vytratil.” Vysvětloval muž. “Mě.” Odpověděl mladíkovo tázavému výrazu a rozesmál všechny. Zakroutil hlavou.
“Je to únavný každý rok, ale letos... jakoby všechny dcery dospěly a jejich matky a babičky se je snažily provdat.” Zvedl oči k Ashleymu. Zalovil v kapse a vytáhl štos přeložených fotografií. Muž si je vzal a rozložil.
“Fotky... s číslama?” Přizvedl obočí. “Mluvil jsi vážně?” Sklonil hlavu k Artovi.
“Vyhodil jsem je cestou.” Přikývl.
“Hmm... když ne syn tak otec?” Zakroutil muž hlavou a podal fotky Kie. Ten si je prohlížel.
“Zdravím.” Barman sebou cukl a zvedl oči od fotky. James se pousmál a podal mu ruku.
“Ty jsi jistě Kia.” Prohlížel si muže. Přikývl a podal mu svou. Uvědomil si, že zde obsluhuje.
“Dáte si... dáš si něco?” Opravil se, když ho muž přerušil a představil se jen jako James. Posadili se zpět a Art zjišťoval zda dostal všechny fotky, které otec. Ashley mu nakukoval přes rameno a povídal si s jeho otcem. Kia se snažil držet, co možná nejdál – od Jamese. Od pohledů, které se neustále potkávaly. Uvolněně se zadíval na zvedající se trojici. Popřál dobrou noc a doufal, že už ho snad nikdy neuvidí.
Naivně. Ashley začal do baru chodit v Jamesovo doprovodu. Zalíbilo se mu zde. Byl tu klid a pohoda a taky ho tu nikdo neznal. Kia zjistil, jak je možné, že má ve svých osumatřiceti letech dva pětadvacetileté syny. Ve skutečnosti byl jeho vlastním synem jen Art. Zbylí dva byli synovci, ale muž je po smrti jejich otce adoptoval a i s jejich matkou - svou sestrou - nastěhoval k sobě. Věděl, že synové i matka jsou malí supi, ale byli jediná skutečná rodina. Tím i vysvětlil proč se k Artovi před ostatními choval tak chladně a s odstupem. Kdyby ukázal, jak moc ho miluje a je na něj hrdý, sežrali by ho zaživa. Proto aby nepřišli o děditství či firmu. Byl to trochu zvláštní způsob, jak ho chránit ale fungoval.
Kia nejistě sledoval sedajícího si Jamese. Kdyby mu alespoň ty obleky tolik neslušely. Prohlížel si ho. Povzdechl si a šel k muži.
“Dobrý večer... kde je Ashley?” James položil na bar cigarety s telefonem a zvedl k němu oči. Pousmál se.
“Tobě taky... dorazí později. Vlastně za to můžu já... chtěl jsem s tebou chvíli mluvit o samotě.” Šokoval barmana. Postavil před něj skleničku s oblíbeným pitím a nejistě mu hleděl do očí.
“Než jsem tě poznal, Ashley mi o tobě vyprávěl... upřímně, myslel jsem, že přehání.” Dodal s úsměvem a připálil si.
“To já taky.” Uklouzlo barmanovi. James přizvedl obočí. Pousmál se a pokračoval.
“Když jsem tě ale viděl, sleduju tě... řekl bych, že spíš ubral než že by přidával.” Mluvil klidným hlasem. Zato Kia se necítil nijak zvlášť klidně. Něco takového cítil poprvé. Proč na jeho přítomnost, pohledy nedokáže odpovědět stejně hravě jako u ostatních?
“Abych byl upřímný jsi první muž, na kterého takhle reaguju... jsi tak...” Odmlčel se.
“Občas mám nutkání zatáhnout tě někam dozadu a vzít si tě. Tvrdě a rychle.” Zavřel oči. Kia zrůžověl při představě. James se zhluboka nadechl a opět se na něj zadíval.
“Rozhodl jsem se, že to nechám na tobě.” Muž nechápavě přizvedl obočí. Druhý vytáhl z kapsy pero a vizitku. Na druhou stranu napsal adresu. Podal ji Kie.
“Je to moje adresa. Číslo bytu.” Poklepal špičkou pera na údaj. “Jsem trochu na rozpacích... nevím, jak usilovat o muže jako jsi ty, abych ho třeba neurazil.” Vysvětloval James.
