Studenti ve sportovních soupravách se postavili do řad, když do velké tělocvičny vešel učitel. Následoval ho oranžovovlasý muž, urostlé postavy. Postavili se před studenty. Ti je pozdravili úklonou. Trenér jim představil muže jako jejich nového učitele bojových umění. Popřál mu hodně štěstí a odešel. Oni se zaměřili na idola dívčích srdcí v černé soupravě.
„Mé jméno je Samuel Lukas.“ Uklonil. „Nejáké dotazy?“ Skoro všechny dívky zvedly ruce. Muž se pobaveně usmál.
„Svobodný, bez přítelkyně, dvacetdevět. Nějáké jiné dotazy?“
„Blondýny, brunety?“ Ozvala se blonďatá kráska roku a vykouzlila odzbrojující úsměv. Samuel zakroutil hlavou a rozhlédl se po nich.
„Mohli byste se mi představit.“
„Amanda, bez přítele, devatenáct... míry...“ Zarazil ji rukou a pobídl ostatní. Zadíval se na hnědovlasého mladíka – už od pohledu to byl místní rebel. Měl delší rozdrbaný účes v tuto chvíli stažený silnou koženou čelenkou. Jeho krásný andělský obličej s výrazně šedivýma očima ještě stupňoval jeho celkový výraz. Hlavně oči – krásné hluboké oči se sebevědomým sexy pohledem. Zároveň v nich měl určitou jiskru a něco, co se člověku dokázalo vpít hluboko do těla – do duše.
„Zack.“ Řekl jednoduše. Samuel přikývl a otočil hlavu k dalšímu studentovi. Zack si nebyl jistý co, ale na jeho pohledu bylo něco zvláštního. Něco, co mu sebralo jeho vrozený klid. Sklonil hlavu. ´Co to se mnou ksakru je?´ Potom, co se všichni představili, začali s tréningem.
V pánské i dámské šatně probíhaly debaty. Téma bylo jednotné – nový učitel. Dívky z něho byly nadšené a mladíci měli nový vzor.
„Co myslíš?“ Zack si upravil čelenku. Pokrčil rameny.
„Hmmm... teď už je to jedno. Mohli bysme tam klidně bejt sami.“ Vytáhl odněkud rudé lízátko a strčil si ho do pusy.
„Divím se, že máš furt všechny zuby.“ Zakroutil jeho spolužák hlavou. Zack utrousil, že jsou bez cukru, zvedl tašku a šel pryč.
„Jo a v jeho podání hlavně sexy.“ Ozval se student, který slyšel rozhovor. Druhý k němu otočil hlavu.
„Ho pozvi na ples.“ Zavřel svou skříňku. „Prober se.... to byl fór.“ Zasmál se, když si všiml, že mladík o tom skutečně přemýšlí. Zakroutil pobaveně hlavou a šel také pryč.
Samuel už byl na škole několik týdnů. Svým umem a svojí lehce tajemnou osobou si získal respekt mezi studenty i učiteli. Seděl u svého počítače a už po několikáté si pročítal jeden spis. Jeho součástí byla série fotografií. Zackovo fotografií. Zamračil se a zavřel složku – sklopil notebook a pohodlně se opřel do křesla. Prsty zkřížil za hlavou a zadíval se do stropu. Za těch pár týdnů a ze složky zjistil, že mladík je opravdu malý rebel. Ať ve škole, tak v soukromí. Většina mu to více či méně tolerovala, protože jinak byl jeden z nejlepších studentů. Byl typickým příkladem syna bouřícího se proti své bohaté rodině, proti jejich rozhodnutím a plánům. Jediný s kým z rodiny vycházel byla jeho babička – ta ale umřela před několika lety.
„Tak?“ Zadíval se na něj blonďatý muž a rozvalil se v jeho křesle. Sam mu přinesl pití a sedl si do druhého. „Když jsem čet ten spis, nedělá on to jen na truc rodičům?“ Napil se muž. Sam se zamračil.
„Hmmm... nejdřív jsem si to myslel taky, ale když ho sleduju při tréningu... myslím, že je to skutečně to, co chce.“
„A už si se k němu alespoň trochu dostal?“ Sam se pobaveně pousmál.
„Bez šancí. Neustále v něm vidim zavěšenou jinou a jinou.“ Muž se pousmál.
„Ale ty to nevzdáváš.“
„Vzdal jsem snad někdy něco?“
„Že jsem vůbec pochyboval... Jen to prostě nechápu, nikdy jsem neviděl, že by tě někdo zaujal na první pohled. Obzvlášť z fotky.“ Zakroutil muž hlavou.
Sam se po poslední hodině osprchoval a převlékl v šatně učitelů. Procházel tichými chodbami. Zarazil se, když procházel kolem dívčích šaten. Vycházely z ní tlumené zvuky, přitom už měli být všichni pryč. Vzal za kliku a potichu vešel. Vykoukl z poza skříněk a zadíval se na dvojici v objetí. Dívka se zády opírala o skříňky a objímala mladíka nohama. Na kotníku se jí pohupovaly černé kalhotky. Samuel se pousmál, když poznal, kdo ji drží v náruči. Najednou ho něco napadlo. Vyndal telefon.
Zack si upravil kalhoty a zvedl oči k dívce. Ta se usmála. Zašeptala tiché díky do jeho rtů a šla chůzí modelky pryč. Pobaveně se pousmál a upravil si košili, vytaženou z kalhot.
Sam se zadíval za odcházející dívkou. Otočil hlavu ke dveřím, které se otevřely. Zack k němu zvedl oči. Učitel se pousmál a pozdravil. Mladík jen přikývl a šel pryč.
„Kam ten spěch?“ Otočil se a tázavě se na něj zadíval.
„Tahle škola má možná trochu volnější pravidla než ostatní, ale sex v areálu školy?“ Zakroutil hlavou. „To je na vyhazov i tady... dva měsíce před zkouškama. Smůla.“ Povzdechl si muž. Studentovo oči zchladly.
„A důkaz?“ Sam se pousmál a zvedl telefon. Z něho se ozvaly dívčiny steny.
„Hmmm... vzhledem k tomu, že jste to hned neodnesl k řediteli, asi něco chcete.“ Vytáhl bůhví odkud lízátko a strčil si ho mezi rty. „Že by peníze?“
„Něco po tobě rozhodně chci, ale určitě ne peníze.“ Zack se opřel o stěnu a zkřížil ruce na prsou.
„Poslouchám.“
„Dva měsíce tvýho času. Pak probíhaj zkoušky – to by ode mě nebylo pěkný.“ Zack nechápavě zvedl obočí. Sam se opřel rukou o stěnu vedle mladíkovo hlavy a zadíval se mu do očí. V nich se na malý okamžik objevil zmatek a šok. Sam se usmál.
„Chápeš rychle.“ Zack mu tiše hleděl do očí. Muž si sáhl do kapsy a vytáhl klíče. Jeden sundal a vtiskl ho mladíkovi do ruky.
„Šeříková 35, nejvyšší patro. Zítra večer. Přijď nebo nech bejt.“ Šel pryč. Student se za ním zadíval. Zamračil se a vzteky stiskl klíč.
Dojel do velké rodinné vily. Jedno z pater bylo celé jeho. Svlékl si sako od školní uniformy a zřítil se na postel. Vyndal klíč od Sama. Zadíval se na něj.
„Do hajzlu, co si ksakru myslí?!“ Promnul si obličej a zajel prsty do vlasů. „Do hajzlu.“ Zavřel oči.
Zadíval se na jmenovku na dveřích. Zhluboka se nadechl a strčil klíč do zámku. Trochu doufal, že nebude pasovat, dveře se ale otevřely. Vešel do velkého bytu. Obývací pokoj byl spojen pultem s kuchyní. Nad ním plošina s ložnicí, koupelnou a šatnou. Zack se zadíval na velkou dvoulůžkovou postel. Zamračil se a raději si šel nalít něco k pití. Sedl si na pohovku a čekal na Sama.
Ráno se probral. Zmateně se rozhlédl. ´Usnul jsem.´ Promnul si oči. V duchu zaklel, když si uvědomil, že ho muž svlékl do trenek.
“Ráno.” Rychle zvedl hlavu, Sam stál ve dveřích do koupelny. Přešel k posteli a sedl si na ni.
“Taky. Mohl jste mě vzbudit.” Muž se pousmál.
“Hmmm... přišel jsem hodně pozdě. Za což se omlouvám. Navíc jsem ti chtěl dát trochu času na to poprat se s tím rozhodnutím.” Zack udiveně zvedl obočí. Zamračil se.
“Nepotřebuju se s ničím...” Zmlk a cukl sebou, když Sam vztáhl ruku a zajel mu prsty do vlasů. Přitáhl si ho blíž. Zack se zachvěl, když ucítil jeho měkké horké rty. Čekal odpor a hnus – psychicky se na ně i připravil. Celý den si dodával odvahu a ani jedinou minutu nepomyslel na to, že je tu ještě druhá možnost. A to ta, že by to vlastně mohlo být příjemné. Dotek Samovo rtů ale příjemný byl tak jako jejich něžná péče. Mladík trochu váhavě odpověděl, muž toho hned využil. Zack se trochu odtáhl, když se ke rtům přidal příjemně neodbytný stejně něžný jazyk. Jejich rty ale zůstaly spojené. Uvědomil si pohyb svých vlastních paží. Zrovna se ovinuly kolem Samovo krku a jeho tělo se k muži přitisklo. Nedokázal tomu zabránit – možná ani nechtěl. Nebyl si jistý. V jednom si ale jistý byl. Nikdy se mu tak nelíbilo někoho jen líbat. Možná to bylo věkovým rozdílem – přece jenom Sam byl určitě zkušenější, než jeho spolužačky. Na druhou stranu už byl i se staršími dívkami a ani s nimi se mu to tak nelíbilo. Dlouho tiše promlouvali beze slov. Sam se kousek odtáhl.
“Musím jít.” Nadechl se zhluboka. Očividně na něj jejich polibek zapůsobil úplně stejně. Zack se mu překvapeně zadíval do očí. Sam se usmál. Pohladil jeho rty svými a odtáhl se. Čekal, že se mu to bude líbit, ale že takhle tedy ne. Trochu pobaveně si pomyslel, že jejich sex ho pravděpodobně zabije. Vstal.
“Ale...” Nechápal Zack.
“Nemusíš se bát, máme před sebou necelý dva měsíce. Času dost.” Jak čekal, mladík se zamračil.
“Nedělej si iluze, netěším se.” Začal muži automaticky tykat. Proč by taky ne. Budou spolu přece spát. Sam s pobaveným výrazem zašel do šatny. Oblékl si hnědé kožené sako a zadíval se na mračícího se mladíka. Měl ještě stále zrůžovělé tváře a jemně zarudlé rty. Stoupl si k němu a dotkl se ho pod bradou. Zvedl jeho obličej ke svému a opět políbil. Mladík se mu dlaněmi zapřel o prsa a silou se odtáhl.
“Ten klíč si nech. Můžeš tu klidně počkat nebo přijít potom. To záleží na tobě. Večer tě tu ale chci vidět.” Zack měl nasazený jeden ze svých tradičních vše odmítajících výrazů. Zamračil se, ale přikývl. Sam seběhl schody a byl pryč.
“Bastard.” Bouchl mladík pěstmi do peřiny. Vstal a šel si udělat něco k jídlu. Překvapeně se zadíval na připravenou snídani a kávu v překapávači. Nasnídal se a šel si byt prohlédnout za denního světla. Zjistil, že dveře v obývacím pokoji vedou do malé soukromé tělocvičny. S pokojem ji také spojovala velká terasa. Vyšel ven. Vítr mu okamžitě vytvořil na hlavě něco nepopsatelného. Opřel se o zábradlí a zadíval se dolů.
Den strávil prohrabováním se Samovi ve věcech. Obvykle by něco takového neudělal – takhle někomu lézt do soukromí. Udělal to z prostého trucu. ´Navíc spolu budem spát, mám právo o něm něco vědět.´ Moc toho ovšem nenašel. Počítač byl pod heslem a v bytě nebyly žádné fotky – nic.
V noci stál na terase a sledoval noční město. Na sobě Samovo mikinu s kapucou, kterou našel v šatně. Byla mu velká. Přece jenom Sam byl o nějákých dvacet čísel větší a celkově mohutnější. V tu chvíli mu to ale vyhovovalo, protože se do ní mohl dokonale zabalit. Stál a užíval si její měkkost, tak jako Samovu příjemnou vůni, kterou na sobě nesla. Neustále v něm vyvolávala vzpomínky na jejich dnešní polibek – pocity, které při něm cítil. ´Proboha, vzpamatuj se.´ Pokáral se, ale v tu chvíli nedokázal myslet na nic jiného. Proto ani nevnímal otevření dveří a Samův pozdrav. Muž vztáhl ruku k jeho rameni. Mladík ho za ni bleskově chytl. ´Tak přece jen bere.´ Pomyslel si Sam spokojeně – rozhodně by se neměl nechat takhle překvapit. Jeho student ne. Zackův zamyšlený výraz se vyčistil a on si uvědomil, kde je a kdo stojí proti němu. Pustil ho.
“Promiň... jen jsem...” Zmlk, když si všiml, Samova úsměvu. “Co?”
“V pořádku, omlouvu bych chtěl slyšet až po poklepání na rameni.” Zack se pobaveně pousmál.
“Jed si něco?”
“Vlastně jsem čekal na tebe... myslel jsem, že přijdeš dřív.” Dodal mladík. Uvědomil si, co řekl. ´Hrabe ti?´ Sam přikývl a šel za ním dovnitř. Spolk svůj návrh, že něco připraví, když Zack z trouby vytáhl zapečené těstoviny. Všiml si mužova výrazu. Zrudl a zamračil se.
“Nudil jsem se, máš zaheslovanej počítač a tvoje knihovna těžce kopíruje tu mojí.” Sam nic něřekl a vyndal dva talíře. Ohřáli si večeři a oba se do ní hladově pustili. K jeho překvapení to bylo výborné.
“Jedno z mála jídel, který zvládnu... ale učím se.” Odpověděl mladík jeho dotazu. ´Učím se? Proč mu všechno vysvětluju?´Absolutně nechápal své chování. Když se najedli, muž zašel do koupelny. Zack nejistě seděl na posteli a čekal, co se bude dít. Spletl se, když si myslel, že se dokonale připravil a je smířený s tím, co ho čeká. Lehl si a zadíval se do stropu. Ruce pod hlavou. ´V životě jsem se ničeho tak nebál... i když dnes ráno...jo, ale to byla pusa... pouhá pusa...” Zavřel oči. ´Seber se Zacku... proboha seber se...´
Sam se na něj zadíval.
“Zacku?” Sedl si k němu. “Zacku.” Pohladil ho po tváři. Mladík něco zamumlal a spal dál. Sam se pousmál a opatrně ho svlékl. Přikryl a lehl si k němu. Tak jako předešlou noc neodolal pokušení vzít ho do naruče. Vlastně byl sám unavený a byl rád, že leží.
“Dobrou.” Políbil ho na čelo a pevně objal.
Zack si ještě v polospánku uvědomil, že ho někdo drží a jeho teplota a objetí ho příjemně kolébají a hýčkají. Jako malé dítě se spokojeně schoulil do hřejivé náruče a doufal, že se nevzbudí. Snový oblak kolem se pomalu rozplýval a rozplýval, ale náruč stále zůstávala. Otevřel oči a zadíval se do holé vypracované hrudi. Zvedl oči k majiteli. Muž stále spal – jak se zdálo spokojeným, klidným spánkem. Zack si prohlížel jeho rysy.