“Hmm... nějak mi tohle přijde jako nejlepší způsob. Neudělám nic, co by ti mohlo být nepříjemné.” Schoval pero a napil se.
“Možná je to trochu zbabělý.” Přemýšlel. “Jak jsem řekl, chci tě a chci abys dnes v noci přišel sem. Pokud to uděláš, budu to brát tak, že je to oboustranné. Pokud ne, nebudu tě už obtěžovat.” Kia k němu rychle zvedl oči od lístku. Byl tak přímý a upřímný. Většina se ho snažila zbalit přes všemožné finty a strategie. Sklonil hlavu zpět k adrese. Strčil si ji do kapsy.
“Rozmyslím si to.” Netušil, co jiného říct. “Ale končím obvykle tak mezi jednou a třetí.” James přikývl, že je to v pořádku.
“Smím? Snažím se přestat, ale občas...” Muž přikývl a podal mu krabičku. Kia si připálil a spokojeně potáhl.
“Kio!” Ozvalo se za sedícím. Barman vyplyvl kouř. Zadíval se na Ashleyho.
“Já... to je jeho chyba.” Ukázál rázně na Jamese. Muži se zasmáli. Ashley zakroutil hlavou a sedl si.
“Přišel jsi bez Arta?” Řekl zklamaně muž.
“Do nedávna jsem ti stačil jen já. Mám pocit, že bych měl žárlit.” Povzdechl si Ashley a pobavil zbylé dva. Kia se nevině usmál a byl rád, že Ashley dorazil. Před očima stále viděl černá písmena adresy. ´Říkal číslo bytu. Copak nebydlí v té jejich obrovské rodinné residenci?´ Uvědomil si. ´Zeptám se ho pak.´ Zarazil se a uvědomil mnohem horší věc. Bez zaváhání přemýšlí o tom, že za ním půjde. Postavil skleničku před Ashleyho a přemýšlel. ´Možná tam spíš nechce vodit někoho jako jsem já.´
“Cos mu probůh řek, že mě vůbec nebere?” Uslyšel vzdáleně mužův hlas.
“Hmm... snad nic tak hroznýho.” Odpověděl druhý a oslovil Kiu. Barman sebou cukl a zvedl k nim oči. Zamračil se nad jejich pobavením.
Zavřel bar a vdechl chladivý noční vzduch. Vytáhl lístek a zadíval se na něj. Chce ho. Jako co? Milence? Pro dnešní noc nebo pár dalších? Jako partnera jistě ne. Nasadil temně zelenou helmu. Hodila se ke kožené bundě se zelenými pruhy, tak jako ke stroji stojícímu u kraje silnice.
Muž zastavil před vysokým činžovním domem a stáhl si hledí. Zajel do garáží. Nervózně přešlapoval ve výtahu a snažil se zklidnit dech a srdce. Proč je tak nervózní. Proč je probůh tak nervózní? Po tolika partnerech – po tolika nocích strávených v něčím objetí. Cukl sebou, když výtah zastavil – oznamoval nejvyšší patro. Vyšel na chodbu a rozhlédl se. Nepřekvapilo ho, když se světla rozsvítila sama. Párkrát přespával u Ashleyho, bydlel v podobném domě. Shlédl čísla dvou bytů a vydal se k jednomu. Tak jako u Ashleyho – v nejvyšším patře byly pouze dva byty.
Opět se zhluboka nadechl. Sáhl ke zvonku. Zarazil se. Má zaklepat nebo zazvonit? Pozval ho, takže určitě nespí. Odstoupil, když uslyšel náraz a následné škrabání. Dveře se otevřely. Úzkou mezerou proklouzla velká bílá kočka. Kia na ni nevěřícně hleděl. Otřela se o jeho nohy a zaplula zpět do bytu. ´Jak proboha...´ Pomalu strčil do dveří a vešel.