Sam pomalu otevřel oči. Byly teplé karamelovo-medové barvy, stále lehce zamlžené. Sklopil je k mladíkovi. Ještě polospící se sklonil k jeho rtům a vpil se do nich svými. Dokonale překvapený Zack je s povzdechem přijal. Mužovo polibky byly čím dál víc naléhavější, i když se zdálo, že vlastně ještě spí. Svezl se k mladíkovo krku a něžně laskal jeho kůži. Zack podvědomě naklonil hlavu na stranu, přizvedl bradu a zavřel oči. Prsty jemně hladil Sama po pažích a ramenech. Vždy byl aktivnější z milenců, teď se ale nechal hýčkat. Zadržel dech a otevřel oči, když muž prsty zajel pod látku trenýrek. Zavrtěl se, když ucítil jeho horkou velkou dlaň kolem svého penisu. Až v tu chvíli si - překvapen - uvědomil své vzrušení. Opět zavřel oči, když Sam začal rytmicky pohybovat rukou.
Samův sen byl čím dál víc ostřejší až si uvědomil, že se přenesl do reality a to horké tělo pod ním je skutečný Zack. Zvedl se k mladíkovo obličeji. Všiml si jeho zapálených tváří. Měl zavřené oči, pootevřené rty a hlasitě oddechoval. Sam se usmál a zašeptal mu tiché dobré ráno do úst. Zadívali se do očí. Zack se pousmál a přitáhl si ho k sobě. Už nedokázal jinak – na to se mu to moc líbilo. Nechal si svléct poslední část oblečení, kterou měl a naprosto důvěřivě svěřil své tělo Samovi. Ten ho přijal a hýčkal jako drahocenný dar. Ochutnal snad každou jeho část až nakonec usazený mezi mladíkovo stehny, se opět sklonil k jeho rtům. Zack zmateně zamrkal. ´To je... neuvěřitelný... je...” Objal Sama kolem krku a snažil se pod ním pohodlněji uvelebit. Muž mu pomohl.
“V pořádku?” Přejel svými po jeho rtech.
“Ano... jen je to... nezvyk.” Přivřel oči, když se Sam pomalu pohl. Spokojeně se pousmál. “Pokračuj.” Zašeptal a opět si přitáhl jeho rty. Muž se usmál a rád ho poslechl. Těšila ho představa, že Zackovi se to líbí stejně jako jemu. Všechny výčitky, že mladíka vydírá byly ta tam. Tohle za to stálo. Dostal se k němu a teď už ho ze své náruče nepustí.
Zack trénoval ve své soukromé tělocvičně. Zasténal. ´Bastard.´ Pomyslel si. ´Poprvý a on mě celej den nepustí z postele.´ Zuřil v duchu. Protáhl se a otočil hlavu k zvonícímu mobilu. ´Ještě že je neděle.´
“Jo?” ´Kretén.´ Nepodíval se ani na číslo.
“Ahoj, to jsem já.” ´Příště ho něcím praštím.´
“Kdo?” Zvedl láhev a napil se.
“Karen.” ´Nejlíp železnou tyčí.... Karen?´Pomyslel si.
“Hmm... promiň, jaká... Karen z Vřískotu?” Vzpomněl si. ´Značek je všude dost.´
“Ano... co děláš dnes večer?” Ozvalo se radostně z druhé strany drátu.
“Takovej pocit, že jsem dnes večer tam.” Zapátral v paměti. ´To sis fakt vybrala chvíli na zavolání... a pak ho přivážu ke...´
“Výborný, tak se uvidíme tam? Slíbils mi pití...” ´A sex... vážně sis nevybrala dobrou chvíli.´ Rodil se mu v hlavě plán, co všechno bolestivého Samovi provede. ´Včely jsou dobrá pomsta, nebo mravenci.´
“Jo jo, jasně. Měj se.” Zavěsil a zamyšleně se zadíval na oblohu. ´Kde vzala moje číslo?´ Najednou se mu vybavil Sam – s vášnivým, zvláštně zamlženým pohledem, který měl včera v očích. Zároveň s něhou a něčím hřejivým. Jeho chlapecky uličnický úsměv – v jeho jinak tvrdém lehce chladném nečitelném obličeji. Začaly se mu vybavovat i jiné části Samova těla...
“Zabiju ho.”
Rozhlédl se po klubu. Všiml si hloučku známých a namířil si to k nim. Pozdravil a mávl na barmana. Ten se usmál a přikývl.
“Čautě, hledalo tě tu nějáký kotě.” Usmál se jeho spolužák Simon. “Tvářila se dost použitelně.” Dodal.
“Hmmm... posluž si, nemám náladu.” Mladík se pousmál.
“Že by ti Tina dávala tolik do těla?” ´Jo, kéž by Tina.´ Vzpomněl si na hříšnici z šatny.
“Jen jsem to přehnal s tréningem... díky.” ´Nebo s trenérem.´ Pomyslel si a vzal si od barmana pití.
Sam stojící u baru s Chrisem – vůdcem rytířů si všiml mladíka, stojícího opodál. Kolem poznal pár dalších studentů ze školy. Za Zackem na barové židli seděla dívka a on stál mezi jejíma rozkročenýma nohama. Objímala ho kolem hrudníku. Měl černou košili s vysokým límcem a manžetami – svázanými dlouhou šnůrkou. Její konce volně visely z rukávů, které se dotýkaly jeho prstů. Ve vlasech černou jemně zdobenou látkovou čelenku.
Studenti se očividně bavili – vedli hlasitý, rozesmátý hovor. Zackův přítel něco vyprávěl. Zack mu do toho skočil. Všichni se rozesmáli. Student naznačil ránu a dívka sedící za Zackem ho schovala do své náruče. Jeho přítel se zasmál a pokračoval ve vyprávění. Mladík skoro ležící na dívce, k ní zaklonil hlavu. Usmála se. Sam pevně stiskl skleničku, jeho výraz zchladl. Udiveně zvedl obočí, když rty dvojice se nesetkaly, jak čekal. Místo toho zvedl dívčinu ruku a jemně ji políbil. Až teď si všiml zvláštní aury, která z obou vyzařovala. Jakoby mezi nimi bylo něco silného, ale milenecká láska to určitě nebyla. Jeho výraz polevil a on celý večer nedokázal jinak, než mladíka sledovat.
“Co si myslíš, že děláš?” Simon tisknoucí své rty na Kareniny se otočil. Zvedl hlavu a zadíval se na pravděpodobně mladšího a měnšího bratra nějákého kolose. Nechápavě na něj hleděl. Karen vyděšeně rozšířila oči.
“Lenny?” Řekla s bolestným výrazem. Simon měl stále nasazený svůj nechápavý výraz, změnil se v šokovaný. Otočil hlavu k dívce. “To je tvůj přítel?” Přikývla.
“Do hajzlu.” Narovnal se Zack, který si všiml trojice. Simon zrovna uhl, před obrovo ránou. Rychle si to přes vytrácejicí se spolužáky a návštěvníky clubu namířil k nim. Jeho přítel si ho všiml.
“Seznam se. To je Lenny, její přítel.” Zack nevěřícně otočil hlavu k dívce.
“Máš za přítele tuhle zbraň hromadnýho ničení a koketuješ s ostatníma? Si úplně pitomá?” Lenny se přestal snažit rozbít Simonův obličej a otočil k němu rozzuřeně hlavu.
“Do hajzlu.” Namířil si to Sam k potyčce. Chris se za ním nechápavě protahoval mezi lidmi.
“Co blbneš?”
“Zabije ho.”
“A dál?”
“Jsou to mí studenti... Nehledě na to, že si Rytíř.” Otočil k němu hlavu. Chris vytvořil neviný výraz.
“Mám volno.” Sam se zasmál a zakroutil hlavou.
“Mimochodem, nejsou to žáci z Chrámu, pak ti to vysvětlím.” Muž jen přikývl.
Zack uhl před pár údery a narazil svou pěstí do mužovo tváře. Opravdu doslova narazil. Byl si jistý, že jeho bolí ruka určitě víc než druhého tvář. Povedlo se mu ho znovu a znovu zasáhnout...
“Proboha, čim ho to krmíš?” Uhl před ránou a hledal očima ochranku. V poslední chvíli chytl mužovu ruku a snažil se ji udržet od sebe. Někdo paži chytl a zkroutil za Lennyho záda. Zack nevěřícně, tak jako ostatní studenti sledoval Sama. Udržel muže v předklonu, i když menší problémy s tím měl.