“H-halo?” Rozhlédl se. Byt byl stejně prostorný jako Ashleyho - s podobně úžasným výhledem. Jen jeho rozložení bylo jiné. Bylo rozsvíceno pár pomocných světel v podlaze. Vytvářely příjemné přítmí. Kočka vyskočila na zadní stěnu rohového gauče a protáhla se. Muž vešel dál do bytu a rozhlížel se. Postel ve vyvýšené části bytu byla úhledně ustlaná, na konferenčním stolku stála nedopitá sklenice. Kia sklonil hlavu. James ležel na pohovce, ruku pod hlavou a spal. Muž se pousmál a tiše obešel gauč. Sedl si k němu a upravil mu jemně rozcuchané vlasy. Svlékl si koženou bundu a odložil i s helmou na křeslo. Zul si boty a opatrně si lehl k muži. Hlavu si mu položil pod bradu a nohy zapletl mezi jeho. Přitulil se mu k hrudníku. ´Cvičí.´ Přejel prsty po bílem tílku pod rozeplou košilí. Pousmál se a zavřel oči.
Jamese sebou cukl, když mu kočka skočila na bok a snažila se uvelebit.
“Bože, Snížku.” Odstrčil ji a promnul si oči. Zarazil se a sklonil hlavu k muži schoulenému před ním. Spal. ´Kdy jsi probůh...´ Pohladil ho po vlasech.
“Myslím, že bych měl začít zamykat.” Zvedl oči ke kočce na opěrce. Vrněla a snažila si najít pohodlnou polohu. Muž si povzdechl a vrátil se pohledem na spícího.
“Kio.” Pohladil ho opět. Sklonil se k jeho uchu. “Kio.” Muž si povzdechl a přitulil se k němu. James se usmál a objal ho kolem ramen.
“No tak, Kio. Půjdem si lehnout, dobře?” Šeptal jemně.
Kia otevřel oči a rozespale se protáhl. Uvědomil si, že leží v posteli. Jak se dostal do postele? Poškrábal se na holém hrudníku. Rychle zvedl oči k muži, který vyšel z koupelny. Ten se pousmál a pozdravil.
“Tobě taky... otevřela mi tvoje kočka... zní to ještě víc šíleně, když se to řekne nahlas.” Přemýšlel. James pobaveně přikývl.
“Obvykle otvírá jen mně. Netuším, jak to pozná.” Naklonil se nad muže. “Přišel jsi.” Usmíval se. Kia se mu zadíval do očí.
“To ano, co teď?” Položil ruce kolem jeho ramen. James se usmál a sklonil se k němu.
Kia se s úsměvem zadíval na Ashleyho s Artem. Mladík mu fixem kreslil po hřbetech prstů a paže.
“Hmm... smeješ to?” Chtěl vědět barman. Muž pokrčil rameny, nevypadal ale nijak vzrušeně.
“Ale je to úžasný, jsi talent.” Prohlížel si Kia ornamenty. Ashley přikývl. “Nedivím se, že jsi vyhrál.” Art zrůžověl a usmál se.
“Jen školní kolo, ještě mě čeká meziškolní.” Podotkl a zavřel fix. Muž se zadíval na svou ruku.
“Asi ji už nikdy neumeju.” Pobavil oba. Art se usmál a políbil ho.
“Vyhlášení je příští týden.” Zvedl oči k barmanovi. Ten přikývl a zvedl oči ke dveřím. Tam přicházel jeho milenec. Opět byl pozvaný na jednu ze společenských akcí. Jistě nešel sám a jestli ano jistě dlouho nezůstal. Kia už několikrát na jeho oblečení zachytil ženský parfém. Vědel, že nemůže být jeho jediný milenec. Přesněji věděl, že není milenec číslo jedna, kterého by muž vodil sebou na večírky a představil společnosti.
“Hmm... pěkný. “ Usmál se muž. Ashley se otočil.
“Jsi tu brzo.” Nezkryl své překvapení. James pokrčil rameny a sedl si.
“Nudil jsem se tam. Pozdravil jsem všechny, co jsem měl a zmizel... děkuju.” Vzal si od Kii skleničku.
Jamesovo bytem zněla taneční veselá hudba. Kia stál v kuchyni a připravoval večeři, přitom se pohyboval v rytmech hudby. James slíbil, že by měl dnes dorazit dřív a tak jim muž připravil pěkný večer. Tak moc si přál vyzkoušet vanu v koupelně. Byla úžasně prostorná. Už dřív si všiml Jamesovo sbírky pěn do koupele, solí a olejíčků – očividně se rád koupal. To Kia také.
Muž zvedl talíře s večeří a taneční chůzí si to namířil do obýváku. Zarazil se. James stál u vchodu do kuchyně a s úsměvem ho sledoval.
“Stojíš tam dlouho?” Chtěl vědět Kia.
“Docela ano.” Připustil muž, druhý zrůžověl a zamračil se na něj. James se pousmál a přešel k němu.
“Voní to úžasně.” Sklonil se k němu a políbil ho. Kia rozšířil oči. ´Už zase.´ Uvědomil si. Tak moc tu vůni nenáviděl. James si všiml jeho výrazu.
“Stalo se něco?” Muž sebou cukl a rychle zakroutil hlavou.
“Ne, jen jsem trochu unavený. Dnes v noci jsem toho moc nenaspal.” Zalhal a podal mu talíře. Sedli si na gauč a pustili se do večeře. Kia přemýšlel, proč se tím vlastně tolik trápí. Veděl, že bude jen tajný milenec, nic vážného, nic dlouhodobého. Byla chyba chodit sem. Měl by to skončit než se ještě víc zamiluje. Zamiluje. Uvědomil si. No jistě, zamiloval se. Pravděpodobně hned první večer, jen si to neuvědomil. Možná se to spíš přinutil ignorovat a přijal jeho nabídku. Taková hloupost. Rozhodl se. Skončí to.
Odložil talíř na stůl. James k němu otočil hlavu.
“Já se omlouvám, ale jsem vážně unavený. Půjdu si lehnout, jestli to nevadí.” James se pousmál a přikývl. Políbil ho a popřál dobrou noc. Kia zaplul do postele. Muž dojedl večeři, sklidil nádobí a šel se umýt. Zadíval se na plnou vanu. Zamračil se. Byl si jistý, že Kia lhal. Něco se přece jen stalo, jen netušil co. Vysprchoval se a vyšel z pokoje. S úsměvem se zadíval na muže. Ležel na boku a před ním spal stočený kocour. James si lehl k nim a naklonil se ke Kie.
“Sladký sny.” Políbil ho do vlasů.
Ráno ho probral lehky dotek na obličeji. Otevřel oči a zamrkal. Snížek sklánějící se nad ním ho tlapkou plácl do tváře.
“Dobrý, dobrý... už jsem vzhůru.” Pohladil ho James a promnul si obličej. Rozhlédl se. Kia byl pryč. Zamračil se a sedl si. Byt byl tichý a prázdný. Lehl si zpět a roztáhl se na posteli.
“Zatraceně.” Prohrábl si vlasy. Více či méně čekal, že muže omrzí. Dle Ashleyho nikdy s nikým dlouho nevydržel. Proč ale večeře, vana, když pak bezeslov odejde? Rozmyslel se během večera?
Dva muži se nejistě zadívali na barmana.
“Kdo to ksakru...” Nechápal Ashley a přistoupil k baru. “Kia tu dnes není?” Kia mu obvykle řekl, když neměl být v práci.
“Byl tu dnes přes den.” Usmál se černovlasý barman. Oni neskryli své překvapení.
“Zaskakoval.” Vysvětloval mladík. Bylo známé, že Kia dělá pouze noční – vyhovovalo mu to a jeho kolegům také. Muži si vyměnili pohledy. Pokrčili rameny a posadili se.
Ashley se nachápavě zadíval na barmana. Už zase? Otočil se ve dveřích a odešel. Nasledující dny také.
Kia strnule stál a hleděl na muže ve dveřích. Na sobě měl jeden ze svých úžasně padnoucích obleků. Sundal si sluneční brýle a strčil do vlasů. Přešel k baru.
“Zdravím.” Kia neschopný slova přikývl. Co tu probůh chce? Trápí se dostatečně i bez pohledu na něj. Sklonil hlavu a povzdechl si.
“Proč jsi přišel?” Donutil se promluvit. James se vyhoupl na barovou stoličku a připálil si.
“Myslím, že si zasloužím alespoň nějáký vysvětlení.” Objednal si minerálku, když mu Kia nabídl pití. On mu ji přinesl a zvedl Jamesovo krabičku cigaret. Připálil si.
“Netušil jsem, že ti to bude tolik vadit.”
“Žertuješ, že?” Nechápal muž. Kia se zamračil a odvrátil od něj svůj pohled.