“Myslím, že ses už předved dostateně.” Zamračil se Chris. Muž něco vztekle zavrčel a prudce odstrčil Samuela na stojící studenty. Zvedl oči k muži. Udiveně zvedl obočí, když si uvědomil na koho to kouká.
“Rytiř?” Řekl nejistě. “Moje chyba... jdeme.” Otočil hlavu k dívce. V tu chvíli dorazila ochranka.
“V pořádku, už odcházím.” Odstrčil je a šel pryč. Dívka za ním. Otočila se k Simonovi.
“Si se zbláznila ne? Na to zapomeň.” Zamračil se a držel se za ránu na tváři. Zackova přítelkyně si k němu stoupla a prohlížela si zranění. Mávla na barmana. Ten už sypal kostky do utěrky. Zack zvedl oči k učiteli.
“Díky... tohle na mě bylo trochu moc.”
“To asi na každýho... byls dobrej.” Ozval se Chris. Zack k němu otočil hlavu. Přikývl.
“Díky... Jsem Zack.” Podal mu ruku. Chris svoji. Mezi studentkami a i studenty to zašumělo. Rytíři byli vzor pro všechny a Chris byl brán za jejich vůdce.
“Potřebuju panáka.” Ozval se Simon a nechal se opečovávat dívkou.
“To je nás víc, byl děsivej.” Usmál se nějáký student.
“Jo a vy jste hrdině pomohli.” Řekl Simon pobaveně a nechal jim nalít pití.
“Jo a vy jste hrdině pomohli.” Řekl Simon pobaveně a nechal jim nalít pití.
Připili si a mladík pro jistotu objednal další kolo. Zack si držel obklad na ruce a tiše poslouchal rozhovory na téma – Obr Lenny. Zadíval se zamyšleně na svou ruku.
“Půjdeme?” Zvedl oči po hlase. Dívka se usmála roztomilým úsměvem. “Zítra vstávám.” Přikývl a hodil do sebe nápoj.
“My se loučíme, mějte se.” Zavěsil ji do sebe a vedl pryč. Všichni se za nimi zadívali, studentky ji začly nazývat zlodějkou jejich Zacka a dožedovaly se vysvětlení, kdo vlastně dívka je. Sam opírající se o bar zpozorněl a přestal vnímat dívku, která mu něco povídala.
“Ona na něj narozdíl od vás, mé dámy, má nezpochybnitelné právo.” Usmál se Simon.
“A to jako proč?”
“Je to jeho snoubenka.” Vytáhl mladík eso z rukávu. Rozesmál se, když jedna z dívek vyprskla nápoj a ostatní nasadily naprosto šokované výrazy. Sam se snažil skrýt svůj. To ve spisu tedy rozhodně chybělo – o dívce tam nebyla ni jediná zmínka, i když na pár fotkách ji zahlédl.
“Takže pokud si ho chcete ještě užít, nejvyšší čas.” Pokračoval Simon.
“Ale... vždyť to by se přeci někde psalo... kdyby se zasnoubil...” Protestovala dívka.
“Když byl malý díďo, ještěs ho neznala... Zasnoubili je jejich rodiče.” Jeho spolužáci na něj nevěřícně hleděli.
“Jak se jmenuje?”
“Benedikta.... říká jí Ben.” Sam sebou cukl. ´Ben.´ Tak se spletl, o ní zmínky ve spise byly. Ale nějak nepochopil, že jde o dívku, protože ze záhadného důvodu byla i ve spise napsána jako Ben. Zamračil se.
Sam dorazil domů po ranním tréningu. Překvapeně hleděl na mladíka. Seděl v tureckém sedu na pohovce a krmil se jídlem na objednávku. Přitom sledoval televizi. Měsíc uběhl jako voda a oni dva se vídali skoro každý druhý den. Mluvili o věcech, které je zajímají, jen ne o jejich soukromí.
“Zdravim.” Zack k němu otočil hlavu.
“Taky... přines jsem oběd.” Ukázal směrem k několika krabičkám. Vrátil se pohledem na obrazovku. Sam odložil sako a sedl si k němu. Našel svůj oběd, pohodlně se opřel vedle mladíka a věnoval se jídlu.
“Slyšel jsem něco o tom, že tě sleduje Diana.” Odložil mladík krabičku a příbor. Muž k němu nechápavě sklonil hlavu.
“Hmm... učí matiku. Mezi studenty koluje, že si tě prej vyhlídla.” Sam pokrčil rameny.
“To ji přejde.” Zack zakroutil hlavou.
“Očividně ji ještě neznáš, ta ženská je... “ Zakroutil opět hlavou. “...se mnou to taky ještě nevzdala. Neustále se mě snaží vykopnout ze školy.... a já si nějak nemůžu pomoct neprovokovat, když ji vidím.”
“To asi u všech, podle toho co jsem slyšel.” Zack se zasmál a obkročil jeho nohy, sedl si mu na stehna a do úst mu zašeptal něco o jisté výjimce. Sam se usmál a chytl ho kolem pasu, po tom co odložil krabičku.
“Dobrej učitel se prostě nezapře.” Mladík se jen pousmál a věnoval se jeho rtům. Ani po měsíci se mu nepřestalo líbit stále znova a znova je ochutnávat. Možná se mu to líbilo čím dál tím víc – tak jako jejich společné chvíle. Nikdy by nevěřil, že se mu to bude vážně tolik líbit. Zapomněl na všechny své milenky a věnoval své tělo a něžnosti jen Samovi. Už delší dobu přemýšlel, zda se do dnešního dne pletl ve své orientaci nebo je to Samem.
Rozhlédl se po clubu. Prostě to musí vědět. I když dost dobře nechápal, proč po tom tolik touží. Za necelý měsíc vše skončí a už ho pravděpodobně neuvidí. Takže je to vlastně nepodstatné. I přes to sem dnes přišel. Eliotovo club byl znám po celém městě jako velice utajený ale hlavně elitní. Přece se nebude namáhat sbalit bůhvíkoho bůhvíkde. Tady si hezky vybere a bez nežádoucích následků. Jeho zamyšlení přerušil mladík, který si k němu stoupl. Otočil k němu hlavu a zadíval se do krásného obličeje lemovaného neposlušně se “kroutícími” prameny. Usmíval se milým hřejivým úsměvem. Jestli tomu Zack dobře rozumněl, nabízel mu společnost. Skoro už kývl, když si všiml jiného společníka. Byl podobné výšky jako Sam, temně rudých vlasů a šedivých očí. Měl pravidelný krásný obličej tvrdších rysů. Na sobě černou košili z husté krajky a černé kalhoty. Stál u jednoho z boxů. V něm seděla skupina mladých žen a jak se zdálo tři společníci. Rudovlasý stál opřený za jedním z nich a bavil sedící nějákou historkou. Anděl kopíroval jeho pohled. Když si všiml, kam hledí, pousmál se.
“To je Nicola.” Zack k němu překvapeně otočil hlavu. “Přivedu ho. Pojď, zatím se posaď na bar a něco si objednej, dobře?” Jen přikývl. Udělal přesně to, co mu společník řekl. Sedl si na bar a objednal si pití. ´Co tu k sakru dělám?´ Pomyslel si. Když se za ním ozval příjemný sametový hlas, skoro spadl ze židličky. ´Nenávidím toho učitelskýho kreténa. Od tý doby, co se mi vecpal do života, se chovám jak idiot.´ Zuřil bezhlasu. Otočil se a podal muži ruku.
“Jsem Nicola, ta kudrnatá rozkošnost za mnou Daniel.”
“Já Zack.” Podal ruku i druhému.
“Prý si žádáš NAŠI společnost.” Zdůraznil Nicola slovo. Zack se zarazil. Naši? Ale proč ne. Přikývl. Muži se pousmáli a sedli si k němu. Netrvalo dlouho a společníci vytvořili zábavnou, smíchem a pitím nasycenou atmosféru. Zack chvílema přemýšlel na kolik ho ta zábava asi přijde. Daniel se omluvil a namířil si to k muži, který zrovna přišel. Ten se skoro až šťastně usmál a hned ho vedl pryč.
Nicola si prohlížel Zacka, který se za mužem zadíval. Měl něco v očích – něco provokativního, živočišného. K tomu to byl sebevědomý mladík. Inteligentní a zábavný.
“Hmmm... už chvíli přemýšlím, co tu vlastně hledáš.” Mladík k němu zvedl oči. “Společnost určitě ne a nemyslím, že ti jde o sex... i když k němu pravděpodobně směřujem.” Zack se zamračil.
“Na tom přece nesejde... není tvoje starost proč tu jsem. Důležitý je, že tu jsem.” Muž se usmál klidným úsměvem.
“Nečerti se hned, rád bych jen věděl, co mě dnes v noci čeká.” ´Nečerti se?´
“Jsem tvůj zákazník – platící. Nechovej se ke mně jak k malýmu. Připomínáš mi...” Zarazil se. Koho to chtěl říct? Sama? Vážně ano. Sama. Proto si ho všiml mezi ostatními. Vyzařuje to samé – stejnou zvláštně rozvážnou sílu a zároveň lehký chlad a tvrdost. Nicola četl měnící se pocity v jeho obličeji. Pousmál se.
“Půjdeme?” Zack k němu překvapeně zvedl hlavu. “Tady to nevyřešíš.” Zack se zadíval do těch krásných podmanivých očí, jakoby se neustále lehce pobaveně usmívaly. Přikývl a mávl na barmana. Ten jim zavolal řidiče.
Nicola se zadíval na dům, ke kterému dorazili. Zack ho dovedl do svého patra.
“Říkal jsem si odkud ten tvůj obličej znám.” Rozhlédl se po bytě a namířil si to k baru. “Pití?”
Mladík jen přikývl a rozvalil se do křesla. Nicola mu podal skleničku a svlékl si sako. Tohle tedy rozhodně neměl ve zvyku. Sex se zákazníkem na první schůzce. Ve skutečnosti spal jenom se dvěma stálými zákazníky. Zack ho už od prvního okamžiku přitahoval. Během jejich rozhovoru chvílema přemýšlel, kdo koho bude strkat do postele. On – jeden z Eliotovo černých koní. Mladík do sebe hodil nápoj a vstal. Stoupl si k muži a chytl ho za košili.
“Musím to vědět.” Zadívali se do očí. Muž se pousmál a vzal jeho obličej do dlaní.
“Rád pomůžu.” Přitáhl si ho. Už když se jejich rty setkaly a jejich ruce pomalu putovaly po těle toho druhého – věděl to. Jeho srdce se nechvěje a netetelí nad tím dotekem. Není to jen tím, že by měl rád muže. Je to Sam. Sam a jeho měkké rty a hřejivé ruce. Lehce šibalský úsměv a tajemný pohled. Něžná přesto pevná bezpečná náruč. I ta jeho mrazivě klidná tvrdost, kterou ukazoval na hodinách a pak odhazoval při intimních chvílích.
´Teď když to vím... to je příjemný.´ Vzdychl si, když ho Nicola jemně hladil rty po rameni. Muž se pousmál a pobídl ho, aby ho odvedl do ložnice.
´Možná je to jen sex, ale proboha... je dobrej.´ Utekl Zackovi sten, když si ho Nicola pomalým pohybem zezadu vzal a začal se skoro až líně pohybovat. Jeho pomalé pohyby dráždily Zackovo smysly a probouzely v něm silnější a silnější touhu. Netoužil po ničem jiném než aby to Nicola skončil – tvrdě a rychle. Muž jakoby četl myšlenky, ho poslechl. Mladík pevně svíral příčky postele a se Samovo jménem na rtech vyvrcholil, společně s Nicolou. Ten ho objal kolem pasu a zlehka ho zalehl. Zhluboka oddechoval do mladíkovo krku.
Zack se ráno probral. Promnul si oči a vzpomněl si na noc. Rychle otočil hlavu ke spícímu muži. Ležel na zádech – ruku za hlavou a spokojeně se rozvaloval. Lehká přikrývka ho zahalovala po pás a tak mohl mladík obdivovat atletickou štíhlost jeho postavy. Byl to opravdu krásný muž.
´Možná až skončí moje dohoda...´ Udělalo se mu zle. Sam. Jeho svědomí ho začalo zasypávat provinilými myšlenkami. Nechápal proč. Vždyť ten muž ho přece vydírá, jak může mít černé svědomí z dnešní noci. Neudělal nic špatného. Určitě ne. Vždyť spolu nechodí. ´Nechodí? Chodit s ním?´ Kde se proboha to vzalo v jeho hlavě. Otočil hlavu k muži, který se protáhl – stejně bravůrně jako to dělají kočky. Zack se pousmál.
“Dobré ráno.” Nicola pomalu otevřel oči a promnul si je. Sklopil k mladíkovi. Lehce ochraptělým hlasem pozdravil.
“Takže sis to asi pořešil.” Konstatoval. Zack udiveně zvedl oboči. “Hmmm... z tvého Samueli.” Vysvětloval muž. Mladík na něj nevěřícně hleděl.
“Řekl jsem jeho jméno?” Nicola přikývl. Mladík se zamračil ale přikývl.
“Chtěl jsem vědět, jestli je to on nebo... no řek bych, že oboje.” Muž se pobaveně zasmál.
“Ale on bude hlavní důvod.” Zack se opět zamračil.
“Nevím, co to se mnou je... za měsíc všechno skončí a já se jak idiot ujišťuju v tom, že...” Zmlkl.
“K němu něco cítíš?” Pomohl Nicola.
“.... nic k němu necítím. Jenom prostě... mi vyhovuje.” Muž se pobaveně pousmál.
“Když myslíš... za měsíc všechno skončí?” Zack se na něj nesouhlasně podíval, ale ke svému úžasu mu vše vysvětlil. Nicola se tvářil čím dál víc pobaveně. Když mladík dovyprávěl, prohlásil, že to opravdu zní jako Samuel. Student neskryl své překvapení.
“To vydírání mi k němu moc nesedí, nadruhou stranu vždy šel za svým cílem a dostal, co chtěl.” Zack se zatvářil lehce zaskočeně.
“Hmm... vážně tě to nenapadlo? On přece nemá potřebu někoho vydírat kvůli sexu.” Zack přiznal, že tak nad tím nikdy nepřemýšlel. ´Navíc proč by učil tam, když má Chrám.´ Pomyslel si Nicola, ale nahlas to nevyslovil. Samuel očividně neřekl mladíkovi, co je jeho hlavní zdroj peněz. Musel k tomu mít nějáký důvod. Zack jim připravil snídani a během ní vyzvídal ohledně Samuela.
Učitel se na Zacka zadíval. Měl pocit, že se mu mladík vyhýbá. Vlastně to nebyl jen pocit. Zack u něj už týden nebyl a ve škole s ním sotva promluvil, spíš mu nevěnoval jediný pohled. Hodina skončila.
“Zacku, můžeš?” Mladík se zastavil. Pokynul Simonovi a otočil hlavu k trenérovi. “Co je s tebou?” Zack vytvořil nechápavý výraz a napil se z láhve, kterou držel.
“Vyhýbaš se mi?” Zamračil se Samuel. Student sklonil hlavu. Mohl čekat, že Samovi se nebude jeho chování líbit. Nemohl si ale pomoct. Po noci s Nicolou se mu nějak nedokázal podívat do očí. Měl pocit, že zčervená a jeho výraz na něj vše prozradí. Snad poprvé v životě se cítil provinile aniž by chápal proč. Zakroutil hlavou.
“O tom nic nevím.” Sam se zatvářil pobaveně, ale na jeho výrazu nebylo nic veselého.
“O tom nic nevíš? Děláš si ze mě srandu?” Byl dokonale vytočený. Nerozčílilo ho ani tak to, že netušil, co se vlastně děje jako Zackův postoj.
“Srandu? To bych si nedovolil.” Samův obličej ztvrdl. Vztyčil se nad mladíkem.