“Prostě... jsem se zamiloval.” Překvapil muže. Ten zakroutil hlavou, že potom nechápe. Kia si povzdechl.
“Chci víc než být jen milenec.” Zadíval se muži do očí. “Ale chápu, že se víc hodí, aby po tvém boku stála nějáká úchvatně krásná žena... ne já.”
“O čem to ksakru mluvíš?”
“O tom parfému.” James nejistě přizvedl obočí. “Občas je z tebe cítit ženský parfém.” Starší z mužů zavřel oči a zhluboka se nadechl. Opět otevřel oči.
“Proto jsi odešel?” Chtěl vědět. Kia jemně přikývl. K jeho úžasu se James pousmál.
“Uděláš pro mě něco, prosím?” Natáhl ruku a chytl muže za jeho. Barman se mu nejistě zadíval do očí ale přikývl.
“Dobře. Mohl bys zítra kolem desáté přijít do mé firmy? Rád bych ti něco ukázal.” Kia překvapeně zamrkal. Muž se pousmál a pustil ho. Rozloučil se a šel pryč.
Kia se zadíval na vysokou budovu. Ve vestibulu našel patro sídla firmy a namířil si to k výtahům. Nervózně si mnul prsty a proklínal se, že přestává kouřit. Zhluboka se nadechl, když výtah zastavil. Vešel a rozhlédl se. Někteří zaměstnanci k němu zvedli hlavu a prohlíželi si ho. Kia si nervózně upravil bílý oblek a přemýšlel kam.
“Dobrý den.” Muž sebou cukl a otočil se. Ve výtahu za ním stála mladá žena. ´Proboha. Jak dlouho tu takhle stojim?´ Přemýšlel a uhnul jí z cesty. Usmála se.
“Hledáte někoho?” Kia si uvědomil, že ve skutečnosti je velice příjemná a sympatická.
“Ano, Jam... pana Foleyho.” Opravil se.
“Vy musíte být Kia Davis.” Překvapila ho žena. “Mé jméno je Kimberly. Pojďte, prosím, se mnou.”
Vedla ho ke svému stolu. Sáhla k telefonu.
“Pan Davis dorazil... jistě, dobře.” Zavěsila a zvedla oči k muži. “Minutku.” Ukázala ke křeslům. Kia se posadil. Kimberly mu nabídla pití a pak si sedla také.
Konečně se otevřely dveře, z nich vyšel James. Na uchu měl nasazené sluchátko telefonu. Neměl sako, jen košili a vestičku. Kia přizvedl obočí. Nikdy u něj neviděl podobný výraz. Muž chvíli mluvil s Kimberly, pak otočil hlavu k muži.
“Hmmm... snídals?” Překvapil ho. Nejistě zakroutil hlavou. James si povzdechl. Jak jinak – Kia občas na snídani jednoduše zapomínal. Podíval se opět na ženu. Pousmála se a vstala, že s tím něco udělá. Muž ho vedl do své kanceláře. Kia se zvědavě rozhlížel. Rychle se otočil, když skoro vrazil do muže.
“Proč tu jsem?” James si ho prohlížel. Muž dokonale zrudl. “Myslel jsem... nějak mi to přišlo příhodnější.” Vysvětloval. On se jen pousmál a přikývl. Zvedl ruku s hodinkami. Oba zvedli oči, když se ozvalo zaklepání.
“Neuvěřitelný jak je pokaždý přesná... ano?!” Zvýšil hlas. Dveře se otevřely a vešla korpulentní dáma. Vzduch v místnosti jakoby ztěškl a zhoustl.
“Jamesi.” Zaspívala žena a dala se do pohybu směrem k nim. Barman se vyplašeně chytl Jamese. Muž se usmál a objal ho kolem ramen.
“Fiono.” Kývl hlavou. “Jsem rád, žes přišla.” Žena roztáhl ústa v širokém růžovém úsměvu a příkývla.
“Přinesla jsem spisy, které jsi chtěl.” Podala mu umělohmotné desky. Kia přizvedl obočí, když si uvědomil, co zaplnilo Jamesovu kancelář. ´Ten parfém.´ Nebylo pochyb stejně těžký, silný parfém.