“Jesli se mě snažíš vytočit, povedlo se, už se nesnaž.” Zamračil se. Zack se mu zadíval do očí. ´Výborně, to se ti povedlo.´ I přes Samův tvrdý výraz, měl nutkání schoulit se mu do náruče. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale chyběl mu. Nechápal, jak si na něj za tu krátkou chvíli mohl tak zvyknout. Muž si všiml jeho pohledu. Udiveně zvedl obočí. Jeho výraz polevil.
“Stalo se něco?” Položil mu ruce na ramena. Všiml si, jak mladík znervózněl a ucukl očima. Tak tohle u něj viděl poprvé.
“Samueli?” Oba otočili hlavy po hlase. Učitel se zničeně zadíval na Dianu. Žena sledovala Zacka.
“Pane Riote.” Mladík se zamračil a kývl hlavou. “Ruším?” Otočila hlavu k Samovi.
“Trochu... něco jsme...”
“Ztrácíš s ním čas, je nenapravitelný.” Přerušila ho. “Váš otec se musí propadat studem.”
“A nepropadne se a nepropadne.” Samovi přeběhl po obličeji úsměv. “Jen si tentokrát nejsem jistej, co jsem vlastně proved.” Žena si pohrdavě odfrkla a z kabelky vyndala časopis. Podala mu ho.
“Proč mě to nepřekvapuje.” Přečetl si název bulvárního plátku. Zalistoval v něm. Zarazil se na fotce velice špatné kvality, na které byl on vystupující z auta společně s Nicolou. Sam se na ni zadíval přes jeho rameno.
“Nejprve ta rvačka a teď ten, ten... mladík vašeho postavení.” Zakroutila hlavou. Zvedl k ní oči. Mrazily pohledem. Znejistěla.
“Nějak nechápu, co je vám do toho... a už vůbec nechápu, proč urážíte člověka, kterýho neznáte.” Dodal. Žena se zamračila. Aniž by stačila něco říct, mladík jí vrazil časopis a šel pryč.
“No chápeš to? Nehodí se, aby se náš student tahal...”
“Je dospělej a je to jeho soukromá věc.” Překvapeně k němu zvedla oči. “Promiň.” Šel pryč. Žena se za ním zamračeně zadívala.
Zack došel do šaten. Otevřel svou skříňku. Zamračil se.
“Do hajzlu!” Třískl s dvířky a opřel se o ně. “Ta malá... do hajzlu.” Zavřel oči a sklonil hlavu.
“Zdravím.” Nicola sedící na baru se otočil. Pousmál se.
“Hmmm... vlastně jsem tě čekal.” Sam si sedl, odložil helmu a objednal pití. Ptal se a Nicola odpovídal.
“Nechápu, proč tu vůbec byl.. vždyť...” Nicola si povzdechl.
“Zack mě pravděpodobně zabije... prostě si chtěl bejt jistej.” Samuel se na něj tázavě podíval.
Nicola mu pohled vrátil. Muž udiveně zvedl obočí, zakroutil hlavou. Společník se jen pousmál a přikývl. Sam sklonil hlavu. Spokojeně se usmál. Nicola se zatvářil zničeně.
“Trochu jsem doufal, že po tom měsíci mi bude k dispozici, ale zdá se, že ne.” Učitel se zasmál.
“Na to zapomeň.” Vyndal telefon.
Zack znuděně a znechuceně vytvářel omáčkové ornamenty na svém talíři a snažil se nevnímat šum kolem. Hlavně šum patřící jeho otci. Muž ho káral za úpravu oděvu, kterou zvolil pro jejich důležitou rodino-nerodinnou oslavu. Když mladíkovi začal zvonit telefon, něco zaúpěl a raději se věnoval hostům z druhé strany stolu. Zack se trochu zaskočeně zadíval na jméno. ´Všechno lepší než tohle.´ Vstal, zvedl sklenici s vínem a vyšel na terasu, aby slyšel volajícího.
“Jo?...” Když ukončil hovor, zamyšleně se zadíval na velkou zahradu za domem. Sam se choval, jakoby časopis neviděl. Dokonce se nabídl, že mladíka vyzvedne, když oznámil, kde je a že už něco vypil. Upravil si dokonale padnoucí oblek, tak nevhodně upravený bez kravaty a manžetových knofličků košile. Tak jako stejně nevkusnou čelenku. Nepozorovaně vyklouzl z domu. Hlídač u brány ho s úsměvem pozdravil a pustil ven. Vydal se pomalou chůzí k Samovu bytu a vypl telefon zuřivě mu zvonící v kapse. Otočil se, když silniční motorka, projíždějící kolem, zastavila. Udiveně zvedl obočí, když muž v černé kombinéze sklopil ochranné sklo. ´Pěkný.´ Pomyslel si. ´Budu si muset koupit helmu a podobnej obleček.´ Hned jakmile myšlenky napadly jeho mozek, uvědomil si jejich nepochopitelný význam. ´Prober se.´ Stoupl si k Samovi.
“Nemám helmu.” Oznámil očividný fakt. Sam přikývl a podal mu ruku.
“Tohle fakt nemám ve zvyku, ale budeš se mě pevně držet... pojedu krokem.” Pomohl mu nasednout na stroj. Vyjel. Zack se schoval za jeho záda a pevně se ho držel kolem pasu, jakoby všem které míjeli, chtěl ukázat: ten je můj, jen můj.
Už když se k němu Sam ve výtahu sklonil a opřel ho o zeď, věděl, že je něco jinak ale jistě ne špatně. Objal ho kolem krku a příjímal jeho něžnou péči. Citil vůni Samovo koženého oblečení a jeho dvoudenní strniště. Nikdy by nevěřil, že něco takového ho dokáže vzrušit. Muž zavřel nohou dveře do svého bytu a věnoval se mladíkovo rtům. Pomalu ho zatlačoval do ložnice až ho konečně položil do peřin.
Ráno je probral zvonek. Samuel pohladil Zacka rty po odhaleném rameni a jen v kalhotech šel otevřít. Skoro dveře zabouchl, když zjistil, kdo je jeho ranní návštěvník. Upřímně se zamračil a bez pozdravu sledoval ženu. Nenechala se odradit a obdařila ho zářivým úsměvem.
“Dobré ráno... šla jsem náhodou kolem z pekárny a myslela jsem...” Zvedla papírový sáček.
“Díky, ne.”
“Nepozveš mě dál?”
“Ne.” Chtěl zavřít dveře.
“Ale... ještě jsem dnes neměla kafe...”
“Pak bys to měla rychle napravit.” Zavřel dveře.´To si snad dělá... odkud sakra ví, kde bydlím?´ Zadíval se na rozespalého Zacka. Musel se pousmát. Vypadal neuvěřitelně rozkošně.
“Zdálo se mi, že slyšim...” Zmlk, když Sam zakroutil hlavou. “Chceš politovat?” Opřel se mu rukama o hrudník, když ho muž vzal kolem pasu. Sam se zasmál a sklonil se k němu.
“Radši mě polib.” Zack se usmál u jeho rtů a udělal tak.
“Asi byste měli být opatrný... tyhle typy když si něco usmyslí... by z toho Zack neměl problémy.” Vzal si Samův přítel skleničku. Muž se zamračil. Myslel si to samé. Žena za ním vytrvale chodila již čtrnáct dní. Sam vyzkoušel snad vše, ale nenechala se odradit.
“Hmmm... ji zkus obtáhnout, ne? Třeba pak dá pokoj.” Řekl muž pobaveně. Sam se zasmál.
“Dík, ale nejsem sebevrah. Bůh ví, jak by to dopadlo.” Otočil hlavu ke dveřím. “My o vlku...”
“Nedělej si...” Zakroutil muž nevěřícně hlavou. Sam jen pokrčil rameny a šel otevřít. Pustil ženu dál a vyvolal pobavený výraz na obličeji svého přítele. Žena se na něj zadívala.
“Dobrý den.” Přikývl a pozdravil. “Jsem Diana.”
“Niels... posaď se.” Pobídl ženu. Udělala tak a objednala si u Sama pití. Vyzvídala a Niels ji zahrnoval informacema. Občas i pravdivýma. Obvykle klidný Sam poklepával nohou a poslouchal nesmysly, kterými ji muž “krmil”. Do toho všeho se ozval zámek. Muži si vyměnili pohledy.
“Myslím, že tvůj žák je tady, měl bych jít... my oba.” Otočil blonďatý muž hlavu k ženě. Nechápavě na něj hleděla a se stejným výrazem sledovala Zacka. Mladík ji. Podíval se na Sama.
“Myslel jsem, že jsme byli domluvený... nebo ne?” Sam zakroutil hlavou.
“Jdi se rozcvičit, hned tam budu.” Zack přikývl a šel do tělocvičny. “Dávám mu soukromé hodiny, chce se boji věnovat i po škole.” Vysvětlil jejímu tázavému výrazu. Oba vyprovodil. Opřel se o dveře a zadíval se na Zacka. Mladík na něj. Zamračil se a stoupl si k němu. Aniž by zaznělo jediné slovo, oba to věděli. Tohle jsou jejich poslední společné chvíle – tedy dokud Zack bude na škole a Sama bude mít jako učitele. Její zamyšlený výraz mluvil za vše – kdyby je spolu ještě někde viděla, začla by mít nebezpečné myšlenky a otázky. Nakonec by se mohla dovtípit. Obzvlášť po Zackovo fotce v bulvárním časopise.
Zack se rozhlédl po vyzdobeném sále a návštěvnících závěrečného plesu. Všiml si Simona a vedl k němu svůj dnešní doprovod. Dívka zářila štěstím, že to ona vyhrála konkurz na Zackovo partnerku pro dnešní večer. Zrovna dnešní večer. Nádhera. Závistivé pohledy spolužaček jí dělaly moc dobře. Nadmula se pýchou a sedla si na jím odstrčenou židli. Mladík se posadil vedle. Jeho přítel pobaveně zakroutil hlavou, když si všiml jeho nálady.
“Ze zkoušek ty strach určitě nemáš, tak co se děje?” Zack se zamračil a ne moc přesvědčivě zalhal, že je vše v pořádku. Nebylo. Sama už opět týden neviděl. Což zas nebyl takový problém. Mnohem horší byla představa, že už možná žádné příště nebude. Jejich dohoda platila do dnešního dne. Samovo vydírání bylo datováno dnešním dnem. Když mu muž řekl své podmínky, zdály se mu dva měsíce jako neskutečně dlouhá doba. Věčnost. Nyní měl pocit, že od něj dostal klíč sotva před týdnem. Plánoval hodit mu ho na hlavu a přidat nějákou provokativní poznámku – nejlíp urážející. Nyní ho držel v ruce jako naději – to poslední, co ho se Samem ještě spojovalo. Naději? Ale ano. Nechce, aby to skončilo. Nicola měl pravdu, dotkl se jeho srdce a nechal na něm svůj cejch. Znamení, které pálilo a spalovalo silnějším a silnějším plamenem.
Popíjel a sledoval parket. Všiml si Sama tančícího se Selphií, učitelkou tance. Jeho srdce se zachvělo. ´Bejt na jejím místě.´ Prolétlo mu hlavou. Nemyslel tanec, jen jeho náruč. ´Bože, jsem jak zamilovaná patnácka.´ Otočil hlavu ke své společnici. Uvědomil si, že mu něco povídá. Tázavě se na ni podíval.
“Co je to s tebou? No tak, tohle je závěrečný ples.” Usmála se a tiskla se k němu. Zadíval se na ní.
“Utři si tu pusu.” Dotkl se svého krku. Znechuceně sledoval rozmazanou rtěnku na svých prstech. “Omluv mě.”
Došel na toalety a zadíval se na sebe do zrcadla. ´To si snad dělá srandu.´ Utrhl papírovou utěrku a začal si otírat krk opatlaný od rtěnky.
Závěrečný ples. Celý rok se na tenhle večer těšil. Měla pravdu. Co je to s ním? Měl by se bavit. Pro jedno kvítí slunce nesvítí a jeho svět se netočí kolem... Zvedl oči k zrcadlu a zadíval se do karamelových. Nebo že by se přece jen točil? Jeho srdce se už podruhé za večer zachvělo. Sam se pobaveně pousmál a utrhl papírovou utěrku.
“Nebezpečná věc, ty rtěnky.” Začal mladíkovi jemně otírat krk. Ten ho tiše sledoval a naklonil hlavu na stranu. Muž konečky prstů přejel po místě, které zrovna očistil. Zack zavřel oči a pomalu se o něj opřel. Sam se ho dotkl pod bradou a přizvedl jeho obličej ke svému. Vpil se do jeho rtů – měkce a něžně.
Alex – malý bůh kráčející mezi lidmi a mimo jiné učitel umění – se na dvojici překvapeně zadíval. Pousmál se a zavřel dveře. Odkašlal si. Odklonili se.
“Nerad ruším, ale sháněla se po tobě Diana. Po pravdě stepuje před dveřma.” Sam si povzdechl a zakroutil hlavou. Sklonil hlavu k mladíkovi.
“Měl bych jít, je schopná sem vlízt...” Pohladil ho po tváři. “...měsíc. Dlouhá doba.” Zack udiveně zvedl obočí. Jeho srdce zaplesalo.
“Pokud o mě budeš stále stát.” Políbil ho. Mladík se pobaveně pousmál.
“Poznáš za měsíc.” Sam se zasmál a neodolal polibku. “Pánové.” Omluvil se student a šel pryč. Rozhlédl se po bavících se studentech. Pousmál se a přidal se k nim. Na tenhle večer se těšil celý rok a taky si ho parádně užije.
Poté, co studenti dostatečně vystřízlivěli, začal měsíc zkoušek, testů a závěrečných prací. V Zackovo domě začly přípravy na dlouho očekávanou svatbu. Měla se konat hned jakmile mladík a dívka opustí školu a spojit tak dvě významné a vlivné rodiny. Bez řečí sledoval ruch v domě a na výbornou skládal své zkoušky až konečně přišla poslední.
Niels se zadíval na Samuela a jeho žáky. Cvičili v prostorné velkými okny a zrcadly prosvětlené tělocvičně. Sam zrovna končil hodinu. Zvedl láhev z lavice u stěny a sedl si.
“Nervózní?” Muž se zamračil. Jako pes. Důvěra, že Zack přijde ho během měsíce opustila. Jeho mozek neustále napadaly myšlenky typu: co když ho vážně v jeho náruči drželo jen vydírání. V životě si nebyl tak nejistý a necitil se tak slabý a zranitelný. Dokonale ho to “vytáčelo”.
“Co když nepřijde? Zkoušky skončily před týdnem nebo ne?” Sam ho obdařil jedním ze svých – měl bys raději zmlknout – výrazů a napil se.
Pozdě večer dorazil domů. Jeho srdce se zachvělo a tělo zalila vlna úlevy, když si všiml saka přehozeného přes křeslo. S úsměvem si sedl na okraj postele a sledoval mladíkovo klidný a spokojený spánek. Všiml si několika zavazadel. Nechápavě na ně hleděl.
“Zacku?... Zacku.” Pohladil ho po tváři. Mladík něco zamumlal a lehl si na bok – zády k Samovi. Muž si povzdechl. Nechá ho spát, stejně je unavený. Vynadat mu a pak si ho něžně vzít může až ráno. Lehl si k mladíkovi a vzal ho do náruče. Netušil, jak moc mu jeho blízkost chyběla, dokud ho opět nedržel a neměl vedle sebe. Spokojeně ho políbil do vlasů a oddal se spánku.
Zack se ráno probral, promnul si oči a lehl si na záda. Zadíval se do Samovo karamelových. Muž se pousmál a ulovil jeho rty.
“Dal sis na čas.” Zack ho s úsměvem objal kolem krku. “Co je to?” Zvedl Sam oči k zavazadlům.
“Kufry.” Muž ho pokáral pohledem.
“To vidím... ale proč jsou tady?”