“Ráda bych se zdržela, ale čeká na mě řidič. Květinový spolek.” Vysvětlovala Fiona a sklonila hlavu ke Kie. Její oči se rozzářily.
“Můj bože, kdo je tenhle rozkošný...” Chytla ho a přitiskla ke svému obrovskému hrudníku. Muž bojoval s nutkáním zadržet dech.
“Jsem... jsem Kia.” Povedlo se mu odtáhnout se.
“Božínku, je tak rozkošný... taky jsem byla za mlada takhle rozkošná.” Zvedla oči k Jamesovi. Přikývl.
“Byla jsi víc než jen rozkošná.” Potěšil ji a jemně jí sebral muže. Spokojeně se rozloučila a s lehkostí slona opustila kancelář. Kia se zhluboka nadechl a stále trochu nevěřícně hleděl do dveří. Zlehka přičichl ke svému saku. Zvedl oči k muži.
“O-omlouvám se. Nevěděl jsem...” James se laskavě usmál a přitáhl si ho do náruče.
“Jsi jen ty, Kio. Představil bych tě už dřív jako svého oficiálního milence, ale myslel jsem, že ty to nechceš.” Překvapil ho muž. “Pokud chceš, můžem začít třeba na Artovo soutěži.” Dodal. Kia sklonil zamyšleně hlavu.
“Hmmm... když se s tebou někde ukážu, nevrhnou se pak na mě tvoje rádoby manželky?” Rozesmál muže. On připustil, že možná.
“Rozmyslím si to.” Přitulil se Kia. James se pousmál a pevně ho objal. Zvedl oči ke dveřím, které se otevřely. V nich stál mračící se Ashley.
“To si snad děláš... celý dny mi tu kňouráš, jak tě Kia nechce a já tě pak najdu... přesně s ním v náruči.” Uvědomil si. S povzdechem zvedl oči ke svému zaměstnavateli.
“Promiň, zmátl mě ten oblek... jdu se zakopat.” Otočil se na podpatku.
“Pokud nemáš lopatu, rád ti nějákou koupím.” Nabídl se James. Ashley jen zvedl ruku místo pozdravu a zavřel za sebou dveře.
Místní galerie v parku byla plná lidí – konalo se dlouho očekávané vyhlášení malířské soutěže mezi školami. Kia se zhluboka nadechl a vystoupil z auta.
“Díky.” Zaplatil řidiči a šel k prosklené stavbě. Rozhlédl se po návštěvnících, kteří se mísili s umělci. Očima zachytil světlovlasého muže opírajícího se o jeden ze sloupů. Dlouhé vlasy měl stažené v hustém drdolu. ´To jsou všichni umělci tak...´ Přerušil jeho myšlenkové pochody vysoký černovlasý mladík, který do něj vrazil. Zabalancoval se sklenicemi, které držel.
“Promiň, nepolil jsem tě?” Chtěl vědět. Kia zkontroloval své oblečení a zakroutil hlavou. Mladík se usmál a přikývl. Popřál příjemnou zábavu a namířil si to ke světlovlasému muži. Kia pár chvíli sledoval, pak se rozhlédl. Procházel mezi hosty a očima hledal Arta, Ashleyho nebo Jamese. Zároveň si prohlížel díla, kolem kterých procházel. Zastavil se u jednoho z obrazů a překvapeně na něj hleděl.
Malba znázorňovala Ashleyho byt. Kiu, tak jako jistě všechny, zaujaly dvě věci – rozestlaná postel a přicházející ráno. Z díla vyzařoval autorův klid, pocit bezpečí a láska.
“Zdravím, neviděl jsi...” Vytratil se Ashleyho hlas. Kia se otočil. Jeho přítel překvapeně sledoval obraz. Sklouzl očima k autorovi. Za jeho zády se objevil James, než stačil cokoliv říct, všiml si obrazu. Dokonale ho umlčel.
“Proto jsem si nebyl jistý, jestli chci, abyste přišli.” Všichni tři se otočili. Art stál zrůžověle vedle nich. James se usmál.
“O čem to mluvíš? Je uchvatný. Jsem rád, že sis našel ještě někoho, s kým se cítíš v bezpečí.” Art se pousmál a zvedl oči k Ashleymu. Muž mu oplatil jeho úsměv. Jako jediný v místnosti skutečně věděl, co přesně zachycuje Artovo dílo.