“Jsou v nich moje věci... nemůžu tu přece bydlet bez svých věcí.” Sam zalapal po dechu.
“Co tím myslíš... bydlet?” Zamračil se. Zack mu opětoval pohled.
“Odešel jsem z domova, zatím nemám kam jít, takže budu bydlet tady... budeme.” Dodal. Sam zpozorněl.
“Budeme?” Zack si povzdechl a oznámil, kdo dnes spal v Samovo pokoji pro hosty. Jeho budoucí žena. Když si všiml otazníků v mužovo očích, rozpovídal se. Vyprávěl mu o své babičce a penězích, které mladíkovi odkázala. Za dvou podmínek. Ostatní z rodiny to zjistí až když Zack své dědictví dostane a to se stane pouze v případě, že se postaví svému otci a půjde za svým snem. Divná a nevyspitatelná žena – jeho babička. Ve skutečnosti odkázala Zackovi převážnou část majetku – rodinného podniku, dům i peníze ať už v jakékoliv podobě. A že to nebyla malá částka. Zack přenechal podnik otci, tak jak dům. Vlastně svěřil majetek té osobě, která se o něj starala přesvědčena, že jí patří, než se objevila právoplatná závěť. Poslední vůli, kterou Zack četl po babičině smrti. Část majetku daroval Benině rodičům a ji vzal s sebou. Přece jenom, měla se stát jeho ženou a tím přinést do rodiny hotové jmění. Místo toho se svatba zrušila a dívka byla zklamáním v očích svých rodičů. Což byla tak trochu jeho vina a proto teď za ni cítil odpovědnost. Dívka jako jediná věděla o jeho plánu.
Uslyšeli dívčí výkřik, po kterém následovala rána. Oba rychle vstali. Zadívali se na Ben sbírající střepy z podlahy. U ní klečel Niels a pomáhal jí.
“Co se tu ksakru stalo?” Dvojice zvedla oči. Dívka jemně zčervenala. Oba na sobě měli jen trenýrky.
“To je moje chyba... polekal jsem ji.” Vzal jí muž střepy a narovnal se. Sam na něj nechápavě hleděl.
“Ale jak ses dostal dovnitř?”
“Bylo otevřeno.” Ukázal hlavou ke dveřím. Sam se tam překvapeně podíval. ´Zapomněl jsem zavřít? V životě jsem...´ Zvedl udiveně obočí, když se ve dveřích objevila Diana. Ta shlédla situaci a okamžitě ji zhodnotila.
“Věděla jsem, že s váma dvěma není něco v pořádku a teď mám důkaz!” Zamračila se. Niels zakroutil hlavou a bezzájmu otočil hlavu k Bene.
“Nepořezala ses?” Zakroutila hlavou a sledovala ženu.
“Kdo je to?” Zvedla k němu oči. Všiml si roztomile pihatého nosu. Povzdechl si. Tohle tedy nepotřeboval.
“Nikdo důležitý... pomůžu ti s tou snídaní.” Vedl ji do kuchyně.
“A k čemu ti to je?” Zamračil se Sam.
“K čemu? Je to student a ty jeho učitel. To je zakázaný!” Zamračila se. Zack se pobaveně pousmál.
“Přišlas s křížkem po funuse, už nejsem student.” Cukla sebou.
“To nevadí... ty jsi stále učitel na naší škole – to že jsi měl něco... máš něco se svým studentem...” Samovo oči zchladly. Zachvěla se a zacouvala, když se k ní vydal.
“Nejsem a nikdy jsem nebyl učitel na vaší škole, ještě něco na srdci?” Zkřížil ruce na prsou.
“Co... co tím myslíš?” Tvářila se stejně překvapeně jako Zack.
“Do toho tobě nic není, teď odsud vypadni. Než mi přestane vadit, že jsi bezbranná žena.” Vyděšeně na něj koukala.
“Přece bys neuhodil...”
“Svět mi bude ohromně dlužit, když to udělám.” Ne, neuhodil by bezbrannou ženu. To ale ona nevěděla. Byla pryč. Sam si povzdechl a zabouchl dveře. Výborně. Teď mu to bude muset vysvětlit. Dříve či později by se to stejně dozvěděl, ale určitě za lepší situace. Otočil se k mladíkovi. Jak čekal, nechápavější výraz snad nemohl mít. Zvedl k němu oči. Pohled, co si žádal vysvětlení. Zamračil se.
“Nech mě se oblíct, pak ti to vysvětlím.” Přikývl a zašel za ním do ložnice. Ben s Nielsem mezitím připravili snídani. Zack si odmítal vzít, dokud mu to nevysvětlí. Sam si povzdechl.
“Požádal jsem Vašeho učitele, aby mi vás svěřil z jediného důvodu. Kvůli tobě.” Zack na něj zmateně hleděl.
“Chceš říct, žes tohle plánoval od začátku?” Sam zakroutil hlavu.
“Ne přímo tímhle způsobem ale ano to taky.” Připustil. Jeho zaujal výraz taky. “Jsem majitelem Chrámu, společně s Nielsem.” Zack nevěřícně rozšířil oči a otočil hlavu k Nielsovi. Přikývl.
“Hlavně jsem tě chtěl vidět... chtěl jsem vědět proč si poslal tu žádost. Proč chceš učit. Chtěl jsem tě poznat aniž bys tušil, kdo jsem.” Mladík sklonil hlavu.
“Ale nepřijmeš mě jen protože...” Zamračil se. Sam se pousmál. Doufal, že Zack nebude chtít žádnou protekci.
“Ne... to že tě dotáhnu do svý postele byl můj plán od začátku bez ohledu na to, zda tě přijmu. Ale to šlo zařídit i jinak a dost možná i snáz než být tvým učitelem.” Zack zrůžověl. Zvedl k němu rozpačitě oči s otázkou v nich. Sam se usmál a pohladil ho po tváři.
“Vlastně už pro tebe máme připravenou smlouvu dobrý dva měsíce...” Otočil hlavu k druhému muži. Ten přikývl.
“Líbí se nám tvůj zápal a vztah k boji. Žiješ tím... tak jako my.” Usmál se Niels. K úžasu všech mladíkovi vytryskly slzy a on se vrhl muži kolem krku. Sam ho pevně objal. Slzy. Tohle tedy nečekal. Ne od Zacka. Byl připravený na ránu – možná dvě. Snad i na nadávky či výčitky. Slzy ale na jeho seznamu nebyly.
“Zacku.” Řekl jemně a pohladil ho po zádech. Mladík popotáhl a odklonil se. Zadíval se muži do očí.
“Já... já nemůžu přestat.” Zabořil obličej do jeho prsou, pevně svíraje mužovo triko. Sam otočil hlavu ke dvěma. Ti se laskavě pousmáli. Jako jeden vstali a odešli do pokoje pro hosty. Muž se pousmál a hladil ho po vlasech.
“Myslel jsem, že budeš rád...”
“Já... jsem rád... tolik jsem po tom toužil... byl to můj sen od dětství... právě proto...” Vzlykal. Opět se oddáthl a utřel si obličej do rukávu.
“... copak to nechápeš? Jsem dokonale volný, pryč od nich... pryč od něj a... a k tomu... jediný, kdo za mnou kdy stál, byl na mě hrdý... dal mi lásku... byla ona.“ Zaplňovaly jeho oči další a další slzy. “Ale teď... teď tu jsi ty a k tomu... si splnil můj sen... člověk, kterého miluju.” Samovo srdce se rozbušilo.
“... to je tak neskutečný.” Usmál se Zack. Objal muže kolem krku a políbil. Poséval jeho rty drobnými polibky. Sam se pousmál. Položil ho na gauč.
“Je tu Ben s Nielsem.” Sam se zamračil.
“Sakra... musíme jí sehnat bydlení.” Vstal a postavil mladíka, vedl do ložnice, položil do přikrývek.
“Jen jí?” Usmál se Zack. Sam mu zajel prsty pod triko a to mu svlékl.
“Přesně tak, když už tě jednou mám u sebe, nikam tě nepustím.” Mladík se zasmál.
“A sakra.” Tentokrát se rozesmál Sam.